Proseč

Historie

Proseč vznikla v druhé polovině 12. nebo ve 13. století na území v majetku benediktinského kláštera v Podlažicích. Na počátku jejích dějin stál zřejmě útulek pro pocestné putující po stezce od Chrudimi na Moravu (název Proseč naznačuje místo prosekané v pohraničním hvozdu). S tím souvisí i zasvěcení kostela sv. Mikuláši, mj. patronu obchodníků a lidí na cestách. Je to římskokatolický farní kostel (farnost Proseč u Skutče, ve vikariátu Chrudim v rámci královéhradecké diecéze). První písemné zmínky o obci jsou z poloviny 14. století (1349 list arcibiskupa Arnošta z Pardubic, zmiňuje prosečský kostel a farnost; k roku 1368 se mluví o „oppidum Prossiecz“ – opevněném osídlení, městečku Proseč).

Při tažení husitských vojsk r. 1421 byl vypálen jak podlažický klášter, tak Proseč jako jeho majetek. Oblast se dostala do držení husitských hejtmanů, rod Kostků z Postupic vystavěl v nedaleké obci Boží dům kolem roku 1470 hrad (odsud nový název obce Nové Hrady), od té doby náležela Proseč k novohradskému panství.

Na počátku 17. století získal panství katolický rod Trautsonů. Osvícenské 18. století přináší do Proseče mnohé změny. Roku 1719 získává Proseč první městské privilegium a právo na konání dvou týdenních a dvou výročních trhů a následujícího roku městský znak. Je založena také první škola vedle kostela. Ve 20. letech proběhlo přerozdělení půdy rovnoměrně mezi hospodáře a v souvislosti s tím také výstavba nového náměstí s jednotnými dřevěnými domky s podsíňkami (v posledním dochovaném z těchto domků se v současné době nachází muzeum). Proseč měla rychtu, pod níž patřili i obyvatelé vsí Záboří, Martinice, Paseky, Podměstí (dnes městské části), Svatá Kateřina, Bor a Zderaz. Roku 1750 získává novohradské panství rod ze Chamaré, následujícího roku získává Proseč druhé městské privilegium a také sloup se sochou sv. Trojice, stojící uprostřed náměstí. V Proseči je obnovena samostatná farnost a u kostela vystavěna fara. Po vydání tolerančního patentu vzniká i evangelický (resp. helvetský) sbor a spolu s ním škola, kostel a fara.

Od 17. století se datuje historie prosečského sklářství. Pracovalo se v panských sklárnách v Záboří a později na Posekanci (na plochách uvolněných těžbou dřeva pro provoz sklárny vznikly obce Paseky a Martinice). Sklářští odborníci přišli z Německa, později na ně navázaly domácí osobnosti, které se uplatnily i po uzavření sklárny roku 1883 – Bohdan Kadlec jako ředitel sklárny v Harrachově a Alois Metelák jako ředitel sklářské umělecké školy v Železném Brodě. Z dalších průmyslových odvětví se v Proseči rozvíjelo lnářství a plátenictví, po jejich úpadku spojeném s nástupem bavlnářství potom výroba dýmek, nejdříve domácká, postupně vznikají dílny s celoročním provozem s více zaměstnanci a samostatné pasírny.

