Kunvald

Historie

Založení a název obce

Vznik obce není zachycen historickými prameny, souvisí s kolonizací, kterou prováděl na přelomu 13. a 14. století v oblasti horního toku Divoké Orlice rod pánů ze Žampachu. Jejich činnost vedla též ke vzniku měst Žamberk, Rychnov nad Kněžnou, Ústí nad Orlicí a jiných lokalit. Patrně pod vlivem okolních slovanských osad, které zde byly již před kolonizací, převládalo české obyvatelstvo v Kunvaldu již v polovině 14. století. První písemná zmínka, v níž se objevuje jméno obce (ve formě Kunwald), pochází z roku 1363. Je odvozeno od osobního jména Kuna a jeho německá podoba pravděpodobně souvisí s příchodem kolonistů z oblasti Horní Lužice. Stojí za pozornost, že také tam se nachází lokalita s názvem Cunewalde. Není vyloučeno, že laická teorie, podle které název obce odkazuje na pověstmi tradovaného rytíře Kunu, sídlícího kdysi na hradě Suchá či na tvrzi nad osadou Kunačice, obsahuje historické jádro, jímž může být původní jméno lokátora, který kolonizaci prováděl. Naproti tomu domněnky, že název obce je odvozen od množství kun (německy Baummarder), žijících ve zdejším lese (německy Wald), postrádají s ohledem na makaronskou kombinaci logiku.

Nejstarší historie

Zpráv o Kunvaldu v jeho nejstarším období se zachovalo poskrovnu. Zmíněná první písemná zpráva z roku 1363 souvisí se jmenováním nového faráře Jana Petra z České Třebové na faru v Nekoři. Byl dosazen pánem žampašského panství Čeňkem z Potštejna a vykonavatelem byl farář z Kunvaldu. V letech 1368‒1369 se připomíná jako držitel patronátního práva ke kunvaldskému farnímu kostelu Jan Svár ze Žampachu. Dalším doloženým majitelem Kunvaldu byl Ješek Kdulinec z Ostroměře, který ves před rokem 1389 odprodal Bočkovi staršímu z Poděbrad, majiteli litického panství. Protože se však ukázalo, že Kdulinec měl jakési majetkové neshody s pražskými židy, ves až do vyřízení sporů, ke kterému došlo 15. března 1389, držel král Václav IV. Od roku 1389 až do konce feudálního období pak patřil Kunvald nepřetržitě k litickému (později žamberskému) panství. Vedla přes něj cesta, která spojovala hrady Žampach, Litice a Potštejn s Kladskem a Slezskem.

Kolébka Jednoty bratrské

Historický význam obce spočívá mimo jiné v tom, že jsou s ní spojeny počátky české reformační církve Jednoty bratrské. V roce 1457 nebo 1458, přesné datum není známo, odešla do Kunvaldu skupina osob, která v Praze naslouchala kázáním Jana Rokycany, voleného arcibiskupa českých utrakvistů. Tito „bratři a sestry zákona Kristova“, jak si sami říkali, chtěli žít po vzoru prvotní apoštolské církve, avšak utrakvisté zcela nenaplňovali jejich představy o tom, jak má praxe a zbožnost Kristových následovníků vypadat. Protože usoudili, že takovému životnímu stylu bude nejvíc prospěšný pobyt v ústraní (mimo velké městské komunity), rozhodli se vyhledat místo, kde by se mohli usadit. Jan Rokycana, který je v tomto záměru podporoval, jim vyjednal odchod do Kunvaldu, na panství, jež tehdy vlastnil Jiří z Poděbrad. Duchovní správu obce zajišťoval utrakvistický kněz Michal ze Žamberka, který měl k bratřím blízký vztah a vysluhoval jim svátosti. V Kunvaldu tak vznikl první bratrský sbor, jehož rozkvět však netrval dlouho. V letech 1460–1461 byli bratří z podnětu krále poprvé pronásledováni a jejich vůdčí osobnosti odešly do jiných, bezpečnějších lokalit – do Rychnova nad Kněžnou a Brandýsa nad Orlicí. Bratrský sbor v Kunvaldu sice existoval dál, ale jeho význam v rámci celé jednoty poklesl. Když si bratří v roce 1467 zvolili své první tři kněží (a to byl teprve vlastní počátek jejich samostatné církve), byl jako biskup, který měl bratrské duchovní řídit, v další volbě zvolen Matěj Kunvaldský, syn kunvaldského sedláka. Z Kunvaldu pocházelo také několik jiných bratrských duchovních, mezi nimi byl nejvýznamnější biskup a historik Jan Černý-Nigranus. V důsledku pobělohorské rekatolizace zdejší bratrský sbor zanikl.

V době Bubnů z Litic

Litické panství, jehož byl Kunvald součástí, patřilo téměř do konce 15. století rodu pánů z Kunštátu. V roce 1495 jej odkoupil Vilém z Pernštejna a významně jím rozšířil svoji východočeskou doménu. Vláda Pernštejnů trvala jen málo přes šedesát let a v roce 1556 koupil litické panství rýnský falckrabí Arnošt Bavorský, který jej již po dvou letech prodal Václavovi Okrouhlickému z Kněnic. Ten se však nákupy tohoto a dalších statků v okolí silně zadlužil a již v roce 1563 prodali poručníci jeho dětí litické panství zdatnému hospodáři Mikulášovi z Bubna. V majetku tohoto rodu pak zůstalo litické panství až do počátku 19. století. Pro kunvaldské měla poslední změna význam, protože Mikuláš začal stavět v Žamberku nový zámek a přenesl tam z hradu Litice sídlo panství. V roce 1575 navíc přikoupil polovinu města Žamberka s částí vesnic, které dosud náležely k žampašskému panství. Buď on, nebo jeho příbuzný Mikuláš Vratislav založil v Kunvaldu pod kopcem Zmrzlíkem nový poplužní dvůr. Pod jménem „Horský“ se objevuje v urbáři litického panství z roku 1617. Život kunvaldských nebyl za vlády Mikuláše z Bubna skoupý ani na dramatické události. V roce 1595 poslal Mikuláš kunvaldské sedláky, aby pod ochranou ozbrojenců pobrali posekanou trávu na louce vrchnosti sousedního rokytnického panství. Následující spor ovšem Mikuláš prohrál.

