Slunečná

Historie

Nejstarší historie

První písemná zmínka o obci Sonneberg pochází z doby před třicetiletou válkou. Zmíněna je v kupních smlouvách panství Horní Libchava v letech 1611, 1615 a 1623. Svůj název obdržela podle své polohy na jižní a slunné straně horského hřbetu. Podle ústní tradice místních obyvatel se zde měl nacházet ovčín a pod ním na potoce mlýn, jehož základy byly ještě na začátku 20. století. viditelné. První obyvatelé se zabývali těžbou dřeva a výrobou dřevěného uhlí. Farní knihy skalické farnosti (založené r. 1670) zmiňují na Slunečné vlastního rychtáře (Richter), 5 chalupníků a 20 domkářů patřilo k faře do Skalice, zbytek k faře v Horní Libchavě.

Zvonice se v obci nenacházela a tradovalo se, že ji místní nepotřebují, jelikož slyší klekání ze Skalice („weil sie mit eigenen Ohren das Geläute von Langenau hören”). V roce 1833 spadalo 30 stavení se 170 obyvateli k panství Nový zámek (pobělohorský konfiskát získal Albrecht z Valdštejna, po něm sňatkem Kounicové), 57 stavení se 428 obyvateli k panství Horní Libchava (pobělohorský konfiskát získal Maltézský řád). Obě panství zde měla své lesní revíry s hájovnou (Horní Libchava čp. 88, Nový zámek čp. 86)

Velký požár postihl Slunečnou v roce 1795, pak dalších 100 let žádný, ale o to více jich bylo v 19. století (11 stavení nebylo po požárech znovu vystavěno). Válečné hrůzy se Slunečné přímo nedotkly, jen v roce 1809 musel být na Volfartickém potoce (Wolfersbach) zřízen poplašný stožár (Allarmstange). Po vzniku Československé republiky se v obci nacházelo 16 stavení, z toho čp. 8 patřilo k dominiu Horní Libchava. Po pozemkové reformě a odprodeji velkostatku Josefu Vranému připadl německý Emanuelsberg v roce 1925 k politické obci Prácheň-Šelty. Následným přílivem českých sklářů se zvýšil počet obyvatelstva v obci. Za novou školní budovu vděčila Slunečná sklářskému obchodníku z Bilbaa Josefu Jirschikovi, synovci Johanna Georga Jirschika. Na základě dokumentu z 22. ledna 1886 byla vdova Doña Florentina de Uriguen y la Concha pověřena poslední vůlí svého zemřelého manžela Don José Jirschick y Gruner (Josef Jirschick aus Sonneberg) zřízením nové školy na Slunečné, k čemuž zesnulý odkázal částku 160 000 pesos. Duchovní a světští učitelé měli obdržet finanční příspěvek 100 až 200 korun ročně. Novou dvoutřídní školu (čp. 104) obec postavila v maurském stylu nedaleko staré školy uprostřed obce v roce 1889. Z obce Josefsdorf byla přiškolena stavení čp. 33 – 50, 52, 54. Pedagogický personál tvořil nadučitel (1900–1921 Josef Richter, po něm Emil Ullrich), učitel (Franz Seidl), učitelka pro ruční práce (Amalie Laufke, † 21. listopadu 1930), náboženství vyučoval duchovní Maltézského řádu. V meziválečné době fungovala škola už jen jako jednotřídní.

Starobinec

Původní školní budova čp. 94 sloužila nadále jako útočiště nemocným a potřebným (Siechenhaus), v nové republice pak jako chudobinec (Armenhaus).}}. Provoz sklářských dílen na Slunečné byl zahájen v roce 1909, nacházely se zde dílny pro 28-30 kuličů, speciální prostory pro leštění skla, pro výbušné materiály a sklad pro hotové výrobky. Za využívání dílen platili skláři menší nájem, ale jinak zůstávali nadále samostatnými obchodními partnery zdejších sklářských rafinerií. Stroje poháněl benzínový motor, zapůjčený za poplatek c. k. obchodním ministerstvem, což provoz prodražovalo a družstvo počítalo s vlastním motorem na naftu.

