Benátky

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1241. V té době byly Benátky společně s dalšími okolními osadami (Máslojedy, Račice, Habřina) majetkem pruských křižovníků, později byly majetkem opatovického kláštera. V době husitských válek byly tyto obce císařem Zikmundem Lucemburským darovány v zástavu Alešovi Vřešťovskému z Rýzmburka. Aleš Vřešťovský z Rýzmburka zemřel bezdětný a tak předal obce svému nevlastnímu synovi Alešovi. Ten je však brzy přenechal Janu Lupákovi z Rýzmburka. Roku 1443 převzal obce Vilém Zajíc z Házmburku. Kvůli vzpouře proti Jiřímu Poděbradskému mu byl veškerý majetek zabaven a přešel v držení královské komory. Roku 1468 přenechal Jiří z Poděbrad jmenované obce panu Kdulincovi z Ostroměře za zásluhy, které předvedl při ochraně knížete Viktorina v třebíčském klášteře, když byl klášter v obležení uherskými vojsky. Mikuláš Kdolinec zdědil obce po sourozencích Petrovi (strýci) a Benešovi (otci) Kdulinci z Ostroměře a roku 1493 přenechává všechna vlastnická práva na obce Benátky, Račice a Máslojedy panu Vilému z Pernštejna. Roku 1547 Jan z Pernštejna (syn Viléma z Pernštejna) prodává výše uvedené obce Vilému Trčkovi z Lípy a tím byly obce připojeny k smiřickému panství. Toto panství dosáhlo největších rozměrů za Jana Rudolfa, jehož manželka Marie Magdalena z Lobkovic ještě několik obcí koupila a následně je odkázala svému synovi Adamovi. Adam Erdmann Trčka ale byl zavražděn roku 1634 v Chebu jako Valdštejnův generál, takže veškerý majetek Trčků obdržel jeho otec Jan Rudolf až do své smrti. Po jeho smrti byly obce zkonfiskovány. Jan Rudolf byl poslední Trčka, a tak všechen svůj majetek přenechal svým přátelům, ale císařova vůle byla mocnější. Roku 1636 daroval císař Ferdinand II. zámeček i město Smiřice se všemi obcemi (takže i Benátkami) Matyáši Gallasovi za zásluhy, které prokázal proti českým odbojným stavům. Po smrti Matyáše Gallase se rozdělil majetek mezi jeho syny. Jeden z jeho synů, František Ferdinant, obdržel několik obcí včetně Benátek. František Ferdinant bydlel v sousední Hořiněvsi. Roku 1675 prodal František Ferdinant obce Hořiněves a Benátky generálu hraběti Janu Šporkovi. Jan Špork koupil další obce a velmi rozšířil své panství. Panství zdědil jeho syn Frederik Leopold. Roku 1702 mu císařské reskipty z vážných příčin odebraly panství a následně ho přenechaly jeho bratru Františku Antonínovi. Roku 1704 císař Leopold I. reskipty zrušil a přenechal panství zpět Frederikovi, ale už roku 1706 mu bylo panství opět odebráno a bylo přenecháno jeho choti Rovalii.

Roku 1848 byla úplně zrušena robota a lidé se začali plně věnovat zemědělství.

Brzy z jara roku 1866 začali lidé slýchat různé zvěsti o tom, že se chystá výbojná válka Němců (prusko-rakouská válka) a že hlavní dějiště bitvy bude v tomto kraji. Lidé byli najímáni k opravě blízké pevnosti Josefov. V měsíci červnu se v obci objevili první vojáci. Nejdříve přišli ubytovatelé vojska. Lidé neměli ani dostatek slámy pod vojáky, protože předešlý rok byl velmi suchý a tak lidé museli drhnout listí ze stromů, aby jím přikrmovali zdecimovaný dobytek. Dne 29. června svedli Prusové s Rakušany vítězný boj o město Dvůr Králové nad Labem. Rakouská vojska ustupovala do našeho kraje. V neděli 1. června se v Benátkách objevily první ustupující vojenské útvary. Před vojskem přicházeli uprchlíci, kteří s sebou vzali to nejnutnější a ostatní nechali na pospas vojsku. Také obyvatelé Benátek tušili, že musí na čas opustit svoji rodnou obec, proto cennější věci ukrývali a připravovali se na útěk. V pondělí dne 2. července se rozšířila zpráva, že Prusové jsou již v sousední Cerekvici. V úterý 3. července byl již od častého rána všude ruch. Benátky byly už úplně opuštěné. Lidé většinou prchali k Bohdanči. Pouze několik starých lidí zde zůstalo. Rakouská děla začala od Hořiněvsi odstřelovat Benátky, aby tak zamezila postup Prusů z Cerekvice ke Chlumu. Proti této, od Cerekvice postupující pruské divizi, stál v Benátkách jeden rakouský prapor 12. pluku. Avšak tento prapor musel brzy ustoupit a vyklidit obec. O Benátky se strhla šarvátka a několik rakouských i pruských vojáků bylo zabito. Byli pohřbeni na místě, kde byli nalezeni. V Benátkách byl zřízen polní lazaret. V této válce bylo několik domů střelbou zapáleno. Vyhořely celkem čtyři domy a v jednom z nich byli ve sklepě schovaní dva staří lidé, které ovšem objevili po návratu domů obyvatelé obce udušené. Konečně válka skončila a lidé viděli všude jen zpustošená pole. Později sem byly zaslány potraviny a oděvy, aby lidé v nastávající zimě netrpěli bídou. Lidé odklízeli veškeré pozůstatky války a znovu se věnovali své klidné práci. Ještě po letech se tu nacházely nevybuchlé granáty, které lidé odnášeli domů. Občas přijížděli vojáci a granáty odnášeli za obec, kde je vybuchovali. Někteří lidé sami náboje rozdělávali a vysypávali z nich střelný prach. Byla to práce nebezpečná a také se stala osudnou jednomu muži, který rozdělával granát. Granát vybuchl a smrtelně ho zranil.

Za první světové války muselo několik mužů jít do války, bohužel se stala pro některé z nich osudnou.

Pamětihodnosti

• Pomník letce stojí vedle cesty k vlaku do Hněvčevsi. Nachází se na něm text: „Na tomto místě zahynul dne 18. 2. 1998 ve věku 26 let pilot školní letecké základny Pardubice npor. Ing. Jaroslav Sochr“.