Červený Újezd

Historie

Původně šlo o dvě blízká sídla spojená silnicí: severní část je tvořena zejména historickými zemědělskými usedlostmi. V severní části obce se nachází původní náves a tvrz. Jižní část, zvaná Chaloupky, byla založena na severním úpatí pahorku, který tvoří nejvyšší místo obce. Tato část je tvořena převážně drobnější venkovskou obytnou zástavbou. Obec si dodnes zachovala historický půdorys, a obě části tak lze od sebe rozeznat, i když již dávno srostly do jedné kompaktní zástavby.

V obci se nachází starobylá tvrz patrně z 10. století, upravená na renesanční a později barokní zámek, přestavěný k hospodářským účelům. Starší osídlení v obci dokládají mohylové hroby. Újezdy vznikaly za kolonizace, kdy bylo území vyměřeno komisí objetím koňmo. Dobu založení by mohly potvrzovat mezníky zachované vpravo u silnice od Unhoště při vjezdu do Červeného Újezda, další ve zdivu stodoly na křižovatce, kde silnice odbočuje k Hájku. Název Červený Újezd je patrně odvozen od červeného zbarvení zdejší železité půdy, nedaleko odtud v lese mezi Svárovem a Libečovem se ve středověku a později i v 19. století těžila železná ruda.

V roce 1379 se zde uvádí Čeněk z Újezdce.

Raný novověk

16. století

V roce 1525 prodali bratři Šebestián, Jiří a Jan Újezdští z Červeného Újezda tvrz, poplužní dvůr a ves Červený Újezd a pusté vsi Svárov a Rymáň Janu Jiřímu Žďárskému ze Žďáru. Jejich syn Oldřich zanechal 3 syny, který dohodli na jeho rozdělení. Nejsta, získal červenoújezdské panství, o dva roky později získal i sousední panství tachlovické. Průčelí zámkuJanův syn Gotthard Florian, hejtman kraje slánského a rada císaře Rudolfa II., přestavil tvrz v Červeném Újezdě v roce 1570 na výstavní renesanční zámek. Nedaleko od něj zbudoval v roce 1589 panskou oboru Hájek s borovicemi a duby, která sloužila až do počátku 20. let 17. století k honitbě a odpočinku, o čemž se zmiňuje ve svém deníku i Adam mladší z Valdštejna. V této době se panství s centrem v Červeném Újezdě svou velikostí již vyrovnalo kladenskému panství – patřily do něj např. Hostivice, Řepy, Zličín, Jinonice, Butovice, Jinočany nebo Zbuzany. Panství velmi dobře prosperovalo, zdrojem jeho příjmů byly např. pivovary v Rymáni, Jenči nebo Tachlovicích, rybníky a mlýny, ale také hutě.

Zámek byl v té době okrášlen dnes již zaniklou vysokou věží. a vyzdobena psaníčkovou a figurální sgrafitovou výzdobou. V 30. letech 20. století byla tato výzdoba částečně odkryta. Na nádvorní straně můžeme dodnes spatřit erb manželky Gottharda Floriana – Kateřiny Raichlové z Raychu. Rodové znamení havrana Raichlů z Reichu přidržují dva andělíčkové, které obklopují rostlinné ornamenty. Další, již znovu zakrytá sgrafita, zpodobňovala např. rytíře na koni nebo ženu nesoucí erb. Zbytek budovy zdobily jednoduché psaníčkové bosáže. roku 1628 pak kapli daroval stříbrný kříž s ostatky světců, údajně i s částmi Svatého kříže. V roce 1630 byla hájecká loreta rozšířena a znovu vysvěcena arcibiskupem Arnoštem z Harrachu. Hájecká loreta se stala oblíbeným poutním místem a byla inspirací pro výstavbu mladší pražské Lorety. V roce 1632 sem zavítal po opětovném dobytí Prahy vojevůdce Albrecht z Valdštejna a nechal zde sloužit několik děkovných mší.

Po návratu z Itálie Florianův mocný tchán Jaroslav II. Bořita z Martinic vymohl u českého a uherského krále Ferdinanda II. povýšení do stavu říšských svobodných pánů pro Floriana Jetřicha, jeho bývalého poručníka Jana Jiřího i dalšího člena rodu Hynka Jiřího. Později Florian Jetřich dosáhl i na hraběcí titul. Po smrti Jana Jiřího přešlo panství definitivně na Floriana Jetřicha – k velkostatku Červený Újezd patřilo 24 vesnic. K rodovému majetku přibylo po pobělohorských konfiskacích ještě severočeské panství.

