Osov (Okres Beroun) – CzechIndex

Historie

Starší dějiny

První písemná zmínka o Osově (dříve Vosově) pochází z roku 1225. Původ jména vesnice se odvozuje od toho, že se zde větší část půdy osévala. Od 14. století je zde doložena tvrz. V letech 1450–1504 vlastnila ves rodina Adlarů z Vosova. Majitelé Osova se často střídali. V době třicetileté války (1618–1648) několikrát Podbrdskem táhlo švédské vojsko generála Banera a obyvatelstvo Osova bylo z větší části vyvražděno.

V roce 1677 koupil osovské panství hrabě Ferdinand Maxmilián Kounic a v držení tohoto rodu byl Osov až do roku 1804. Kounicové měli veliké zásluhy o rozkvět obce. Aby nahradili ztráty pracovních sil, přivedli sem německé osadníky ze svého panství na Litoměřicku – byli to zejména řemeslníci a dvorská čeleď. Hrabě Jan Adolf z Kounic nechal tvrz zbořit a na jejím místě postavit trojkřídlý zámek, který byl dokončen roku 1737. Zámek obklopoval pěkný francouzský park. Současně dal postavit kostel sv. Jana Křtitele. Jeho stavitelem byl vlašský architekt Bartolomeo Scotti a po něm ředitel císařských staveb Anselmo Lurago. Nechal kostel povýšit na farní a zřídil ve vsi školu. Kounicové chtěli z Osova vytvořit centrum Podbrdského kraje. Byli představenými krajského úřadu Podbrdského, a proto jeho sídlo přenesli k zámku v Osově. V té době se na zámku nacházel hejtman, hofmistr, dvorní kuchař, dvorní zahradník, dvorní malíř, podkoní, zámecký kaplan a také dvorní šašek Pimfinger. Kounicové postavili roku 1742 u zámeckého parku pivovar, v němž se vařilo pivo rovných 200 let. Osovské pivo mělo vždy dobou chuť a byl o něj značný zájem. Pivovar po druhé světové válce chátral, až byl v roce 1967 zbořen.

V roce 1738 zde byla zřízena škola.

Panství Schwarzenbergů

V roce 1840 přešlo osovské panství dědictvím do rukou Schwarzenbergů z orlické větve. Kníže Karel Schwarzenberg dal v roce 1857 postavit na okraji obce cukrovar včetně úřednického domu. Pro obyvatele to bylo výhodné, mohli najít zaměstnání v cukrovaru i při pěstování řepy. Cukrovar měl i vlastní plynárnu. Časem však jeho výnos poklesl, a tak byl v roce 1886 zrušen. Stal se potom správním centrem velkostatku, který měl 2625 hektarů půdy. V úřednickém domě byly kanceláře a byty zaměstnanců (kováře, koláře, pivovarského kočího, adjunktů), v patře bydlely rodiny ředitele panství a důchodního. V roce 1906 sem přibyla četnická stanice, která se později přestěhovala do bývalé vinopalny (od roku 1951 tu byla státní traktorová stanice).

Roku 1869 byla vybudována nová školní budova, a to na místě bývalého hostince.

Součástí panství byla cihelna, jež se nacházela mezi Osovem a Osovcem, zvaným Osůvek. Zdejší červená hlína byla vysoce kvalitní a cihly se dobře prodávaly. Výroba byla roku 1942 zastavena. Poté tu mělo JZD slepičárnu a dnes je v místech cihelny koupaliště. Směrem k Novým Dvorům byla rozlehlá bažantnice. Roku 1886 zřídl kníže Schwarzenberg v bývalé vile č. 18 hostinec a později i poštovní úřad (dnešní pošta) V č. 58 naproti škole byla kovárna a kupecký krám, kde žila rodina Pokorných téměř 100 let.

Schwarzenbergům se tu nevyhnuly ani smutné události. Manželům Karlovi IV. ze Schwarzenbergu a jeho druhé manželce Idě, rozené hraběnce Hoyos-Sprinzenstein, se na zdejším zámku narodil a 27. června 1894 zemřel devítidenní synek Josef Adolf na růži a byl pohřben na osovském hřbitově.

Ve 20. a 21. století

Karel IV. ze Schwarzenbergu spravoval Osov až do roku 1904, kdy po smrti svého otce převzal rodové panství Orlík. V první světové válce bylo z Osova povoláno na frontu 273 mužů, z nichž 22 se již nevrátilo. Padl i majitel panství Karel Schwarzenberg. Na základě pozemkové reformy byly roku 1924 pozemky osovského velkostatku rozparcelovány a koupil je Václav Palivec.

V Osově (spolu s místní částí Osovec) byly v roce 1932 tyto živnosti a obchody: bednář, cihelna, 4 hostince, kapelník, 2 koláři, kovář, 2 krejčí, malíř pokojů, mlýn, obuvník, pekař, pivovar, řezník, sedlář, 3 obchody se smíšeným zbožím, Spořitelní a záložní spolek pro Osov, trafika, truhlář, velkostatek, 2 zámečníci. Dále zde byla obecná škola, poštovní úřad, telegrafní úřad a četnická stanice. Žilo zde 490 obyvatel.

V roce 1950 vznikl v budově hostince obecní úřad (MNV). Později v obci vznikla samoobslužná prodejna Jednoty Hořovice. Roku 1983 byla vybudována nová budova základní školy, a to na louce mezi Osovem a Osovcem. Po roce 2000 byla ke školní budově přistavěna moderní přízemní budova obecního úřadu.

V nedávných letech byla část budovy COOP Jednoty adaptována na mateřskou školu. Rovněž byla dokončena rekonstrukce kostela sv. Jana Křtitele.

Od 1. července 2020 byla přesunuta zastávka vlaku od bývalého nádraží blíže k obci a autobusové zastávce.

V současnosti se v obci nachází obecní úřad, první stupeň základní školy, mateřská škola, pošta, prodejna COOP a květinářství. Ve staré školní budově je umístěno centrum volnočasových aktivit Stará škola, provozované obecním úřadem a Domečkem Hořovice.