Horní Libchava (Okres Česká Lípa)

Historie

Ves v podhradí hradu Klinštejna založil pravděpodobně Záviš ze Stružnice, syn Častolova ml. ze Žitavy. I když se ves s farn poprvé písemně zmiňuje v „Rejstřících papežských desátků” v roce 1352, založena byla pravděpodobně v 70. letech 13. století jako lánová

ves v době, kdy se Žitava stala výchozím bodem kolonizačního procesu okolního a málo obydleného pohraničního hvozdu. Jako držitelé hradu Klinštejna a Žandova jsou ve 40. letech 14. století v pramenech uváděni Závišovi potomci „Bohuněk z Klinštejna” (1341–1363), „Půta z Klinštejna a ze Žandova” (1339–1343) a „Záviš z Klinštejna” (1363- ?1372). Klinštejnské panství tehdy tvořily obce: Horní a Dolní Libchava, Skalice, Volfartice, Stružnice a Žandov. V průběhu 14. století si početné příbuzenstvo klinštejnské zboží rozdělilo a některé drobné statky přešly do rukou jiných rodů. Dvorec v Horní Libchavě a část Skalice drželi Klinštejnové až do počátku 16. století. Samotný hrad Klinštejn byl už v poslední čtvrtině 14. stol. uváděn jako pustý a je pravděpodobné, že Klinštejnové využívali tvrz v Žandově či v okolních vsích (Stružnice, Volfartice, Libchava). Lidový název vsi „Chotohošť” či „Chotihošť” je zmiňován ve druhé polovině 14. století. V roce 1426 ves vypálili husité a až do roku 1560 byla farnost katolická. Někdy na konci 15. století mělo dojít k opravě kostela a v roce 1499 k dostavbě sakristie.

V roce 1522 si společně nabyté panství rozdělili: Jan (Hans) si ponechal Tetschen (Děčín), Schwaden (Svádov), Grosspriesen (Velké Březno) a Rscheppin (Řepín), Friedrich (Bedřich) držel Bensen (Benešov), Markersdorf, Kamnitz (Kamenici), Bürgstein (Sloup), Scharfenstein (hrad Ostrý) a Sandau (Žandov). Volf (Wolf von Salhausen in Neustadtel † 31. října 1596) byl odškodněn odpovídajícím finančním obnosem. V roce 1543 odprodal Jan své majetky Rudolfovi von Bünau, který už v roce 1515 získal jejich saský hrad a statek Lauenstein. Friedrich v roce 1535 prodal podstatnou část svého panství, městečko Kamenici s příslušenstvím Prokopovi z Vartemberka, za nějž provdal svoji sestru Annu ze Salhausenu (1514–1556). Prodané území bylo od 13. století nedílnou součástí benešovského dominia a jeho prodejem vzniklo samostatné panství Česká Kamenice. Zbytek zůstal v držení Sahlhausenů. Spolu s bratrem Kryštofem Děčínským z Vartemberka držel též panství v Horní Libchavě. Podmínky pro šíření luteránství se staly na panství příznivými právě za Prokopa z Vartenberka. Jeho choť Anna, sama protestantka, se stala ochránkyní vyznavačů učení Martina Luthera a v roce 1532 pozvala na kamenické panství protestantského kněze Johanna Weinhardta. Po smrti svého chotě Prokopa v roce 1541, kdy převzala za své tři nezletilé syny Jindřicha, Abrahama a Jana panství (čtvrtý syn Zikmund zemřel ještě jako dítě), se protestantství na kamenickém panství ještě více rozvinulo.

Jindřich spravoval majetky na panství Horní Libchava (Oberliebich). Do té doby katolickou farnost osadil v roce 1560 luteránskými knězi, v roce 1574 nechal postavit zámek a mlýn (Klingsteinmühle), dále kostelní věž se třemi zvony. Nové víře se obyvatelstvo bránilo a s nelibostí neslo zničení všech zpodobnění Panny Marie a Krista. Na oltáři v kostele mohly zůstat jen sochy svatých Ambrože, Jiřího, Kateřiny a Barbory. Do příchodu luteránských bratrů spravovala hornolibchavská fara ještě ves Častolovice (Schasslowitz). V roce 1534 seděli na Stružnici bratři Baltazar, Hanuš a Leitold Penzigovi z Penzigu, v roce 1558 Vilém na Žandově a roku 1589 pánové Baltazar a Mikuláš sezením na Žandově. Tak jako mnozí stoupenci Fridricha Falckého se i Jindřich Penzig z Penzigu po bitvě na Bílé hoře zachránil útěkem ze země. Pobělohorský konfiskát byl roku 1623 odprodán za 26 958 kop a 20 grošů míšenských Vilému Vratislavovi z Mitrovic, který jej odkázal svému bratru Zdeňkovi a po něm panství zdědili jeho synové. Roku 1653 libchavské panství s konečnou platností získalo velkopřevorství Řádu maltézských rytířů, v jejichž držení se nacházelo po více než tři století.

