Mořkov

Historie

Roku 1411 byl Mořkov součástí štramberského panství, které patřilo pánům z Kravař. Podle názoru historika Adolfa Turka a dalších zdrojů Během jejich vlády však byla v kraji bída a řádili zde loupežníci a lapkové. Roku 1474 koupil od Pukliců štramberské panství Jindřich Černohorský z Boskovic společně se svými bratry. Po jeho úmrtí přešel majetek na bratry, kteří jej roku 1478 prodali Benešovi z Hustopečí. Roku 1531 zakoupili štramberský statek páni ze Žerotína a připojili jej k Novojičínskému panství. Za Žerotínů nastal rozkvět panství a zlepšily se i sociální poměry poddaných. Po dvou letech se panství rozdělilo na Starojičínské a Novojičínsko–Štramberské, přičemž roku 1558 se město Nový Jičín vykoupilo ze Žerotínova poddanství a za 39 000 zlatých získalo i Novojičínsko–Štramberské panství.

V Mořkově vznikl svobodný dvůr, jenž byl v majetku rodiny Jeřábků. Nejstarší známý představitel rodu, Jakub Jeřábek, nechal roku 1587 na místě původního dřevěného kostelíka z roku 1437 zbudovat kostel z kamene a cihel. Jeho synem byl Jan Jeřábek z Mořkova. Po zrušení řádu bylo celé panství předáno c. a k. Tereziánské akademii ve Vídni. V roce 1718 se objevuje první zmínka o vodním mlýně v Mořkově (dnes čp. 99), kdy je v obecní gruntovní knize psáno, že jej od jezuitské vrchnosti koupil mlynář Václav Horák. Roku 1844 byla v obci postavena přízemní budova pro zdejší školu a roku 1853 postavil na svém pozemku Jan Jeřábek kapli, kam přenesl kamenný erb rodiny Jeřábků, který byl do té doby osazen na věži Jeřábkova kostela z roku 1587. V závěru 19. století se stavěla železniční trať z Ostravy do Valašského Meziříčí, která je vedena jižně od obce a je na ní v blízkosti obce zřízena železniční zastávka. Provoz na ní byl zahájen 1. června 1889. Téhož roku vznikla také první společenská organizace v obci (Sbor dobrovolných hasičů) a roku 1897 též místní záložna.

Počátek 20. století a světové války

Na počátku 20. století zahájil provoz druhý vodní mlýn v obci (čp. 59). Po nich se stal starostou obce Josef Geryk z Československé strany lidové. Po jeho tragickém úmrtí v lese v roce 1923 se starostou stal František Černoch a ve druhé polovině 20. let 20. století jej vystřídal Jan Bartoň. V té době došlo k nahrazení starobylých pouličních loučových svítidel petrolejovými a karbidovými lampami. Na památku útrap a padlých během války byl u silnice do Hodslavic zbudován pomník válečným obětem. Začátkem června 1925 se z věže mořkovského kostela rozezněly nové zvony (pořízené místo původních, které byly zrekvírovány během války).

V březnu 1930 schválilo obecní zastupitelstvo elektrifikaci obce, k jejímuž dokončení došlo roku 1933. Po částečné mobilizaci v květnu roku 1938 začalo československé vojsko budovat na okraji lesa v katastru obce muniční sklady (dřevěné, až 15 metrů dlouhé přízemní budovy s příjezdovými cestami a betonovými rampami). Po odstoupení Sudet v důsledku Mnichovské dohody v roce 1938 byla nová státní hranice vedena silnicí na Veřovice a Mořkov se tak stal příhraniční obcí, v níž došlo ke zřízení celnice. Původně měla jít hranice středem obce, ale petice občanů adresovaná říšskému kancléřství v Berlíně zajistila, že delimitační komise rozhodla o ponechání celé obce v Československu. Protože však dosavadní okresní město Nový Jičín připadlo Německu, stal se Mořkov do konce války (v roce 1945) součástí okresu Valašské Meziříčí. Hraniční obcí byl Mořkov do 15. března 1939, kdy vznikl Protektorát Čechy a Morava, což mělo za následek zrušení hranice. V témže roce se starostou obce stal František Bartoň.|group="p"}} Během válečných let pomáhal zdejším lidem mlynář Miroslav Hoferka, který místním ve svém mlýně (čp. 99) tajně mlel jejich obilí. K osvobození Mořkova došlo v podvečer 6. května 1945. Jedinou obětí osvobozování byl sovětský voják Ilija Pjotrij Karaměnko, který padl u silnice na Veřovice v oblasti zvané „V Říkách“. V těch místech (v blízkosti dnešní autobusové zastávky „Pomník rudoarmějce“) pak byl na jeho počest zbudován pomníček, jenž je zde dodnes.

