Dolní Vilímeč

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1349, kdy se podle ní psal Luneta z Vilémovic. Koncem 15. století se Vilímeč dostala do držení novoříšského ženského kláštera, který se snažil o restituci svého majetku. Se statkem Novou Říší se dostala Vilímeč roku 1528 prostřednictvím Adama z Hradce a na Telči obci Nové Říši. Obec pak prodala veškerý svůj pozemkový majetek v roce 1536 klášteru, takže od tohoto roku se počítala Vilímeč ke klášternímu zboží. Ves pak sdílela osudy novoříšského klášterního panství až do roku 1849. Podle vceňovacího operátu žilo v roce 1843 v Dolní Vilímči 257 obyvatel, z toho 145 mužů a 112 žen v 45 domech a 62 domácnostech. Z nich se živilo 21 zemědělstvím, 6 živnostmi, vedle 45 nádeníků. Desátky se odváděly panství Nová Říše. Z Dolní Vilímče se jezdilo na týdenní úterní trhy do Telče. Z uvedených živností zde byl 1 podkovář, 2 tkalci lněného plátna a 3 krejčí. Obec po územní reorganizaci roce 1949 zůstala ve správním okrese Dačice a v jeho rámci v nově vzniklém Jihlavském kraji. Při další územní reorganizaci v polovině roku 1960 připadla pod správní okres Jihlava a Jihomoravský kraj až do zrušení Okresního úřadu v Jihlavě koncem roku 2002. V roce 1980 byla připojena pod obec Nová Říše, ale v roce 1990 se opět osamostatnila. Od roku 2003 spadá jako samostatná obec pod pověřený městský úřad v Telči.

V letech 2006–2010 působil jako starosta František Herynek, od roku 2010 vykonává tuto funkci Antonín Doležal.

Ve druhé polovině 19. a v první polovině 20. století se většina obyvatelstva obce živila zemědělstvím. Živnosti roce 1924: 1 cihlář, 1 hostinský, 1 kovář, 1 obuvník, 30 hosp. rolníků. Elektrifikace obce byla provedena v roce 1931 připojením na síť ZMS Brno. JZD vzniklo roku 1957, v roce 1974 se sloučilo s JZD Vystrčenovice a roku 1975 s JZD Zvolenovice, čímž vzniklo JZD Jiskra Dolní Vilímeč a to bylo roku 1978 sloučeno s JZD Nová Říše. Po roce 1945 postaveno: hasičská zbrojnice, přestavba a přístavba bývalé školy v kulturní dům.

Pamětihodnosti

• Kaple svatého Cyrila a Metoděje na návsi z roku 1728
• Boží muka z roku 1730 v podobě kamenného toskánského sloupu s hranolovou kaplicí na jihovýchodním okraji návsi při polní cestě k Vápovce
• V smírčí kámen s mečem
• Pomník obětem první světové války u kaple svatého Cyrila a Metoděje