Mnichovice

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1352 za panování Karla IV. V dochované listině se o Mnichovicích píše o vsi jako o hotové. Podle nejstarších zápisů v zemském archivu a Deskách zemských, byly Mnichovice od nepaměti statkem biskupským. Po povýšení pražského biskupství na arcibiskupství, se staly majetkem pražských arcibiskupů. Převážně zemědělská obec je historicky spjata s věžovitou tvrzí ze 13. století, jejíž pozůstatky se nalézají severovýchodně od obce na místě zvaném Na Valech. Zachovaly se zprávy, že v roce 1379 zde bydleli Nápravníci Havel a Boten, kteří byli povinni vojenskou službou na štěpánovském hradě. Ti si obec rozdělili na dvě části. Rozdělení obce zapsané v „berní rule“ zní: „obec je rozdělena do dvou dílů, v prvním dílu je jedna usedlost osedlá a ve druhém dílu je celkem devatenáct usedlostí osedlých a pět pustých.“

Uprostřed návsi byl vybudován gotický kostel sv. Filipa a Jakuba, který již v roce 1350 je připomínán jako majetek pražského arcibiskupa.

Dochovaly se také písemné zmínky z roku 1550 z knih svobodnických v Kouřimském kraji, kterého byly Mnichovice součástí. Ty pojednávají o Mnichovicích jako o 2. svobodství: „První patřilo Václavovi Musilovi v Mnichovicích, poddanému již pana Kekule ze Stradonic, náleželo „kus svobodného záhumní“ (pole) ležícího v Mnichovicích a druhé svobodství: pustotiny ve vsi Mnichovicích vlastnil i na místě svých synů Jana a Petra Mach ve vsi Mnichovicích u Štěpánova (psáno v Čáslavském kraji), také již poddaný pana Jindřicha Kekuleho ze Stradonic.“ Knihy o svobodství dále píšou o zaniklém dvoře Veležice: „Václav Musil v Mnichovicích, pánů Kekulů poddaný, drží ½ dvoru pustého řečený Velezice. Týž Václav Musil na místě Duška z Mnichovic, poddaného páně Kekulova, oznámil, že ten Dušek drží ¼ dvoru Velezic. Jan Kubeš z Mnichovic a Jiřík bratr jeho, poddaní páně Kekulovi, ¼ pustotiny ve Velezicích svobodné.“

Po bitvě na Bílé hoře za Huga z Hallweilu nastaly zlé časy. V roce 1627 opustil mnichovickou faru poslední farář pod obojí způsobou a od té doby již také nikdy více obsazena nebyla. Vypravuje se, že na místě jejím stojí proti vchodu do kostela stojící č.p. 14, ač mohla býti od kostela na východ, kde stojí dnešní památník. Tam totiž stávala původně pastouška, která po třicetileté válce mohla z některé části fary vzniknout.

Postavení robotníků bylo bědné. Situace se uvolnila až zhruba po osmdesáti letech za knížat z Trautsonu, která sídlila v Čechticích. Poslední majitelé celého mnichovického majetku – Palmové, hrabata z Gundelfingenu, prodali dvůr v Mnichovicích v roce 1801 a ten byl pak následně rozdělen.

Ves je typickým příkladem urbanismu středověké kolonizační vesnice založené uprostřed rozsáhlé lesní mýtiny. Středem obce se stala velká dvouřadá náves, na horním konci sevřená do úzkého hrdla. Ve středu návsi byl postaven kostel sv. Filipa a Jakuba. Vesnice byla rozměřena traťově záhumenicovou plužinou. Na severu obce nejspíše existovalo nejspíše ještě jedno tvrziště či dvořiště, jak naznačuje dodnes dochovalá parcelace.

