Držovice

obec, 1387 obyvatel k 1.1.2014, 7,54 km2
Držovice

Historie

Historii obce Držovice zapisovali písaři, učitelé a kronikáři Vojtěch Smrček, Karel Kyselý, Michal Petrák a Kašpar Bár do roku 1972. V roce 2007 se věci ujala Mgr. Eliška Freharová, která doplnila údaje z let 1972-2006 a dodnes ve své práci pokračuje. Kroniky a Kniha jsou uloženy v prostějovském archivu.

Středověk

První zmínka o Držovicích pochází z roku 1141 na soupisu obcí patřících olomouckému biskupství, které tu vlastnilo pozemky o rozloze dvou popluží. Původní název byl Dirsouicih, který podle legendy vznikl po tragickém činu v nedalekých Vrahovicích, kdy pachatel prchal směrem na západ do osady, kde byl později zadržen, a kdy osada získala své jméno Držovice. Výklad jazykovědce Františka Kopečného však uvádí, že název pochází od slova Drž, což znamená lidé, kteří k němu patřili (jinak též ves držovných lidí). Roku 1365 vlastní Držovice blíže neznámý Budislav. V roce 1368 Oneš z Držovic prodal Lovkovi z Prus společně s Markvartem a Adamem z Dobromilic poplužní dvůr, dva lány polí, dvě chalupy a půl krčmy, čímž se jeho majetek, tvrz (zanikla po husitských válkách kolem roku 1466), mlýn, les, rybník a ovocné zahrady, ještě rozrostl. V roce 1398 dědictví po Lobkovi (už) z Držovic koupil Ješek Puška z Kunštátu. Na konci 15. století získal velkou část držovic Jan Heralt z Kunštátu (majitel Plumlova, čímž se obec přiblížila Plumlovskému panství. Ten vybudoval na louce Trávník a na pastvišti rybník (podnikáním se ale silně zadlužil). Roku 1492 se stala držitelkou obce Johanka z Kravař a Plumlova, která obci dala právo odúmrti. V roce 1571 získala obec od tehdejšího majitele Vratislava z Pernštejna právo užívat vlastní znak a pečeť, která se však nedochovala. Historický znak spolu s nově vzniklou vlajkou užívají Držovice od roku 2009 po obnovení samostatnosti oddělení od Prostějova 1.7. 2006.

Novověk

V té době tu někdejší majitel, kanovník Racek z Trpenovic, vařil pivo a Štěpán ze Seloutek a Jíchové pěstoval vinnou révu. Písemné doklady z roku 1590 jsou bohaté na informace nejen o obchodních transakcích, ale také o velikosti obce či o složení obyvatelstva. Žili tu dva držitelé velkých gruntů, 37 sedláků, 16 zahradníků, tři podsedníci a jeden chalupník. Hodně se využívaly oba mlýny a obě krčmy, kde se utužovaly sousedské vztahy. Držovice byly v tomto roce největší obcí Plumlovského panství, což ukazuje, že byly současně i bohatou lokalitou a výhodným obchodním zbožím, na kterém se dalo bohatnout. Potvrzením bylo odkoupení hejtmanem Markrabství moravského Joachim Haugvic z Biskupic roku 1599, kdy tak došlo ke spojení s Vrahovicemi a Kralicemi a vytvoření kralického panství, které se udrželo až do roku 1848. Toto uskupení pouze měnilo majitele. Po smrti Joachima jej zdědil syn Karel, který ho v roce 1637 prodal Juliovi hraběti ze Salm-Neuburka, roku 1725 se vlastníkem stal tajný rada a dvorní vicekancléř Jan Bedřich svobodný pán (později hrabě) ze Seilernů. Kralický velkostatek se v roce 1834 skládal z pozemků na území dnešních Kralic, Vrahovic, Sajlerova, části Vrbátek a Držovic. Žilo zde 2336 obyvatel. Prosperovala zde nejen rostlinná, ale i živočišná výroba, zejména koně, hovězí dobytek, vepři, husy, kozy a docházelo i k zušlechťování dobytka dovozem býků ze Švýcar. Řemeslníků bylo velice málo, pouze nejnezbytnější (kováři, krejčí, etc.), žil zde ranhojič a čtyři porodní asistentky. Držovský dvůr byl víceméně samostatný až do rozpadu v roce 1923 díky pozemkové reformě. Majitel-velkostatkář Josef Seilern-Anspang nabídl své pozemky o výměře 80 ha dobrovolně k parcelaci a dělení mezi cca 50 rolníků je označováno jako jeden z prvních aktů poválečné pozemkové reformy v ČSR.