Proseč se dál rozvíjela i v 19. století, její podobu radikálně proměnil požár roku 1868, při kterém dřevěné náměstí lehlo popelem. Postupně vzniká v obci pošta, četnická stanice, spolek hasičů, čtyřtřídní obecná i pokračovací průmyslová škola (současně funguje i dvoutřídní evangelická škola). Založen byl také spolek ochotnického divadla, Svatojosefská jednota, Sokol a jeho katolický protějšek Orel. Život nejen na Prosečsku zachytila ve svých dílech spisovatelka Teréza Nováková, která zde zakoupila domek a jezdila sem na letní i dlouhodobé pobyty. Nové století přináší další změny ve vzhledu náměstí – domy jsou přestavovány na zděné, nastavují se patra, je postavena nová radnice a po přesunutí hřbitova je realizována novostavba kostela. Přibývají nové ulice. Ve třicátých letech udělila Proseč (na doporučení prezidenta T. G. Masaryka) domovské právo německým spisovatelům Heinrichu a Thomasi Mannovým a dalším členům jejich rodiny, které jim umožnilo vycestovat z fašistického Německa do Spojených států. Jejich přítelem byl známý germanista a syn Terézie Novákové, profesor Arne Novák. Za války operovaly na Prosečsku skupiny partyzánů. V roce 1945 fungovalo v Proseči 18 podniků na výrobu dýmek, většina z nich byla ale během komunistického režimu zlikvidována. Přesto dýmkařská tradice žije dodnes jak v tovární podobě, tak jako domácí řemeslo, a je prezentována v Muzeu dýmek, údajně jediném muzeu dýmek v Česku.

Pamětihodnosti

Kostel sv. Mikuláše

Kostel sv. Mikuláše je připomínán už k roku 1350 jako farní. Z původní gotické stavby se dochoval presbytář – dnes levá (východní) kaple nové stavby, pětiboká s šesti pískovcovými žebry a plochým kulatým svorníkem. Do vnějšího zdiva sakristie je začleněn profilovaný gotický portál. Původní stavba byla několikrát rozšiřována, v letech 1912–1913 byl postaven nový prostorný kostel kolmo na osu původního, s presbytářem na jihojihovýchodě. Architektem byl Bóža Dvořák, nový kostel navrhl v gotizujícím stylu.

V interiéru jsou velké malby provedené po první světové válce malířem Antonínem Häuslerem podle šablon Mikoláše Alše. Malby nad bočními kaplemi a v závěru nového presbytáře zobrazují české světce – Václava, Ludmilu a Cyrila s Metodějem, zajímavé je zvýraznění národnostního vyznění vyobrazením hory Řípu, pluhu Přemysla Oráče, lipové větvičky apod.; svatý Václav na malbě odložil do pozadí svůj štít s přemyslovskou orlicí a místo něj přijal pod ochranu znak Československé republiky. Podruhé najdeme československý znak na klenbě závěru presbytáře, v pravé kapli je znak Proseče. Další vyobrazení – Beránek Boží se symboly víry, naděje a lásky, Maria na trůnu, čtyři evangelisté. V levé kapli jsou starší malby zachycující výjev z podobenství o milosrdném Samaritánovi a setkání Abrahama s Melchisedechem.

Další pamětihodnosti

• Sousoší Nejsvětější Trojice
• Evangelický kostel
• Dům čp. 61 – Muzeum dýmek s expozicí historie Prosečska
• Evangelická škola čp. 7
• Dům čp. 74 české spisovatelky Terézy Novákové
• Pomník v parku gen. Svatoně a kpt. Sošky – Paseky (pomník je postaven v místě, kde byli zastřeleni SS oba partyzáni)
• Pomník obětem světových válek v areálu základní školy
• Socha Terézy Novákové v areálu základní školy
• Rozhledna Terezka
• Planetární stezka
• Litinový kříž s nápisem v parčíku uprostřed náměstí

Osobnosti spojené s městem

• Thomas Mann – německý spisovatel, získal v Proseči domovské právo, stejně jako jeho bratr Heinrich a další členové rodiny
• Heinrich Mann – německý spisovatel
• Teréza Nováková – česká spisovatelka, v Proseči pobývala, odehrává se zde její román Děti čistého živého, Drašar, Úlomky žuly
• Arne Novák – syn spisovatelky Terézy Novákové, literární kritik
• Václav Vojtěch Tošovský – lékař a spisovatel
• Antonín Vávra (1848–1928) – profesor mechanické technologie a rektor ČVUT
• Josef Horák (1874–1960) – český kapelník a skladatel
• Ladislav Dvořák – poslanec, ministr vlády, bankéř, manažer
• Vavřinec Toulovec z Třemošné