Jihlava

Historie

Středověk

První doklad o existenci Staré Jihlavy pochází z roku 1233, kdy řád německých rytířů prodal želivskému klášteru své majetky "nad Jihlavou" (super Giglava) a předal mu farní práva ke kostelu ve Staré Jihlavě. V roce 1234 vyměnil markrabě Přemysl a královna Konstancie s klášterem Porta Coeli v Předklášteří mimo jiné i statek Jihlava s okolními vesnicemi a mýtem za jiný majetek. Po roce 1240 se Jihlava vrátila zpět do držby Václava I. a brzy poté (někdy mezi lety 1240–1243) bylo založeno horní město. Do nového města přicházelo pravděpodobně množství lidí, ochotných se účastnit na těžbě a zpracování stříbra. Už k roku 1249 se zmiňují mince ražené v Jihlavě, jisté ovšem není, zda zde už tak brzy fungovala mincovna.

Vlastní zakládací listina města se nezachovala nebo nebyla vůbec vydána. První psaným dokumentem je stavební řád z roku 1270, uvedený dále.

V roce 1270 Jihlava obdržela od Přemysla Otakara II. stavební řád, který vtiskl historické části města pravidelný půdorys, pravoúhlé sítě ulic s velkým náměstím uprostřed (později katastrální území Jihlava Vnitřní Město). Jihlava, ač založena za Václava I., tak nese výrazné znaky měst, které Přemysl Otakar II. přímo založil. Město navíc se stavebním řádem získalo od Otakara privilegium, které měšťanům umožnilo, že si mohli sami regulovat zástavbu ve vnitřních částech města. Pravděpodobně v tomto roce také došlo ke stavbě opevnění s parkánem a příkopem (i když se v listině mluví o znovuvýstavbě zřícených věží, což by nasvědčovalo, že nějaké opevnění existovalo již i dříve). Jihlavu si Přemysl Otakar II. obzvláště hýčkal kvůli výrazné těžbě stříbra, která od sedmdesátých let 13. století zaznamenala velký nárůst. V roce 1272 poskytl král – v souvislosti s těžbou stříbra – jihlavským měšťanům svolení k prospektorské činnosti inter Yglauiam et Vst. Jen těžko se dá dnes říci, jaké výnosy měl král ze zdejší těžby. Údajně mu patřila osmina – zvaná urbura – z každé těžby. Nicméně těžba stříbra, zejména na Jihlavsku, ale nejen zde, byla spojována s údajně famózním Otakarovým bohatstvím. Jak uvádí Josef Žemlička ve své knize Přemysl Otakar II., král na rozhraní věků, „z mozaiky dochovaných střípků vědění se dá stěží sestavit jasně čitelný obraz“. Je však známo, že v 70. a 80. letech 13. století byla těžba stříbra v Jihlavě a okolí nejživější.

Za husitských válek nebylo katolické město Jihlava husity nikdy dobyto. Již roku 1420 se přidalo na stranu katolíků, což bylo pravděpodobně způsobeno německou národností většiny obyvatelstva. V roce 1422 se Jihlava stala přímým svědkem ústupu zbídačených Zikmundových vojsk, která prchala po prohrané bitvě u Německého Brodu (dnes Havlíčkův Brod). Přímé ohrožení husitskými vojsky zažila Jihlava v letech Obléhání : Pohled na Jihlavu od jihu, litografie, asi 1850. Léta 1526–1619 jsou roky velkého rozkvětu města. Po velkých požárech došlo k rekonstrukci s výraznými renesančními rysy. Po roce 1522 se ve městě prosadilo luteránství. Kvetla řemesla a obchod – oborem středoevropského významu se stalo soukenictví. Došlo opětovně k řadě průzkumů, těžaři obnovili řadu štol a zarazili řadu nových. To vše i přesto, že se Jihlava jako jediné moravské město účastnila prvního stavovského odboje roku 1547 a vyvázla pouze s 25 000 v březnu 1645 se města zmocnili Švédové pod velením Lennarta Torstensona (1603–1651), kteří podplatili jednu ženu a ta jim otevřela dvě brány. Město přestavěli na barokní pevnost s bastionovým opevněním. Po jejich odchodu v roce 1647 zůstalo ve zničeném městě pouhých jeden tisíc obyvatel.

