Bílov

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1329, kdy je v latinsky psaných dokumentech uveden název obce ve tvaru Below, od roku 1517 pak v současném tvaru Bílov.

Obec patřila do majetku rodu pánů z Kravař. V roce 1316 získal Vok I. z Kravař od krále Jana Lucemburského Fulnek a k tomu Klimkovice a Bílovec. Dalšími majiteli byli jeho synové, bratři Jan I. řečený Jašek z Kravař a Drslav z Kravař. V tomto období zesnul rychtář Rudlin, vdova Bořislava získala fojství jako dědičné.

V roce 1389 založil Beneš z Kravař a Krumlova ve Fulneku klášter zákoníků svatého Augustýna. V roce 1391 daroval Lacek z Kravař a Helfštejna tomuto klášteru obec Bílov a Starou Ves. V roce 1421 si vzal Jan z Kravař Anežku, dceru Přemka Opavského a nechal ji zapsat statky Fulnecko-Bílovské.

Za husitských válek se zde vystřídalo několik majitelů. Jedním z nich byl Vaněk Třicátník z Vojetína a po něm jeho syn Jan Třicátník, ten až do roku 1480. Po nich pak Jan ze Žerotína a jeho syn Bernart z Žerotína do roku 1520, kdy po soudním sporu museli panství vrátit. Od 16. století byla obec opět součásti Fulneckého kláštera sv. Augustýna. Po jeho zrušení v roce 1784 se obec stala součásti Pustějovského panství.

V 19. století byl na jižním konci vystavěn hospodářský dvůr znám jako Blücherův dvůr (německy Blücherhof). Místně označován jako Dolní dvůr, Spodní dvůr. Ten byl součásti majetku Gebharda II. Blüchera z Wahlstadtu. Souřadnice 49°42'52.0"N 17°59'27.9"E. Dnes již neexistuje.

Součástí Bílova byla do roku 1947 osada Labuť (německy Wipplarsdorf).

Sudety

Obec náležela do územního celku Sudety s převahou obyvatel s česky psaným příjmením. Seznam obyvatel z roku 1590 byl: 15 s českým příjmením, 13 s německým, jeden byl neurčen. Nejstarší pozemková kniha z let 1656–1707, která byla vedena do roku 1682 česky.

Mezi léty 1610–1621 byl poměr Čechů a Němců obyvatel vyvážený, tedy 50:50. Mnoho rodin bylo jistě smíšených a se znalostí obou jazyků. Fojtství byly převážně v českém držení. Na počátku 18. století došlo k posílení německého vlivu ze strany území Kravařska.

Při sčítání lidu 15. února 1921 bylo:

{| class="wikitable" |+ !obec !jména osad !počet osob !počet domů !bytové strany |- |Bílov (Bileau) |Bílov (Bileau) |742 |103 |169 |- | |Labuť (Wipplarsdorf) |122 |21 |32 |- |CELKEM | |864 |124 |201 |}

Po osvobození 2. května 1945 a odsunu německého obyvatelstva, byla obec osídlena českými obyvateli hlavně z Bílovecka, Valašska, Jablunkovsko a ze Slovenska.

Obec 1948-1989

Většina dosídlených obyvatel našla uplatnění v zemědělských podnicích (JZD Bílov , Státní statek Bílovec , Velkovýkrmny Velké Albechtice), v bíloveckém podniku Koh-i-noor, průmyslových podnicích ve Fulneku, Odrách a Ostravě.

Místopis

V obci je řada míst, která jsou po staletí známá a slouží jako identifikační body v krajině:

• Drgův kopec, tzv. Drgač, vedoucí od kostela k domu č.p. 75
• Les Hubleska (1720–1793 Oblaska, 1829–1844 Ubleska), leží severně od obce
• Les Kaní Hůra (od roku 1622 Kanehura), leží východně od centra obce
• Les Buš, leží severovýchodně od centra obce
• Bártkův rybník, tzv. Bartkáč, je dnes soustava dvou rybníků
• Skalka, lokalita bývalého lomu
• Pískovna,

Pamětihodnosti

Fojství

První dům v obci byl vždy rychta (při zahájení číslování domů v roce 1771 dostala číslo 1), nebo také fojství. V opavských zemských deskách je Bílov zapsán s privilegiem na fojství z roku 1572. Známými fojty v obci byli členové rodu Schenků (česky Šenků), kteří nechali před kostelem vysadit lípu.

Církevní památky

Kostel svatého Vavřince

Kostel sv. Vavřince byl původně dřevěnou stavbou. V kostele je zvon s latinským nápisem pochází z roku 1495. V letech 1709–1731 byla dřevěná stavba nahrazena kamennou. V roce 1733 byla postavena věž. V roce 1771 byl rozšířen a zvednut o jedno patro. V roce 2012 došlo k rekonstrukci střechy věže.

Kolem kostela byl hřbitov. V roce 1915 byl zakoupen pozemek za obcí poblíž lesa, který je znám jako Buš. Za dob socialismu, byl hřbitov zlikvidován (kříže a náhrobky byly zbořeny, hroby byly zavezeny vrstvou zeminy). Od kostela byla možnost sejít na hlavní cestu, po kamenných schodech. Průchod je zazděn, zůstaly jen schody.

V kostele je dřevěný betlém, který je instalován vždy na období Vánočních svátků.

Fara

První fara byla v obci zřízena za působení probošta Tomáše Šilera (†1624), kdy obce Bílov, Stará Ves a Pustějov zakoupily selský dvůr a udělaly z něj faru. V roce 1814 byla v obci vystavěna nová fara s číslem popisným 100. Stála hned vedle domu rychtáře (fojtství) s číslem popisným 1.

Boží muka

Boží muka se nacházení na silničním tahu Bílovec–Fulnek, při sjezdu do obce.

Kamenné kříže

• Kříž u kostela svatého Vavřince., z nichž se dochovaly pouze mlýnské kameny, které jsou poblíž Božích muk.

Památník obětem válečných konfliktů

V první světové válce padlo celkem šest obyvatel Bílova za C. K. mocnářství: Petr Barta ročník 1894, Rudolf Böhm ročník 1884, Josef Brosmann ročník 1892, Josef Domes ročník 1890, Franz Holan ročník 1888, Emil Staněk ročník 1888.

Jeden obyvatel byl příslušníkem Československých legií: Adolf Hekur ročník 1897.

Naproti škole je památník obětem druhé světové války.

Památné lípy

V obci se nachází dvě památné lípy, které byly vysázeny po ukončení druhé světové války po stranách kříže, který je umístěn u kostela svatého Vavřince.

Rozhledna

Na katastru obce je postavena rozhledna v lokalitě zvaná Kanihůra. Vyhlídková plošina je umístěna ve výšce 26,25 metru a vede k ní venkovní ocelové schodiště se 137 schody.

Vila rodiny Massagů

V katastrálním území obce, v lese Hubleska se nachází vila rodiny Mathiase Salchera zakladatele společnosti Massag (č.p. 111).

Obecní studny

Na místě, kde je dnes sportovní centrum byl podzemní rezervoár vody pro obec a hospodářské dvory.