Vývoj obce a její velikost dokládají i údaje, že při požáru v roce 1655 vyhořelo podle záznamů osm čísel z jednadvaceti, v roce 1715 je vedeno dvacet šest držitelů pozemků a v roce 1780 je v Josefovském katastru evidováno 36 vlastníků pozemků a do roku 1788 je dochována posloupnost čísel popisných. Čísla popisná vznikala dělením statků na dva půlstatky a tím byly dány usedlosti ve druhém pořadí po celé délce vesnice. V místě předpokládaného tvrziště na severu obce vyrostla početná chalupnická zástavba. Obec se od 18. století dělila na „Starousedlé“ a „Folianty“. Starousedlí měli podle zápisu zvýhodnění na poskytovaných obecních službách.

Škola ve vesnici nebyla a děti navštěvovaly od roku 1802 školu v Čechticích a asi od roku 1820 novou dvoutřídní v Borovnici.

Panství Čechtické a Dolnokralovické prodáno bylo 15. září 1844 veřejnou dražbou Vilémovi Vincencovi knížeti z Auersparka.

V roce 1898 byla postavena na návsi v Mnichovicích v místě bývalé kovárny škola, kterou děti navštěvovaly do roku 1975. Nyní dojíždí do školy v Čechticích, Dolních Kralovicích a Vlašimi.

Po největším požáru ve vesnici v roce 1888, kdy vyhořela pětina ze sedmdesáti čísel popisných, byl založen v obci hasičský sbor, jehož aktivní činnost se udržela do dneška. Jako trofej je udržována první obecní hasičská stříkačka z roku 1902.

Po roce 1900 byl založen na pomoc hospodářskému rozvoji obce „Hospodářský spolek“ a „Kampelička“. V Roce 1919 byly do mnichovického zastupitelstva poprvé zvoleni členové bez zástupců osady Kuňovice. V roce 1922 byl odhalen památník padlých od autora Karla Borovičky.

V obci Mnichovice byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody: cihelna, 2 obchodníci s dobytkem, holič, 2 hostince, kovář, 2 krejčí, obuvník, 3 řezníci, 4 obchody se smíšeným zbožím, Spořitelní a záložní spolek pro politickou obec Mnichovickou, trafika, 3 truhláři.

Dalším mezníkem v rozvoji obce bylo zavedení elektrického proudu v roce 1939. Kulturní činnost se za první republiky odvíjela okolo školy. V obci pracoval ochotnický spolek, který několikrát ročně nastudoval divadelní představení.

Nejrozsáhlejší výstavba zde probíhala v sedmdesátých letech 20. století, kdy byla postavena hasičská zbrojnice, obchod, požární nádrž, koupaliště a rekonstruována budova bývalé školy na kulturní dům s restaurací. V devadesátých letech byla provedena revitalizace rybníka a kompletní oprava komunikací v obci i kolem obce. V roce 1999 proběhla stavba rybníka na západním kraji obce.

V roce 2002 proběhla rekonstrukce střechy na kulturním domě. V roce 2003–2004 se obnovilo sportovní hřiště, postavil tenisový kurt a zázemí na hřišti. V roce 2004 se realizovala stavba rybníka Otročí důl. V roce 2006 se vybudovalo dětské hřiště. V roce 2015 se vybudovalo druhé dětské hřiště u kulturního domu a roce 2017 došlo k rekonstrukci prodejny.

