Nepomuk

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1727. Brdská krajina vylidněná po třicetileté válce a následně postižená morem potřebovala nové obyvatele, kteří by obhospodařovali lesy a železárny. Proto se arcibiskup František Ferdinand Khüenburg rozhodl povolat nové osadníky. Vyslal emisary do česko-bavorského pohraničí s nabídkou zrušení roboty a podmínkou, že synové nebudou povoláni do vojenské služby. Za dvacet zlatých měla každá rodina dostat místo i materiál ke stavbě domu a dostatek pozemků k hospodaření. Pozemky představovalo nepříliš pohostinné místo pod hřebenem vrchu Malý Tok. V polovině ledna roku 1727 přišlo 22 rodin, šumavských Němců z tehdejšího panství Kout. Osadníci budovali stavení, která znali ze své domoviny způsobem, který pronikl na Šumavu z Alp – sruby s nízce položenými střechami zatěžkanými plochými kameny. Podobné domy se zachovaly jedině ve Volarech. Nově vzniklá vesnice dostala jméno Nepomuk po Janu Nepomuckém, kterého arcibiskup Khüenburg obzvláště ctil. Protože se podle uděleného privilegia nesměl počet usedlostí v Nepomuku rozšiřovat, vznikla na sklonku 18. století opodál ještě druhá německá ves. Původně dostala jméno „Nový Nepomuk“, ale název se neujal. Češi z Rožmitálska říkali vsi Zalány, což nakonec přijali její obyvatelé i úřady. Pro obě obce platila dlouho, ale někdy se používá ještě i dnes, přezdívka V Němcích. Němečtí kolonisté postupně přestavěli své původní domy způsobem běžným v brdském kraji. Zcela splynuli s českým prostředím, i když u své původní národnosti setrvávali dlouho. Ve zdejší škole, která byla dřevěná se šumavskou věžičkou, se učilo výhradně německy až do roku 1870. Dnes už původ obyvatel Nepomuku a Zalán připomínají jen jména. Z Šumavy si osadníci přinesli znalosti nejrůznější práce se dřevem, kterou uplatnili i v novém působišti. V 19. století Nepomučtí a Zalánští vyráběli štípané šindele, násady na nářadí, rudní soudky pro příbramské doly, drobné kuchyňské nářadí a dřeváky. Dřeváky vymizely z Brd na sklonku 19. století, kdy je vystřídaly bácy (pantofle s dřevěnou podrážkou a koženým vrškem). Také se tahal drát – šlo o dřevěné špejle, jenž výrobci strouhali ze smrkového dřeva a posílali do sirkáren. Byly důležité i pro lubařství – luby jsou široké dřevěné štěpiny, z kterých se vyráběly obruče na řešeta a dřevěné krabice nejrůznějších velikostí. Pro lékárnické účely se vyráběly dřevěné soustruhované kelímky. Vyráběly se dekorativní předměty jako panenky, dětské hračky a sošky svatohorské Madony, které si kupovali jako upomínku poutníci na Svatou Horu. Řezbářské řemeslo se na Rožmitálsku udrželo až do druhé světové války.

V 50. letech byly postaveny finské domky, které vhodně doplnily nepomuckou architekturu. V severozápadním cípu obce bylo později postaveno sídliště z jednopatrových typových domů. Významnými stavebními památkami jsou dnes tři roubené hájovny postavené ve 30. letech 20. století.

Od roku 1997 je Nepomuk součástí přírodního parku Třemšín.