Škola

Revoluční události 1848/1849 započali liberizaci a demokratizaci obyvatelstva, která vyvrcholila v občanské iniciativy vedoucí k řadě významných činů. Až do konce 60. let 19. století držovské děti navštěvovali základní školu ve Vrahovicích, avšak v roce 1870 byla postavena první školní budova, tenkrát ještě jednotřídka, která však brzy nestačila a roku 1912 byla rozšířena na čtyřtřídku. Po 1. světové válce škola zápasila s prostorovými problémy a tak došlo v letech 1933/1934 k rekonstrukci a dostavby budovy do dnešní podoby. Ke stávajícím třídám byly přibudovány čtyři nové, a tak do 70. let 20. století její kapacita vyhovovala. V dalším období však docházelo k redukci tříd až nakonec došlo k uzavření základní školy a předání budovy střední průmyslové škole. Tak obec přišla nejen o jedno z přirozených středisek místního dění, ale také o místní učitele, kteří se významně podíleli na veřejném životě. První místní pedagog, Jan Kyselý se zasloužil o vybudování žákovské a učitelské knihovny a dalších místních spolků stejně jako jeho bratr Karel Kyselý, který navíc založil nadaci pro chudé žáky.

Občanské iniciativy

Iniciativa občanů stála také za přebudováním zvonice v kostel v letech 1914-1916, jejím vysvěcením v roce 1919 a zavěšením zvonů v témže roce a v roce 1926, kdy se využili peníze sbírané od roku 1901 Jednotou pro vystavení kaple a peníze od rolnické záložny, která roku 1884 přispěla 40 000 korunami. Roku 1708 byla vybudována kaple sv. Floriána, věřící navštěvovali kostel ve Vrahovicích a místní hřbitov, než byl držovský v letech 1947-1950 zbudován.

Od roku 1890 vlastnil čtenářsko-pěvecký spolek Svornost, působící v letech 1875 až 1928 knihovnu s téměř 300 knihami. V roce 1895 vynikl odbor Ústřední matice školské a v roce 1910 Národní jednoty, které se staraly o podporu českého školství nejen v obci, ale také v okolí. Význam mělo založení Rolnické záložny roku 1873, která se velmi rychle stala podnikem s milionovým majetkem, a která se nejen starala o sociálně slabé spoluobčany, a příspěvky na školy a kostely, ale zároveň navázala na zánik prostějovské záložny, která oslabila pozici Čechů v zápase s Němci o správu radnice. Z popudu Karla Kyselého v roce 1892 došlo k založení Sboru dobrovolných hasičů, který přežil všechny politicko-společenské změny a dodnes vévodí všem místním spolkům. Sokol, vzniklý v roce 1914, tehdy ještě jako odbor prostějovského spolku, které se později osamostatnil, proslavil obec fotbalem a kulturistikou. Za zmínku stojí také zahrádkáři a chovatelé, působící v obci dodnes. V letech 1918-1938 měli silné zastoupení agrárníci a komunisté, což ovlivnilo složení obecního výboru a obsazení místa starosty.

Průmysl a služby

Poloha Držovic přinášela výhodu lehké dostupnosti městských center, což zároveň vedlo k nedostatku nutnosti obec rozvíjet. Od roku 1931 občané využívali autobusový spoj do Olomouce, na který navázaly spoje do Vrahovic a do Smržic (1900). Roku 1950 začal jezdit okružní autobus spojující Držovice, Vrahovice, Trpinky a Prostějov. Tato snadná dostupnost okolí způsobila, že došlo k redukci čtyř hostinců a pěti obchodů v roce 1933 na dva obchody a dva hostince v roce 1948, poštovní úřad ani schránky neexistovaly a jediný telefon se nalézal v místní cihelně. Za první republiky existoval také pouze jeden mlýn (Františka Bayera do roku 1945), cihelna firmy Konečný a Nedělník, umělecké slévárny kovů firmy Ferdinand Dvořáček, autodíly firmy A. Indra, karosárny firmy A. Zapletal a dvou pískoven. Znárodněním roku 1948 se tyto podniky transformovaly do Hanáckých cihelen (od 1960 součást Cihelny G. Klimenta v Brně), Cílu (následně Kodruka a nakonec Mechanikä́) a Indrův znárodněný podnik (1950) byl roku 1960 sloučen s krosárnou a přešel do Mechaniky. Nezemědělci byli zaměstnáni v prostějovských podnicích a úřadech.

Ani JZD nemohlo existovat samostatně a společně s JZD v Olšanech, Dubanech, Prostějově a Smržicích se stalo součástí JZD 30. výročí osvobození se sídlem ve Vrbátkách, představující největší zemědělský závod na Prostějovsku (4 380 ha a 1200 členů). I přes násilné praktiky spojené s vytvářením JZD jsou mnozí lidé na tento kolos dodnes hrdí. Až do 50. let zůstávalo JZD v Držovicích družstvo menšinové, dokud nedošlo k ostré perzekuci Aloise Kaštyla a Františka Pospíšila (1957/1958) a následně se v roce 1958t k 62 družstevníkům přidalo 70 dosud samostatných rolníků.

Boj o samostatnost

Následný systém zvýhodňoval dotacemi větší města a tak byl vyvíjen tlak na připojení Držovic k Prostějovu. První pokus 1947 nebyl úspěšný, avšak 26. ledna 1950 došlo k připojení jako jeho část, Prostějov II. V roce 1954 došlo k přehodnocení tohoto stanoviska a až do 31. prosince 1975 byla obec samostatná. Poté až do 30.června 2006 byla obec součástí Prostějova, než došlo k opětovnému odtržení na základě referenda.