Rakousko-Uhersko

Části obce

Horní Libchava se dělila na horní, střední a dolní část. Polní tratě nesly názvy: Sonneberger Seite, Manischer Seite, Teich Flur (Trenkteich, Breite Teich, Grosser Fahrteich, Tiefe Teich, Kleine Fahrteich, Nieder Teich), Hof Flur, Strausnitzer Seite (Sausken Teich), Steinberg, Lettenberg, Souška, Vogelberg, Schmiedeberg, Prinzelbrache. Rok 1867 se nesl ve znamení Rakousko-uherského vyrovnání, prosincové ústavy a dalších reforem státní správy. Na základě nařízení ministerstva vnitra č. 101 / 68 ř. z. z 10. července 1868 vznikl politický okres Böhmisch Leipa / Česká Lípa s okresním hejtmanstvím v České Lípě a soudními okresy Česká Lípa, Niemes / Mimoň a Haida / Bor. Nadační panství a obec Horní Libchava spadaly do soudního okresu Česká Lípa a část obce Slunečné do soudního okresu Bor. V roce 1877 proběhly volby nových členů obecního výboru a náhradníků. Na konci roku 1877 udělil císař František Josef I. obecnímu představenému Konradu Süsserovi z Horní Libchavy za jeho mnohaleté záslužné působení stříbrný záslužný kříž s korunou. Ve stejném roce Zemský výbor v Praze obci povolil po dobu deseti let výběr 1 koruny z každého spotřebovaného litru piva a 2 koruny za každý litr vína či litr pálenky. V roce 1878 se od obce Horní Libchava oddělila obec Manušice.

Německá obecná škola

Až do revolučního roku 1848 spadala škola v Horní Libchavě pod biskupskou litoměřickou diecézi, která zahrnovala Boleslavský kraj, Žatecký kraj a Litoměřický kraj s okresy Litoměřice, Úštěk, Ústí, Bílina, Lipová, Kamenice, Lípa, Libochovice, Teplice. Školní diecézní okres lipský sestával ze škol: na panství Sloup (Sloup, Bor), na panství Zahrádky (Svárov, Jezvé), na panství Police (Police, Žandov), škol lipského magistrátu a škol na panství Horní Libchavy (Dolní Libchava, Horní Libchava, Skalice). Farní školy měl na starosti litoměřický spr

Po zřízení německého školního okresu Česká Lípa obec v roce 1876 dokončila stavbu nové obecní školy (čp. 72) se třemi učebnami a školním bytem, školní zahradou a školním ovocným sadem. Projekt školního areálu počítal též s výstavbou školního hřiště a koupaliště na protějším pozemku přes silnici. Posvěcení školní budovy se odehrálo 15. října 1876 na den zdejšího posvícení (Kirchweihfest). Starou školní budovu se školní rada rozhodla v listopadu 1876 odprodat.

Nadučitelem byl na škole jmenován Wenzel Pemsel s platem 400 zlatých a příplatkem 100 zlatých za vedení školy (Funktionszulage). Učitelský byt ve školní budově poskytovala obec zdarma. Místo podučitele zastával Anton Knotel s platem 400 zlatých, pracovní výuku Marie Gärtner. V dubnu roku 1877 povolila c. k. zemská školní rada otevření 3. třídy. V letech 1877–1922 působil na škole nadučitel Franz Müller.

V nové čsl. republice se počet žáků pohyboval v rozmezí 120-190 žáků. V roce 1928 na škole vyučovali: učitelka Hedvika Trupka, učitel Franz Helzel, učitel bez odborného vzdělání Franz Marx, ruční práce Marie Heinrich. V září roku 1874 c. k. místodržitelství potvrdilo stanovy německého spolku dobrovolných hasičů, do kterého vstoupilo 64 členů. V roce 1894 vystavěla obec dvě hasičské zbrojnice.

