Plánice

Historie

Založení města

Plánici založili cisterciáci někdy na počátku 14. století. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1329. Založení městečka zřejmě předcházela existence vesnice, pravděpodobně farní. Nově vzniklé městečko zaujalo samostatnou vyvýšenou polohu oddělenou od starší vesnice nižším sedlem.

Rozvoj města od středověku

Rozvoj Plánice je velmi úzce spjat s nepomuckým klášterem, v jehož držení město samotné bylo. Nepomučtí cisterciáci se zasloužili o přeměnu vesnice Plánice na město. První písemná zmínka o městě Plánici pochází z roku 1329. V tomto roce opat Jindřich a celý konvent nepomuckého kláštera uzavřeli s Plánicí úmluvu, podle níž museli Pláničtí odvádět klášteru ročně 44 hřiven pražských grošů namísto všech jiných platů mimo biskupský desátek a královskou berni. Nedaleký les Boltín byl ponechán obci k užitku. Plánice v této době zažívá období rychlého rozvoje, významná byla především těžba kovů.

Roku 1418 opat Arnold a konvent nepomuckého kláštera potvrdili Plánici listinu z roku 1329. Dále měli pláničtí obyvatelé možnost svobodného prodeje či odkazu majetku kterékoliv osobě z nepomuckého panství. Bylo však zakázáno dělit pole na menší díly nežli na čtvrt lánu. V roce 1420 husité vyplenili a vypálili zdejší klášter. Nicméně Krušinové ze Švamberka, kterým majetek zničeného kláštera připsal císař Zikmund, se postarali o další rozkvět a rozvoj městečka. Dařilo se zde nejrůznějším řemeslům i obchodu. Ten trval až do šestnáctého století.

Pečeť a znak města jsou doloženy roku 1510. Na žádost Ladislava ze Šternberka byla v roce 1521 Plánici udělena panovníkem Ludvíkem Jagelonským práva městeček Nepomuku a Blovic, především šlo o právo volného odkazu. Plánice také získala možnost pořádat výroční trh. Toto právo udělil městečku roku 1558 Ferdinand I. Feudální sídlo bylo v Plánici vybudováno v druhé polovině 16. století Vilémem ze Šternberka. Prvně je zmiňováno roku 1584. Vzniklo na místě původní renesanční tvrze. Plánice nebyla za období třicetileté války vážněji poškozena. Roku 1654 stálo v městě 101 domů, při dalším sčítání roku 1713 počet domů vzrostl na 170.

Ani Plánice nebyla ušetřena četných požárů. Roku 1672 padlo při požáru za oběť 31 domů a v roce 1689 dokonce 82 domů a zámek. Poslední velký požár Plánice zažila roku 1882, kdy shořelo 35 domů. Tragický zásah do života městečka přinesl dobytčí mor, který trval od dubna do prosince roku 1742. Za tu dobu uhynulo 317 kusů hovězího dobytka. Zřejmě jako výraz poděkování za jeho skončení byl po té na náměstí postaven sloup se sochou Nejsvětější Trojice. V prvním desetiletí 18. století Martinicové v Plánici založili jednu z nejstarších manufaktur na bavlněnou tkaninu. Ta však roku 1746 vyhořela. Školu, špitál a farní kostel sv. Blažeje zmiňují historické prameny v roce 1718. Kostel i fara byly přebudovány v polovině 18. století. Městská radnice byla vystavěna roku 1753. Roku 1840 byla vybudována obecní cihelna.

Největší zásah do života města přinesla stavba nové císařské silnice (1811–1816) z Klatov do Horažďovic, Strakonic a Českých Budějovic. Její trasa byla vedena 5 km jižně od města, které tak zůstalo stranou. Přibližně v téže době byla vybudována také komunikace z Plzně přes Nepomuk do Písku. Ta se Plánici taktéž vyhnula. Do městečka nebyla zavedena ani železnice. V důsledku těchto změn se v městečku nestavěly žádné továrny ani návazné stavby. To se nesmírně odrazilo v jeho dalším vývoji. Ten se na dvě století téměř zastavil. Jen ve dvacátých a třicátých letech dvacátého století bylo zaznamenáno jisté oživení města. To se rozrostlo ve své západní části a severně pod náměstím se objevila nová vilková čtvrť. Nalezli bychom zde pivovar, hospodářské a stavební družstvo, vodárnu, tři mlýny a pilu. Město též mělo spořitelnu, okresní hospodářskou záložnu, živnostenskou a hospodářskou pokračovací školu. Po druhé světové válce mělo město několik menších provozů lehkého a potravinářského průmyslu. K většímu rozvoji města ale nedošlo. Od osmdesátých let dvacátého století byla Plánice střediskem místního významu, kde měl zastoupení kožedělný průmysl, dále fungovalo jednotné zemědělské družstvo, pěstovala se zeleniny a chovaly ryby.

