Radiměř (Okres Svitavy)

Historie

První písemná zmínka o městečku pochází z roku 1291 (Radmels), kdy se území obce nacházelo na svojanovském panství – tehdy opět v majetku krále (mezi lety 1281–1290 panství patřilo Záviši z Falkenštejna). Původně to byla obec ležící v Čechách. Vzhledem k tomu, že mezi skutečnou lokací řady měst či vesnic a prvními zápisy o nich uplynuly často i desítky let, a vzhledem ke znění listiny, je jisté, že vesnice pochází z doby Přemysla Otakara II., který v této oblasti vyvíjel v 60. letech 13. století značnou kolonizační aktivitu prostřednictvím schopného, agilního lokátora Konráda z Limberka (Lewendorf, pak Laubendorf, dnes Pomezí). V rozporu s vůlí Karla IV., který trval na nezcizitelnosti Svojanova a přináležejícího území z majetku Koruny, bylo panství po jeho smrti zastaveno moravským pánům z Boskovic. Roku 1437 však Zikmund Lucemburský svojanovské panství přiřkl své ženě, Barboře Celské. V průběhu staletí se hranice Čech a Moravy drobně proměňovaly (v závislosti na majetkových poměrech a zvětšování/zmenšování jednotlivých panství) a taková změna se dotkla i Radiměře. Roku 1512 byla vesnice Radiměř rozdělena na dvě, z nichž jižní část (Česká Radiměř) zůstala v Čechách, kdežto severní část (Moravská Radiměř) připadla Moravě. Moravská Radiměř se později stala městysem. Obě obce však náležely do stejné církevní provincie, jíž byla a roku 2021 je Moravská církevní provincie. Zároveň měly obě obce také společné školy. V obou obcích existovalo dříve celkem 14 vodních mlýnů. K 17. prosinci 1950 došlo ke druhému a tentokrát již definitivnímu sloučení obou obcí. Roku 1952 došlo i ke sloučení obou osad v jeden celek s jednotnou řadou čísel popisných. Jednotné katastrální území bylo vytvořeno při obnově katastrálního operátu v letech 1973–1976, přičemž roku 1973 došlo k úpravě katastrální hranice s Hradcem nad Svitavou.

Česká Radiměř

K České Radiměři náleží jižní polovina zástavby obce včetně obou zdejších kaplí, jimiž jsou kaple svatého Jana Nepomuckého a kaple Svatého Josefa. Dříve zde existovalo 8 vodních mlýnů.

Moravská Radiměř

Tato část obce se řadila pod správu letovického panství, což znamenalo poměrně velkou vzdálenost od správního centra. Můžeme tedy říci, že obec byla značně izolována. Tento stav je písemně doložen k roku 1505, kdy letovické panství i s přilehlými obcemi získal Ladislav z Boskovic. V roce 1550 připadla obec, alespoň soudně, pod jurisdikci svitavského hrdelního soudu. Takto to zůstalo až do roku 1729. Tato část obce utrpěla značné majetkové ztráty během třicetileté války při průchodu jednotlivých vojsk. K největšímu rabování došlo švédskými vojky roku 1644. V roce 1728 došlo k odloučení radiměřské farnosti od Vendolí a obec získala vlastní faru. Přínosem pro Radiměř bylo udělení várečného a šenkovního práva kunštátskou vrchností (1783). Hlavní obživou se pro mnoho lidí stalo tkalcovství, výroba plátna a jeho bělení. Reformy za vlády Marie Terezie a Josefa II. spočívaly v převedení farnosti pod správu brněnské diecéze, což zůstalo až do roku 1863. Místo dřevěných chalup a domků zde vyrostly kamenné budovy, v roce 1810 byla postavena obecná škola a v roce 1840 místní silnice. Již v roce 1817 byla obec osvobozena od robotních povinností ke kunštátské vrchnosti.

K Moravské Radiměři náleží severní polovina zástavby obce včetně samoty Nového Světa a zdejšího farního kostela svaté Anny, který je dominantou obce. Dále se na území Moravské Radiměře nachází radiměřská část vojenského zařízení Květná. Dříve zde existovalo 6 vodních mlýnů. Jakožto městys měla Moravská Radiměř právo dvakrát za rok pořádat trhy.

Revoluční rok 1848

Revoluční rok 1848 přinesl osvobození obcí z vrchnostenských správ a zrušení poddanství. Moravská Radiměř byla oddělena od bývalého letovického panství a přičleněna do politického okresu Moravská Třebová, naopak Česká Radiměř připadla Litomyšli a později okresu poličskému. Zpomalení bouřlivého rozvoje nastalo ve druhé polovině 19. století, kdy původně plánovaná železnice z Brna do České Třebové měla protínat obec, ale radiměřští sedláci se proti tomu vzbouřili, a tak trať byla vytyčena jiným směrem.

Po osvobození Radiměře, v této době nazývané německy Rozhmül, došlo opět k rozdělení na 2 obce. Tedy na českou a moravskou část. Roku 1950 přesněji 17. prosince došlo k druhému sloučení těchto vesnic. V letech 1973–76 došlo k vytvoření jednotného katastrálního území, které je platné i v současnosti.

Pamětihodnosti

V městysu je památkově chráněný kostel svaté Anny, s jehož stavbou se započalo v roce 1771.
Dále je zde několik kapliček a kaple svatého Josefa v dolní části městysu, postavena v roce 1861.
Kaple svatého Jana v horní části městysu. Velmi stará jistě před rokem 1700.
Před mateřskou školou stojí sloup Nejsvětější Trojice z roku 1888.
Lihovar zprovozněn v roce 1905.
Dědičná rychta, dnešní budova vystavěna v roce 1868.
Fara se slunečními hodinami a starými nápisy z 16. a 18. století objevené při opravě fary v roce 2011.
Je zde také budova kazatelské stanice farního sboru Českobratrské církve evangelické ve Svitavách s modlitebnou.

Zajímavosti

15. října 1860 se v Radiměři konal výroční trh

Radiměřský kaplan J. Lukeš přispěl na „zakoupení českého kláštera a kostela ve Vídni“
Muzeum Radiměře lze navštívit na radnici v Hallgartenu (Německo).
Město nazvané Radiměř je jedno z dějišť díla Terezy Novákové Maloměstský román. Nejedná se však o Radiměř u Poličky, autorka se názvem obce pouze inspirovala a skutečným dějiště románu je Litomyšl.