Skuteč

Historie

Osídlování oblasti probíhalo již v mladší době kamenné. Svědčí o tom nálezy pazourkových škrabadel nebo sekeromlatů na území města a v jeho okolí. Známky trvalejšího osídlení dokládají sbírky Regionálního muzea Skuteč, především různé šperky a zbraně z bronzu. Postupnou kolonizaci území potvrzují nálezy kostrového hrobu ze 12. století v oblasti Štěpánova a rozličná keramika z období 12. až 13. století objevená na sídlištích, v místě dnešní Skutče a také v Lažanech (část obce Skuteč). Město získalo i právo solní, od roku 1564 mělo právo jarmarku, v roce 1795 také jarmark s koňským trhem.

Za Filipa Josefa Kinského v době vlády Marie Terezie byl v roce 1792 zřízen ve Skutči magistrát, který mohl vydávat povolení k sňatku a také zřizovat hospody. V první polovině 19. století byl v habsburské monarchii přijat poprvé zákon se zásadami samosprávy s legislativní úpravou obecního zřízení (v březnu 1849 vyhlášený Prozatímní zákon obecní jako císařský patent č. 170/1849 ř. z. na území Rakouského císařství). Významně se dotkl i města Skutče. V roce 1850 se stala Skuteč sídlem okresního soudu (až do roku 1948) a berního úřadu. V roce 1866 se město stalo sídlem i samosprávného okresu, který byl zrušen v roce 1929 v době první Československé republiky.

Pro nově vzniklé instituce byla v roce 1853 postavena rozlehlá budova nazývaná dlouhé roky „soud“ i po jeho zrušení, stojící v severní části Palackého náměstí. Ve druhé polovině 20. století byla budova upravena na internát pro žáky středního učiliště krejčovského oboru.

Nově zřízený berní úřad ve Skutči fungoval až do roku 1949, než byl přemístěn do nedalekého Hlinska. Od roku 1991 přísluší město okresnímu finančnímu úřadu v Chrudimi a od roku 2013 krajskému finančnímu úřadu v Pardubicích.

V roce 1896 byla ve Skutči postavena sokolovna tehdejším spolkem Sokol, který šířil mezi obyvateli města vlastenecké cítění a hrdost na český národ. V roce 1935 byla sokolovna dále rozšířena a počátkem 60. let 20. století zrekonstruována na kulturní dům Sdruženého klubu pracujících ve Skutči. V roce 1963 v něm zahájilo promítání na tehdejší dobu moderní širokoúhlé „Kino Klub“. Promítalo se obvykle každou středu, v sobotu a neděli a kinosál byl využíván i zájezdovými divadly a ochotnickým spolkem ve Skutči. a občané města (bratři Zvěřinové) věnovali ve třicátých letech 20. století na tento účel i dům v tehdejší Masarykově ulici (dnes Základní umělecká škola Vítězslava Nováka). Následující doba Protektorátu Čechy a Morava i poválečná situace záměr zřídit městskou nemocnici zmařily. Ze Skutče odešlo více než dva tisíce občanů (zejména za účelem dosídlování pohraničí v oblasti Liberce a Hejnic).

Pamětihodnosti

• Boží muka; malé sakrální stavby v ulici Vilibalda Svobody (nad železničním přejezdem), u cesty ke koupališti, u polní cesty nad retenční vodní nádrží pod Zbožnovem.
• Budova Městského úřadu ve Skutči, Palackého náměstí (jižní strana); původní dům byl zakoupen v roce 1810 a nejprve přestavěn v roce 1878 na obecnou a později měšťanskou školu. Od třicátých 20. století byla budova používána pro administrativu městského úřadu. V roce 1940 byla provedena dostavba balkonu na průčelí, které je osově řešeno a zakončeno malou atikou s letopočtem přestavby a s částečně vnořenými elektrickými hodinami v místě, kde byla původně ozdobná rozeta., pořízenou v 18. století. Z přibližně stejné doby jsou i chórové boční oltáře Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého (1761–1769). Další dva boční oltáře pod postranními renesančními kruchtami jsou barokní z roku 1729 (sv. Anny matky Panny Marie, sv. Františka Xaverského a sv. Františka Serafinského). Na severní straně kostela byly objeveny středověké fresky. V areálu kostela je zachován ozdobný náhrobník Jana Felixe Chuchelského z Nestajova z roku 1732.

