Buštěhrad

Historie

Území Buštěhradu je osídleno již několik tisíciletí, jak dokládají archeologické nálezy ve městě i v blízkém okolí. K nejzajímavějším nálezům patří kostrová pohřebiště z mladší doby hradištní (950–1200). První písemná zmínka o vesnici se nachází v listině týkající se majetku oseckého kláštera, kterou potvrdil pražský biskup Daniel v roce 1209 a ve které byl mimo jiné jmenován i statek ve vsi Busczewes.

Ve druhé polovině 14. století se Buštěves stala majetkem rodu z Braškova a zároveň také pražského patricije Františka Rokycanského, který zakoupil i blízkou Okoř. Dalším majitelem vesnice byl od roku 1418 Bedřich z Ředhoště, kterému se podařilo jednotlivé díly vsi spojit do jednoho statku. Bedřichův syn Albrecht o vesnici přišel vinou finanční tísně ve prospěch bohatých měšťanů, bratrů Jana a Pešíka od Stříbrné hvězdy, jinak též z Kunvaldu. Pešík před rokem 1440 provdal svou dceru Kateřinu za Jindřicha staršího Libštejnského z Kolovrat. Kateřina jako součást věn, jednoho z nejbohatších a nejmocnějších Rybník uprostřed městečka

Páni z Kolovrat dokončili přestavbu gotického hradu Buštěhrad v mohutnou pevnost. Později v 16. století pokračovali majitelé v přestavbě obytných budov, takže hrad měl nakonec podobu pohodlného, takřka zámeckého sídla s masivním opevněním. Z této goticko-renesanční stavby se však díky pozdějšímu vyplenění a následnému rozebírání na stavební materiál dochovaly jen skromné torzální zbytky.

Do historie Buštěvsi zasáhl nejvýrazněji pan Jetřich Bezdružický z Kolovrat, který se u krále Vladislava Jagellonského zasadil o povýšení vsi. Panovník dekretem z roku 1497 povýšil „Buštěves pod zámkem Buštěhradem“ na město Buckov a udělil mu právo hrdelní, várečné a trhové, rovněž znak a modrý pečetní vosk.

Posledním Kolovratem vlastnícím buštěhradské panství byl pan Zbyněk Novohradský z Kolovrat († 1630), jenž mimo jiné se svou manželkou Annou Magdalenou Popelovou z Lobkovic hostil na zdejším hradě dne 30. října 1619 protestantského panovníka Fridricha Falckého při jeho příchodu z Německa do Prahy. Bylo to s podivem, neboť buštěhradský pán byl známým katolíkem. Král nocoval v tzv. letohrádku (Lusthausu), který patří dodnes mezi nejzachovalejší části z někdejšího hradu. Zdejší Kolovraté díky katolickému smýšlení a přímluvám vlivných příbuzných unikli po potlačení stavovského povstání konfiskaci majetku a zachovali si nadále i jisté postavení.

Na počátku třicátých le Kaple Máří Magdaleny

Následně bylo ze severočeského Zákupska, které patřilo buštěhradské vrchnosti, dovedeno na Buštěhradsko nové německé obyvatelstvo. Poprvé k tomu došlo již roku 1682. Němečtí dosídlenci doplnili přeživší české poddané. Noví usedlíci si dlouho uchovávali svojí řeč a ještě kolem roku 1780 se na Buštěhradsku vedle češtiny též mluvilo tzv. německým horským nářečím. Nakonec se však potomci zákupských Němců počeštili a německý ostrov (v českém moři středních Čech) zanikl.

K obnově panského sídla došlo až o několik desetiletí později především díky nové majitelce Anně Marii Františce Toskánské (1672–1741), manželce posledního velkovévody toskánského z rodu Medici. Velkovévodkyně, která odmítala žít ve své nové italské vlasti, se raději zdržovala na svých českých statcích a v první polovině 18. století se zasadila o počátek výstavby nového buštěhradského zámku. V dalších stavebních aktivitách pokračoval zeť velkovévodkyně – bavorský vévoda Klement František Bavorský. Po smrti jeho ženy Karolíny Neuburské zdědil panství Buštěhrad bavorský kurfiřt Maxmilián Josef, za jehož panování bylo na panství u sousedních Vrapic poprvé objeveno uhlí. V roce 1781 byly poblíž železniční zastávky Kladno-Vrapice otevřeny dvě štoly Josef a Gottfried.