Po založení Okresního zemědělského-lesnického spolku v České Lípě (Land- und forstwirtschaftlicher Bezirksverein) s 25 místními skupinami, tvořily od roku 1876 obce Horní Libchava a Volfartice jeho 21. místní skupinu, při které spolek založil veřejnou knihovnu (Bücherei des landwirtschaftlichen Casinos).

V obci dále působil „Pěvecký a hudební spolek” (Gesang- und Musikverein), „Školní krejcarový spolek” (Schulkreuzerverein) a od roku 1887 „Smíšené živnostenské družstvo” (Gemischte Gewerbegenossenschaft) se sídlem v Horní Libchavě pro živnostníky obcí: Horní Libchava, Dolní Libchava, Jägersdorf, Manušice a Častolovice.

V létě 1894 se ve Volfarticích v hostinci „Zum Kronprinzen” (U korunního prince) konstituoval „Učitelský klub Volfartice a okolí” (Lehrer-Klub Wolfersdorf und Umgebung) pro učitele škol z Volfartic, Horní Libchavy, Radče a Nové Vsi, jehož cílem bylo vzdělávání učitelů a kolegiální podpora. V roce 1897 založila obec Horní Libchava (jako první ves v českolipském soudním okrese) podle vzoru Friedricha Wilhelma Raiffeisena družstevní „Spořitelní a záložní spolek” (Raiffeisenscher Spar- und Darlehenscassenverein Oberliebich). Na konci roku 1898 mělo družstvo 87 členů, na spořitelním kontě (Spareinlagestand) 47 462 korun a poskytnuté zálohy (Darlehensstand) činily 29 162 korun.

Poštovní listovní a osobní doprava

Od roku 1835 vedly z Prahy na sever Čech tři poštovní trasy: 1. z Prahy přes Lovosice do Teplic, 2. z Prahy př – Veltrusy – Doksany – Litoměřice – Auscha ([[Úštěk] (Neustadt). Rumburská císařská poštovní silnice (Rumburger Poststraße) se panství dotýkala jen v malé části na severu v úseku Česká Kamenice – Bor. Okresní silnice z České Lípy na Horní Libchavu – Volfartice – Mistrovice – Kerhartice (Gersdorf) se budovala v letech 1830–1832, úsek na Horní Libchavu – Manušice – Skalici v roce 1833, přičemž úseky přes vsi ležely na bedrech panské správy, např. v letech 1834-38 dohlížel na stavbu silnice přes ves Volfartice ředitel hornolibchavského panství Vincenc Peschke. V roce 1838 se stala Česká Lípa sídlem poštovního úřadu, v roce 1845 Česká Kamenice a Haida. V roce 1855 zavedla c. k. vrchní dvorská komora v Praze přímé dostavníkového spojení na poštovní trase Česká Kamenice – Česká Lípa.Soubor:Bývalé nádraží v Horní Libchavě.jpg|náhled|Horní Libchava čp. 199, areál bývalého nádraží na železniční trati Česká Kamenice - Česká Lípa

Zlatá éra poštovních dostavníků vrcholila v polovině 19. století, kdy byla osobní přeprava provozována podle jízdního řádu. V roce 1861 zřídilo c. k. ředitelství pošt a telegrafů v České Lípě telegraf a českolipské osobní nádraží se stalo v letech 1867–1868 konečnou stanicí České severní dráhy. Od roku 1869 pokračovala dráha z České Lípy až do Rumburka. Poštovní okrsek Česká Lípa, obsluhovaný jednou denně, tvořily obce: Dolní Libchava, Horní Libchava, Manušice (Schleifmühle), Jägersdorf, Častolovice, Stará Lípa a Okřešice. V roce 1870 jmenovalo c. k. poštovní ředitelství v Praze Adolfa Rongeho z Volfartic (od roku 1889 Richard Hess) prvním tamním poštmistrem a 1. února 1871 otevřelo volfartický poštovní úřad, který se stal novou zastávkou na trase Česká Kamenice – Česká Lípa. Ranní dostavník z Č. Kamenice zde stavěl denně v 10.20 h a odpoledne při zpáteční cestě v 15.50 h. Od 1. listopadu 1885 poštovní ředitelství povolilo druhý menší dostavník tažený jedním koněm v opačném směru. V roce 1893 obdržel poštovní úřad ve Volfarticích telegraf. Konečná stanice „Česká Lípa městský sad” se nacházela nedaleko zastávky „Střelnice” (Schützenhaus). Provoz na trati byl zahájen 29. srpna 1903. Dne 11. ledna 1906 projel Horní Libchavou poslední poštovní dostavník mířící z České Kamenice do České Lípy. Přepravování poštovních zásilek a cestujících převzala železniční doprava.