• Mariánský sloup, též sousoší Nanebevzetí Panny Marie, plocha Palackého náměstí; sloup, v roce 1765 zhotovený v Praze, pro údajný nedostatek finančních prostředků byl až v roce 1815–1820 ve Skutči sestaven Vítem Čermákem z Chrasti. Podstavec sloupu má dvě části, nejníže u země je osmiboká základna, na ní navazuje průměrem užší část s křížovým půdorysem, na jejichž ramenech stojí sochy. Na severní straně socha sv. Václava, na východní sv. Josefa s Ježíškem v náručí, na jižním rameni socha sv. Floriana a na západním sv. Ludmily. Středem sousoší stoupá pilíř v provedení kupovitých mraků ozdobených hlavami andělů. Na vrchol sloupu byla umístěna hadem ovinutá zeměkoule a na ní čelní částí k jihu socha sv. Panny Marie Neposkvrněné se svatozáří, kterou zdobí dvanáct pěticípých hvězd. V dolní části podstavce je umístěn reliéf původního, tzv. vartenberského, znaku Skutče a nápis „Nákladem Společného Miestienstwa Roku 1820“, celková výška sloupu činí devět metrů. V letech 1860, 1897, 1938 a 1991 byl Mariánský sloup opravován. V roce 2016 získalo Město Skuteč dotaci od Pardubického kraje a příspěvek Ministerstva kultury ČR na obnovu nemovité kulturní památky. Restaurováním Mariánského sloupu je sledováno zabránění procesů samovolné koroze vlivem okolního prostředí a zajištění dochované historické hodnoty kulturní památky. Sochy jsou restaurovány v ateliéru.
• Městské museum, Rybičkova ulice, čp. 364; původně tzv. Práškova vila věnovaná vdovou po hudebním skladateli Vítězslavu Novákovi městu, s expozicemi obuvnictví, kamenictví a památníkem hudebního skladatele Vítězslava Nováka.
• Památník obětem nesvobody v letech 1948–1989, Tyršova ulice; v parku před budovou děkanství v roce 1994 slavnostně odhalený symbolický žulový památník stejného provedení jako pomníky na tzv. hrobodomech v bývalé osadě Ležáky, vypálené v době druhé světové války.
• Pamětní deska Františka Jaromíra Rubeše, Palackého náměstí; dům čp. 144, pomístně nazýván Rubešův dům, kde spisovatel, básník a soudní úředník v letech 1851–1853 žil a také v roce 1853 zemřel, u jeho hrobu na městském hřbitově stojí od roku 1856 pomník věnovaný jeho ctiteli.
• Pamětní deska Marie Hrdé na budově základní školy, Komenského náměstí; žulová leštěná pamětní deska s nápisem připomíná bývalou žákyni s tragickým osudem spojeným s vypálenou osadou Ležáky v době druhé světové války.
• Pamětní deska Tomáše Garrigue Masaryka, Heydukova ulice; žulová leštěná deska na domě čp. 436 připomínající přednášku dne 15. 8. 1906 o Karlu Havlíčkovi Borovském tehdy profesora Tomáše Garrigue Masaryka a pozdějšího prvního prezidenta Československé republiky . Deska, v minulosti dvakrát nuceně sejmuta, byla odhalena 28. 10. 1990, profesor Tomáš Garrigue Masaryk ve Skutči přednášel celkem třikrát, naposledy krátce před vypuknutím první světové války. S T. G. Masarykem se za první světové války setkala osobně řada skutečských legionářů v letech 1917 až 1918, jako jejich vrchním velitelem, zejména v Rusku (4. pěší střelecký pluk Prokopa Velikého).
• Pamětní deska hudebního skladatele Vítězslava Nováka, Rybičkova ulice; žulová deska s reliéfem hudebního skladatele Vítězslava Nováka, odhalená v roce 1955 na domě, kde skladatel tvořil a zemřel (dnes budova Regionálního muzea).
• Pomník hudebního skladatele Václava Jana Tomáška, Heydukova ulice. Bronzová busta hudebního skladatele a pedagoga na žulovém sloupu z roku 1998 v parku před budovou Komerční banky.
• Pomník obětem první světové války v parku před základní školou (severní část), Komenského náměstí.
• Pomník obětem druhé světové války v parku před základní školou (jižní část), Komenského náměstí.
• Rodný dům hudebního skladatele Václava Jana Tomáška (1774–1850) s pamětní deskou na domě čp. 508, Tomáškova ulice.
• Rodný dům spisovatele Antonína Rybičky (Skutečského) s pamětní deskou.
• Socha sv. Jana Nepomuckého, ulice Vítězslava Nováka; socha z roku 1747 přenesena ve druhé polovině 19. století ze zbouraného kamenného mostu přes potok Jordánek do ulice Vítězslava Nováka (dříve Masarykova, též Nádražní a Žďárecká), původně postavena na okraj ulice mezi dvě lípy, později umístěna do výklenku domu čp.43.
• Socha sv. Václava, Tyršova ulice; u schodiště ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie.
• Socha sv. Ludmily, Tyršova ulice; u kostela Nanebevzetí Panny Marie,
• Socha sv. Antonína Paduánského, Smetanova ulice; socha z roku 1815 u kostela Božího Těla na rozhraní Smetanovy ulice a náměstí Smila Flašky z Pardubic.
• Vila malíře Gustava Porše, Poršova ulice.
• Zvěřinův dům, ulice Vítězslava Nováka; původně pozdně gotická měšťanská stavba z první poloviny 16. století s dochovaným kamenným portálem vstupních dveří do objektu, pravděpodobně nejstarší dům ve městě, žil v něm Jan Zvěřina (1877–1953), který odkázal městu sbírku obrazů, dnes uložených v městském muzeu. Po roce 1990 dům rozsáhle rekonstruován na restauraci a navazující penzion „U Kamenné studny“, dnes restaurace a penzion „U Palečků“.
• Hrobka Josefa Svobody (1863–1948), bývalého majitele pohřebního ústavu Charitas v Brně, postavená v roce 1934 na způsob pařížského Pantheonu, stávala v místě dnešní smuteční rozlučkové síně; pro nevyhovující stavební stav byla v polovině osmdesátých let 20. století zbořena.
• Nejvyšší výškový bod na území města s názvem „Na hrobce“ (460,41 m n. m.) na návrší s lomem Humperky na zemědělsky obdělávaném poli (u vodojemu).
• Tíhový bod České gravimetrické sítě, původně vyznačený v dlažbě žulovou deskou v ulici Československé armády (zhruba na úrovni sportovní haly).
• Dosud činný lom v sedimentech na Přibylově (Štěpánovská stupňovina), těží se opuka používaná na zhotovování ušlechtilých kamenických výrobků a rekonstrukce historických památek v architektuře.
• Hřbitov založený v roce 1834, ulice Boženy Němcové, v roce 2006 při revitalizaci starých a nemocných stromů osázen lípami srdčitými (Tilia cordata) kultivarem Rancho, který je stromem určeným pro výsadbu v městském prostředí, především parků. V roce 1856 postavili ctitelé Františka Jaromíra Rubeše spisovateli a básníku, který ve Skutči zemřel, u jeho hrobu pomník (v roce 2006 rekonstruován).