Město disponuje školkou i školou, v provozu je knihovna, poštovní úřad, několik obchodů a policejní stanice. Ordinuje zde praktický i zubní lékař. Místní obyvatelé mohou využívat plynofikaci, kanalizaci i veřejný vodovod. Poloha města ovlivňuje i podnikatelskou činnost, která se zabývá především zemědělstvím a lesnictvím. Další podnikatelská aktivita je v oblasti stavebnictví, průmyslu, obchodu, ubytovacích a stravovacích služeb. Rok 2000 přinesl otevření víceúčelového sportovního areálu s celoročním provozem. Zde se dá mimo jiné provozovat osm druhů míčových her, jsou zde plochy pro skateboarding, streetball, jízdu na kole i kolečkových bruslích, běžecká dráha a cvičná tenisová stěna.

V oblasti kultury je nejdůležitější stavbou Spolkový dům (od roku 2001), který slouží potřebám Plánice i okolí. V městečku působí nejrůznější spolky, mezi které patří: SDH Plánice, TJ Sokol Plánice, Myslivecké sdružení Plánice, Rybáři Plánice, Zahrádkářská organizace Plánice, Farní klub seniorů, Kaplanka (Klub pro pozitivní využití volného času dětí), Divadelní spolek Plánice, občanské sdružení Morgana von Maxberg (scénický šerm). Dnes těží Plánice především z turistiky.