Brána Matky Boží v roce 1899 Opětný velký rozvoj město zažilo v 18. a 19. století, když se stalo druhým největším producentem sukna v tehdejší habsburské monarchii. V 19. století došlo k rozvoji průmyslu a také k bourání částí hradeb a bran s úzkými průjezdy. Roku 1850 zde byl zřízen krajský soud. V letech 1864–1928 byla Jihlava poprvé statutárním městem. Roku 1923 byla k Jihlavě připojena obec Dřevěné Mlýny (ovšem součástí aglomerace byl i Bedřichov, Staré Hory a Hruškové Dvory). Až do roku 1945 tvořila Jihlava se svým okolím druhou největší německou jazykovou enklávu na území českých zemí – tzv. jihlavský jazykový ostrov. Docházelo k národnostním sporům mezi německým a českým obyvatelstvem, 23. června 1920 si tyto potyčky vyžádaly několik lidských obětí. Ve třicátých letech obohatil město o díla české moderní architektury její čelný představitel, mezinárodně uznávaný architekt Bohuslav Fuchs.

Druhá světová válka zasáhla také Jihlavu. Několik dnů po obsazení Němci byla vypálena jihlavská synagoga (na jejím místě byl později zřízen park Gustava Mahlera). V noci z 10. na 11. dubna 1945 byl partyzány poškozen most u Helenína a při přejezdu vlaku se převrátil. Akce je podle amatérského historika Jiřího Vybíhala hodnocena jako jedna z největších železničních diverzních akcí partyzánů v období Protektorátu Čechy a Morava. Německá hlášení mluví o smrti 65 a zranění 124 vojáků. Po válce byla většina původních obyvatel města nuceně vysídlena do zahraničí.

V roce 1969 se v Jihlavě na náměstí na protest proti normalizaci upálil Evžen Plocek. Jeho pamětní deska se nachází u morového sloupu v horní části Masarykova náměstí. V historickém jádru města (od roku 1982 vyhlášeno městskou památkovou rezervací) lze najít domy mnoha historických slohů a velké zbytky městských hradeb ze 14. a 15. století.

Poválečný administrativní vývoj

Zrušení zemského uspořádání a nové krajské zřízení z roku 1949 přineslo Jihlavě status krajského města, centra Jihlavského kraje. Další správní reformou roku 1960 však byla Jihlava přičleněna k Jihomoravskému kraji s centrem v Brně a zůstala pouze městem okresním.

K 1. lednu 1951 se Jihlava dočkala rozšíření svého území o Bedřichov, Helenín (včetně Handlových Dvorů a Pančavy), Hruškové Dvory a Staré Hory, přičemž Bedřichov a Staré Hory patřily do Čech. Tím vznikla tzv. „Velká Jihlava“. K 17. květnu 1954 byly Hruškové Dvory od Jihlavy odděleny a naopak byla k Jihlavě připojena osada Sasov. K 1. lednu 1968 byla Jihlava rozšířena o obec Pávov. Další rozšíření proběhlo k 1. srpnu 1976, kdy byly k Jihlavě připojeny Antonínův Důl, Červený Kříž, Henčov, Heroltice, Hruškové Dvory, Hybrálec, Pístov, Popice, Rančířov, Smrčná, Vysoká a Zborná. K 1. dubnu 1980 byly k Jihlavě připojeny Horní Kosov, Hosov, Malý Beranov a Kosov.

K 1. lednu 1989 došlo k zatím poslednímu rozšíření města, při němž k němu byly připojeny Rantířov, Měšín, Cerekvička, Loučky, Vílanec, Čížov, Rosice. V létě 1990 se naopak řada částí Jihlavy osamostatnila. Od roku 2000 je Jihlava znovu centrem kraje, který se nicméně z původního staronového názvu Jihlavský kraj brzy přejmenoval na Kraj Vysočina. Patří tak spolu s Karlovými Vary mezi zdaleka nejmenší česká krajská města.

Pamětihodnosti

Viz též|Seznam kulturních památek v Jihlav

Kostelík svatého Jana Křtitele

Malý jednolodní kostelík na Jánském vršku severovýchodně od centra, který je zasvěcen svatému Janu Křtiteli, je nejstarší dochovanou kamennou stavbou na Českomoravské vrchovině. Jeho stavba byla dokončena krátce před rokem 1200. Pod dnešním pozdně gotickým kněžištěm byly nalezeny základy původního románského presb od jihozápadu

Kostel svatého Jakuba Většího

Hlavní kostel města, založený patrně roku 1243, je mohutná gotická trojlodní stavba se dvěma věžemi. Po požáru byl roku 1257 znovu vysvěcen, ale na stavbě se dále pracovalo. Koncem 14. století vznikla hudební kruchta, v 15. století byla postavena jižní – zvonová věž. Ta musela být kvůli statickým poruchám v roce 1548 snížena na současnou výšku. Po roce 1500 byly snad přistavěny severní kaple. Roku 1702 byla k severní stěně přistavěna barokní osmiboká kaple P. Marie bolestné a upraveno západní průčelí. V letech 1898–1906 byl kostel novogoticky upraven a zvenčí dostal místo omítky vyspárované zdivo. Z vnitřního zařízení je zvláště cenná raně gotická pieta, pozlacená křtitelnice z ro

