Neratovice (Okres Mělník)

Historie

Podle archeologických nálezů bylo území dnešního města poměrně hustě osídleno již v dobách pravěku. Husté lesy při řece Labi lákaly k osídlení nejprve lovce a sběrače, posléze i zemědělce. Poblíž Lobkovic dokonce našli vědci i pozůstatky tzv. dlouhého domu, typické stavby neolitických zemědělců. Oblasti se nevyhnuli ani Keltové, což dokazují nálezy z doby římské. Po Germánech už sem zamířili Slované, kteří v povodí Labe žili také v poměrně velkém počtu. V této krajině se střetávaly slovanské kmeny Pšovanů s Čechy a Zličany. Díky vlivu církve se situace stabilizovala. Vesnice Neradice, původní název Neratovic, je poprvé písemně doložena z roku 1227. Existovala ale patrně mnohem dříve.

Z roku 1380 se zachovaly záznamy o sporu kvůli jezu na Labi mezi Janem z Jenštejna, pražským arcibiskupem a Janem Čuchem ze Zásady, který byl tehdy vlastníkem Lobkovic a také maršálkem královského dvora. Sporu využil král Václav IV., který Jana z Jenštejna zbavil církevního úřadu a poslal na zdejší pozemky své vojáky.

V období po třicetileté válce se zdejší krajina vylidnila a v Tereziánském katastru v polovině 18. století je evidováno v Neratovicích jen 49 lidí na sedmi hospodářstvích. V roce 1848 byla zrušena vrchnostenská správa šlechty a Neratovicko připadlo do správy okresního hejtmanství v Karlíně. Tehdy zde žilo 229 lidí ve 30 domech. Postupnému rozvoji napomohlo vybudování v letech 1824–1834 tzv. Rumburské silnice z Prahy na sever Čech. V roce 1873 bylo postaveno vlakové nádraží a tratě jak na Prahu, tak směrem k Brandýsu nad Labem. Masivní industrializace, v rámci které se Neratovice změnily v moderní město a jedno z center chemického průmyslu, propukla v návaznosti na dobrou dopravní dostupnost a dostatek vody až ke konci 19. století. Roku 1898 zde založil V. B. Goldberg továrnu na výrobu oleje, mýdla a svíček. Další továrnu postavil roku 1905 Ing. Gustav Šebor (syn Františka Šebora). V ní vyráběl různé chemikálie, zejména pak čpavek. V roce 1908 přešly Neratovice pod správu okresního hejtmana v Brandýse nad Labem. Ke konci první světové války zde žilo téměř tisíc lidí a roku 1917 od Ing. Šebora jeho továrnu koupilo družstvo GEC a zpracovávali zde ročně 22 vagonů marmelády. V roce 1920 koupila továrnu Goldberga s 220 dělníky firma Saponie, od roku 1939 firmu převzal koncern Spolek pro chemický a hutní průmysl. V roce 1945 byl spolek i se svým závodem v Neratovicích znárodněn. V roce 1950 se podnik osamostatnil s názvem Spolana.

22. března 1945 (kolem půl druhé odpoledne) byl na město proveden nálet 15. letecké armády. Ze 159 (pozdější zdroj stejného autora uvádí 165) bombardérů B-24 Liberator, které směřovaly od Všetat přes Neratovice na Kralupy nad Vltavou, kde byl hlavní cíl útoku (rafinérie minerálních olejů), shodilo 28 letadel na město celkem 254 bomb kalibru 500 liber. Nálet na město prvoplánově nesměřoval, důvodem odhození bomb byla technická závada a chyba v navigaci. Celkem při náletu zahynulo 53 osob, zcela zničeno bylo 14 domů, vážně poškozeno 12 a lehce 144. V současnosti (2020) připomínají nálet pomníčky u 3. vrátnice Spolany, v Kostomlatského sadech a informační tabule na nádraží. Dodnes jsou také patrné krátery po bombách v lesíku u Spolany.

Od 2. poloviny 20. století se národní podnik Spolana Neratovice podílel na rychlém růstu města i jeho obyvatelstva.

V roce 1957 byly Neratovice povýšeny na město.

V roce 2002 bylo město napojeno ke druhému zdroji teplé vody pro ústřední topení na Tepelný napáječ Mělník-Praha, tedy na elektrárnu EMĚ III o 15 km dále po proudu Labe. Prvotním zdrojem bylo po desítky let teplo dodávané z hnědouhelné elektrárny ve Spolaně. Dne 20. října 2007 oslavilo město Neratovice „50 let města a 780 let od první písemné zprávy“.

Legenda

Ve Vojtěšských legendách se dochovala krátkou zprávu o události spojené právě se svatým Vojtěchem. Biskup se zde nechal převézt přes Labe, ale protože místo peněz převozníkům jen požehnal, byl zbit a okraden o obuv, a proto se prý neratovickým říkávalo dlouho „zouváci“. Onen kámen, kde byl svatý Vojtěch okraden, měl být prý základem dnešní kaple kaple sv. Vojtěcha ze 17. století..