Poštovní úřad

C. k. poštovní úřad s telegrafem byl na Slunečné otevřen 16. září 1909 a obsluhoval Slunečnou a Emanuelsberg. Poštovní expedientkou byla jmenována Luise Peisler, dcera zemřelého poštmistra ve Skalici, která zajišťovala spojení s poštovním úřadem ve Skalici pěší pochůzkou (Fussbotendienst) dvakrát denně: ze Skalice do Slunečné (dopoledne v 8.15 hod. a odpoledne v 15.00 hod.), ze Slunečné do Skalice (dopoledne v 11.00 hod. a odpoledne v 15.40 hod.) V roce 1910 si obec obdržela od okresního výboru v Boru subvenci 400 korun na zřízení telefonní hovorny. V roce 1914 vedla poštovní úřad Luise Rzehak a poštu roznášel Pietsche Wilhelm.]]

Turistická trasa začínala u Městského parku a starého židovského hřbitova v České Lípě, vedla kolem hostince na Střelnici, železničních zastávek „Česká Lípa městský sad” a „Střelnice” (lokálky do Kamenického Šenova), dále pak po Hornolibchavské silnici. Po levé straně bylo možno spatřit pískovcový obelisk z roku 1756 (vztyčený na památku nalezené monstrance). Vpravo směrem k železničnímu náspu odbočovala polní cesta, která se stáčela doleva k loukám nazývaným zur alten Schleifmühle, míjela po levé straně sochu svatého Jana Nepomuckého z roku 1712 (nyní v zahradě Vlastivědného muzea v České Lípě, 50.6855333N, 14.5342500E), před Manušicemi kapličku (50.7118667N, 14.5178833E) a kříž (50.7147333N, 14.5159333E). Nalevo se nacházely 4 rybníky. Po křižovatce s okresní silnicí do Skalice pokračovala trasa lesní cestou s výhledy na Skalický vrch (Langenauer Berg) s možností pozorovat manušické bouřkové kuličky. Ve Farním lese (Pfarrwald) se nacházel pramen zásobující českolipský vodovod. Asi po 40 minutách ostré chůze bylo možné dosáhnout Slunečné. Z dolní části obce pak vedla kolem vrchu Poustevny (Einsiedelberg) značená cesta do Volfartic (20 minut). Zásluhou botaniků a spolupracujících přírodovědců exkurzního klubu mohl být objeven a ochráněn výskyt šafránu bělokvětého na louce u fary.

Letovisko Slunečná

V roce 1906 konstituovaný spolek „Anpflanzungs- und Verschönerungsverein” pro výsadbu stromů a okrašlování obce založil a označil mnohé turisticky zajímavé stezky k místním vrcholům: Einsiedelberg (Poustevna), Kitzberg (Kozlí vrch), Wolfsberg (Obervald (dříve Vlčí hora, či Kameník), Tscheschkenstein (Češka). Obec Slunečnou propojil s osadou Emanuelsberg značenou lesní cestou. Z jeho popudu se stala Slunečná již na zač. 20. století vyhledávaným letoviskem (Sommerfrische). Snažil se vylepšovat ubytovací podmínky, udržoval pěšiny a stezky po obci a v jejím okolí. Na začátku dubna 1909 vyhlásil farskou louku za rezervaci (Alpenblumen-Reservation) a umístil u ní tabulku, která zakazovala vyrýpávání šafránových cibulek a vandalismus. Ke konci roku 1909 otevřel na silnici mezi Slunečnou a Kamenickým Šenovem 3,5 km dlouhou sáňkařskou dráhu.

Spolupracoval s okolními turistickými spolky jako například s místním odborem turistického spolku Naturfreunde ve Skalici a sekcí Alpského spolku v Boru (Deutscher und Österreichischer Alpenverein Haida, DuÖAV), který vydal v roce 1904 průvodce „Stadt Haida in Deutschböhmen und Umgebung” (Město Haida v německých Čechách a okolí). Hlavní obživu zdejším domkářům přinášelo sklářství. Kolem poloviny 19. století se okolní sklářské obchodní společnosti transformovaly na sklářské rafinerie, které zadávaly zakázky domácím dílnám (sklářů, malířů, kuličů, rytců či pasířů). Většina jich pracovala pro kompanie v Kamenickém Šenově a Boru (Haida). Po zřízení dílenské budovy kuličů skla sdružených v družstvu „Werkgenossenschaft der Glaskugler GmbH” stoupl počet stavení na 105. Skláři na Slunečné se specializovali na výrobu dutého skla (Hohlglas) a skleněných manžet k lustrům (Lichtmanschetten). Zemědělství a pastevectví se věnoval 1 sedlák a 13 chalupníků. Za zmínku stojí i ovocnářství, zejména pěstování třešní, jabloní a hrušní. Drobných řemeslníků a nádeníků (převážně dřevorubců) bylo pomálu.