Po zestátnění železnice v roce 1925 došlo ke sloučení stanice Městský sad a osobní zastávky Střelnice pod společným názvem Česká Lípa Střelnice. V březnu 1937 zde Československé státní dráhy zřídily vlastní železniční úřad, jehož přednostou byl jmenován Ferdinand Petr. Zároveň ČSD ve stanici navýšily drážní personál a přednostovi stanice podřídily železniční provozní kanceláře (Bahnbetriebsamt) Manušice, Horní Libchava, Volfartice a Nová

Odtržení od Rakouska-Uherska a vznik Československa nepřivítalo německé obyvatelstvo s nadšením. Už 21. ledna 1918 se ve Vídni sešli němečtí poslanci z českých zemí a schválili rezoluci, v níž žádali odtržení pohraničních území od vnitrozemí a utvoření samosprávné provincie Německé Čechy (Deutschböhmen). Po ustanovení Prozatímního národního shromáždění Německého Rakouska (Deutsch-Österreich) se k novému státu přihlásili.

Prováděcím nařízením z 25. listopadu 1918 byl v provincii „Deutschböhmen” zřízen zemský soud v Liberci, krajský soudní okrsek Česká Lípa (Kreisgerichtssprengel Böhmisch Leipa) se soudními okresy Česká Lípa, Česká Kamenice, Bor u České Lípy, Lipová, Rumburk, Šluknov, Varnsdorf, Cvikov (v jejich původním rozsahu), Dubá, Mimoň a prováděcím nařízením z 27. listopadu 1918 (mimo jiného) okresní hejtmanství v České Lípě a v Boru.

Československá strana obsadila za pomoci v Č. Lípě dislokovaného náhradního praporu pěšího pluku č. 18 železniční nádraží a 7. prosince 1918 poštovní úřad, berní úřad a hejtmanství. Situace v pohraničí se postupně konsolidovala a během léta 1919 došlo k podepsání smlouvy s Rakouskem a Německem, v jejichž důsledku sporné pohraniční území, tedy i obec Horní Libchava, definitivně připadlo ČSR. Politická obec Horní Libchava, v soudním i politickém okrese Česká Lípa, čítala v roce 1935 1047 obyvatel a 211 domů. V roce 1923 se velkopřevorství pokusilo neutěšenou situaci vyřešit pronájmem, ale už 1. června 1925 uzavřelo smlouvu na prodej celého velkostatku i se zámeckým inventářem s panem Bedřichem Stavou, plnomocníkem Josefa Vraného, senátora za stranu agrárníků.

Další odlišnost představovalo financování. České menšinové školy financoval stát: věcné potřeby (školní pomůcky, učební potřeby, učebnice, kancelářské potřeby, zařízení, knihovny, časopisy, atd.), režijní zálohy (poštovní poplatky, čisticí prostředky a nářadí, pojistné školníků, platy výpomocných učitelů), zálohy na otop (uhlí, popřípadě jeho doprava, dřevo a jeho zpracování), pokud se u školy nacházela zahrada, mohla škola čerpat dotace i na výdaje s ní spojené. Stát financoval i správu budovy či školních prostor. Německé pohraniční školy spadaly tak jako školy ve vnitrozemí pod správu místní školní rady a prostředky se hradily z obecních rozpočtů, platy pedagogických zaměstnanců ze zemských prostředků poskytovaných okresní politické správě. V neposlední řadě mohl inspektor českých menšinových škol zabavit pro vznik české školy budovu nebo místnost v majetku německé obce. Pronajímaly se také hospodářské prostory poskytnuté českými velkostatkáři nebo živnostníky. Po zrušení třetí třídy na německé škole obdržela česká menšinová škola v roce 1928 její prostory a zahájila vyučování. K docházce se přihlásilo nejprve 6 dětí (do školky 3 děti), později se počet žáků navýšil na 16 dětí. Státní dotace na jednoho žáka činily kolem 3 000 Kč.

