Bohumín

Historie

První písemná zmínka o místě pochází z formulářové sbírky královny Kunhuty, z textu, který je sice především stylistickým cvičením, ale mohl vzniknout úpravou skutečné starší listiny. Datace v textu chybí (většinou je vyvozován rok 1256 nebo 1262), zeměpisné poměry tu však jsou popsány věrně a zde uvedený Bohuň („Bogun“) tedy lze ztotožnit s Bohumínem. Trvale obývaná osada přitom v místě musela existovat již výrazně dříve. Na základě názvu můžeme soudit, že šlo o sídlo slovanské.

Již od svého založení měl Bohumín významnou strategickou polohu. Tento význam si město udrželo do dnešních časů. Ve 12. století ležel Bohumín na křižovatce obchodních cest. Jedna (solná) vedla z Moravy do Krakova a druhá (jantarová) z Uher přes Těšín a dále k Baltu. Rovněž tudy procházela cesta z Prahy do Krakova. Osada tedy vznikla na frekventovaném místě, které bylo vhodné pro přechod přes řeku. O tom svědčí i stavba mostu v 15. století – ten byl však nespočetněkrát strhnut při rozvodnění Odry. Stoupajícím cestovním ruchem přibývalo osadníků, takže osada nesoucí jméno Boguň byla v době krále Přemysla Otakara II. již velkou vesnicí. Držení vesnice bylo finančně (vybírání mýtného od pocestných) a strategicky (poloha na hranicích) výhodné.

Roku 1292 se připomíná farní kostel Panny Marie, který byl pod patronátem kláštera orlovského. Tehdy Bohumín náležel k Ratibořskému knížectví. Tato listina je zároveň nejstarším dokladem německého názvu pro Bohumín – Oderberg, z toho lze usuzovat, že Bohumín byl obydlován německými osadníky. V roce 1620 byl na místě dřevěného kostela vystavěn zděný kostel v gotickém slohu. Po požáru v roce 1850 byl přestavěn do dnešní podoby.

První známý šlechtický rod, který vlastnil Bohumínsko, byl prastarý rod Baruthů. Za nepříliš dlouhou dobu přechází Bohumínsko do držby rodu Rašiců. Podle listiny z roku 1373 byl Bohumín již poddanským městečkem pod pravomocí panské vrchnosti. Zmínka je zde i o hradě. Bohumínské panství se stalo roku 1407 předmětem sporu mezi ratibořským knížetem Janem a těšínskými knížaty. Obě dvě strany si nárokovaly vlastnictví Bohumínska. Smlouva z roku 1407 rozhodla ve prospěch Jana Ratibořského. Počátkem 15. století přešlo panství z rukou zemských vévodů do vlastnictví různých šlechtických rodů. V letech 1409 až 1423 drželi panství páni z Tvorkova. Poté byl majetek prodán Janu Bělíkovi z Kornic a jeho potomkům. Kornicové vlastnili panství delší dobu a jejich majetek se nacházel i ve knížectví opolském. Během této doby se majetek rodu Korniců rozšířil o Zabelkow, Odru, Lhotu a Pudlov. Roku 1451 se stává majitelem Bohumínska (Bohunyna) Jan Tovačovský z Cimburka, který je prodává roku 1473 Janovi z Vrbna. V roce 1482 přechází panství do rukou Jana Buřeje z Klvova, který však záhy umírá roku 1485.

Další spory o panství na konci 15. a začátkem 16. století se řešily opět ve prospěch ratibořských knížat. Poslední, z nich byl Valentin Hrbatý, po jeho smrti roku 1521 Bohumínsko připadlo Janu Opolskému. Ten je o dva roky později prodal Jiřímu Braniborsko-Ansbašskému, braniborskému markraběti z rodu Hohenzollernů. Roku 1528 přijal markrabí lutherskou víru a stal se nadšencem pro reformační hnutí (později dostal přídomek Pobožný). Svou nesmlouvavou politikou vůči starousedlé šlechtě se stal jednou z neoblíbených postav ve Slezsku. Bohumín se de facto stal klíčem k nástupu [ (1618).]] Roku 1603 Jiří Fridrich zemřel jako bezdětný a majetek se ocitl v rukou Jáchyma Fridricha, braniborského kurfiřta. Ten v roce 1606 předal majetek svému druhorozenému synovi Janu Jiřímu, který byl od roku 1592 štrasburským biskupem. Smlouvu o změně v držení Krnovska, Bytomské knížec Pudlov a Šunychl byly až do roku 1848 jako poddanské vsi při Bohumínském panství. V roce 1850 byl Pudlov spojen s Vrbicí, která měla postavení osady. Vrbice se již roku 1892 stala samostatnou obcí. V roce 1906 došlo ke sloučení Pudlova s Bohumínem a v r. 1924 byl zrušen název obce Šunychl a nahrazen názvem Nový Bohumín. Zároveň byla tato obec povýšena na město. Obec Bohumín byla rozdělena na dvě obce: Bohumín a Pudlov. Roku 1949 byl spojen Bohumín s Novým Bohumínem, Pudlovem, Skřečoní, Vrbicí a Záblatím v jednu obec pod názvem Bohumín. Roku 1952 se oddělila Vrbice a v roce 1954 byl Bohumín rozdělen na pět městských částí: Bohumín I – město (později Starý Bohumín), Bohumín II – Nový Bohumín, Bohumín III – Pudlov, Bohumín IV – Skřečoň a Bohumín V – Záblatí. V roce 1956 přijalo město Bohumín název Starý Bohumín. Roku 1960 se tyto části opět osamostatnily jako správní obce. Od roku 1973 po spojení s Novým Bohumínem byl zaveden znovu název Bohumín.

