Písek

Historie

Počátky Písku sahají do 15. století, kdy byla obec založena při fojtství, jehož majitelem byl Matěj Grazycz. První zmínka o ní pochází z roku 1466 a týká se prodeje tohoto sídla Janczovi, který byl druhým fojtem. Prodej potvrdil o pět let později těšínský kníže Václav I. V prvním urbáři z roku 1577 je zmíněno 11 osadníků. Dle stejného urbáře písecký fojt Jan Kurek předal pro stáří fojtství svým dvěma synům – Mackovi (Matějovi) a Janovi. Časem Jan prodal svou část bratru Matějovi. Svobodné písecké fojtství přestalo existovat v roce 1635, kdy následník Matěje Adam Kurek fojtství prodal těšínské kněžně Alžbětě Lukrecii. Od 2. poloviny 17. století byli fojtové dosazováni vrchností a obec spravovali vždy ze svého domu, takže historická budova fojtství, jak tomu bývá v jiných obcích, se zde nedochovala.

Obec, která se nachází na periferii, se rozvíjela pomalu – v polovině 17. století měla 11 vlastníků půdy a 15 hospodářských usedlostí. Lidé žili ze zemědělství a řemesel. Byl zde mlýn a pila (1650) a válcovací stolice pro válcování plátna z Valašska 1659). Tato stolice fungovala až do konce 19. století. K oživení došlo až na konci 18. století a po zprovoznění Košicko-bohumínské dráhy, kdy začala přes Písek doprava dřeva z Koňákova a Javořinky na pilu v Návsí. V roce 1874 byla v Písku zřízena zděná polská lidová škola a další škola v osadě Baginec. Podle rakouského sčítání lidu v roce 1910 žilo v Písku 1036 lidí, z toho 1010 (99,1%) Poláků a 0,9% Němců.

Pamětihodnosti

• Přírodní rezervace Plenisko