Územněsprávní začlenění

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost města v roce, kdy ke změně došlo:

1850 země česká, kraj Praha, politický okres Karlín, soudní okres Brandýs nad Labem
1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Brandýs nad Labem
1868 země česká, politický okres Karlín, soudní okres Brandýs nad Labem
1908 země česká, politický i soudní okres Brandýs nad Labem
1939 země česká, Oberlandrat Mělník, politický i soudní okres Brandýs nad Labem
1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Brandýs nad Labem
1944 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Mělník, soudní okres Brandýs nad Labem
1945 země česká, správní i soudní okres Brandýs nad Labem
1949 Pražský kraj, okres Brandýs nad Labem
1960 Středočeský kraj, okres Mělník
2003 Středočeský kraj, okres Mělník, obec s rozšířenou působností Neratovice

Rok 1932

V obci Neratovice (1965 obyvatel, poštovní úřad, telefonní úřad, telegrafní úřad, přístav, četnická stanice, sbor dobrovolných hasičů) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody (výběr): 5 lékařů, autodílna, 7 autodopravců, brašnář, biograf Sokol, biograf Grand-Rio-Radio, cihelna, drogerie, drůbežárna, hodinář, 5 hostinců, hotely Bivoj, Čuba, Pošta a Sokolský dům, továrna na rybí konzervy Gec, lékárna, masér, továrna na mýdlo a svíčky Saponia, továrna na poživatiny, výroba slévárenských potřeb, Lidová záložna pro Neratovice, Spořitelní a záložní spolek pro Neratovice, Živnostenská záložna v Neratovicích, strojírna Jakubec, vývoz zeleniny.

Pamětihodnosti

Kaple sv. Vojtěcha
Kostel nanebevzetí Panny Marie v Lobkovicích
Kostel Nejsvětější Trojice a pastorační centrum Kardinála Josefa Berana v Libiši – plánované dokončení v roce 2027
Zámek Lobkovice
Hrobka Františka Palackého na hřbitově v Lobkovicích
První český elektrochemický závod na karbid, Bohdan Kasper, založen v roce 1899 v Palackého ulici přestavbou části mlýna, objekt dochován v dobrém stavu včetně komína, strojovny a kanálů. Je částečně využíván.
Kameny v lesíku Dagmar Šubrtové (2000)
Pískovcová plastika MILUJI Lenky Klodové (2001)
Kamenná kniha Kurta Gebauera v Lobkovicích (2018)

Kulturní dům

Kulturní dům na náměstí Republiky Dne 21. dubna 1972 byl otevřen dvanáctipatrový Kulturní dům, jehož součástí byl velký sál, kino, 10 pater hotelových pokojů, které v prvních letech sloužily jako ubytovna nových zaměstnanců rozšiřující se Spolany, velká restaurace se salónkem a knihovna. Rozsáhlé chodby a átria byly využívány k výstavám různého zaměření, např. v roce 1974 zde byla Krajská výstava poštovních známek. Později byl dostavěn druhý sál vhodný i pro divadelní produkce a Dne 20. dubna 1874 byla v tehdejší vsi založen poštovní úřad, který zabezpečoval pěšími pochůzkami doručování zásilek nejen v Neratovicích, ale i sousedních vesnicích Libiš, Lobkovice, Tišice, Červený Mlýn, Kaberna, Třebošnice, Mlékojedy, Hájek a Byškovice. Úřad změnil několikrát své umístění, protože poštmistři si tak přivydělávali ke svým nízkým platům umístěním do vlastního domku. Nyní je ve středu města v nové budově. Prvním poštmistrem byl A. Kostomlatský v letech 1874–1908. V roce 1972 byla uvedena do provozu automatizovaná telefonní ústředna a zřízena dálnopisná stanice (STGS). Na sídlišti (u Legata) byla uvedena do provozu pobočka, pošta Neratovice 2 (nyní již neexistující).

Osobnosti

Čestní občané

Mezi čestnými občany Neratovic nebyli v minulosti komunističtí pohlaváři.

rytíř Lobkowicz z Melku (26. srpna 1888), bývalý soudce a zemský rada
Svatopluk Čech (25. dubna 1895), básník, pobýval v Obříství, člen jednoty Sokol Neratovice
Tomáš Garrigue Masaryk (5. dubna 1935), prezident
Edvard Beneš (17. ledna 1938), prezident, 29. prosince 1939 bylo zastupitelstvem, na základě pokynu okresního úřadu v Brandýse nad Labem, čestné občanství jednomyslně zrušeno
Grigorij Protasovič Jakimov (70. léta), generálporučík tankových vojsk Rudé armády, jemuž je připisováno osvobození Neratovic
Pavel Tauber (15. června 2005), plukovník letectva, za války pilot RAF
Václav Parus (16. června 2010), motocyklový závodník
Miroslav Pavlík (10. září 2014), historik, kronikář města

Lobkovice jsou jednou z částí města, po T. G. Masarykovi je v Neratovicích pojmenována ulice, po Benešovi ulice. Po Jakimovovi byla v osmdesátých letech pojmenována ulice (nyní Kojetická).

Na začátku devadesátých let pozval starosta do Neratovic na vystoupení Ljubu Hermanovou, kde jí mělo být následně uděleno čestné občanství města. Pár týdnů před akcí však starosta vystoupení zrušil z důvodu „dočasného útlumu návštěvnosti kulturních akcí“. Hermanová tak neratovické čestné občanství nakonec nezískala.