Ledčice

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1226. Podle archeologických nálezů však vesnice patří k nejstarším sídlům v Čechách; osídlení je zde doloženo souvisle již od neolitu. Jako první historicky doložený vlastník se roku 1102 připomíná člen mocného rodu Vršovců Nemoj. Jeho syn Mutina roku 1187 daroval všechny své statky včetně Ledčic ženskému klášteru premonstrátek v Doksanech, což roku 1226 potvrdil i král Přemysl Otakar I. K držitelům Ledčic později patřili, mimo jiných, Jan Smiřický (1436), Samuel z Hrádku (1556) nebo Polyxena z Lobkovic (1616). Po bělohorské bitvě kostel zpustl a obec byla roku 1672 přifařena k Račiněvsi. Barokní kostel byl postaven pod patronátem Lobkoviců.

Pamětihodnosti

== Kostel svatého Václava

Místní kostel svatého Václava je římskokatolický chrám, chráněná kulturní památka. Stojí v dominantní situaci na návrší obce. První písemnou zmínku o původním gotickém kostele svatého Václava najdeme v seznamu 34 farních chrámů řipského děkanátu u Bohuslava Balbína, který píše, že býval již v roce 1384 církevním střediskem, neboť byl tehdy povinován odvádět ročně 12 grošů papežského desátku. Za třicetileté války (1620–1648) a v letech následujících kostel zchátral natolik, že nemohl sloužit svému účelu a obec byla přifařena k Račiněvsi. O století později bylo rozhodnuto o stavbě kostela nového. Věž původního gotického kostela měla být zachována, ale vzhledem k jejímu špatnému stavu byla nakonec také stržena a kostel byl postaven jako nový včetně věže a mimo původní základy. Se stavbou bylo započato v roce 1737 a kostel dokončen roku 1752. Financovali ji Lobkowiczové, jejichž znak je vytesán v kartuši nad vchodem. Provedením jednolodní sálové stavby 20 m dlouhé a 10 m široké byl pověřen roudnický stavitel a měšťan Vlach Petr Pavel Columbani. Na valené klenbě je freska. Oltáře mají iluzivní malovanou architekturu a jsou zasvěceny svatému Václavovi, svatému Janu Nepomuckému a Svaté rodině. Barokní márnici po jižní straně kostela a ohradní zdi hřbitova postavil ledčický zednický mistr Václav Nedbal v letech 1746 až 1749. Kostel byl opraven v letech 1999–2000.

Další památky

• Boží muka před kostelem; prastarý pískovcový sloup byl roku 2000 obnoven a završen železným dvojramenným (patriarším) křížem, který dodal Karel Haloun.
• Evangelický kostel z roku 1784, jednolodní stavba se sedlovou střechou a s kamenným kalichem na vrcholu štítu. Farní budova byla do dnešní podoby rozšířena kolem roku 1900. Velká vnitřní přestavba fary i kostela proběhla v letech 1950–1951, kdy byly zrušeny varhany a kazatelna umístěna dopředu na čelní stěnu. Na severní obvodové stěně kostela je zazděna bronzová pamětní deska z roku 1915 k pětistému výročí upálení mistra Jana Husa, na které stojí:

::„Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu až do smrti.“ ::Mistr Jan Hus 1415-1915 ::Svaté paměti otce české reformace vděční evangelíci

• Evangelická modlitebna vznikla roku 1970 z přízemní budovy bývalé jednotřídní církevní školy, založené roku 1884 při evangelickém kostele. Svému účelu sloužila donedávna. V nadpraží vchodu školy byla vsazena mramorová pamětní deska s tesaným nápisem o vysvěcení Štěpnice duší.. 27. dubna roku 1884.
• Budova základní školy z roku 1886. Neorenesanční budovu obecné školy postavil roku 1886 mistr Václav Čermák ze Pšovky.
• Budova první "opatrovny" (internátní školy) ve středních Čechách z roku 1887.
• Pomník obětem první světové války, žulový obelisk se jmény padlých vojáků byl vztyčen roku 1923.
• Statek čp. 15, neobarokní stavba z poloviny 19. století, slouží jako volnočasové centrum obce.
• History park s vrakem lodi, prolézačkami a houpačkou pro děti
• Boží muka s litinovým krucifixem z 2. poloviny 19. století, stojí jihozápadně od obce, při křižovatce silnic vedle mostu

= Významní rodáci

• Ferdinand Císař (1850–1932), autor sbírek Od srdce k srdci, Chléb života, zakladatel časopisu Hus, superintendent a věrný osobní přítel Tomáše G. Masaryka.
• Antonín Husák (1819–1896), poslanec Českého zemského sněmu a římskokatolický duchovn
• Ludvík Bohumil Kašpar (1837–1901), spisovatel který sestavil Zpěvník žalmů a písní a Evangelický kancionál.
• Ludvík Lát (1875–1947), farář, profesor, básník a spisovatel. Syn evangelického kazatele, studoval teologii v Basileji a ve Vídni. Odmítl však složit slib do rukou císaře habsburské monarchie, a proto odešel do Ruska. O svém pobytu na Kavkaze napsal poutavou knihu. Po převratu se vrátil do vlasti a vstoupil do Církve Československé, kde působil jako duchovní na mnohých místech. Byl velkým obdivovatelem aviatiky, viděl v ní jakési duchovní spojení s „nebeskými výšinami“, symbol letu člověka životem. Díla: Cestopis Na Kavkaze (1926), sbírka leteckých básní Avie (1927), kulturně historické črty z evangelického farářského života Na lečické faře (1927), básně Vlajce presidentově (1928), Sbírka kázání (1934).
• Antonín Nedoma (1840–1927), sedlák a politik, poslanec zemského sněmu, bratr Bedřicha Nedomy.
• Bedřich Nedoma (1837–1919), malíř a ve své době významný technik, bratr Antonína Nedomy.

Velmi srdečný vztah k obci měli např. Josef Václav Frič, který se o Ledčicích zmínil ve svých Pamětech, Jan Karafiát, autor Broučků, Josef Věromír Pleva, který tu dětem předčítal rukopis svého Malého Bobše, Pavel Váša, jenž v knize Pod Řípem vzpomíná na místní evangelíky, či Miloš Václav Kratochvíl, který vesnici často navštěvoval, velmi miloval (Čechy krásné, Čechy mé) a rád si připomínal svá ledčická školní léta.