Brtnice

Historie

Osídlení

Brtnice a kraj kolem ní nepatřil k území obývanému člověkem v mladší době kamenné, hlavně z důvodů drsných klimatických podmínek (roční srážky v rozmezí 600–700 milimetrů, průměrná lednová teplota −4 °C a červencová 16 °C) a velmi hustého zalesnění. Přestože oblast nebyla trvale obydlená, pravěký člověk do ní občas pronikl, jak o tom svědčí nález broušených kamenných nástrojů z mladší doby kamenné v oblasti Jestřebí a Luk nad Jihlavou. Kamenný provrtaný mlat o délce 11 centimetrů a průměru provrtu 5 centimetrů byl nalezen u obce Jestřebí v roce 1935. Stejný nástroj byl nalezen také v lese u Luk nad Jihlavou, nelze ovšem vyloučit, že se oba nástroje do oblasti dostaly jako tzv. hromové hlíny. V období laténském a římském vedla pravděpodobně přes les mezi Čechami a Moravou komunikace, která spojovala oblasti Vindobony a Polabí, což dokumentují nálezy mincí z této doby. Tyto ojedinělé nálezy nemají velkou vypovídací hodnotu, ale jejich výskyt odpovídá předpokládané středověké trase Haberské stezky. Trasa samotná patrně vedla od Moravských Budějovic přes Heraltice a Brtnici k Lukám, kde se nacházel brod přes řeku Jihlavu, a dále k Polné.

V období zániku římské říše a tzv. stěhování národů se tato trasa přestala užívat a upadala. Další zprávu o ní pravděpodobně přinesla až Kosmova kronika česká v popisech událostí kolem boje o pražský knížecí stolec z roku 1101. V 11.–12. století Brtnicko náleželo bítovskému panství. Prvotní osídlování oblasti začalo od soutoku řek Rokytné a Rokytky směrem na sever a severovýchod, rovněž lze prokázat staré spojení mezi Brtnicí a Jihlavou Haberskou stezkou. Druhá vlna kolonizace probíhala podél řeky Jihlavy, hlavně na jejím levém břehu. Kdy přesně před rokem 1200 zdejší osídlení vzniklo určit nelze, ale patrně to příliš hluboko nebylo.

Brtnice samotná vznikla na březích řeky Brtnice v místech, kde se údolí zhruba v délce dvou kilometrů rozšiřuje. První písemné zprávy o osídlení oblasti pocházejí z první poloviny dvacátých let třináctého století ze zpráv přibyslavického faráře, ale tyto dokumenty se zachovaly pouze ve formě opisů. Za první doložitelný dokument, ve kterém je Brtnice zmíněna, je pokládána listina vydaná markrabětem Přemyslem a potvrzená olomouckým biskupem Robertem i králem Václavem I. z 31. října roku 1234. V té dal Přemysl na prosbu své matky Konstancie Uherské nově založenému řádu cisterciaček v Předklášteří u Tišnova mimo jiné Trhovou Brtnici, Bransouze, Číchov, Jestřebí, Uhřínovice, Příseku, Malé a Smrčné se Lhotou, a také dnes již zaniklé Ostejkovice a Doubkov. Platnost listiny potvrdil o rok později papež Řehoř IX. a znovu jsou zde ony vesnice vyjmenovány.

13. a 14. století

O pár let později bylo objeveno v Jihlavě stříbro, takže mezi roky vyměnil král Václav I. Jihlavu a Brtnici s okolními obcemi klášteru za jiné statky. Brtnice se díky výhodné poloze stala centrem oblasti a vyrostly v ní významnější stavby: nejprve hospoda pro kupce a cestující nebo komenda johanitů, později kostel sv. Jakuba a farní obvod. Rozvoj zemědělství, rozšíření řemeslné výroby a směna za peníze vedly k expanzi vesnice, rozvíjela se textilní výroba a zpracování kůží, potravinářství, hrnčířství a ostatní obory. Koncem 13. století rostlo pnutí v zemi díky feudálním sporům a tím pádem i nebezpečí pro Brtnici, která se nacházela na klíčové Haberské stezce. Za zmínku stojí dvě události této doby: 18. listopadu 1280 zde tábořil římský král Rudolf Habsburský, 27. října 1304 jeho syn Albrecht I. Habsburský na ústupu z Čech. Velmi pravděpodobně tudy směřovala další vojenská tažení, ale o těch se písemné záznamy nedochovaly.

