Pelhřimov

Historie

Původní osada z 13. století vznikla pravděpodobně na místě dnešního Starého Pelhřimova. Později bylo jméno přeneseno na osadu kolem kostela svatého Víta a Hrnčířské ulice, která byla vypleněna Vítkem z Krumlova v roce 1289.

V roce 1290 král Václav II. udělil právo biskupovi Tobiáši z Bechyně, aby znovu založil město a opevnil jej hradbami. Půdorys města napovídá, že je kolonizačním dílem, většinou obývaný německými osadníky. V průběhu let se obyvatelstvo začalo počešťovat. Hospodářský rozvoj, jinak omezený velkou vzdáleností od obchodních cest, příznivě ovlivnilo dolování stříbra v okolí Vyskytné a Křemešníka vzdáleného 9 km jihovýchodně od města. V době předhusitské bylo město trhovým centrem svého okolí a byla zde rozvinuta celá řada řemesel, např. soukenictví, plátenictví, tkalcovství, perníkářství a pivovarnictví. Do roku 1416 byl Pelhřimov v držení pražských arcibiskupů – od nich získalo řadu práv, zejména velké privilegium arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Hazmburka z roku 1406, které upravilo vztah města a vrchnosti.

V období husitských válek byl Pelhřimov na straně táboritů, kterým mimo jiné dal duchovního vůdce Mikuláše Biskupce z Pelhřimova. V období husitské revoluce bylo město pravděpodobně již roku 1422 spravováno táborskými hejtmany. Po bitvě u Lipan město přešlo do držení Mikuláše Trčky z Lípy, z jehož iniciativy se ve čtyřicátých letech 15. století zde konaly 4 zemské sjezdy, svolané k narovnání mezi katolíky a stranou podobojí. Jako místo sjezdů, kterých se účastnil i pozdější český král Jiří z Poděbrad, určuje tradice dům čp. 80 na náměstí.

V roce 1550 se stali novou vrchností Říčanští z Říčan, s nimiž vedlo město dlouholeté spory, které vyústily až ve vykoupení z poddanství v roce 1572. Roku 1596 byl Pelhřimov povýšen na město královské. Klidný vývoj města byl ukončen třicetiletou válkou. Do města vtáhla několikrát vojska, nedaleko od něj byla roku 1618 svedena tzv. bitva u Pelhřimova, město bylo poškozeno i několika požáry. V roce 1766 lehla popelem většina domů. Protože domy byly po požáru postaveny zcela nově, má historické městské jádro barokní řád.

Hospodářský rozvoj města probíhal hlavně v 17. až 18. století, kdy zde fungovalo mnoho soukenických manufaktur. V 19. století dochází k dalšímu rozvoji průmyslu, především kartáčnického, pletařského, škrobárenského. Rozvoji těchto odvětví napomohlo také zprovoznění Českomoravské transverzální dráhy (úseku Tábor – Horní Cerekev) v roce 1883.

Od roku 1850 byl Pelhřimov okresním městem a správním střediskem rozsáhlé oblasti. Vznikaly vlastenecké spolky, které udržely svou kontinuitu až do této doby. Spolky založené v letech 1862–1894: pěvecký spolek Záboj, Sokol, Čtenářská beseda a spolek divadelních ochotníků Rieger. 20. století přineslo další stavební i hospodářský rozvoj města. V roce 1903 byla při silnici na Jihlavu vystavěna budova nemocnice, která slouží dodnes. Po druhé světové válce dochází zejména v jižní části města k výstavbě nových objektů a hal průmyslových závodů, které byly po roce 1948 znárodněny.

Socialismus v Pelhřimově

V roce 1960 se Pelhřimov stal centrem okresu, který zahrnoval i okolí Pacova a Humpolce. Celý okres byl přiřazen k Jihočeskému kraji.