Po bitvě na Bílé hoře, kdy došlo v českých zemích ke dramatické změně náboženské situace, působil pod Orlickými horami jezuitský misionář Adam Kravařský, který se zde snažil obrátit stoupence bratrského učení, jež neodešli do exilu, na katolickou víru. Na tuto práci navázal v polovině 17. století Bohuslav Balbín, který misijně působil na různých místech Hradeckého kraje, mimo jiné i v Kunvaldu a v Klášterci nad Orlicí. Po letech pak vzpomínal na to, jak mu místní podávali k jídlu pouze samé ryby, protože neměli nic jiného. I přes relativní úspěchy těchto misionářů trvalo déle než jedno století, než mohla být v Kunvaldu znovu zřízena katolická farní správa. Došlo k tomu až po žádosti Antonína Víta z Bubna a Litic, který v roce 1772 argumentoval také tím, že v sousedních Bartošovicích mají vlastního faráře (ten kunvaldské do té doby duchovně zaopatřoval) již 26 let. Tentýž majitel panství nechal v Kunvaldu mezi lety 1750-1752 vystavět novou školu, protože stará, která se nacházela v zádušní chalupě, potřebám obce již nepostačovala. V době Antonína Víta také zanikl Horský dvůr, jehož pozemky byly v rámci raabizační reformy, zahájené v Čechách v roce 1775, rozparcelovány, čímž povstala nová místní osada nazvaná (podle jména rodu vrchnosti) Bubnov.

Antonín Kodytek a jeho kronika

Události v obci ve druhé polovině 18. století vylíčil ve své kronice, nazvané „Poznamenání pamětihodných věcí těchto časův běžných, začnouc od roku 1740 a vejše“ Antonín Kodytek. Autor se narodil v Klášterci nad Orlicí, ale již v sedmnácti letech nastoupil na místo učitele v Kunvaldu a působil zde až do roku 1786, kdy musel ze zdravotních důvodů učitelskou činnost ukončit. Kronika se dochovala v rukopise, v roce 1970 byla pořízena Orlickým muzeem v Chocni její edice. Přestože její autor pravděpodobně nenabyl jiné než základní vzdělání, jeho kronika je velmi barvitým obrázkem vesnického života v době tereziánských a josefinských reforem, jejichž provádění Kodytek reflektuje. Zaznamenává jak běžné záležitosti života venkovských obyvatel (zejména jeho reakci na přírodní živly, jako byly povodně, požáry, či mimořádně tuhá zima či teplé léto, neúrody), tak i závažnější dobové politicko-společenské události, jako byly válečné kampaně spojené s dlouhodobými pobyty vojsk v obci, nebo pobyty významných osob ve městě Žamberku (působení Antonína Koniáše, návštěva císaře a jeho generálů).

Pamětihodnosti

• Kostel svatého Jiří
• Sbor Českých bratří
• Bratrská lípa
• Sousoší Kalvarie
• Pomník Jana Amose Komenského

Osobnosti

• Matěj z Kunvaldu (1442–1500) – první biskup Jednoty bratrské
• Jan Černý-Nigranus (?–1565) – historik, kněz a biskup Jednoty bratrské
• Antonín Kodytek (1746–1788) – učitel v Kunvaldě a spisovatel, autor místní kroniky, která zachycuje dobu tereziánských a josefinských reforem
• František Michalička st. (?–1823) – kantor a hudebník, patrně bratr Jana Michaličky.
• Jan Michalička (kolem 1791–1867) – kantor a hudebník
• František Michalička ml. (1820–1895) – kantor a hudebník, syn Františka Michaličky st.
• Ignác Bílek (1826–1899) – katolický farář, tajný rada papeže Lva XIII, zakladatel studentských nadací
• Jan Evangelista Mitvalský (1861–1899) – oční lékař
• Ludvík Vacátko (1873–1956) – malíř, sochař a grafik
• František Frič (1881–1947) – mecenáš a muzejník, autor Sborníku kunvaldského
• Josef Keprta (1881–1966) – vysokoškolský profesor, spisovatel a ministerský rada, editor prvorepublikové Encyklopedie československé mládeže pro školu a dům
• František Bílek (1885–1972) – hipolog, který se zasloužil o záchranu koně Przewalského
• Václav Šrefl (1889–1965) – podnikatel a továrník
• Jan Kopecký (1896–1974) – politik
• Karel Režný (1904–1983) – gymnazijní profesor, vysokoškolský pedagog a geograf
• František Kalous (1911–1968) – sportovec, reprezentant republiky v běhu na lyžích a ve skoku na lyžích
• František Trejtnar (1917–1982) – vojenský letec a příslušník 310. československé perutě ve Velké Británii
• Josef Jindra (1936–2016) – mistr sportu v letecké akrobacii
• Anna Kopecká (* 1999) – česká juniorská reprezentantka v orientačním běhu