Florian Jetřich zplodil se svou chotí minimálně osm dětí, avšak ze dvou mužských potomků se dožil dospělosti jediný, František Adam Eusebius. Byl pojmenován podle Františka z Assisi, neboť již od doby pobělohorské františkánský řád Žďárští spolu s Martinici výrazně podporovali. Řádu hrabata Žďárští nakonec předali i správu svého kláštera v Hájku. František Adam Eusebius, hrabě Žďárský proslul jako štědrý podporovatel církve i dobrodinec lidí svých panství. Aktivně rozvíjel areál v Hájku, pomáhal kladenské škole i tamnímu špitálu. Ze zámku v Kladně řídil hrabě své rozlehlé dominium. Politickým či úředním funkcím se příliš nevěnoval a žil spíše náboženským životem. V roce 1659 pozval do Hájku první františkány, kteří zde pobývali v poustevně. 8. září 1662 byl objeven nedaleko lorety pramen, který je později označován za léčivý. 28. března 1663 učinil hrabě smlouvu o výstavbě kláštera "Waldl" se staviteli Carlem Luragem a G. D. Orsim. V roce 1673 se již františkáni přestěhovali do částečně dokončeného kláštera. Klášter obklopující ze všech stran loretu byl dokončen v roce 1681.

František Eusebius zemřel v roce 1670 a nezanechal potomka. Kladensko-újezdské panství odkázal všechlapské luteránské větvi rodu Žďárských ze Žďáru, jejíž potomci žili v saském kurfiřtství v Míšni. Panství v severních Čechách odkázal hrabatům z Martinic. Jelikož se rytíři Žďárští ze Žďáru odmítali vzdát své luteránské víry, trvaly spory o majetek téměř 20 let, mezitím byl majetek pod správou hrabat z Martinic. Červenoújezdské panství získala Terezie Eleonora, hraběnka z Ugarte, která v roce 1690 panství prodala sestře Johaně Barboře, hraběnce z Caretto-Millesimo, čímž došlo opět ke spojení s tachlovickým panstvím. V roce 1697 prodala panství hraběti Karlu Jáchymovi z Bredy,

18. a 19. století

V roce 1703 byl vztyčen ve dvoře hájeckého kláštera mariánský sloup z dílny pražského sochaře Matěje Jäckela. Roku 1715 namaloval Petr Brandl pro kapli v jižním ochozu obraz Stigmatizace sv. Františka. V letech 1720–1726 bylo podél poutní cesty od Strahovské brány ke klášteru v Hájku postaveno za podpory měšťanů a šlechticů 20 výklenkových kaplí s výzdobou od rakouského malíře Jana Schora. Podle odhadů arcibiskupské kanceláře sem v té době putovalo každoročně na 60 tisíc poutníků, za vlády Marie Terezie až 100 tisíc. V roce 1723 navštívil jubilejní pouť ke stému výročí založení lorety v Hájku císař Karel VI.

V roce 1732 koupila od hraběte Bredy tachlovické panství Anna Marie, velkovévodkyně Toskánská. Po ní zdědila panství roku 1741 její dcera Marie Anna Karolina, vévodkyně bavorská, jejímž manželem byl Ferdinand Maria Inocenc z rodu Wittelsbachů. V roce 1751 panství zdědil její syn, bavorský kurfiřt Klement František de Paula. Jelikož nezanechal potomka, stal se dědicem roku 1770 jeho bratranec Maxmilián III. Josef. Maxmilián Josef zemřel rovněž bez potomků, a tak roku 1777 zdědil panství Karel II. August z vedlejší větve Wittelsbachů. V letech 1784–1790 měl panství pronajaté valdecký kníže Kristian August. Karel II. August zemřel bez legitimních potomků roku 1795.

Dědicem panství se stal pfalz-zweibrückenský vévoda Maxmilián Josef, který se stal v roce 1806 bavorským králem. Kvůli tomu musel panství odstoupit arcivévodovi Ferdinandovi z rodu habsbursko-lotrinského, čímž se tac. Po něm je v roce 1824 zdědil jeho syn Leopold. Roku 1847 připadly statky jako soukromé císařské jmění císaři Ferdinandovi V., po jehož smrti přešly v roce 1875 na císaře Františka Josefa I., po něm pak na jeho nástupce, arcivévodu Karla. V roce 1899 byly ve dvoře hájeckého kláštera umístěny sochy českých světců. Roku 1908 vytvořil malíř Viktor Foerster mozaiku Loretánské Panny Marie na barokní vstupní bráně. Po vzniku Československé republiky se panství stalo majetkem československého státu. V areálu zámku a dvora byl zřízen školní statek Vysoké školy zemědělské. V blízkosti zámecké budovy byl vysazen jinan dvoulaločný, který je od roku 1982 památným stromem. Kaple se zvonicí