Pamětihodnosti

• Dominantou obce je gotický kostel svatého Filipa a Jakuba s šindelovou střechou a dřevěnou zvonicí. Kolem kostela je zřízen hřbitov s márnicí a zdí kolem areálu. Kostel je připomínán již v roce 1350 jako majetek pražského arcibiskupa. Není ovšem známo, kdy a kým byl vystavěn a zda byl opatřen zvonem. Nejstarší a nejmenší zvon pochází totiž až z roku 1473. Roku 1547 pořídili velký kostelní zvon Střelové z Rokyc. Za Jana Viléma knížete z Trautsonu byl pořízen prostřední kostelní zvon odlitý v roce 1738 v Praze. Vážil 400 kg, ale v době první světové války byl rekvírován. Kostel prošel přestavbou v roce 1806, vnitřní zařízení však zůstalo barokní. Jeho zvláštností je dřevěná zvonice přistavěná k západní stěně kostela a patro, které je vystavěno na krakorcích. V roce 1992 byly v kostele pod vápennými nátěry objeveny původní gotické nástěnné malby, které byly v letech 1992–95 restaurovány. Unikátní malby byly zařazeny do programu na záchranu a obnovu památek Deset skvostů Podblanicka, neboť jde o památku mimořádné hodnoty celostátního významu. V roce 2006 byly provedeny práce na opravě střech sakristie a vstupu. V roce 2009-2010 byla na kostele zrekonstruována zvonice, střecha a hřbitovní zeď. Kostel je aktuálně příležitostně využíván několikrát do roka k bohoslužbám, k pohřbům nebo koncertům.
• Další zapsanou památkou je areál s chalupou, chlévem a stodolou čp. 37. Obytný, přízemní dům s roubenou světnicí a zděnou síní, k níž se připojuje zděná komora. K zadní části domu se přimykají chlévy. Na severu zděná průjezdní stodůlka. Z 18. století až 1. pol. 19. století. Areál zemědělské usedlosti zaujímá obdélný pozemek, který je užší stranou přisazen k návesní frontě. Hodnotná ukázka venkovské zemědělské usedlosti, jedné z nejlépe dochovaných v lokalitě.
• Tvrziště Valy se nachází ve východní části obce nad rybníkem Další kulturní památka je areál tvrziště zvaný Valy, složený z tvrziště, příkopu a fragmentu valu. V roce 1379 zde bydleli Nápravníci Havel a Boten, kteří byli povinni vojenskou službou na štěpánovském hradě. Po husitských válkách v roce 1436 tvrz u rybníka zanikla. V kronice z roku 1920 je zmínka, že se z tohoto tvrziště dochovala roubená studna. Tvrz stávala v místech dnešních domů čp. 73 a 70. Poslední zbytky po ní byly zničeny roku 1960. Zachovány jsou pouze skromná torza valové fortifikace. (cituji z publikace Jana Valcháře, Dolnokralovicko vydané roku 1912). Bylo to stavení jednoduché na způsob věže ohražené a hlubokým příkopem, vodou naplněným, neustále proti nepříteli hájené. Z celé tvrze dosud zachovalá jest stará studně do okrouhla roubená. V roce 1893 vykopány tu byly 2 cenné šípy a prodány museu království českého v Praze. Kdy a jakým způsobem tvrz ta zanikla nemožno přesně stanoviti, však možno zničení její odhadovati do doby válek husitských, již v roce 1550 se uvádí co pustá, pouze místo na konci vsi terainu vynikající a ostroh do rybníka tvořící, opatřen jest kolem hlubokým příkopem a náspí. Zbyla zde pouze studna. Tvrz založena na východním konci vesnice na mírném svahu ku rybníku se sklánějícím. Má kruhovou formu, která se prodlením let na jih a východ rozvezenim valů a zasypáním příkopu Změnila jaksi v podobu hruškovitou. Dnes poseta jest chalupami (staveními) a zahradami, jak v příkopě, tak na valu. Průměr kruhu vnitřního jest místy 80 m, na němž dnes chalupy stojí. Šířka příkopů 20-24 m od koruny ke koruně a šířka dna příkopu 8-12 m. Na straně severovýchodní prorván byl násep, nejspíš příjezdem do tvrziště, neb bránou. Od této obíhá druhý příkop 19-22 m široký, v louku proměněný, kolem prvého do půlkruhu na straně na západ běží a přepásává ve vzdálenosti co 300 m opyš. Vnitřní kruh tvrziště má průměr 40 m. Na valu východním, k rybníku obráceném, stojí cihelna, kde se z valů hlína ku vyrábění cihel béře. Nebude dlouho trvati a zmizí důležitá tato památka zemního opevnění nadobro.