Na základě el. zákona z roku 1926 (po vypršení jeho platnosti podle zákona č. 46/1929 Sb. a následně zákona č. 72/1932 Sb.) stát obcím a elektrifikačním družstvům poskytoval příspěvky na výstavbu sekundární sítě ve výši 30% – 50%. Osvětlovací družstvo Horní Libchava (Lichtgenossenschaft Oberliebich reg. Gen. m. b. H. in Oberliehich), založené v roce 1921, mělo zajistit výstavbu transformátoru a rozvodů po obci, dodávka elektřiny spadala do kompetence Ploučnického elektrárenského svazu.

Dne 27. ledna 1927 schválila zemská správa v Praze žádost „Ploučnického elektrárenského svazu” o stavbu el. vysokého napětí na trase Horní Libchava – Zahrádky. V červenci roku 1928 ministerstvo veřejných prací rozhodnutí zrušilo a poslalo zpět s tím, že se musí projekt přepracovat a trasa vedení (10 000 Voltů) vést po okruhu Žandov – Úštěk – Zahrádky – Horní Libchava. Po provedené elektrifikaci obcí vstoupil „Ploučnický elektrárenský svaz” v roce 1929 do likvidace a své zařízení prodal akciové společnosti „Severočeské elektrárny” (Nordböhmische Elektrizitätswerke A. G. in Bodenbach) v Podmoklech.

Autobusová doprava

V období první republiky nebyla do Horní Libchavy státní autobusová linka zavedena. Dne 6. dubna 1934 obdržel Franz Hönig z Volfartic koncesi k provozování privátní autobusové linky Volfartice – Česká Lípa. Další privátní autobusové spojení zajišťoval Emil Kromer z Kamenického Šenova. Autobus vyjížděl každý den ráno z K. Šenova a v poledne se vracel z Č. Lípy zpět. Po odstoupení pohraničního území nahradila privátní autobusy říšská autobusová linka z Kamenického Šenova a České Kamenice přes Volfartice do České Lípy a dělnický autobus do Žandova (Eisenwerke – Sandau A.G., E. Luft / Žandovské železárny a Achilles Werke).

Ortsgruppe Deutsche Fußballverband (DFV) / Místní skupina Německého fotbalového svazu – „SK Oberliebich” (též Deutscher Sportklub Oberliebich, od dubna 1938 pod Erziehungsverband der sudetendeutschen Volksgruppe)
Konsumverein „Vorwärts” / Konzumní spolek „Vpřed” německých sociálních demokratů se sídlem v České Lípě
Ortsgruppe Bund der Deutschen / Místní skupina Svazu Němců (zal. 20. března 1937 za účasti Maxe Kriegelstein von Sternfeld)