V první polovině 13. století změnila Brtnice několikrát majitele, protože se dostala do zástavy. Janu Jindřichovi, bratrovi Karla IV., se podařilo získat zastavené statky zpátky pod svou kontrolu a připojil k nim i hrad Rokštejn. Ten postavil rod Střížovců (Hrutovici) v sedmdesátých a osmdesátých letech na pravém břehu řeky Brtnice nedaleko obce Střížov. Hrad změnil několikrát majitele, až se ho ujal Hynek z Valdštejna a v roce 1399 k němu skoupil okolní vesnice.

15. století – Bílá hora

Není známo přesné datum, kdy se Valdštejnové ujali samotného brtnického panství, ale dá se předpokládat, že ve stejném roce jako Rokštejna nebo krátce poté. Oficiálně se udává rok 1410. Během husitských válek podporovali Valdštejnové a okolní šlechta husity, což se samozřejmě nelíbilo protihusitské Jihlavě. Hlavním centrem odporu v kraji byl h

V následujících letech zažila Brtnice hospodářský vzestup a roku 1486 byla na žádost Hynka Brtnického z Valdštejna a rozhodnutím Matyáše Korvína povýšena na městečko a bylo jí uděleno právo dvou trhů (jeden na svatého Filipa a Jakuba a druhý na svatého Václava). Po roce 1425 se v Brtnici usadili Židé vyhnaní z Jihlavy. Panství i nadále prosperovalo, ale stále byly vidět následky Česko‑uherských válek, o nichž informuje urbář z roku 1533–38: Zemřel 24. června 1623, brtnické panství mezitím 2. dubna 1623 získal z rukou císaře Ferdinanda II. hrabě Rombaldo XIII. Collalto et San Salvatore.

Panování rodu Collaltů

Most a náměstí v Brtnici Události třicetileté války měly na Brtnicko majetku a jeho přesunu do rukou cizinců. Kraj ničily přesuny vojska, rabování vojáků, násilná rekatolizace a morové epidemie. Roku 1637 řádil v Brtnici požár, kterému podlehlo 59 domů, kostel a fara. V&nbs a hrachu. Ve čtyřicátých letech 19. století žilo v Brtnici 3 563 obyvatel, ale postupem času se jejich počet snížil až na 3 tisíce v roce 1910. V důsledku toho zaniklo soukenictví, tkalcovská výroba, papírna a mlýn na výrobu střelného prachu.

Památník obětem první světové války Po první světové válce vzniklo mnoho občanských sdružení např. Sokol, Orel nebo Junák včetně hudebních a kulturních spolků. I přes hospodářskou krizi bylo toto období klidné, charakterizované vznikem malých a středních podniků v tradičních oborech jako koželužství, obuvnictví, dřevozpracování a dalších. Před i po druhé světové válce pokračoval úbytek obyvatelstva z důvodů válečných útrap a nedostatku zaměstnání, protože v Brtnici chyběl těžký průmysl. Postupný odchod židovského obyvatelstva do nedaleké Třebíče od roku 1848 a jejich deportace do koncentračních táborů snížily počet obyvatel v městečku až na 1 996 v roce 1980.

Moderní dějiny

V roce 1947 byl státem zkonfiskován velkostatek a zámek rodu Collaltů, později byla provedena kolektivizace, což znamenalo zánik soukromého podnikání v zemědělství, tak typického pro Brtnici a okolí. Zdaleka nejhůře dopadl zámek, který v době komunistického režimu neměl žádné využití a chátral.

Po roce 1989 se do obce vrátilo drobné podnikání, pokračovala výstavba nových domů a počet obyvatel se zvýšil až na 2 410 v roce 2006. Začala obnova památek, opravy vodovodních a kanalizačních potrubí, výstavba čističky odpadních vod a celkové zkrášlení vzhledu obce. Na druhou stranu téměř úplně zmizel kožedělný průmysl. Rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Václava Klause ze dne 27. října 2000 se Brtnice stala městem.

Pamětihodnosti

Brtnický zámek

Brtnický zámek je dominantní stavbou města. Původně gotický hrad založili Valdštejnové kolem roku 1430 místo zbořeného a nefunkčního Rokštejna. Svou současnou podobu se třemi nádvořími dostal v období renesance. Po Bílé hoře se stal majetkem italského rodu Collaltů, kteří pokračovali v jeho úpravách. 3. dubna 1958 byl prohlášen kulturní památkou, ale již v té době nebyl využíván a chátral. Tato situace i kvůli nevyjasněným majetkovým vztahům pokračovala po roce 1989 a zámek je v současnosti v havarijním stavu.