Osobnosti

Za existence města docházelo k rozšiřování působností městských institucí, včetně městských práv i zapojení obyvatel města do jeho správy. V průběhu let se na rozvoji a chodu města podílelo mnoho osobností z řad narozených ve Skutči i jeho nových obyvatel. Mnozí byli významnými tvůrci v oblasti kultury.

• Adolfína Božena Horská-Kusá (6. 7. 1895 Budapešť – 6. 12. 1982 Skuteč), akademická malířka krajin a zátiší, restaurátorka.
• František Krupka, skutečský rodák (18. srpna 1885), významný architekt (s Dušanem Jurkovičem pracoval na mohyle Milana Rastislava Štefánika na Bradle, projektoval obchodní dům Legiodružstva a budovu Zemského úřadu v Užhorodě).
• Václav Jan Křtitel Tomášek (1774 Skuteč – 1850 Praha), hudební pedagog a skladatel, udržoval kontakty s řadou hudebních skladatelů, například rakouskýmJosefem Haydnem a německým Ludvíkem van Beethovenem, také německým spisovatelem Johanem W. Goethem, přátele měl mezi předními osobnostmi českého národního obrození (Václav Hanka, František Palacký, Josef Krasoslav Chmelenský, František Ladislav Čelakovský), byl také čestným členem mnoha zahraničních hudebních společností. Největší význam spočívá v jeho klavírní a písňové tvorbě. Rodný dům ve Skutči stojí v ulici, která je po něm pojmenovaná a jeho jméno je také v názvu festivalu klasické hudby pořádané Městem Skutčí každoročně v jarních měsících pod názvem „Tomáškova a Novákova hudební Skuteč“. Pohřben je v Praze na Malostranském hřbitově (na rozhraní Smíchova a Košíř při Plzeňské ulici), který byl v roce 2016 upraven na pietní místo. Pomník skladatele nese velkou Davidovu lyru a do kamene vytesaný nápis: „Jen pravda je diadémem umění“.
• Váša Příhoda (1900 Vodňany – 1960 Vídeň, Rakousko), houslový virtuóz, který koncem 20. let 20. století vlastnil vilu i v Anenském údolí u Skutče, kde také koncertoval v lázeňském prostředí u kaple sv. Anny. Jeho životním příběhem jsou koncerty po mnoha zemích Evropy a také v USA. V roce 2016 byly jeho ostatky ze zrušeného hrobu ve Vídni přeneseny do hrobu v rodných Vodňanech.
• Vítězslav Novák (1870 Kamenice nad Lipou – 1949 Skuteč), klavírista, hudební skladatel a pedagog, profesor skladby (1909–1941) na Pražské konzervatoři, také ctitel přírody i horských výstupů, žil a tvořil v domě čp. 364 v Rybičkově ulici (dnes budova Regionálního muzea) ve Skutči, kde složil kantátu „Sláva Tobě, Masaryku“, poprvé provedenou v Praze na Wilsonově nádraží v sobotu 21. prosince 1918 při návratu Tomáše Garrigua Masaryka po první světové válce do Čech. Jméno skladatele je také v názvu festivalu klasické hudby pořádané Městem Skutčí každoročně v jarních měsících pod názvem „Tomáškova a Novákova hudební Skuteč“.