Malá Morávka

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Malé Morávce.

• Fara z roku 1854.
• kaple na Kapličkovém vrchu postavena v letech 1690 až 1693 Václavem Schilderem. Měla zděný presbytář a roubenou loď. Věkem sešla, a tak ji bratři Weissové nechali opravit. Při tom byla roubená loď nahrazena zděnou. Ze staré kaple byly do nové přeneseny stropní kazety, přemalované výjevy ze života Ježíše Krista, evangelistů, apoštolů a dalších novozákonních osob. Nástěnná malba na čelní stěně lodi představuje anděly s citáty z bible. Kaple byla roku 1767 zasvěcena Nejsvětější Trojici.
• Náhrobek dr. prof. Friedricha Kolematiho a náhrobek rodiny Weissů na místním hřbitově u kostela.
• Římskokatolický farní kostel Nejsvětější Trojice, barokní stavba z let 1790 až 1793. Obraz na hlavním oltáři je od Jana Františeka Greipela a boční oltář Jana Nepomuckého, situovaný na evangelijní straně, je prací N. Kindermanna. Oltář Svatého Kříže na protější straně vytvořil sochař Ondřej Koschatský. Varhany jsou z roku 1915 a jde nástroj Riegrovy firmy z Krnova.

Muzea

• Muzeum Kapličkový vrch v kapli Nejsvětější Trojice na Kapličkovém vrchu

Historie

První písemná zmínka o Malé Morávce pochází z roku 1594, první písemná zmínka o Karlově pod Pradědem je z roku 1680.

16. století

Malá Morávka byla hornickou obcí. Dolovalo se v okolí říčky Moravice a Bělokamenného potoka. V 16. století se ruda odtud vozila do bruntálského hamru. Před rokem 1598 zde nechal Bernard z Vrbna postavit nové hutě a čtyři hamry (Dolní, Prostřední a dva Horní), aby tak byly přímo u zdrojů surovin (železné rudy, dřeva a vody).

O existenci dolů nás informují archivní záznamy z počátku 17. století. Zpráva z roku 1618 uvádí doly ve třech lokalitách. U dolní části dnešní obce se uvádí důl Nejsvětější Trojice, blíže k horám ležely Dolní a Horní Ulrych (dnes na úpatí Javorového vrchu), které měly nejvíce štol. Tyto jsou dodnes velmi zachovalé. Těžilo se i na Železném vrchu a Ranné (Morgenland). Dolní hamr se nacházel pod nynějším nádražím, náhon, který sem směřoval, je v terénu už jen málo patrný. Hamr měl tři pece, dmychadlo a stoupu na rudu i strusku. Vrchnost při něm postavila dům. Prostřední hamr se nalézal pravděpodobně pod dnešní farou a měl dvě pece, dmychadla, výheň a stoupu. Horní Hamry s obvyklým příslušenstvím stály u dnešního domu č. p. 75. U těchto hamrů stálo i několik domů. Při cestě pod tímto největším hutním střediskem Malé Morávky postavila vrchnost pět obytných domků pro zdatné odborníky, kteří sem přišli nejenom z blízkého okolí, ale i z Německa. Na okraji obce, směrem k Bruntálu se nacházel panský nájemní dvůr. Dále zde byla pila a mlýn.

17. století

V roce 1614 bylo v Malé Morávce evidováno sedmnáct usedlých, kteří si postavili dřevěný halový kostel, v němž působil luteránský kazatel. Jan Hynek z Vrbna dal ve stejném roce postavit v Morávce nový hamr na výrobu kos. Tento stál v místě dnešního č. p. 3. V roce 1621 byl majetek pánů z Vrbna konfiskován a dostal se do majetku Řádu německých rytířů. Velmistr řádu arcivévoda Karel vybudoval v Malé Morávce slévárnu na děla, koule a muškety. V roce 1626 Dánové vpadli do okolí zdejší obce a odvezli i zásoby železa. V roce 1640 se uvádí stejný počet domů jako koncem 20. let – tj. 42 domů. O dva roky později měla Malá Morávka asi dvě stě padesát obyvatel. V době švédské okupace se místní produkce na dalších pět let zastavila. Voda prý zaplavila štoly, některé pece zpustly a výroba zbraní se už nikdy neobnovila. Do roku 1682 se počet obyvatel zvýšil asi na pět set a vznikaly i další hamry a chalupy. Rychtář Tomáš Gross postavil v obci rychtu, dnes č. p. 59, v níž byla i hospoda. V roce 1678 zakoupil tuto dědičnou rychtu Balzer Richter, dosavadní správce komendy Řádu německých rytířů v Opavě.