Pamětihodnosti

; Zámek : Na místě plánického zámku stávala renesanční tvrz. Ta byla vybudována po roce 1556 Vilémem ze Šternberka. Její podoba není známa. Je jisté, že při ní stála věž připomínána roku 1604. Stavba prošla častými úpravami a počátkem 18. století za držení Martiniců, byla barokně přestavěna. V areálu zámku lze nalézt vlastní zámeckou budovu (čp. 181), která představuje dvoukřídlou patrovou budovu krytou mansardovou střechou s přístavkem při severním křídle. O vnitřní podobě zámku nejsou doloženy záznamy. Plánický zámek sloužil od roku 1945 pro potřeby Jednotného zemědělského družstva Úslava a jsou v něm vybudovány bytové jednotky. Dále se v areálu nachází administrativní a hospodářská budova (čp. 1), pivovar (čp. 179), tři domy (čp. 240, 241, 257) a dvě stodoly se špýcharem. Vlastní budova zámku má položenou novou střešní krytinu, byla provedena výměna oken. Fasáda je z části připravena k obnově. Budovu pivovaru kryje nová střešní krytin. Ostatní objekty náležící k zámku jsou v neudržovaném stavu. ; Kostel svatého Blažeje a fara : Kostel (kulturní památka od roku 1964) byl budován od roku 1755 na místě starší, pravděpodobně románské stavby. Některé prameny uvádí, že se na jeho přestavbě podílel Kilián Ignác Dientzenhofer. Kostel je jednolodní, obdélného půdorysu, s věží v západním průčelí, s užším čtvercovým, apsidou uzavřeným presbytářem se sakristií po severní a obdélným přístavkem po jižní straně. V kostele se udržuje neobvyklý zvyk, kdy výzdoba hlavního oltáře, včetně soch a obrazů, je v průběhu roku měněna podle hlavních svátků v liturgickém kalendáři. Kostel svatého Blažeje prošel rekonstrukcí střešního pláště. Fasáda na obnovu stále čeká. Roku 2010 se podařilo navrátit kostelu původní počet zvonů. Ty tvořil soubor dvou velkých a jednoho malého zvonu. Za druhé světové války byly zvony uschovány a po jejím skončení bylo rozhodnuto, že se zvony vrátí na původní místo. Malý zvon se ale již nenašel a jeden z velkých se při zavěšování rozbil. Až rok 2010 přinesl návrat všech tří zvonů. K původnímu, přes 500 let starému zvonu, tak přibyl nový velký zvon. Byl financován z rozpočtu města. Malý zvon byl odlit díky finanční sbírce místních obyvatel. U kostela sv. Blažeje se nachází budova bývalé márnice (čp. 347, kulturní památka od roku 1998). Budova se nachází v soukromém vlastnictví. Je upravena na obytný dům. : S kostelem sousedí barokní budova fary (čp. 109, kulturní památka) krytá mansardovou střechou. Vznik fary je datován do doby výstavby kostela. Objekt fary byl rekonstruován v letech 1999–2001. ; Radnice a škola : Plánickému náměstí dominuje empírová budova radnice (čp. 180). Je datována do roku 1753. V roce 1784 prošla úpravami a přestavěna do dnešní podoby byla roku 1836 zednickým mistrem Josefem Edltem z Týnce. Jen původní dřevěná hodinová věž byla roku 1847–1848 nahrazena zděnou věží. Ve věži byly umístěny věžní hodiny s bicím mechanismem, které po částečných úpravách slouží dodnes. V roce 2010 byla dokončena oprava fasády objektu a věžních hodin. Základní škola (čp. 129) získala dnešní podobu po přestavbě roku 1905. Od výročních oslav Křižíkových devadesátých narozenin v roce 1937 byla škola přejmenována na Základní školu Dr. ing. Františka Křižíka. ; Rodný domek Františka Křižíka : V chalupě (čp. 86, kulturní památka) se 8. července 1847 narodil vynálezce František Křižík. Chalupa je klasickým příkladem pošumavské lidové architektury. Stáří objektu není známo. Předpokládá se, že vznikl před rokem 1800. Stavení má trojdílnou dispozici, obvodové konstrukce jsou roubené i kamenné. Dům kryje střecha s polovalbou na uliční straně, zadní zakončení je sedlové. Na střeše je položen dřevěný šindel. Významnými stavebními úpravami prošla chalupa v letech 2008–2010. Nadále v tomto objektu funguje Muzeum Františka Křižíka s novou expozicí. Ta se snaží návštěvníky oslovit zajímavou a interaktivní formou za pomoci moderní techniky. Mimo jiné láká návštěvníky na funkční obloukovou lampu a dynamo. ; Poutní kostel Narození Panny Marie : Poutní kostel Narození Panny Marie byl postaven v letech 1720–1727 podle projektu Kiliána Ignáce Dientzenhofera. ; Sloup se sochou Nejsvětější Trojice : Barokní sousoší stojí v horní části náměstí (kulturní památka). Mariánský sloup zakončený korintskou hlavicí byl postaven kolem roku 1742 pravděpodobně jako poděkování za skončení dobytčího moru . Tato památka prošla rekonstrukcí v letech 1998–1999. ; Sochy svatého Jana Nepomuckého : Jedna ze soch svatého Jana Nepomuckého je umístěna na náměstí před budovou radnice. Druhou je možno spatřit v Křižíkově ulici (kulturní památka). ; Dlažba : Plánice má na náměstí a u kostela svatého Blažeje dochované historicky cenné prvky dláždění. Na plánickém náměstí je možno spatřit několik typů dláždění. Náměstí samo o sobě disponuje značnou plochou, kterou pokrývá řada nejrůznějších materiálů odlišného stáří. Ve zjednodušeném popisu lze uvést několik typových lokalit. Jedná se především o lokalitu za radnicí, tedy v okolí sloupu Nejsvětější Trojice. Zde je dlážděno nepravidelným kamenem. V návaznosti na stupně kamenné terasy je možno vidět vyspádování kamenné dlažby do mělkého rigolu pro odvod dešťové vody. V tomto prostoru stály do lípy v alejovitém uspořádání. Na počátku roku 2013 byly z důvodu jejich špatného stavu vykáceny. V souvislosti s terénními podmínkami je sloup Nejsvětější Trojice vystavěn na kamenné terase, kterou doplňují nevelké schůdky s jednoduchými kamennými historickými detaily. Prostor náměstí jižně pod radnicí navazuje na výše zmíněnou kamennou dlažbu chodníkem tvořeným novodobou dlažbou, dále následuje silniční část, jejíž krajnice je opět historického charakteru z nepravidelného kamene. Její spád pomáhá odvodu srážkové vody do kanalizace. V hlavní silniční linii je dlažba kroužkové skladby. Za silničním pásmem následuje opět pás dlažby z nepravidelného kamene, kterou dále překrývá asfaltový povrch směřující až k jižnímu konci náměstí (chodníku s novodobou dlažbou). Před budovou radnice je položena nová zámková dlažba. Na severní straně od radnice je povrch pokryt asfaltem. Náměstí ústí při své západní části do Klatovské ulice, kde nalezneme drobné pozůstatky historických dlažeb z různých časových období. Historicky cenné je dláždění cesty stoupající příkře vzhůru ke kostelu svatého Blažeje. Dochovala se zde unikátní původní historická dlažba z nepravidelného kamene. Datace doby jejího vzniku je nejasná. Taktéž historicky cenné je schodiště vedoucí podél zmíněné cesty, které je ovšem doplněné novějším dlážděním stupňů.