=== Rodný d Dům, ve kterém se v roce 1870 narodil architekt Josef Hoffmann. Stavba nejspíš vznikla spojením dvou menších domů. Pozdně gotické jádro je patrné dodnes, po požáru v roce 1760 byly oba domy sjednoceny barokní přestavbou. Poslední rekonstrukce proběhla v roce 2003 a v domě bylo zřízeno Muzeum Josefa Hoffmanna: podle dobových fotografií byla v přízemí zařízena architektova pracovna. Rekonstruována byla také stodola v zadní části komplexu, ve které se konají kulturní akce a výstav

• Hřbitov – horní a dolní
• Starý a nový židovský hřbitov
• Výklenková kaplička svatého Františka Serafinského u rybníka
• Boží muka, na cestě směrem k Panské Lhotě
• Boží muka, cestou směrem na Stonařov
• Barokní sloupy s postavami světců (socha svatého Antonína u cesty do Stonařova; socha svatého Leopolda za městem; socha svatého Rocha; socha svatého Josefa; socha svatého Tomáše Aquinského; socha Madony)
• Židovský most pod zámkem na Legionářské ulici z počátku 18. století. Autorem soch je David Lipart.
• Barokní most z počátku 18. století naproti radnici
• Renesanční cihlový most ze 16. století u zámku
• Fara
• Dům Valdštejnů s muzejní expozicí
• Památník obětem první světové války
• Socha medvěda brtníka
• Hrad Rokštejn (cca 7,5 kilometru od Brtnice) – poprvé je připomínán v roce 1289. Na pravém břehu řeky Brtnice stával tzv. dvojhrad a mohutná hranolová věž. Prošel několika rekonstrukcemi, poslední okolo roku 1400, ale během husitských válek byl pobořen a ponechán svému osudu.
• V roce 2016 byla mezi památky zapsána i Panská sýpka, v roce 2021 byl pod budovou sýpky při vykopávkách nalezen mramorový erb Anny Krajčířové z Krajku z roku 1570. Jde o velmi vzácný nález.

Osobnosti

• Ješek z Brtnice byl šlechtic
• Josef Hoffmann (1870 Brtnice – 1956 Vídeň) byl secesní architekt a designér nábytku, látek a ozdobných předmětů, který působil ve Vídni.
• David Lipart (?–1720) působil v Brtnici počátkem 18. století. Je autorem soch na mostě v Legionářské ulici (), autorství soch na mostě na náměstí není doložené, ale je velmi pravděpodobné. Ve farním kostele se nachází jeho sousoší Pieta (1718) a socha Anděla Strážce (1715). Mimo Brtnici je jeho nejznámější práce na Mariánském sloupu v Telči (1716–1720).
• Silvestr Weltz (1709–1774), kapelník a hudební skladatel
• Matěj Procházka (4. února 1811 – 26. listopadu 1889) vystudoval v Brně teologii a filozofii, učil na německém gymnáziu v Brně náboženství a češtinu. Pracoval také jako básník, překladatel a autor učebnic, byl spoluzakladatelem nakladatelství Dědictví sv. Cyrila a Metoděje.
• Alois Josef Pátek (), působil v Brtnici jako učitel mezi roky . Roku 1887 napsal monografii „Brtnice Trhová a zboží brtnické“, první topografický popis Brtnice a brtnického panství a jeho dějiny. Založil ochotnický spolek, dvakrát stál v čele školy, v roce 1984 byl zvolen do obecního zastupitelstva. Pro vlastenecké smýšlení byl přeložen do Luk nad Jihlavou.
• Alois Karel Hoffmann (8. listopadu 1886 – 22. ledna 1935), bratranec architekta Josefa Hoffmana. Působil v obecní samosprávě a místních spolcích, roku 1925 založil tradici historického „morového“ průvodu jako vzpomínku na morovou epidemii z roku 1715. V roce 1926 začal vydávat časopis Brtnický kraj, knihu „Městys Brtnice na Moravě“ vydal roku 1925.
• Alois Toufar (1919–1978), od roku 1945 působil v Brtnici jako učitel. Založil výtvarný kroužek „Brtnické děti“, který dosáhl mnoha úspěchu doma i v zahraničí. Později působil jako pedagog v Jihlavě, Třebíči a Boskovicích.
• Gustav Haloun (1898–1951), sinolog, profesor na UK v Praze a v Cambridge
• Jan Trojan (1926–2015), muzikolog, redaktor a pedagog
• Hermann ze Solms-Hohensolms-Lich (1838–1899), německý šlechtic
• Josef Veselý (1827–1887), duchovní v Babicích