Poválečné období a doba socialismu

Po druhé světové válce se správy obce ujal národní výbor, v jehož čele stál Miroslav Rýdl. Na konci května 1945 ho vystřídal František Bartoň, po němž ještě do voleb 1946 krátce starostovali postupně Jan Mička a Jan Bartoň. Během oslav 28. října 1945 byl odhalen pomník občanům padlým během druhé světové války. V rámci osidlování pohraničí, odkud předtím odešli němečtí občané, se v průběhu let 1945 až 1946 z Mořkova vystěhovalo asi 500 občanů. Mnozí z nich se však po několika letech vrátili zpět.

Po komunistickém převratu v únoru 1948 se do čela obce (místního národního výboru) dostal komunista Jan Bartoň, kterého v květnu 1949 vystřídal Josef Filip. V červenci 1948 byl položen základní kámen k nové požární zbrojnici (dokončení se dočkala až roku 1949). Probíhalo též znárodňování do té doby soukromého majetku (obě pily, obchody a živnosti). (do té doby spadal Mořkov pod Hodslavice).

Po volbách v roce 1960 se předsedou národního výboru stal Jan Geryk,

Na počátku normalizace bylo kvůli stranickým prověrkám přinuceno šest členů národního výboru odstoupit ze svých funkcí. Další byli uvolněni na vlastní žádost. Obecní volby v roce 1971 potvrdily ve funkci předsedy národního výboru Josefa Macíčka. Na začátku sedmdesátých let byla ukončena výstavba místního hospodářského areálu a sloučením JZD z Mořkova, Veřovic a Životic vzniklo v roce 1971 JZD Beskyd se sídlem v Mořkově. To se snažilo o zintenzivnění zemědělské výroby specializovaným chovem skotu a ovcí a zvýšení výroby mléka, masa a vlny. Začleněním dalších zemědělských družstev (z Hodslavic, Hostašovic a Straníka) vznikl v Novojičínském okrese velký zemědělský komplex s diferencovaným chovem a s pěstitelským zaměřením na pěstování travin a travního semenářství. Roku 1973 byla v obci zřízena automatická telefonní ústředna. Docházelo též k regulaci zdejšího potoka. V roce 1974 proběhly oslavy 700 let od založení obce Mořkov (počítáno od data založení v roce 1274). Oslavy probíhaly po celý rok a jejich součástí byla divadelní představení, výstavy, prezentace uskupení působících v obci (hasiči, včelaři či zahrádkáři) a uskutečnilo se i fotbalové utkání místního TJ Mořkov s prvoligovým Baníkem Ostrava zpestřený seskokem parašutistů. Během hlavních oslav (13. a 14. července) vystoupili v obci i Josef Zíma a Helena Vondráčková. Roku 1985 byl za přítomnosti Československé televize z Ostravy otevřen společenský dům, ve kterém se pořádají plesy. O dva roky později, v roce 1987, byly zahájeny práce na stavbě vodovodu a téhož roku začal místní národní výbor vydávat zpravodaj Informátor pro občany Mořkova. Od konce dubna 1994 bylo JZD Beskyd v likvidaci a v srpnu 2008 úplně zaniklo. Roku 1994 vzniklo zemědělské družstvo Horal Mořkov. Roku 1995 proběhla rekonstrukce elektrické sítě a příprava plošné plynofikace, která byla dokončena v roce 1997.

V roce 2009 postihly oblast záplavy, jež poškodily železniční trať z Hostašovic do Nového Jičína, která po nich již nebyla obnovena. Po obecních volbách v roce 2010 vystřídala Jiřího Rýce v křesle starosty obce jeho stranická kolegyně z KDU-ČSL Ivana Váňová. Ta byla do této funkce opětovně zvolena na ustavujícím zasedání zastupitelstva v listopadu 2014. Počátkem září roku 2015 se v obci i díky příspěvku od Nadace ČEZ otevřelo workautové hřiště. To je vybaveno cvičebními prvky určenými k posilování těla, při němž se využívá vlastní hmotnosti cvičence.

Památky a pamětihodnosti

Kostel svatého Jiří

Zděný kostel zasvěcený svatému Jiří v obci byl zbudován roku 1587, kdy nahradil původní dřevěný kostelík z roku 1437.

