Hradec Králové

Historie

Dějiny města

Krajina na soutoku Labe s Orlicí, jíž dominuje město Hradec Králové, byla obydlena již v době prehistorické. Archeologické naleziště na okraji města v Plotištích nad Labem vykazuje několikanásobné osídlení jak z období pravěku, tak z římské doby. Kumulace pravěkých kultur na jednom místě v blízkosti brodu přes Labe a charakter nálezů dokazují, že po celé dlouhé úseky svého osídlení měla tato významná lokalita ráz obchodního střediska. Již v 10. století zde vzniklo slovanské hradiště s rušným tržištěm, ovládajícím starou obchodní stezku od Krakova přes Náchod k Praze.

Koncem desátého století se Hradec stal jedním z center hradské soustavy, ze kterého bylo spravováno území severovýchodních Čech po obou stranách Labe podle jeho toku od Dvora Králové až k Pardubicím. Ve 12. století zaujímá Hradecko již několik správních okrsků, spojených v celou provincii se čtyřmi hrady, purkrabským soudem a arcijáhenstvím. Přesné založení města není známé. Vlivem značného stavebního ruchu, terénních úprav, požárů a válečných škod po staletí na městském pohorku došlo ke ztrátě nejstarších archeologických stop.

Osudový význam pro vývoj městského osídlení mělo 13. století, kdy se stal Hradec s tržním předhradím královským městem. K roku 1225 se poprvé v písemné listině (smlouvě) připomíná město (civitas) Hradec, nikoliv s přívlastkem Králové, který se objevuje až od 14. století. Zakládající listina Hradce jako města se nedochovala a proto se přesně neví, kdy bylo město založeno. Písemná listina z roku 1225 je prvním nezpochybnitelným pramenným dokladem o existenci města. Ještě ve 13. století byl postaven nový gotický královský hrad, kde často přebývali Přemysl Otakar I., Václav I., Přemysl Otakar II. i Václav II. Hradec ustanovil Václav II. za část věna českým královnám, které na hradě žily jako vdovy. Založení města bylo zprvu hospodářs Ve 14. století vzrostla prestiž města, jehož hlavou byl královský rychtář, městská rada a obecní starší. Spravovali městskou pečeť s českým lvem, která je známa již od roku 1362. Hospodářskou základnu města posílily výhody a dary, které městu potvrdili čeští panovníci Jan Lucemburský, Karel IV. i Václav IV. Došlo ke kodifikaci městského zřízení; monopolní postavení městských řemesel, a tím i výsadní postavení hradeckých cechů, bylo zaručeno právem mílovým, příjmy měšťanů zaručovalo zase právo várečné. V této době byl Hradec Králové svým významem, rozlohou a počtem obyvatel nejvýznačnějším českým městem po Praze. Hmotným dokladem bohatství města v době, kdy v Hradci sídlil skvělý dvůr královny Elišky Rejčky, je chrám sv. Ducha z počátku 14. století na Velkém náměstí. Velký stavební ruch se vyvinul také v obou podměstích, v západním Pražském u Labe a ve východním Mýtském u Orlice. Jejich území tvořila bohatá spleť patnácti ostrovů mezi rameny obou řek, která spojovalo šestnáct mostů. Na předměstích bylo sedm farních kostelů, dva kláštery a tři špitály pro chudé a nemocné, při nichž byly také kostely.

Vypuknutí husitské revoluce, při kterém se město postavilo na stranu Jana Žižky, sice počeštil město, ale zároveň je ochudil o četné umělecké a stavební památky. Žižka byl roku 1424 pochován v chrámu svatého Ducha. Ke konsolidaci hospodářského a kulturního života došlo až za vlády Jiřího z&nb

V roce 1664 bylo v Hradci Králové zřízeno Diecéze královéhr, malba Eduarda Gurka z roku 1836

Roku 1866 se nedaleko od města rozhodla válka mezi Rakouskem a Pruskem. Vina pak byla hledána i v nečinnosti pevnosti. O zrušení pevnosti, odprodej vojenských pevnostních objektů a pozemků městu a zbourání hradeb se zasloužil úřadující náměstek purkmistra Ladislav Jan Pospíšil. Vleklé jednání skončilo až roku 1893 osnovou zákona o prodeji fortifikačních objektů a pozemků městu. Když tuto zprávu šťastný, ale vyčerpaný Pospíšil oznamoval obecnímu zastupitelstvu, byl stižen mozkovou mrtvicí a krátce nato skonal. Hradby byly na základě smlouvy s erárem odstraněny v průběhu dvaceti let bez ohledu na zachování nejvýznamnějších částí. Kulturní život se koncem století projevil v bohatém spolkovém životě. V osmdesátých letech bylo postaveno Klicperovo divadlo, založeno muzeum, živý kulturní ruch panoval i na hradeckém gymnasiu, jehož žákem byl v šedesátých letech Alois Jirásek a na počátku 20. století i Karel Čapek a Emil Vachek.