Průmysl, obchod a řemesla

Obchod se starým zbožím a hadry / Altwaren- und Hadernhändler (čp. 183, čp. 205, čp. 33, čp. 201)
Prodej másla / Butterhändler (čp. 73)
Pekař / Bäcker (čp. 60/po roce 1948 konzum, MNV, čp. 138, čp. 30)
Mlékař / Milchhändler (mlékárna čp. 65/zbourána, prodej ze dvora čp. 114, prodej ze dvora čp. 40)
Řezníci a uzenáři / Fleischer und Selcher (čp. 162/s hospodou, čp. 123/s hospodou)
Prodej vajec / Eierhandel (čp. 79/statek)
Včelař / Imker (čp. 144/s holičstvím, čp. 122/zbořeno)
Obchod s ovocem a zeleninou / Obst- und Gemüsehandel (čp. 185)
Obchod s jízdními koly a šicími stroji / Fahrräder- und Nähmaschinenhandel (čp. 48/mechanik, čp. 146)
Hostince / Gasthäuser (čp. 78/zbořeno, čp. 200, čp. 162/s řeznictvím, čp. 15/po válce MNV, JZD, zbořeno, čp. 61/s divadelním sálem a tělocvičnou, čp. 123/s řeznictvím, čp. 76/zbořeno, čp. 2/„zur Insel Malta”)
Porodní asistentka / Geburtsassistentin (čp. 35)
Obchody se smíšeným zbožím / Gemischtwarenhandlungen (čp. 170/zbořeno, čp. 90, čp. 60/po válce pekárna, konzum, v patře MNV, čp. 41, čp. 208/Konzumní spolek „Vorwärts”, po roce 1945 konzum, nyní pošta)
Obchod s ovsem, senem a slámou / Hafer-, Heu- und Strohhandel (čp. 71)
Pánský krejčí / Herrenschneider (čp. 46/s trafikou, čp. 130)
Obchod se střižním zbožím / Schnittwarenhandel (čp. 69)
Obuvník / Schuhmacher (čp. 181/zbořeno JZD)
Holič a kadeřník / Raseur uud Friseur (čp. 144/včelař)
Kapelníci / Kapellmeister (dva na čp. 52)
Trafikanti / Tabaktrafiken (čp. 90/obchod se smíšeným zbožím, čp. 46/krejčí, čp. 82, čp. 18, čp. 2/hostinec „zur Insel Malta”)
Podkovářská a kolářská kovárna / Huf- und Wagenschmiede (čp. 13, čp. 59)
Mechanik / Mechaniker (čp. 48/obchod s jízdními koly a šicími stroji)
Elektrikář / Elektroinstallateur (čp. 49)
Obchod s uhlím / Kohlenhändler (čp. 16)
Zámečník / Schlosser (čp. 146)
Obchod s mazivem / Schmierfetthandel (čp. 36)
Kameník / Steinmetz (čp. 145)
Truhláři / Tischler (čp. 40, čp. 146)
Koláři / Wagner (čp. 9, čp. 61/hostinec)

Počátkem roku 1939 převzala zbytkový statek Severočeské stromovky saská osidlovací společnost Sächsische Bauernsiedlung GmbH se sídlem v Drážďanech. V lednu 1940 zahájila výuku dvouletá odborná rolnická škola (Landwirtschaftliche Berufsschule) ve Volfarticích pro školní okrsek: Volfartice, Horní Libchava, Manušice, Nová Ves a Radeč. Škola byla určená pro chlapce a dívky ze zemědělství ve věku od 14 do 16 let. V lednu 1945 přicházeli uprchlíci ze Slezska. Dne 10. května 1945 do obce dorazila Rudá armáda a další ozbrojené formace. Následovaly domovní prohlídky, znásilňování žen a drancování.

Československá socialistická republika

Obec Horní Libchava po druhé světové válce spadala do obnoveného soudního okresu Česká Lípa (36 obcí a 9 osad). Místní správní komise byla v obci zřízena souběžně s prvními přicházejícími osídlenci a do podzimu 1945 nahrazena Místním národním výborem. Místní národní výbor fungoval v obci až do konce roku 1980 (viz Dějiny Horní Libchavy (1945–1989)).

Od 1. ledna 1949 přestal existovat českolipský okres dosud tvořený soudními okresy Česká Lípa, Mimoň a Nový Bor. Horní Libchava se stala v novém politickém okrese Česká Lípa součástí Libereckého kraje. Od roku 1960 se nacházela v nově vzniklém Severočeském kraji s nově definovaným okresem Česká Lípa, ke kterému byla připojena i severní část dosavadního okresu Doksy, velká část okresu Nový Bor, město Kamenický Šenov a okolí, jihozápadní část okresu Liberec a okraj východní části okresu Litoměřice. Od 1. ledna 1981 do 23. listopadu 1990 se obec stala součástí města Česká Lípa.

Pamětihodnosti

Katastru obce se dotýká CHKO České středohoří, přímo v katastru se nalézají přírodní památky Cihelenské rybníky a Manušické rybníky, nedaleko v katastru obce Stružnice památka evropského významu Stružnické rybníky a několik památných stromů: za budovou bývalé školy čp. 72 památný trnovník, východně od obce při cestě k Prostřednímu manušickému rybníku památný dub (), severně od obce při turisticky značené cestě ze Slunečné do Manušic památná lípa.

Pozůstatky hradu Klinštejna
Renesanční zámek Horní Libchava, vystavěný v letech 1574–1593
Kostel svatého Jakuba Staršího, barokní přestavba z roku 1736
Barokní fara Řádu maltézských rytířů
Mariánský sloup z roku 1701, socha P. Marie na korintském sloupu, zrestaurován v roce 1882