Od poloviny šedesátých let bylo započato s výstavbou panelových sídlišť na severozápadě města a jižně od náměstí. Také díky procesu integrace okolních obcí vystoupal počet obyvatel města v období let 1960–1990 z asi 9 000 osob až 16 000.

Centrum města bylo v roce 1969 vyhlášeno městskou památkovou rezervací. Ani to nezabránilo rozsáhlému bourání. Pelhřimov tak přišel o téměř celou historickou zástavbu v širším centru a došlo i k vybourání části domů přímo v památkové rezervaci. Padl Starý Pivovar (nyní parkoviště), barokní sýpka (nyní prázdná plocha), rozsáhlý blok domů mezi historickou Hrnčířskou ulicí a náměstím (nyní Obchodní dům Vysočina z roku 1989) a přímo v památkové zóně i Masné krámy a chráněná židovská synagoga (nyní Obchodní dům Perla). Na místě dalších budov centra byly vystavěny uniformní budovy komunistické pošty, finančního úřadu, obchodní domy Perla, Vysočina a Drupo a další. Město protnula magistrála, lemovaná betonovými stěnami.

V Pelhřimově se v té době natočilo několik filmů, včetně filmu Náš dědek Josef či sci-fi seriálu režiséra Oty Hofmana Návštěvníci z roku 1983.

Pamětihodnosti

Zámek pánů z Říčan

Původně gotická věžovitá stavba snad z 15. století, kterou nechal v 50. letech 16. století renesančně přestavět Adam z Říčan. Poté, co se pelhřimovští vykoupili z poddanství, museli se Říčanští vystěhovat a zámek sloužil jako radnice. Po požáru v roce 1766 byl zámek přestavěn barokně a do průčelí byly umístěny sochy Lásky a Spravedlnosti. V letech 1849–1907 sídlil v budově zámku Okresní soud. Od roku 1908 slouží budova zámku Muzeu Vysočiny.

Děkanský kostel svatého Bartoloměje

Gotická dominanta historického jádra města byla založena koncem 13. nebo začátkem 14. století. Od roku 1589 zdobí exteriér kostela psaníčková sgrafita. Uvnitř zaujme hlavní raně barokní oltář a překrásná křížová cesta podle návrhu Františka Bílka.

Vyhlídková věž kostela svatého Bartoloměje, pochází z roku 1576. Z ochozu věže, z výšky třiceti metrů, je výhled na město Pelhřimov a okolí. V horní části věže je zpřístupněna komůrka hlásného, který zde sídlil do třicátých let 20. století, s historickými fotografiemi města Pelhřimova. Na ochoz věže vede 135 schodů.

Pelhřimovských zvonů je zde celkem pět. Největší je Bartoloměj, který má spodní průměr 152 centimetrů a váží 2 100 kilogramů. Pak následuje Václav, Florián, Ludmila a nejmenší je Ave Maria, jehož spodní průměr je 52,5 centimetru a váží 90 kilogramů.

Kostel svatého Víta

Nejstarší pelhřimovský kostel pochází z počátku 13. století, kdy byl vystavěn v gotickém slohu. Za husitských válek zde byly slouženy utrakvistické mše. Uvnitř kostela jsou na klenbě a stěnách vymalovány výjevy ze života a mučednické smrti svatého Víta a alegorie Víry, Naděje a Lásky. V 17. století byl kostel přestavěn nejprve renesančně a v 18. století barokně. Dnes kostel slouží jako koncertní a výstavní síň a konají se zde i světské svatební obřady. Po rekonstrukci byla zpřístupněna jedna z nejstarších budov Pelhřimova. Během roku jsou zde pořádány koncerty vážné hudby, v letních měsících zde probíhají výstavy. V objektu s nádhernou akustikou se nacházejí zrestaurované cenné barokní varhany.