18. století

Richtrové plnili funkci rychtářů až do roku 1817, kdy si rychtářství zakoupil Jan Muller. Za jejich působení však rychta roku 1740 vyhořela, ale byla postupně obnovena. V prvních čtyřech desetiletích 18. století obec i drátovny prosperovaly. Drátovny v té době vlastnila většinou rodina Schilderů. V roce 1740 však vrchnost zrušila Prostřední huť (hamr) a objekt nechala upravit na nájemní dům. Drátovnu v horní části obce (č.p. 98) získal v dražbě Antonín Weiss, který v Malé Morávce vlastnil jeden z hamrů a v roce 1744 získal i drátovnu u č. p. 130. S ním vstoupila do Malé Morávky rodina, jejíž jméno bylo po další čtyři generace spojeno s historií zdejšího drátařství a později i papírenství. Weissové odkoupili i nejmladší vrchnostenský (Karlův) hamr, postavený roku 1780 a pak i další hamr. Kolem roku 1790 stálo v Malé Morávce více než sto padesát domů, většinou šlo o dřevěné roubenky sudetoněmeckého jesenického typu.

19. a 20. století

V 19. století se dolování utlumovalo, ve štolách tehdy pracovalo i sto lidí. V 70. letech 19. století dolování zcela ustalo, poněvadž zdejší ruda nemohla soutěžit s rudami z jiných nalezišť. Konkurence vítkovických železáren a bohumínských drátoven způsobily téměř úplný zánik kdysi významného železářského průmyslu v Malé Morávce. Zde zůstal v činnosti pouze starý Karlův hamr, později továrna Olbrichova. Pošta je v obci od roku 1859. Přesto byla Malá Morávka v 19. století značně průmyslovou obcí. K roku 1856 se připomíná zmíněna továrna F. Olbricha na řetězy, dráty a hřebíky, která měla roku 1938 420 zaměstnanců. Od roku 1833 byla na místě vyhořelé drátovny Janem Klementem Weissem papírna a továrna na papírenské stroje. Existovala zde i další papírna. Od roku 1899 přádelna a tkalcovna Herold a Roth, která měla roku 1910 150 zaměstnanců. Dále malá továrna na žebříky, dvě pily, kamenolom. Od roku 1901 vede do obce železniční trať z Bruntálu (trať číslo 312), na které však byla z důvodu nízkého využití cestujícími dne 28.9.2009 osobní doprava zcela zrušena. V zimě byla navíc trať díky závějím delší dobu nesjízdná. K roku 1925 byla v obci záložna a od roku 1909 konzum. Byly zde dvě obecné školy, později jen jedna k roku 1925 o pěti třídách. Byla zde také k roku 1925 živnostenská pokračovací škola. V obci působil hornický hudební spolek, pěvecký spolek, od roku 1870 hasičský tovární spolek, od roku 1898 další hasičský spolek, spolek kovodělníků, zemědělských dělníků, zemědělců atp. Obec byla osídlena prakticky jen německým obyvatelstvem. Roku 1938 se stala součástí Německa. Obec byla obsazena Rudou armádou 7. května 1945 a opět připojena k Československu. Poté následovalo vysídlení německého obyvatelstva.

Vývoj počtu obyvatel

Počet obyvatel celé obce Malá Morávka podle sčítání nebo jiných úředních záznamů :

Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 Počet obyvatel

2106	2383	2317	2000	2064	1796	1684	1027	900	783	816	717	754

1. ↑ z toho: 42 Čechoslováků, 1599 Němců; 1651 řím. kat., 27 evang., 3 izrael., 3 bez vyzn.
2. ↑ z toho: 664 Čechů, Moravanů a Slezanů, 43 Slováků, 12 Němců, 1 Polák; 163 řím. kat., 3 čsl. hus., 13 evang., 1 pravosl., 445 bez vyzn.

V celé obci Malá Morávka je evidováno 527 adres : 375 čísel popisných (trvalé objekty) a 152 čísel evidenčních (dočasné či rekreační objekty). Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 305 domů, z toho 139 trvale obydlených.

Počet obyvatel samotné Malé Morávky podle sčítání nebo jiných úředních záznamů :

Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 Počet obyvatel

1499	1691	1649	1416	1522	1338	1255	665	665	580	632	574	669

1. ↑ z toho: 40 Čechoslováků, 1187 Němců; 1239 řím. kat., 10 evang., 3 izrael., 3 bez vyzn.

V samotné Malé Morávce je evidováno 313 adres : 264 čísel popisných a 49 čísel evidenčních. Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 233 domů, z toho 112 trvale obydlených.