V letech 1850 až 1948 byl Bohumín sídlem okresního soudu a v letech 1855 až 1868 i okresního úřadu. V letech 1910–1948 přináležel do politického okresu Fryštát. V období polské okupace v letech 1938 až 1939 byl součástí Slezského vojvodství. Za nacistické okupace byl součástí okresu Teschen (Těšín) v letech 1939–1941 v rámci Řísské provincie Slezsko a mezi roky 1941–1945 v rámci Říšské župy Horní Slezsko. Bohumín byl tedy v časech druhé světové války přímou součástí Německé říše. Po válce byla většina německy-jazyčného obyvatelstva vyhnána. Od roku 1949 do roku 1957 do správního okresu Ostrava, pak Ostrava-venkov a od roku 1960 do 1993 byl Bohumín součástí okresu Karviná a Severomoravského kraje. V r. 2018 bylo v Bohumíně zemětřesení. V současnosti je Bohumín samosprávnou obcí v Moravskoslezském kraji (od r. 2000). Dne 8. srpna 2020 si požár panelového domu v Bohumíně vyžádal 11 mrtvých.

Pamětihodnosti

• Architektonický komplex současné budovy radnice
• Katolický kostel Božského srdce Páně
• Budova římskokatolické fary
• Kostel Panny Marie Sedmibolestné ve Skřečoni
• Hřbitovní filiální kaple Všech svatých
• Evangelický kostel Slezské evangelické církve augsburského vyznání
• Kaple Jména Panny Marie v Šunychlu
• Farní kostel Narození Panny Marie
• Národní dům č. p. 37
• Výpravní budova železniční stanice
• Přírodní památka Hraniční meandry Odry
• Pěchotní srub MO-S5 „Na Trati“
• Meteorologický sloup

Rodáci

• Dawid Emannuel Bachrach - Bareé (1863–1943), malíř
• Joseph Blokscha (1892–1960), římskokatolický duchovní a vysokoškolský pedagog
• P. Heinrich Dörner (1906–1981), zakladatel česko-německé farnosti na území augsburské diecéze
• Otokar Weisl (* 1912), novinář a publicista, spisovatel
• Hermann Hochfelder (1914–1991), filolog a kapitán britské armády
• František Čečetka (1917–1982), spisovatel, scenárista, redaktor
• Milan Švajgr (* 1925), běžec na střední a dlouhé tratě
• Svatopluk Havelka (1925–2009), hudební skladatel
• Milan Salajka (1928–2012), teolog, duchovní Církve československé husitské, profesor Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy
• Ondřej Bednarčík (1929–1998), varhaník, sbormistr, hudební skladatel, vysokoškolský pedagog
• Lubomír Man (* 1930), spisovatel
• Milan Šimečka (1930–1990), publicista, filozof a pedagog, signatář Charty 77, člen kolegia prezidenta republiky Václava Havla
• Tomáš Pospíchal (1936–2003), fotbalista (stříbrná medaile z MS v Chile 1962), fotbalový trenér (Baník Ostrava, Plzeň, Bohemians – titul Mistr ČSSR 1983, Slavia Praha)
• Siegfried Trotnow (1941–2004), gynekolog (specializace na reprodukční medicínu) a spoluzakladatel metody oplodnění in vitro (IVF) v Německu
• Richard Konkolski (* 1943), nejvýraznější osobnost spojená s rozvojem českého námořního jachtingu, závodník, který získal světovou pověst především v závodech osamělých mořeplavců
• Jitka Radimská (* 1948), romanistka, vysokoškolská pedagožka
• Stefan Milkov (* 1955), sochař, designér a hudebník
• Dušan Sittek (* 1955), filmový a divadelní herec
• Alena Mrázová (* 1958), spisovatelka, překladatelka a vysokoškolská pedagožka
• Irena Chřibková (* 1959), varhanice a ředitelka kůru baziliky sv. Jakuba na Starém Městě pražském
• Pavel Srniček (1968–2015), fotbalový brankář (Baník Ostrava, Dukla Praha, Newcastle United FC, Portsmouth FC, West Ham United FC, Newcastle United FC)
• Tereza Bebarová (* 1975), filmová a divadelní herečka
• Kateřina Kněžíková (* 1982), sopranistka
• Patrik Děrgel (* 1989), filmový a divadelní herec
• Svatopluk Němeček (* 1972), bývalý ministr zdravotnictví, nynější ředitel nemocnice Bohumín
• Josef Wagner (* 1951), český speleolog, dokumentarista a cestovatel
• Štěpán Kozub (* 1996), herec, komik, režisér a zpěvák
• Václav „Baba Jaga“ Mikulášek (* 1988), Zápasník MMA, známý z organizace Oktagon MMA