Konflikty

Poloha obce u starodávné zemské obchodní tepny mezi Olomoucí a Prostějovem, jejíž význam byl umocněn vybudováním císařské silnice, měla své klady i zápory. V době válek tudy táhla všechna vojska putující našimi zeměmi. Během třicetileté války se zde v roce 1642 objevovali Švédové rozložení u Olomouce a podle záznamů roku 1656 bylo celkem z 58 domů pouze 19 obydlených. Obec se vzpamatovávala jen velmi pomalu, v letech 1657-1678 se podařilo nově obsadit 22 gruntů a i 30 let po válce jich pustých zůstalo ještě 17. V polovině 18. století navíc muselo všech 29 držovských sedláků a 27 chalupníků vykonávat třídenní robotu se třemi koňmi, respektive dvou denní "pěší robotu" každý týden. Tato povinnost se nevztahovala na dva domkáře a 14 podruhů. Navíc musely být ročně vrchnosti odevzdány naturálie ve formě příze a peněžní částkou. V roce 1742 byla obec vypleněna Prusy. Roku 1758 se zde pruské vojsko usadilo a vybudovalo pekárnu, která zásobovala oddíly v celém okolí. Tehdy došlo u Držovic srážky Prusů s císařskými oddíly, kdy zvítězili Prusové. Roku 1805 se obcí prohnaly armády Rusů a Rakušanů nastupující do bitvy u Slavkova. Později se v místní krčmě (dnes U Romže') konalo francouzsko-rusko-rakouské jednání o rozmístění vojsk a demarkační linie.

Do první světové války narukovala většina mužů, z nichž se 23 nikdy nevrátilo. Podzim roku 1938 byl bouřlivý díky přesunům armády ČSR v rámci mobilizace, aby se 15. března 1939 táhla od Prostějova až pod kopec Floriánek kolona tanků a vojenských automobilů nacistické okupace. Roku 1940 došlo k zatýkání občanů pro ilegální poslech rádia. Pomník padlých obětí 1. a 2. světové války (z roku 1928) připomíná hrdinství a statečnost těch, kteří se s národní porobou nesmířili. Obyvatelé byli roku 1945 nasazeni ke kopání zákopů, na jaře se nad obcí odehrály letecké bitvy a po útěku německých, maďarských i slovenských vojáků došlo ráno 9. května 1945 k osvobození Rumuny a vzápětí Rudou armádou. Oběti na životech pokračovali i během totalitního režimu.

Významná a zajímavá data

  • 1141 - 1. zmínka o vsi jako majetku Držovných lidí
  • 1398 - majitelem Ješek Puška z Kunštátu, postaven mlýn (nedochoval se)
  • 1408 - zápis o tvrzi (neznámo, kde stála)
  • 1492 - nejznámější majitelka Johanka z Kravař a Plumlova
  • 1571 - 1. znak Držovic a pečeti od Vratislava z Pernštejna
  • 1599 - majitel Joachim Haugvic z Biskupic spojil obec s Vrahovicemi a Kralicemi
  • 1708 - na kopci postavena kaple sv. Floriána
  • 1728 - stavěla se císařská silnice (dnešní Olomoucká)
  • 1873 - založena Rolnická záložna
  • 1875 - založen čtenářsko-pěvecký spolek Svornost (19.března)
  • 1876 - ve Vrahovicích otevřen společný hřbitov Vrahovic a Držovic (do roku 1947)
  • 1892 - založen Sbor dobrovolných hasičů (7. května)
  • 1900 - postavena silnice do Smržic a Vrahovic
  • 1914 - založen Sokol
  • 1918 - oslava samostatnosti ČSR, vysazena lípa svobody na návsi č. 33 (29. října)
  • 1919 - 1. volby v ČSR, starosta Vincenc Pluskal (ČSSD), vysvěcena kaple ve vesnici (postavena 1914-1916)
  • 1931 - 1. autobusový spoj do Olomouce
  • 1940-1941 - zatýkání, věznění a umučení několika občanů německými okupanty
  • 1945 - osvobození Rumuny a Rudou armádou (9. května)
  • 1947 - 1., neúspěšný, pokus připojit obec k Prostějovu
  • 1950 - obec připojena k Prostějovu, první okružní autobus ČSAD (Prostějov-Držovice-Vrahovice-Trpinky-Prostějov)
  • 1954-1975 - samostatnost obce
  • 1976-2006 - obec součástí Prostějova
  • 2007 - samostatnost obce (1. července), vznik místního úřadu, novin
  • 2008 - udělení vlajky obci potvrzeno Parlamentem ČR, první náročné investice
  • 2010 - beseda s potomky padlých z pomníků (7. května), schválení nového územního plánu obce
  • 2011 - slavnost 870 let Držovic, sjezd rodáků, občanů a přátel obce

Oficiální web obec Držovice:
www.drzovice.cz

PSČ Držovice: 796 07

Počasí

Počasí

Zdroj textu cs.wikipedia.org

V okolí