Okříšky (Okres Třebíč)

Historie

V roce 2022 při archeologických výzkumech byly nedaleko zámku Okříšky nalezeny keramické střepy pocházející z 12. století. Střepy budou uloženy v depozitáři Muzea Vysočiny, část z nich by mohla být v budoucnu vystavena i v zámku Okříšky. Není však známo, z jakého důvodu nejsou písemné záznamy o obci již z doby před rokem 1371, kdy byly poprvé písemně zmíněny.

První písemná zmínka o Okříškách pochází z roku 1371, kdy se objevily v testamentu moravského markraběte Jana Jindřicha, podle archeologických výzkumů jsou však nejméně o sto let starší. V 15. století byly Jiřím z Poděbrad předány spolu s Petrovicemi do dědičného vlastnictví Mikuláši Petrovského z Hrochova, ten přebudoval tvrz do gotického slohu.

V roce 1751 zakoupil Okříšky s Pokojovicemi majitel brtnického panství Thomas Vinciguerra Collalto et San Salvatore (1710-1768).

Během provádění pozemkové reformy na statku Okříšky s Pokojovicemi bylo majiteli knížeti Manfredovi Collalto z celkové rozlohy 313 ha rozparcelováno 36 ha a 277 ha propuštěno ze záboru. Parní pila byla prodána firmě Brož a Entler. Ta však 21. listopadu 1934 vyhořela. Panský lihovar byl združstevněn (Družstevní lihovar v Okříškách s.r.o).

Již v roce 1913 vznikly plánu na stavbu kruhové pece místní polní cihelny, v roce 1920 proběhl rozbor ložiska hlíny na rozcestí silnic do Zašovic a Heraltic, na kterém následně vznikla nová cihelna. Pozemková reforma ji ponechala ve vlastnictví Collaltů, v roce 1922 do ní pak jako cihlářský mistr nastoupil Josef Prášil, který v ní připravil návod na výrobu dutých cihel (přihlásil si jej u Patentového úřadu v Praze přihláškou č. 9257/31). Cihly pod značkou JESTAV vyráběla collatovská cihelna následující léta na strojích blanenské firmy K. & R. Ježek. Jestavky se v cihelně vyráběly až do roku 1974.

V roce 1940 uvedl Jaroslav Ampapa z Opatova do provozu novou parní pilu (parní pila, tesařství, podnikatelství staveb a obchod se dřevem). V roce 1947 obdržel syn majitele pily Alois Ampapa do národní správy konfiskát parní pily firmy Eduard Prager v Uherčicích. Pila Jaroslava Ampapy v Okříškách byla znárodněna na základě vyhlášky č. 1256/1948 ministra průmyslu ze dne 27. června 1948, následně přiřazena národnímu podniku Moravskoslezské pily se sídlem v Šumperku.

V roce 1945 proběhla za posledního majitele Oktaviana Collalta podle účelově vyložených Benešových dekretů na collaltovských velkostatcích (a tedy i na statku v Okříškách) konfiskace veškerého majetku. Na 51. schůzi moravskoslezského zemského národního výboru v Brně 28. ledna 1947 byly předloženy přídělové plány na rozdělení zkonfiskovaného zemědělského majetku Octaviana Collalto z Brtnice na území obce Okříšky a zaslány ke schválení ministerstvu zemědělství. Collaltovská strojní cihelna připadla do národní správy MNV a dvůr z národní správy velkostatku v Brtnici do vlastnictví nově utvořeného Zemědělského výrobního družstva (schváleno na 83. schůzi ZNV v Brně).

Do roku 1849 patřily Okříšky do panství Collaltů, byly spravovány odděleně jako alodní statek, od roku 1850 patřily do okresu Jihlava, pak od roku 1855 do okresu Třebíč.