Jirkov (Okres Chomutov)

Historie

Počátky města

První písemná zmínka, kterou je možné spolehlivě spojit s Jirkovem pochází z roku 1352. Vesnice zde vznikla nejpozději ve druhé polovině třináctého století. Její počátky jsou spojeny pravděpodobně s rodem pánů ze Rvenic, kteří kolonizovali okolní krajinu. Patronátní právo ke kostelu svatého Jiljí měl v roce 1362 Odolen ze Rvenic. O dvacet let později patřily dvě třetiny Jirkova k Ervěnicím a třetina k panství hradu Nový Žeberk. Situaci ještě víc zhoršila třicetiletá válka, během které museli měšťané několikrát platit výpalné. Vojáci zničili městské vinice, upadlo zemědělství i městská řemesla. Podle berní ruly z roku 1654 v Jirkově žilo 139 měšťanů, dva chalupníci na předměstí a třináct poddaných bez pozemků. Kamencová huť stále fungovala, i když její provoz byl ztrátový. Významným zdrojem příjmů bylo vaření piva ve čtyřech obecních pivovarech, jejichž pivo se vyváželo do i do Prahy. Císař Leopold I. městu umožnil pořádat výroční trh o svátku svatých Šimona a Judy. Provoz dolu a huti skomíral, až byl v roce 1693 zcela zastaven. V první polovině devatenáctého století se v Jirkově začal rozvíjet textilní průmysl. Spuštěno bylo několik velkých přádelen. Aby se mohlo město rozrůstat, byly v roce 1828 zbořeny hradby a později i brány. U města také až do poloviny devatenáctého století vyvěral železitý pramen, který byl využíván k lázeňským koupelím.

Dopravní spojení zlepšilo otevření železniční trati provozované Duchcovsko-podmokelskou dráhou od roku 1872. Po vzniku Československa se Jirkov stal součástí německými poslanci vyhlášené provincie Německé Čechy, a československá správa město převzala s pomocí armády až koncem listopadu 1918. První neřízené vystěhovávání Němců začalo už v srpnu 1945, ale většina jich odešla prostřednictvím patnácti transportů až během následujícího roku.

Po válce došlo k velkým změnám v hospodářství. Roku 1950 vzniklo jednotné zemědělské družstvo, ale po deseti letech se sloučilo s družstvem v Březenci a později byl celý neúspěšný podnik začleněn do Státního statku Červený Hrádek. Zanikly firma Transporta a textilní továrna Korda. Hřebíkárna změnila zaměření na výrobu dřevěného zboží přemístěnou ze zaniklého Podhůří, přádelna BENAR začala místo bavlny zpracovávat umělé textilní vlákno. Pobočka chomutovského závodu Julia Fučíka v Telšském údolí začala od roku 1962 vyrábět brusný písek k čištění ocelových odlitků. Uvažovalo se o uzavření pivovaru, ale vzhledem k tomu, že měl vlastní sladovnu a vydatný zdroj vody, byl místo něj uzavřen pivovar v Chomutově. Jirkovský pivovar nakonec ukončil výrobu v roce 1976. V sedmdesátých letech probíhala výstavba sídlišť panelových domů Jirkov-střed, Vinařická I, určené zaměstnancům podniku V. I. Lenina Komořany, a v roce 1986 bylo dokončeno sídliště Vinařická II pro lidi ze zrušených Kundratic a Dřínova.

V první polovině devadesátých let dvacátého století ve městě vzrostla nezaměstnanost až k osmnácti procentům. Bývalou firmu Vertex roku 1990 koupila Preciosa, která zde začala vyrábět skleněné napodobeniny drahokamů, ale roku 2013 byl provoz omezen a o dva roky později zcela uzavřen. Výroba v areálu Benaru skončila úplně a jen postupně ji nahrazovaly drobné firmy. Nedostatek pracovních příležitostí se po roce 1995 projevil na převaze levicových politických stran a velká část obyvatel proto začala dojíždět za prací do vzdálenějších míst. Přesto se město do roku 2000 výrazně proměnilo. Rozšířila se sídliště, proběhla rekonstrukce městského centra a s Chomutovem Jirkov spojila trolejbusová trať.

Pamětihodnosti

viz též|Seznam kulturních památek

Kostel svatého Jiljí s městskou věží

Děkanský kostel svatého Jiljí stojí na místě raně gotického obranného kostelíka z doby kolem roku 1300. V roce 1538 byl kostel přestavěn ve stylu pozdní gotiky, přičemž byly využity starší části budovy. V roce 1784 byly instalovány varhany a vysvěcena boční kaple sv. Jana. Roku 1823 získal kostel dlažbu, jež sestávala i ze starých náhrobních kamenů. V kostele byli pohřbeni členové šlechtických rodů spjatých s městem Jirkov a zámkem Červený hrádek: Rottenhanů, Buquoyů a Trautmannsdorfů. Součástí kostela je městská věž, která vznikla na základě závěti Lorenze Glatze z roku 1516. Výstavba trvala pět let (1540–1545). Zpřístupněna byla až v roce 1582. Od června roku 2003 je Městská věž otevřena veřejnosti nejen jako vyhlídka, její interiér je zároveň výstavními prostory česko-německých společných výstav.

Městské sklepy

Po požáru v roce 1550 se začalo se stavbou chodeb Městských sklepů. V roce 1596 se sklepy rozšířily o významnou část. V období druhé světové války sloužil městské sklepy jako kryt wehrmachtu, který tu zanechal v podzemí stopy v podobě značení chodeb: vodících pruhů na stropech a stěnách vyzděných chodeb, aby vojáci a poslové nezabloudili.

Zaniklé památky

V parku mezi Palackého a Zahradní ulicí stával hřbitovní barokní kostel svaté Anny zbořený v roce 1966 a ve výběžku Jezerské ulice býval evangelický kostel postavený v letech 1861–1868 a zbořený roku 1981.