Kaple svatého Kříže (Kalvárie)

Původní kaple byla založena roku 1671 pelhřimovským měšťanem Janem Kryštofem Blažejovským a jeho chotí Dorotou jako napodobenina Božího hrobu v Jeruzalémě. Poté, co byla v 19. století kvůli žalostnému stavu zbořena, rozhodla se městská rada, že na jejím místě vystaví kostel nový. Kostel zasvěcený Nalezení svatého Kříže je spíše kaplí. Byl postaven v novogotickém slohu podle projektu Josefa Šlechty v letech 1883–1886. Podél přístupového schodiště vede obnovená křížová cesta.

Kaple Panny Marie Sedmibolestné

Barokní poutní kaple byla vystavěna v roce 1714 měšťanem Tobiášem Grötzelem – na místě, kde údajně došlo k několika zázračným uzdravením. V sousedství stála též kaple sv. Floriána. Poutní místo bylo zrušeno za josefinismu. Později zde byl městský hřbitov.

Dolní (Jihlavská) brána

Byla vystavěna v 16. století. Jedná se o pětipatrovou hranolovitou stavbu vysokou 36 metrů. Od roku 1994 v ní sídlí Muzeum rekordů a kuriozit.

Horní (Rynárecká) brána

Stejně jako brána Jihlavská pochází z 16. století. Procházela jí cesta na Rynárec. Koncem 17. století na ní byly nainstalovány hodiny.

Kašna se sochou svatého Jakuba

Uprostřed náměstí se kašna objevila v roce 1546, přestavěna byla naposled v roce 1828. Kašna je zdobena sochou svatého Jakuba – patrona poutníků.

Městské divadlo

Na místě původní solnice ho v roce 1896 nechal vystavět v neoklasicistním slohu stavitel Stanislav Rokos.

Šrejnarovský dům

Renesanční dům čp. 10 z roku 1614 stojí na severní straně Masarykova náměstí. Je pojmenován podle tehdejšího měšťana Kryštofa Šrejnara. V 80. letech prošel zdařilou rekonstrukcí a dnes je v něm umístěno Turistické informační centrum a Síň Lipských aneb První české MÚZYum.

Fárův dům

Původní stavba na Masarykově nám. čp. 13 byla po požáru v roce 1766 přestavěna v pozdně barokním slohu. Dům získal podloubí, mansardovou střechu a jeho fasáda byla rozčleněna pilastry. V domě býval provozován hostinec U Zlatého soudku. Současný kubistický vzhled vtiskl domu v letech 1913–1914 architekt Pavel Janák (1882–1956). Přestavěl především fasádu, která harmonicky spojuje původní barokní a nové kubistické tvarosloví. Nově získal dům také štít do náměstí, balkon a rohový arkýř. Úpravy si objednal MUDr. Vojtěch Fára, zubař a jeden z členů pelhřimovské odbočky Klubu Za starou Prahu, který dům zakoupil v roce 1911.

Drechselova vila

Kubistická vila z let 1912–1913 je pojmenovaná po jejím prvním majiteli – tehdejším okresním hejtmanovi Janu Drechselovi. Stejně jako Fárův dům na náměstí ji vyprojektoval architekt Pavel Janák.

Zřícenina kaple svaté Anny

Zřícenina poutní kaple svaté Anny stála na návrší mezi silnicemi na Humpolec a Jihlavu, byla založena roku 1699 a zasvěcena původně Proměnění Páně. Za komunistického režimu byla zdemolována, dnes stojí jen obvodové zdi.

Stezka po stavebních slozích

Městskou památkovou rezervaci Pelhřimov všem zájemcům o historickou architekturu přiblíží naučná Stezka po stavebních slozích. Východiskem stezky je Šrejnarovský dům čp. 10, je možné projít ji individuálně, s pomocí zvukového průvodce nebo si objednat průvodcovskou službu.

