Polnička

Historie

Polnička na počátku dějin

Tuto skutečnost dokládá i kronika Jindřicha Heinburského napsaná přibližně v roce 1294:

„Avšak jednou se stalo, že rytíř Přibyslav,

se spěšně za Jencem vydal,

chtěje s ním o lese jednat, a k jednání skutečně došlo.

Když pak již tito dva své rozmluvy navzájem vedli,

náhodou stalo se též, že pan Přibyslav tázal se Jence,

co a jak s klášterem jest, jejž on tam budovat začal,

způsobem jakým a proč pak zanechal úmyslu svého.

Janec mu vyprávěl hned a všechno zevrubně líčil,

kterak s ním opat Slávek stran toho jednal, on sám že

nezměnil úmysl dosud a les že je celý v témž stavu.

Přibyslav pocítil radost z té řeči a nadšeně zvolal:

„Ó můj Bože, o Kriste, to místo mé kdyby bylo,

jakož i celý ten les, svůj slib pak mohl bych splnit…“

Stále můžeme ve Žďárských lesích najít zbytky tohoto přirozeného zemského opevnění, které donedávna tvořily prales kolem Žákovy hory. Je pravda, že tyto lesy nebyly souvislé. V lesích se často nacházely bažiny, které lidem znesnadňovaly volný průchod lesem. Ve Žďárských lesích se také nacházela komunikace důležitá pro přepravu mezi Čechy a Moravou. Například taková Haberská stezka, která směřovala od Kolína k Německému Brodu a k Jihlavě. Procházela tu ale další důležitá cesta, nazývaná podle Libice u Chotěboře, Libická stezka. Touto cestou se přicházelo do Polničky, pak k Vojnovu Městci, Ransku, Sobiňovu, Bíleckému rybníku, pak dále pokračovala k Chotěboři. Odtud se cesta točila k východu, přešla u mlýna Bezlejova pohodlným brodem přes Doubravku, aby se po jejím pravém břehu dostala do Libice.

=== První zmínka

Pamětihodnosti

• Boží muka u křižovatky
• Boží muka v horní části obce
• Krucifix
• Výklenková kaplička – poklona