Starostou města byl roku 1895 zvolen JUDr. František Ulrich, který po 30 let svého funkčního období organizoval budování moderní metropole, spolu s ním byl všemi hlasy zvolen místostarostou Wilhelm Waldek (bratr velkoprůmyslníka Františka von Waldek). V počátečním velmi náročném období rozvoje se bourala pevnost, upravovaly uvolněné pozemky, stavěly nové budovy, komunikace, vznikaly první regulační plány. Již na přelomu století jsou do Hradce Králové zváni architekti z Vídně a Prahy, vyznávající zásady moderní architektury. Dokladem jejich působení je např. budova Obchodní akademie na náměstí Svobody (dnes Univerzita Hradec Králové), Okresní , 2011

Rozvíjející se poválečná výstavba si vyžádala nové tvůrčí impulsy v územním plánování v souladu s rychlým vývojem urbanismu. Regulační plán města arch. Josefa Gočára z let 1926–1928, který je se svým radiálně okružním principem výstavby dodnes inspirující, autor dále naplňoval svými díly – úprava Masarykova náměstí, školní areál na Tylově nábřeží, Sbor kněze Ambrože, úprava Ulrichova náměstí, Okresní a finanční úřady (dnes Magistrát města Hradce Králové). Rozvíjející se krajské město navštívil 24. května 1929 prezident republiky T. G. Masaryk. Tato etapa rozvoje města bývá často nazývána „Gočárův Hradec“. Na úspěších meziválečné výstavby Hradce Králové se podíleli také další významní architekti – Oldřich Liska (např. Městské lázně), Josef Fňouk (např. Nováko s Orlicí, 2007

Pamětihodnosti

viz též|Seznam kulturních památek v Hradci Král

Město je proslulé moderní výstavbou, a dokonce mu bylo přisouzeno označení Salon republiky. Počátky této intenzivní práce významných architektů patří Janu Kotěrovi, autorovi secesní budovy Muzea východních Čech. Po první světové válce se pak stává vůdčím architektem města Josef Gočár, jemuž vděčí za vznik mnoha staveb nové části města, mezi jinými budova Ředitelství drah na Ulrichově náměstí (dnes Krajské ředitelství Policie ČR), úprava Masarykova náměstí s pomníkem prezidenta, komplex škol na Tylově nábřeží (dnešní Gymnázium J. K. Tyla a přilehlá bývalá základní škola), areál budov Sboru kněze Ambrože Církve československé husitské, budova Magistrátu na třídě ČSA.

Osobnosti

K nejvýznamnějším starostům města patřil František Ulrich, jehož zásluhou byl Hradec Králové ve třicátých letech 20. století nazýván „salonem republiky“. O toto označení se zasloužili i architekti Jan Kotěra a Josef Gočár.

Mezi další osobnosti spojené s historií města patří: Bohuslav Balbín, Václav Kliment Klicpera, Josef Chmela, Jaroslav Durych, český sochař Vladimír Preclík, František Cyril Kampelík, Václav František Červený, zakladatel slavné hradecké továrny na hudební nástroje či zakladatel továrny na piana Antonín Petrof a řada dalších.

Na královéhradeckém (dnes Tylově) gymnáziu studovali například Václav Hanka, Josef Jaroslav Langer, Josef Kajetán Tyl, Karel Jaromír Erben, František Škroup, Alois Jirásek a na počátku 20. století i Karel Čapek nebo Emil Vachek.