V Jeřábkově kostele (z roku 1587) byly ve věži umístěny dva zvony – svatý Jan Nepomucký (pořízený na náklady obce) a svatý Jiří věnovaný Jakubem Jeřábkem. Po vybudování nového kostela (roku 1878) a zvýšení původní věže došlo v roce 1904 k instalaci třetího zvonu – umíráčku. Ten však byl spolu se zvonem svatého Jiří roku 1916 rekvírován pro válečné účely. Ve věži tak zůstal pouze zvon svatý Jan Nepomucký. Během roku 1926 byly pořízeny dva nové zvony, a sice svatý Josef a Nejsvětější Srdce Páně, který sloužil jako umíráček. Ve věži tak byly tři zvony. Během druhé světové války došlo v březnu roku 1943 k opětovnému rekvírování zvonů, kdy byly odvezeny zvony svatý Josef a svatý Jan Nepomucký. Ten se však po válce vrátil a na věži tak byly dva zvony (vedle svatého Jana Nepomuckého ještě Nejsvětější Srdce Páně). V roce 1967 se na věž kostela pořídily další dva zvony – jeden s reliéfem Krista Krále, druhý s reliéfem Panny Marie Svatohostýnské. Během roku 1975 došlo k přelití zvonu Nejsvětější Srdce Páně, jímž se zvoní umíráček; nově je na něm reliéf svatého Jiří. Ve věži mořkovského kostela jsou tak čtyři zvony. Je v ní uložen původní znak rodu vytesaný v kameni,

Katolická fara

Katolická fara (Dolní ulice čp. 250) je v obci zmiňována již v roce 1437. Kolem roku 1560 však zanikla, neboť protestantů byla v obci většina a stávající kostel zabrali. Až do roku 1624 zde působili protestantští kazatelé, kteří zároveň duchovně pečovali o obyvatele v Hodslavicích a ve Veřovicích. Následně, když se majiteli panství stali jezuité, byli nekatolíci nuceni přejít na katolickou víru. Ač byla roku 1636 v místě zřízena katolická farnost,obsazena byla až roku 1689, kdy byl zdejším prvním farářem páter Karel Světlík (do té doby byl Mořkov spravován z farnosti ve Štramberku). Pod mořkovskou farnost patřily farnosti v Hodslavicích, Veřovicích a Životicích. Od roku 1691 byl na zdejší farnost umístěn páter Ondřej Lambser, který se však usadil v Životicích. Proto byl Mořkov od roku 1702 přidělen k farnosti Životické. Na konci 19. století (roku 1898) však byla v Mořkově naproti kostelu zbudována nová fara (předchozí byla z důvodů svého nevyužívání roku 1861 zbořena) a obec se tak opět stala samostatnou farností.

Budova první školy

Původně přízemní jednotřídka (v Dolní ulici čp. 74) z roku 1843 (dle jiných zdrojů až 1844), Od roku 1971 byl v budově umístěn též poštovní úřad a zdravotní středisko. Roku 1984 se obecní úřad (tehdy místní národní výbor) přestěhoval do nově zbudovaného Společenského domu (čp. 10).

Soukromá evangelická škola

Škola stojí na Sportovní ulici čp. 248. Základní kámen k její stavbě byl položen v polovině července 1895. Stavbu dokončili v srpnu následujícího roku a v polovině září 1896 zahájili školní vyučování (určené dětem zdejších protestantů).

Školu navštěvovalo průměrně 83 žáků.

Pomník osvobození Rudou armádou

U školy (Sportovní ulice čp. 258) byl v roce 1974 zbudován pomník vyjadřující vděk a lásku Rudé armádě za osvobození obce v květnu 1945.

Tři památkově chráněné domy

V roce 2020 se počet památkově chráněných objektů v obci rozšířil, když nově přibyly tři stavby. Prvním se stal 14. května toho roku dům číslo popisné 89, u kterého odborníci poukazovali na dobré zachování reprezentující zdejší lidovou architekturu, jenž se zároveň řadil k posledním příkladům místní původní zástavby. Dalším se 29. května 2020 stal dům číslo popisné 95 chráněný spolu s blízkou studnou. U něj je poukazováno na dochovaný příklad roubeného domu karpatského typu, který je zároveň jedním z posledních reprezentantů tradiční mořkovské zástavby. Posledním domem přibyvším během roku 2020 je objekt venkovského domu číslo popisné 225 památkově chráněným od 21. července. Je rovněž stavbou karpatského stylu. Postaven byl roku 1895 a pod jednou sedlovou střechou se v něm nacházejí dvě části, a to obytná, jež plynule přechází v hospodářské prostory.

Osobnosti

Rodáci

• František Bartoň (1914–1939), vojenský letec, padl ve Francii
• Josef Černý (1916–1970), voják, jenž se v oddílech Ludvíka Svobody zúčastnil bojů na východní frontě druhé světové války (na místní škole má svoji pamětní desku)
• Josef Dýnka (1933–2014), český právník
• Felicián Josef Macháč (1915–2003), římskokatolický kněz
• Zdeněk Mička (* 1945), římskokatolický kněz a hudební skladatel
• Tomáš Vrána (* 1994), klavírní virtuos

Čestní občané

• Tomáš Garrigue Masaryk – první československý prezident (titul mu byl udělen u příležitosti 85. narozenin v roce 1935)