V roce 1805 získal panství Ferdinand Habsburský a od něho Ferdinand I. Dobrotivý. Tím se panství stalo částí komplexu císařských velkostatků, kde setrvalo do roku 1918, kdy se stalo majetkem Československé republiky jako státní velkostatek.

V letech 1915 až 1919 patřil Buštěhrad mezi místa, v nichž byli ubytováni obyvatelé jihotyrolského údolí Ledro (rakouští příslušníci italské národnosti), nuceně evakuovaní do Čech před frontou první světové války. Celkem v městečku našlo svůj dočasný domov přibližně 129 osob (27 rodin), část z těchto obyvatel (cca 45 osob) bylo ubytováno v restaurantu U Bečvářů, který stojí v městečku Buštěhrad od roku 1870. V Buštěhradě tehdy pro potřeby vysídlenců působili i italská učitelka a kněz.

Ve městě Buštěhrad (přísl. Bůhzdař, 3435 obyvatel, poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, četnická stanice, katol. kostel, evangel. kostel, chudobinec, Společenstvo živností obchodních, sbor dobrovolných hasičů) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody (výběr): lékař, cukrárna, 2 autodopravci, nákladní autodoprava, biograf Skála, 2 cihelny, drogerie, 2 galanterie, hodinář, 12 hostinců, 2 hotely Bůhzdař a Buštěhrad, 2 kapelníci, knihkupec, konsum Včela, lékárna, 2 modistky, obchod s obuví Baťa, pila, pivovar, sklenář, Živnostenská záložna v Buštěhradě, stavební a bytové družstvo, stavební podnikatel, státní velkostatek, vetešník, 3 zahradnictví, zubní ateliér.

Dějiny po druhé světové válce

Druhá polovina 20. století byla ve znamení stavebního rozvoje. Byla vybudována nová budova základní školy, došlo k rekonstrukci bývalé fary upravené pro potřeby základní umělecké školy, proběhla rozsáhlá výstavba rodinných i panelových domů. K rozvoji infrastruktury přispěla rekonstrukce komunikací, plynofikace, výstavba kanalizace a čistírna odpadních vod.

V současné době se město potýká s masivní satelitovou výstavbou. Ta se projevuje zabíráním kvalitní černozemě. Samo město však není na nápor nových obyvatel připraveno.

Pamětihodnosti

• Zřícenina hradu Buštěhrad částečně pohlcená mladší domovní zástavbou
• Barokní zámek Buštěhrad s parkem se sídlem obecního úřadu
• Muzeum Oty Pavla
• Klasicistní kostel Povýšení svatého Kříže s působivou vnitřní výzdobou v těsné blízkosti zámku
• Raně barokní budova základní umělecké školy (bývalé sídlo správce, později fara)
• Morový a toskánský sloup v blízkosti zámku
• Pozdně gotický buštěhradský pivovar přestavěný v barokním stylu dle stavitele Anselma Luraga; poslední pivo vyexpedováno v roce 1967
• Pětice kaplí převážně z 18. století (dvě nevelké uzavřené kaple se zvoničkou a tři výklenkové kapličky):
• Kaple svaté Maří Magdalény na Náměstí u bývalého pivovaru pod zámkem, osmiboká stavba s hranolovou vížkou obnovená v říjnu 2019.
• Kaple svatého Prokopa z roku 1898 v západní části města v Prokopově ulici
• Kaplička svaté Anny na jihovýchodním okraji města u hřbitova (křižovatka silnic na Číčovice a Lidice)
• Kaplička svatého Salvátora jihovýchodně od města při silnici blíže k Lidicům
• Kaplička Nejsvětější Trojice severně od města v poli po levé straně silnice do Vrapic.

Osobnosti

• Joachim Barrande (1799–1883), geolog; žil na buštěhradském zámku
• Josef Velc (1905–1957), hudebník
• Karel Václav Vacek (1908–1982), hudební pedagog a dirigent; první ředitel buštěhradské hudební školy, zakladatel pěveckého sboru Buštěhrad
• Karel Žebera (1911–1986), geolog a archeolog
• František Kohlíček (1914–2007), katolický kněz a politický vězeň
• Ota Pavel (1930–1973), spisovatel; vyrůstal zde. V mnoha ze svých povídek se vrací do míst svého dětství v Buštěhradu. V jednom z domů v centru města se dnes nalézá Buštěhradské muzeum Oty Pavla, věnované spisovatelově životu a dílu.
• Jiří Krampol (1938–2025), herec