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Minoritský klášter s kostelem v ulici Matky Boží blízko brány byl patrně založen v polovině 13. století, kostel ještě před 1240. Gotické trojlodí s velmi dlouhým presbytářem a křížovými klenbami, k němuž byl roku 1508 ještě přistavěn polygonální závěr. Na stěnách se zachovaly zbytky fresek z 13. až 15. století, v kostele je řada gotických kamenných soch a barokní dřevěné zařízení. Z přilehlé budovy kláštera se zachovala tři křídla, v barokní době přestavěná. která byla vybudována ve stylu brutalismu. Památkově chráněné jsou vila Richarda Inderky nebo Družstevní obilní skladiště.

Mariánský sloup a kašny

Barokní mariánský sloup byl umístěn na náměstí v letech 1686–1691 jako výraz vděku, že se městu vyhnula krutá morová epidemie (1679, 1680). Původní pískovcová socha Neposkvrněné Panny Marie je nyní umístěna v síni radnice, na sloupu je její kopie. Obklopují ji sochy svatého Františka Xaverského, svatého Josefa, svatého Šebestiána a svatého Jakuba. Autorem architektonického řešení je italský stavitel jihlavského kostela svatého Ignáce z Loyoly Jacopo (Giacomo) Brascha a jeho bratr (patrně kameník) Agostino, sochy jsou dílem italského barokního sochaře Antonio Laghi|Ant a jezuitská kolej

Jezuitská kolej s kostelem svatého Ignáce na Masarykově náměstí vedle radnice byla založena roku 1625 a vybudována pod vedením italského architekta G Hraniční kameny pocházejí z poloviny 18. století, kdy byly vystavěny na příkaz Marie Terezie, aby opticky oddělovaly a znázorňovaly hranice mezi Čechami a Moravou. Nazývají se také hraničníky. Nacházejí se v Jihlavě a v těsném okolí, nevedou k nim žádné turistické značky. Jsou to čtyři zachovalé čtyřboké jehlany, mají stejnou výzdobu i tvar, vybíhají z hranolových soklů, na protilehlých stranách mají dva výrazné reliéfy heraldických znaků Čech (český lev) a Moravy (moravská orlice). V roce 1750 je nařídila vystavět Marie Terezie, čímž rozřešila spory o přesné vymezení česko-moravské hranice severně od řeky Jihlavy. Na jehlanech jsou vyryté nápisy LIMITES BOHEMIAM INTER ET MORAVIAM – MARIA THERESIA AUGUSTA REGNI BOHEMIA SCEPTRA TENENTE – POSITI ANNO MDCCL. Ovšem samotné památníky dokončil až v roce 1752 polenský sochař Václav Viktor Morávek.

První z hraničníků se vypíná těsně za severním okrajem města vpravo při silnici do Heroltic. Druhý se nachází v Sokolovské ulici u zastávky Jihlavské dřevařské závody. Třetí kámen stojí u nákupního centra na nároží ulic Sokolovská a Jiřího z Poděbrad (nedaleká komunikace se nazývá U Hraničníku). Poslední je umístěn na rozhraní ulic Polenské a U Skály. Pouze hraniční kámen u silnice do Heroltic stojí na poslední zemské hranici; ostatní jsou umístěné v různé vzdálenosti od ní. Tyto odchylky od zemské hranice jsou patrné i ze zakreslení těchto kamenů na mapách císařských otisků stabilního katastru, které pocházejí z roku 1835.

Památník královské přísahy vznikl v roce 1565, nechali jej vybudovat představitelé města jako připomínku slavnostní přísahy Ferdinanda I. Habsburského, která se konala na někdejší Císařské louce u Dlouhého mostu na česko-moravské hranici dne 30. ledna 1527 a kde jako nový český král přísahal zachovat svobody a výsady Českého království a jeho stavů.

• Památník 17. listopadu 1989 na ulici Český mlýn
• Pamětní deska Evženu Plockovi na Masarykově náměstí
• Pamětní deska Karlu Krylovi na ulici Tolstého
• Pamětní deska obětem vězněným totalitními režimy na ulici Hluboká
• Pamětní deska u pomníku TGM u budovy gymnázia
• Pamětní desky Jaroslavu Šlezingerovi u vily a ve vile Jaroslava Šlezingera na Fibichově ulici
• Pomník zničené sochy TGM u budovy gymnázia

Osobnosti

V Jihlavě žily, narodily se či zemřely mnohé osobnosti z oblasti vědy, sportu či politiky.