• Rytci skla (Glasgraveur): Löhnert Franz, Rösler Heinrich
• Malíři skla (Glasmaler): Hackel Franz, Pittner Robert, Priske Franz
• Kuliči (Glaskugler): Bartscht Eduard, Bienert Eduard, Böhm Franz, Göttlich Emil, John Franz, Klimt Raimund, Liebsch Franz, Marschner Franz, Mehr Franz, Pilz Eduard, Mehr Heinrich, Fiedler Karl, Lauerman Heinrich, Bienert Wilhelm, Watzke Franz – od roku 1908 v dílně na čp. 105
• Pasíři (Gürtler): Klimt Franz, Pietsch Heinrich, Tschakert Josef
• Obchod s ovocem (Obsthandel): Scholze Robert
• Pekař (Bäcker): Müller Vinzenz
• Obchod s máslem (Butterhandel): Klimt Antonie, Bienert Marie, Becker Augusta
• Výroba ledu (Eiserzg.): Paul Franz
• Hostince (Gasthäuser): Böhm Reinhold (čp. 54), Böhm Anna (čp. 97), Marschner Richard, Milde Franz (čp. 36), Müller Vinzenz (čp. 65), Rösler Heinrich (čp. 102)
• Obchodníci se smíšeným zbožím (Gemischtwarenhandel): Hirsch Ferdinand, Liebsch Franz, Reinisch Eduard
• Kramáři (Krämer): Hirsch Ferdinand, Rösler Heinrich (s trafikou)
• Krejčí (Schneider): Kunte Wenzel
• Švec (Schumacher): Bienert Wilhelm
• Truhlář (Tischler): Hölzel Franz

Družstva

• Genossenschaft der vereinigten Holzarbeiter (Kistentischler) in Haida (konst. 1900); družstvo sdružovalo truhláře, tesaře, koláře, košíkáře, bednáře, sochaře z obcí: Haida, Arnsdorf, Blottendorf, Bürgstein, Johannesdorf, Kottowitz, Langenau, Pihl, Pihlerbaustellen, Rodowitz, Schaiba a Sonneberg
• Genossenschaft der Gast- und Schankwirte, Fleischer in Haida (konst. 1901); družstvo sdružovalo hostinské, výčepní, vinárníky, kavárníky, řezníky, uzenáře, výrobce ovocných vín a kořalky z obcí: Haida, Arnsdorf, Blottendorf, Bürgstein, Johannesdorf, Kottowitz, Langenau, Pihl, Pihlerbaustellen, Rodowitz, Schaiba a Sonneberg
• Werkgenossenschaft der Glaskugler Sonneberg und Umgebung GmbH s budovou sklářských dílen (Werkgenossenschaftsgebäude), družstvo založeno r. 1907

Spolky

• k.u.k. Militär-Veteranen-Verein Langenau (Spolek c. k. vojenských vysloužilců Skalice), konstituovaný 1. října 1870 pod protektorem hrabětem Krakowským z Kolowrat, velkopřevorem Maltézského řádu pro obce: Langenau (Skalice), Sonneberg (Slunečná), Josefsdorf (Svobodná Ves), Schaiba (Okrouhlá) a Kottowitz (Chotovice).
• Freiwillige Feuerwehr (Dobrovolní hasiči)
• Ortsgruppe des Fachverbandes der Arbeiter von der Glass- und Keramikbranche in Nordböhmen (místní skupina Profesního sdružení dělníků ze sklářského a keramického průmyslu v severních Čechách)
• St. Josefs-Kranken-Unterschtüzungs- und Beerdigungsverein (Spolek svatého Josefa na podporu nemocných a pohřební) se starobincem (Siechenhaus)
• Ortsgruppe des Bundes der Deutschen in Böhmen (Místní skupina Svazu Němců v Čechách)
• Landwirtschaftliches Kasino (Zemědělské kasino)
• Anpflanzungs- und Verschönerungsverein (Spolek pro výsadbu a okrašlování)
• Deutsche Jungmannschaft „Markomannen” (Německá mládež „Markomani”)
• Ortsgruppe des deutschvölkischen Arbeiterbundes für die Stadt und Gerichtsbezirk Haida (Místní skupina Svazu dělníků německého národa pro město a soudní okres Haida) Na základě smlouvy ze Saint-Germain, uzavřené dne 10. září 1919, se stal soudní okres Haida (Nový Bor) součástí nového Československa. V roce 1923 žilo v obci Slunečná a obci Emanuelsberg ve 110 staveních celkem 546 obyvatel. Následkem vymření české linie šlechtického rodu Kouniců po meči a zrušení fideikomisů v Československu obdržel revíry Slunečnou a Okřešice (925 ha) Alexander princ Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst (1879–1933), syn Marie princezny Hohenlohe-Kaunitz-Waldenburg-Schillingsfürst. Zároveň proběhla na obou velkostatcích pozemková reforma, v jejímž důsledku se část lesních parcel ocitla v držení státu. Obec Emanuelsberg připadla v roce 1925 k Práchni. V roce 1935 čítala Slunečná 95 stavení s 395 obyvateli, z toho 366 německé národnosti, 24 české a 5 příslušných k jinému státu. K římskokatolickému vyznání se při sčítání lidu přihlásilo 368 obyvatel, evangelíků bylo 7, 2 lidé se hlásili k jiné víře než římskokatolické, evangelické, československé-husitské či židovské, 18 obyvatel žilo bez víry.

