Veselí

Historie

První písemná zmínka o obci Veselí pochází z roku 1401 a její dějiny jsou úzce spojené s choltickým panstvím. V 16. století byla část obce kvůli dluhům rozdělena, což dalo vzniknout názvu „Veselí Odrané“, ale roku 1703 byla opět sjednocena. Třicetiletá válka obec silně zpustošila a výrazně snížila počet obyvatel, zpustošení přežila, narozdíl od blízkých Lepějovic a Nezchlebů.

V příštích stoletích se Veselí postupně rozvíjelo – vznikla kaple, škola, hasičský sbor i dopravní spojení. Obec zasáhly velké historické události jako Prusko-rakouská válka, zejména po Bitvě u Hradce Králové, po které se zde usadily pruské jednotky. První světová válka si vzala několik životů mužů z Veselí. V Meziválečném období se rozvíjel společenský a kulturní život. Za Protektorátu proběhla elektrifikace a narozdíl od první světové si Druhá světová válka nevzala žádný veselský život.

Po druhé světové válce následovala kolektivizace, modernizace infrastruktury a postupná proměna obce. Po roce 1989 se Veselí dále modernizovalo – vznikla nová společenská zařízení, sportoviště, inženýrské sítě i cyklostezky.

Exulanti

Stejně jako z mnoha obcí (Mokošín aj.) odcházeli v době pobělohorské do exilu i nekatolíci z Veselí. V dobách protireformace (doba temna) žili poddaní ve strachu z toho, že opustí-li víru svých předků, nebudou spaseni, ale budou-li se jí držet, ztratí děti, svobodu nebo svůj život. Z Veselí prokazatelně pocházel Martin Kopecký. Ten sepsal své vzpomínky, ze kterých pak čerpal Matěj Servus ve svém díle Historia. Vlastní vzpomínky se nedochovaly. Martin Kopecký je autorem básně Labutí zpěv, která byla zveřejněna i v německém překladu. Potomci exulantů žijí v Německu, Polsku, USA, Kanadě, Austrálii i jinde.