Lužany

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z doby okolo roku 1052. Pozdější zmínky jsou z let 1143 a 1255. Zpráva o lužanské plebánii pochází z 24.&nbs

Lužany byly rozděleny na nakolik samostatných statků, na nichž se v 16. století vystřídali různí vlastníci. Nejdéle držel část Lužan rod Konecchlumských z Konecchlumí, z nichž Mikuláš Konecchlumský prodal roku 1593 tzv. Pavlatovský dvůr Janu Jiřímu Kulemu z Chotče. Mikuláš byl bratrem Viléma Konecchlumského popraveného na Staroměstském náměstí v Praze roku 1621 za účast na stavovském povstání. Ten se určitý čas psával, jakož Vilém Konecchlumský z Konecchlumí, na mlýně v Lužanech. Z dalších rodů to byli např. Kameničtí z Vitiněvsi, Králové z Dobré Vody, Libákové z Radovesic, Lickové z Rýzmburku, páni z Oujezdce a Kounic, Vojičtí a další.

Roku 1584 se majiteli části Lužan stal Jaroslav ze Smiřic na Kostelci. Za panování jeho rodu dochází ke spojení několika vlastnických dílů Lužan. Tyto majetky se staly součástí panství Kumburk-Úlibice. Dědictví po Smiřických se nečestným způsobem, stejně jakož i jiných majetků, zmocnil Albrecht z Valdštejna. Po Valdštejnově smrti bylo panství postoupeno polnímu maršálku hraběti Rudolfovi z Tiefenbachu. Po jeho smrti roku 1653 spravovala panství vdova Marie Eva Alžběta, rozená ze Šternberku, do úmrtí roku 1676, kdy panství dle závěti zdědil Jan Norbert ze Šternberku. Šternberkové prodali panství roku 1710 hraběti Janu Josefovi z Trauttmansdorfu, jehož rod jej posléze držel do počátku 20. století.

Pamětihodnosti

• Ve středu vesnice stojí kostel svaté Máří Magdaleny s farou. Jednolodní dispozice kostela je orientována k jihovýchodu. V jejím čele se nachází hranolová věž s hlavním vstupem; chrámová loď s rozměry 23 × 13 metrů je zaklenuta plochou zrcadlovou klenbou. Půlkruhové kněžiště s valenou klenbou je zakončeno konchou vyplněnou třemi trojbokými výsečemi. Podoba kostela pochází z let 1797–1800, kdy byl původní kostel s dřevěnou věží přestaven v klasicistním slohu dle plánů J. Thomy. V kupoli věže jsou, z původních čtyř, umístěny dva zvony – velký a malý umíráček. Velký zvon pochází z roku 1778. Ve spodní části má latinský nápis to je „Od hromobití a blesků ochraňuj nás Pane Ježíši Kriste“. Vnitřní zařízení pochází vesměs z druhé poloviny 19. století. V kostele jsou i varhany, které roku 1869 postavil pražský varhanář Karel Vocelka. Varhany byly v roce 2017 opraveny varhanářem Radomilem Rejškem, který je po letech zprovoznil. Kostel nyní spadá pod farnost Železnice.
• Před kostelem u nově vydlážděné přístupové cesty stojí zrenovované sousoší, v jehož střední části, na vyvýšeném podstavci je na kříži ukřižovaný Ježíš Kristus, po jeho levé straně stojí svatý Václav ve středověké zbroji s praporem a štítem s vyobrazenou svatováclavskou orlicí. Na straně pravé je Jan Nepomucký s palmovou ratolestí a krucifixem. Ve středovém zrcadle je vložena deska s nápisem: „Vždyť jsou lid můj synové nezapírající Boha: a tedy učiněn jest jim Spasitelem. Isaiaš 63.8.“
• V dolní části vesnice stojí před domem čp. 32 socha svatého Vojtěcha z roku 1781.
• U křižovatky před bývalým hostincem Marijánky je v ohrádce z dřevěného plůtku a pískovcových kvádrů kříž s Ježíšem. Přední část soklu vyplňuje reliéfně pojatá celá postava Panny Marie. Na dřík navazuje vlastní plastika Ukřižovaného, z jejíž paty vystupují reliéfně voluty, a v jejich středu je umístěna lebka s kostí. Socha je datována v roce 1786 a jedná se o nejstarší sochu v obci. Nedaleko je umístěna dřevěná zvonička, kterou nechal zhotovit v roce 1878 Josef Končinský.
• Severně od vesnice se na výběžku vrchu Na Zámcích nachází pozůstatky hradu Mokřice ze 14. až 15. století.

Rodáci

• Jiří Josef Benedikt Hartl (1781 - 1849), hudební skladatel, kantor, kapelník a sbormistr
• Josef Končinský (1832–1910), středoškolský profesor a překladatel z řečtiny.