Sklářský průmysl

Na začátku 20. let pracovali ve sklářských dílnách „Werkgenossenschaft der Glaskugler GmbH” na čp. 105 kuliči: Böhm Franz, Hoffmann Ferdinand, Hauptmann Emil, Lauermann Heinrich, Liebisch Franz, Mehr Emil, Mehr Heinrich, Marschner Heinrich, Marschner Richard, Rösler Albin, Rösler Heinrich, Rösler Hugo, dva kuliči v domácí dílně: Marschner Franz (čp. 48) a Mehr Franz (čp. 97). Domácí rytí skla provozovali: Göttlich Sylvester (čp. 100), Lehnert Franz (čp. 95) a Werner Stefan (čp. 62). Pasířstvím se živili: Klimt Franz (čp. 91) a Pietsch Heinrich (čp. 17).

Dne 24. září 1932 se shromáždilo v Kamenickém Šenově na 400 starostů německých obcí, kteří požadovali vládní kroky pro zlepšení životních podmínek nezaměstnaných sklářů, jejichž týdenní podpora činila 10 korun pro svobodné a 20 korun pro ženaté. Od roku 1933 se již tato sklářská oblast nacházela ve stavu nouze (Notstandsgebiet). Vládní kroky k plnění závazků z 18. února 1937 byly velmi umírněné a svázány s mnoha byrokratickými postupy. V lednu 1938 nezaměstnanost sklářů opět stoupla. Německá strana proto požadovala: navýšení státních prostředků na vyživovací akci (Ernährungsaktion), na týden 2 potravinové lístky pro dospělé a 1 pro děti, zařazení dětí z nezaměstnaných rodin do mléčné akce (Milchaktion), státní zimní podporu (Winterhilfe) pro všechny nezaměstnané, urychlení uhelné akce (Kohlenaktion), nezaměstnané invalidy zahrnout do chlebové akce (Brottaktion) a především oživení a podporu exportu severočeského sklářského průmyslu. Hostinský Heinrich Rösler přistavěl taneční sál, ve kterém pořádal každou neděli taneční zábavu a Hauptmann Johann provozoval kolotoč. Hostinský Milde Franz prodával med. Sáňkování a lyžování, jejímiž průkopníky se stali němečtí alpinisté Jizerskolužické sekce spolku „Deutscher und Österreichischer Alpenverein”, se po roce 1926 rozmohlo i u českých nadšenců „Lyžařského odboru Sokola v České Lípě”.}}

Německá turistická klientela nadále převažovala a díky vyhlášce ministra vnitra č. 66/1928 Sb. ze dne 27. dubna 1928 o úlevách v pohraničním styku s Německem napomohla rozvoji cestovního ruchu také na Slunečné. Vzrůstající automobilová turistika si vyžádala nové příručky, které upozorňovaly na zajímavé silniční trasy, možnost tankování, autobusová spojení, služby a výlety pro letní hosty. V roce 1931 vyšly o Slunečné dva průvodci: od Emila Ullricha (ředitele školy na Slunečné) průvodce letovisky „Sommerfrische Sonneberg bei Haida-Nordböhmen”, nakladatelstvím Hohenstadt pod časopisem pro turistiku, sport a cestovní ruch „Deutsches Bergland”. Fritz Hohenstadt vydal v edici „Bergland-Verkehrsbücher” sešitové vydání o 4 stranách č. 126 „Sommerfrische Sonneberg bei Haida”.