Drobné památky

• Kaple Panny Marie nad pramenem (kulturní památka od roku 2002) se nachází západně od Nicova asi osmdesát metrů od silnice směřující k Plánici u legendami opředeného radioaktivního pramene. Loď kapličky má čtvercový půdorys, půdorys trojbokého závěru je polygonální. Hlavní severní průčelí vybíhá do štítu, na vrcholu štítu a nad kouskem střechy je osazen sokl s křížem. Severní fasádu zdobí obloučkový vlys, na nárožích lodi jsou vyzděné lisény, na které dosedá jednoduchá římsa. Část stavby pod strání obíhá sokl, profilovaná korunová římsa obíhá loď i závěr kaple. Dvě nároží kněžiště jsou z vnější strany opatřena drobnými opěráky. Okna v osách jednotlivých polí závěru i na bocích stavby jsou zaklenuta lomeným obloukem a rámována vpadlými šambránami. V interiéru kaple se uplatňují klenby. Kaple v historizujícím slohu byla vybudována v roce 1876 na místě starší kaple z 18. století.
• Boží muka (kulturní památka) při cestě k bývalé tvrzi Kratice.
• Při jihovýchodním okraji městečka se dochoval smírčí kříž (při cestě na Hnačov pod starým mlýnem, kulturní památka). Tato památka představuje upomínku na tragickou událost (nejčastěji vraždu), která se stala v dobách dávno minulých.
• Kaple svatého Václava.
• Kaplička na kopci Hůrka (v blízkosti místního hřbitova).
• Nedílnou součástí interiéru městečka jsou drobné sakrální památky (kříže). Jejich přítomnost se spolupodílí na dotvoření specifické a jedinečné atmosféry tohoto sídla.
• Na okraji zahrady v Nepomucké ulici je situován drobný pomníček k připomenutí památky padlého vojína. Větší pomník je umístěn v blízkosti místního hřbitova.

Rodáci

• Dne 24. března 1886 se v Plánici narodil hudebník Vladimír Helfert. Roku 1920 založil Hudební archiv Moravského zemského muzea v Brně, byl dirigentem Orchestrálního sdružení v Brně (1920–1939). Pro své pokrokové smýšlení byl za okupace několikrát vězněn. Při návratu z Terezína onemocněl při epidemii skvrnitého tyfu a 18. května roku 1945 zemřel v Praze v Nemocnici na Bulovce.
• Dne 8. července 1847 se ve městě narodil vynálezce František Křižík. Nejvýznamnějším Křižíkovým vynálezem se stala oblouková lampa. Na pražském Žižkově postavil první elektrárnu v Čechách. V Praze zavedl také první elektrifikovanou tramvajovou trať. První elektrifikovanou železniční tratí se díky Křižíkovi stala trať z Tábora do Bechyně. Do Plánice se Křižík celý život rád vracel, stejně tak její obyvatelé byli na svého slavného rodáka hrdí. V roce 1913 mu město udělilo čestné občanství. Roku 1926 mu byla v Plánici věnována pamětní deska a náměstí, které původně neslo jméno Šebestiána Hněvkovského, bylo přejmenováno na náměstí Františka Křižíka. 20. července roku 1937 si obyvatelé Plánice oslavami připomněli Křižíkovy 90. narozeniny. Oslav se zúčastnil i sám Křižík. Od této doby také plánická škola nese jeho jméno. Roku 1957 byla na památku vynálezce v Plánici odhalena jeho busta. Jeho významná životní jubilea si město Plánice připomíná dodnes. V roce 1997 se ve městě konaly velké oslavy u příležitosti 150. výročí Křižíkova narození. V roce 2007 se zde uskutečnily slavnosti s názvem František Křižík a jeho doba.
• Vlasta Ambrožová (1896–1956), česká malířka a ilustrátorka