Zajímavosti

• Historii Pelhřimova podrobně zpracoval místní rodák, akademik Josef Dobiáš.
• V minulosti byl Pelhřimov spjat s poutním místem Křemešník, kdysi jedním z nejvýznamnějších poutních míst Nejsvětější Trojice v Rakousko-Uhersku.
• Astronom Miloš Tichý pojmenoval jménem města planetku (7532) Pelhřimov, kterou objevil 22. října 1995.
• Pelhřimov je známý i díky hlášce Rudolfa Hrušínského z filmu Vesničko má středisková, kdy říká pelhřimovskému rodákovi Jiřímu Lírovi: „Jeď do Pelhřimova, prohlídni si krematorium, ať víš, do čeho jdeš.“ V Pelhřimově však nikdy žádné skutečné krematorium nebylo a není, nejbližší se nachází v Jihlavě. V roce 2010 bylo vybudováno pouze recesistické krematorium, které následně představitelé města společně s hasiči slavnostně zapálili.
• Pamětní deska Stanislavu Vilímkovi v atriu gymnázia
• Pomník obětem komunistického režimu u hřbitova

Osobnosti

• Stanislav Augusta (1915–1990), básník, prozaik, publicista
• Martin Bína (* 1983), cyklokrosař a juniorský mistr světa
• Edvard Jan Brynych (1846–1902), 19. biskup královéhradecký (1892–1902)
• Simonetta Buonaccini (1893–1935), básnířka
• Jiří Černý (* 1961), historik umění
• Josef Dobiáš (1888–1970), historik a klasický filolog, člen ČSAV
• Mikuláš Doležal (1889–1941), československý voják, legionář a člen ústředního velení Obrany národa
• Petr Fiala (* 1943), hudební skladatel, sbormistr a hudebník
• Václav Fresl (1868–1915), politik, poslanec Říšské rady
• Míla Fürstová (* 1975), malířka, grafička dlouhodobě působící ve Spojeném království
• Marie Hovorková (* 1927), herečka, historička umění
• Pavel Janák (1882 – 1956), český architekt.
• Jan Martin Ječmínek (* 1944), zakladatel Strany zelených a její první federální a český předseda, zakladatel Evropského hnutí
• Vojtěch Benedikt Juhn (1779–1843), malíř, katolický kněz, rektor biskupského semináře v Českých Budějovicích
• Jiří Mádlo (1934–2008), malíř a grafik
• Naděžda Kniplová (1932–2020), sopranistka, sólistka Národního divadla v Praze a Státní opery Praha
• Emanuel Kodet (1880–1954), sochař
• Otomar Krejča (1921–2009), herec a režisér
• Vratislav Kříž (* 1957), operní pěvec, sólista opery Národního divadla v Praze
• Lubomír Lipský (1923–2015), herec
• Oldřich Lipský (1924–1986), filmový režisér a scenárista
• Jiří Lír (1923–1995), herec
• Jiří Novotný (* 1983), hokejista, mistr světa z roku 2010
• Mikuláš z Pelhřimova (1385?–1459?), teolog, kazatel, spisovatel, táborský biskup
• Vojtěch Razima (*1968) bývalý studentský vůdce, aktivista
• Josef Rejsek (1860–1932), malíř a ilustrátor
• Tomáš Sivok (* 1983), fotbalista
• Josef a Zdeněk Šejnostovi, sochaři
• Svatava Šlajchrtová (1954), básnířka
• Jan Šmíd (* 1965), novinář a publicista
• Dušan Tomášek (1924–2016), novinář, publicista a spisovatel literatury faktu
• Olga Valeská (1941–2022), spisovatelka
• Angel Wicky (* 1991), herečka
• František Bernard Vaněk (1872–1943), spisovatel, pelhřimovský děkan, monsignore a čestný papežský prelát
• Mikuláš z Vlásenice (1421–1495) – náboženský vizionář
• František Vyskočil (* 1941), neurofyziolog
• Jaromír Vytopil (1937–2020), nejstarší a nejdéle působící český knihkupec
• Otto Fried (1908–1944), příslušník československé zahraniční armády, bojoval ve druhé světové válce