• Obchod se smíšeným zbožím: Liebsch Franz čp. 23, Reinisch Eduard čp. 18, Müller Marie čp. 65 (s pekárnou)
• Obchod s máslem: Albert Antonie čp. 42, Klimt Emilie čp. 10
• Obchod s ovocem: Böhm Reinhold čp. 54
• Obchod s mlékem: Mai Marie čp. 3, Fuchs Emilie čp. 19, Müller Emilie čp. 86, Pietsch Heinrich čp. 34;
• Řezník: Krause Ferdinand čp. 46
• Hostince: Böhm Anna čp. 97, Böhm Reinhold čp. 54, Milde Anna čp. 36, Müller Emil čp. 65, Rösler Heinrich čp. 102
• Trafiky: Müller Emil čp. 65, Rösler Heinrich čp. 102 (V roce 1937 přidělilo okresní finanční ředitelství v Litoměřicích trafiku po Heinrichu Röslerovi (čp. 102) legionáři z Československé obce legionářské.), Liebsch Franz čp. 23
• Krejčí: Fiedler Johann čp. 22, Kunte Wenzel čp. 94
• Švec: Bienert Wilhelm čp. 17
• Truhlář: Göttlich Franz čp. 31}} Situace hostinských se rapidně zhoršovala. Dne 29. května 1934 se v Boru konala výroční a župní schůze Svazu německých hostinských družstev severních a severovýchodních Čech. Ze zasedání vzešla směrem k čsl. vládě rezoluce, která požadovala: reformu obchodního zákoníku, novelizaci zákona o živnostenském oprávnění, omezení vydávání nových koncesí, regulaci soukromých vyvařoven za úplatu, úpravu podmínek pro přechodné ubytování zahraničních turistů v soukromí, zavedení koncese pro maloobchodní prodej lahvového piva (na stejných principech jako u hostinské koncese) a přirozeně opětovné zavedení bezvízového malého pohraničního styku. Na výroční schůzi bylo také uděleno hostinským Heinrichovi Röslerovi a Heinrichovi Böhmovi ze Slunečné čestné uznání za ukázkové padesátileté vedení jejich podniků.

Poslední předválečné volby vyhlásila okresní správa v České Lípě v obci Slunečná na neděli 6. prosince 1936. Starostou obce byl znovu zvolen Emil Müller, kandidát společné kandidátky Sudetoněmecké strany (SdP) a Německého svazu zemědělců (BdL), místostarostou Stefan Werner, kandidát Německých sociálních demokratů (DSAP), obecními radními: Emil Rösler (SdP.-BdL.), Otto Klimt (DSAP). Po Mnichovské dohodě se stala Slunečná součástí Německé říše v okresu Česká Lípa (Landkreis Böhmisch-Leipa) s úředním soudem v Boru (Amtsgericht Haida).

Třetí republika a Československá socialistická republika

Po odsunu německého obyvatelstva byl v obci založen MNV, který koordinoval osídlování a národní správu konfiskovaného německého majetku, probíhající v první fázi výhradně z Mladoboleslavska. Na Slunečné pak působil aktiv občanů pod názvem Občanský výbor, pomocný orgán MěstNV v Novém Boru a jeho rady. V roce 1946 bylo stavení sklářského družstva čp. 105 přiděleno k bydlení kovářovi a rolníkovi Ladislavu Kuchaříkovi z Vestce, se kterým přišla paní Božena Kulichová.. Později bylo toto stavení s částí pozemků připojeno ke Svobodné Vsi s čp. 30 (nyní Skalice u České Lípy 555). Sklářství se na Slunečné nepodařilo obnovit, o obnovu nebyl zájem. Po únorovém komunistickém puči bylo v obci v roce 1949 založeno Jednotné zemědělské družstvo Slunečná, které fungovalo samostatně až do roku 1961, kdy bylo sloučené s JZD Skalice (s předsedou Františkem Drbohlavem), následně pak se všemi okolními JZD pod Státním statkem Cvikov. JZD postavilo kravín (nyní budova Severočeské vodárenské společnosti a.s., provozovatele vodovodu) a drůbežárnu., jejímž jednatelem je Ing.David Hroch (před rokem 1990 zaměstnanec Státního statku Skalice u předsedy Františka Drbohlava, v počátku 21. století starosta obce Slunečná.) V poválečném období péči o jalovice v kravíně a jejich pastvu na loukách Slunečné prováděl pro JZD pastýř Josef Mansfeld s pomocí pasteveckých psů. V roce 1957 probíhala celostátní akce „Dosídlujeme okresy”, v níž byla jmenována i obec Slunečná. Základní devítiletá škola byla zrušena v roce 1959. V roce 1960 se opravovala silnice Slunečná – Skalice, Skalice – Nový Bor a Slunečná – Kamenický Šenov. V roce 1982 zde žilo méně než 70 obyvatel. Většina stavení sloužila k rekreačním účelům. Po roce 1989 došlo na základě zákona o půdě a zákona o obcích, ke změnám v majetkových právech, vracení některých pozemků potomkům občanů, jimž byly odňaty po roce 1948 zemědělské příděly, a k převodům státního majetku do vlastnictví obce Slunečná. Díky samosprávě si obec mohla zachovat a zachovala nízké daně z nemovitostí.