Rodáci

• Dagmar Andrtová-Voňková (* 1948), česká kytaristka, skladatelka a zpěvačka
• Pavel Aquilinas (před 1520–1569), teolog, spoluautor Moravské konfese
• Bohuslav Balbín (1621–1688), literát, historik, zeměpisec a pedagog
• Bohumil Bauše (1845–1924), středoškolský učitel, přírodovědec, spisovatel, překladatel, propagátor a popularizátor přírodních věd
• Josef Bek (1918–1995), herec
• Adolf Vladimír Bičiště (1889–1966), právník, plukovník československé armády, účastník prvního a druhého československého odboje
• Karel Bubeníček (1923–2007), architekt, představitel brutalismu
• Adolf Černý (1864–1952), český básník, diplomat, etnograf, filolog, publicista, překladatel a univerzitní lektor
• Jan Dolanský (* 1978), český herec
• Dominik Duka (1943–2025), dominikán, 24. biskup královéhradecký, 36. arcibiskup pražský a primas český
• Jaroslav Durych (1886–1962), český vojenský lékař a katolický prozaik, básník, dramatik a publicista
• Silvie Dymáková (* 1982), režisérka, kameramanka, scenáristka
• Viktor Fischl (1912–2006), český, židovský a izraelský básník, prozaik, překladatel a publicista
• Martin Frýdek (* 1969), bývalý fotbalista, český a čs. reprezentant
• Emil Hájek (1886–1974), česko-srbský pianista a hudební pedagog
• Karel Hála (1933–2008), přední český swingový zpěvák
• Leoš Heger (* 1948), lékař, pedagog a politik; bývalý ministr zdravotnictví
• Zbyněk Hejda (1930–2013), český básník a překladatel
• Jiří Horák (1924–2003), politolog, pedagog, exilový politik, bývalý předseda ČSSD
• Martin Hosták (* 1967), bývalý hokejový reprezentant, televizní komentátor
• Jan Hrdina (* 1976), lední hokejista
• Václav Jiráček (1920–1966), český dirigent a hudební skladatel
• Oldřich Jirsák (*1947), vynálezce nanospideru
• Pavel Kikinčuk (* 1959), herec
• Patrik Kincl (* 1989), profesionální bojovník smíšených bojových umění
• Ljuba Krbová (* 1958), herečka
• Bedřich Kubala (1916–2000), český herec, dramatik, scenárista, televizní a filmový dramaturg
• Marek Kulič (* 1975), fotbalista, bývalý reprezentant
• Karel Loevenstein (1885–1938), průmyslník a generální ředitel Škodových závodů
• Cyprián Karásek Lvovický (1514–1574), astronom, matematik a astrolog
• Rudolf Medek (1890–1940), český spisovatel, legionář a vlastenec
• Zet Molas (1896–1956), česká režisérka, vlastním jménem Zdenka Holubová, provdaná Smolová
• Zuzana Navarová (1959–2004), zpěvačka, skladatelka a textařka
• Karel Piták (* 1980), český fotbalista
• Jaroslav Plesl (* 1974), herec
• Vladimír Preclík (1929–2008), český sochař, zakladatel a první děkan Fakulty prům. designu VUT v Brně
• Jindřich Rajchl (* 1976), advokát, politik, aktivista
• Karel Rokytanský, německy Carl Freiherr von Rokitansky (1804–1878), rakouský lékař, patolog, filosof a liberální politik českého původu
• Kateřina Siniaková (* 1996), česká tenistka
• Ota Sklenčka (1919–1993), herec
• Martin Sládek (* 1988), několikanásobný mistr světa a Evropy ve footbagu
• Miroslav Sládek (* 1950), politik
• Tereza Smitková (* 1994), česká tenistka
• Vladimír Socha (* 1982), publicista, pedagog, popularizátor paleontologie
• Jaroslav Svěcený (* 1960), houslový virtuóz
• Oldřich Svoboda (* 1967), bývalý hokejista a reprezentant
• Karel Sudimír Šnajdr (1766–1835), právník, obrozenecký básník píšící česky a německy, autor balady Jan za chrta dán, přítel Václava Klimenta Klicpery
• Petr Štěpánek (* 1958), český hudebník, spisovatel a politik
• František Štolba (1839–1910), profesor chemické technologie a enzymologie na pražské technice a rektor ČVUT
• Josef Štolba (1846–1930), český dramatik, vychovatel, právník a spisovatel
• Jiřina Švorcová (1928–2011), česká divadelní a filmová herečka a komunistická politička
• Tomáš Tuček (* 1987), několikanásobný mistr světa a Evropy ve footbagu
• Lenka Termerová (* 1947), herečka
• Václav Vladivoj Tomek (1818–1905), historik, archivář, politik a pedagog
• František Ulrich (1859–1939), advokát, poslanec, autor básní a prózy, dlouholetý starosta města
• Petr Ulrych (* 1944), český zpěvák, hudební skladatel a textař, bratr zpěvačky Hany Ulrychové
• Emil Vachek (1889–1964), český prozaik, dramatik a novinář, společně s Eduardem Fikerem zakladatel české detektivky, tvůrce prvního ryze českého detektiva Klubíčka
• Otakar Vávra (1911–2011), český filmový režisér, scenárista a pedagog
• Oldřich Vlasák (1955–2024), politik, bývalý primátor Hradce, bývalý europoslanec
• Lucie Výborná (* 1969), televizní a rozhlasová moderátorka
• Stanislav Vydra (1741–1804), katolický kněz, český vysokoškolský profesor, matematik a národní buditel
• Josef Liboslav Ziegler (1782–1846), český kněz, pedagog, básník, překladatel a vlastenecký spisovatel
• Martin Zounar (* 1967), moderátor a herec