Likvidace hostinských a ubytovacích živností

Znárodňovací zákon č. 124/1948 Sb., o znárodnění některých hostinských a výčepnických podniků a ubytovacích zařízení, se sice dotýkal podniků s více než 49 zaměstnanci, ale komunisté si našli cestu k likvidaci i malých a středních provozoven. Většina přešla do socialistického sektoru tzv. dobrovolně a jejich podniky s aktivy přebral národní výbor. Časté byly praktiky, kdy byli živnostníci obviněni z hospodářských deliktů a jejich majetek pak konfiskován. Živnostenské kompetence komunisté přesunuli na Okresní národní výbory. Ke konečné likvidaci živností došlo v roce 1966 Zákoníkem práce č. 65/1965 Sb. Socializací cestovního ruchu zanikl také Sokol, Autoklub RČS, Klub českých turistů. V obci zůstal konzum- jedna prodejna s potravinami a drogerií, kde byla zaměstnána paní Kučerová, v níž byl také v létě prováděn výkup třešní a rybízu od místních pěstitelů.

Chalupaření

Počátek chalupaření má své kořeny v nabývání majetku po odsunutých Němcích a později po násilně vystěhovávaných rodinách „kulaků“. Po německém obyvatelstvu a po zemědělských přídělech zůstalo ve vsi značné množství prázdných objektů, které MNV nabízel za směšně nízké částky k rekreačním účelům. Tak získali nemovitosti např. rodiče Vlastimila Brodského (herce) a rodiče Jiřího Balvína (bývalého ředitele ČT). Chalupářský boom na Slunečné nastal po uzákonění pětidenního pracovního týdnu v roce 1968. Drobní rolníci vymírali, Rostlinné hospodaření JZD upadalo. Spousta chalup zchátrala, musela být zdemolována. Další rozvoj chalupaření a zahradničení nastal po roce 1991. Díky tomuto chalupářskému fenoménu, který z části před rokem 1990 nahrazoval silně regulované cestování do zahraničí, se podařilo zachránit částečně místní roubenou architekturu.

Pamětihodnosti

V obci se nachází celá řada objektů, které sice nepodléhají památkové ochraně, ale mají místní historickou a kulturní hodnotu. Okolí obce nabízí významné krajinné prvky a lokální biocentra („Pod Neradem”, „Poustevna”, pravostranný přítok Šporky, lesní komplex od Slunečného vršku na Kozlí a v jihozápadní části obce), které esteticky dotváří typický vzhled Slunečné. Ve středu obce se nalézá obora s lesní zvěří (mezi čp. 94 a čp. 47, 50.7437572N, 14.4891717E).

• Kostel Nanebevzetí Panny Marie
• Nemovitá kulturní památka venkovský dům čp. 12, rodný dům Josefa Jirschika
• Nemovitá kulturní památka venkovská usedlost čp. 51
• Pomník Josefu Jirschikovi, u silnice nad kostelem, vedle jeho rodného domu
• Pomník padlým v 1. světové válce, mezi domy čp. 110 a čp. 68
• Budova bývalé školy z roku 1889, nyní obecní úřad
• Kříž u odbočky do Svobodné Vsi, stával u bývalé polní cesty, vedoucí ze hřbitova do vsi, opraven červen-listopad 2003
• Památná lípa malolistá vedle polní cesty od hřbitova (chráněná od roku 1993), katastrální území Horní Libchava
• Přírodní památka Farská louka (0,2176 ha) s šafránem bělokvětým