Chotěboř

Historie

Město se rozkládá na západním okraji Českomoravské vrchoviny v oblasti s nalezišti stříbrné a uranové rudy. V těchto místech se nacházela odbočka z Libické stezky (Čáslav – Žďár nad Sázavou) směrem na Smilův Brod. Původní osada s kostelíkem zde stála už ve 12. století. Název obce se odvozuje od Chotěborova dvorce, pravděpodobně šlo o Chotěbora ze Vchynic.

První doložená písemná zmínka pochází z roku 1265, kdy majitel panství Smil z Lichtenburka věnoval kapli svatého Jakuba Většího klášteru ve Žďáru nad Sázavou. Úspěšná těžba vedla k rozvoji osady a posléze i povýšení na městečko v roce 1278 za vlády krále Přemysla Otakara II. Český král Jan Lucemburský městečko roku 1329 koupil a v roce 1331 ho udělením jihlavského městského práva povýšil na město. Za vlády jeho následovníka Karla IV. byl v roce 1350 Chotěboři udělen městský znak (znak zemí Koruny české) a v roce 1356 povolení vybudovat hradby. Jako věnné město českých královen byla Chotěboř v majetku královského rodu až do roku 1393.

Pohnutou historii zažili místní občané za husitských válek. Nejprve město v lednu 1421 dobyl a poškodil táborský kněz Petr Hromádka z Jistebnice. Brzy ale město oblehlo katolické vojsko a místní husitská posádka se 2

Rozkvět města nastal za vlády Trčků z Lípy, kteří město vlastnili v letech 1497–1634, kdy za třicetileté války upadli u císaře Ferdinanda II. v nemilost a panství jim bylo zabaveno. Chotěboř byla poté darována Jaroslavu Sezimovi Rašínovi z Rýzmburka, když ochotně vyzradil jednání Albrechta z Valdštejna se Švédy. Sezima byl dokonce v roce 1638 povýšen do panského stavu. V témže roce zemřel a chotěbořského panství se ujal jeho syn Rudolf Karel Rašín, který se snažil z města vyždímat co nejvíce. Do té doby dávala Chotěboř ročně své vrchnosti 73 kop míšeňských, ale to mu bylo málo. Nespokojenost měšťanů, ale i poddaných vůbec, nevznikala pro již dříve stanovené platby a povinnosti, ale pro jejich neúměrné a nebo lstí provedené zvýšení. Chotěbořští proto vstoupili s Rašínem „ve spor“. Rudolf Karel Rašín však zvýšil své požadavky v jiném směru – nutil měšťany odebírat pivo jen z jeho pivovaru. Rašín také zabíral pozemky měšťanům a vyměňoval je za horší a méně výnosné. Stížnosti z Chotěboře došly až na místodržitelství a usmíření měli vyjednat v roce 1657 dva královští komisaři, pochopitelně šlechtici. Kompromis nebyl tak pro Chotěboř příliš výhodný, město se muselo nakonec přece jen zavázat, že z panského pivovaru odebere 150 sudů piva, tj. asi 340 hektolitrů. Z každého vyšenkovaného vědra vína (56,6 litrů) muselo zaplatit 20 krejcarů. Rudolf Karel Rašín žil na zámku v přepychu, vydržoval si dokonce osm děvčat, dva kuchaře, celkem 15 sluhů. Vizitační komise v roce 1654 zjistila, že Chotěboř má 700 obyvatel, kteří svým dílem přispívali k blahobytu zámeckého aristokrata. Zámek – viz níže.

Stejně jako z okolních vesnic Skryje, Podmoky aj. odcházeli do exilu v době pobělohorské i tajní nekatolíci z Chotěboře. Do pruského Slezska prokazatelně uprchl Matěj Sequens, soukenický tovaryš. Dne 11. února 1776 se oženil v Münsterbergu, kde se později stal měšťanem, soukeníkem a starším českého sboru.

Rozvoj města v 19. století ovlivnily i požáry v roce 1800 a zejména v roce 1832, kdy byla zničena většina domů na náměstí, vnitřní město i předměstích. Nové kamenné domy už neměly podloubí a byly také pobořeny i zbylé brány, poslední pozůstatky středověkého opevnění. Po bouřlivých událostech v polovině 19. století a následných reorganizacích byl v roce 1849 zřízen Okresní soud v Chotěboři, spadající pod Krajský soud v Kutné Hoře. V roce 1850 pak vzniklo i Okresní hejtmanství pro soudní okresy Chotěboř a Habry.

Bohatý byl i kulturní a společenský život té doby. Nevyhovující dvojtřídní a později čtyřtřídní škola byla přemístěna do nové budovy (základní kámen položen 1865, výuka od roku 1869), později je následovala chlapecká (1876) a dívčí (1890) měšťanská škola, gymnázium (založeno roku 1913, ve vlastní budově od roku 1920), střední zemědělská technická škola (1960) – dnes obchodní akademie a vyšší odborná škola. Postupně vznikaly i různé spolky – dodnes existující Smíšený pěvecký sbor Doubravan (1862), divadelní spolek Palacký (1869–1914), sbor dobrovolných hasičů (1878), sokolská jednota (1882), městské vlastivědné muzeum (1885) aj.

Smutnou kapitolou v historii města byl konec druhé světové války. Dne 5. května 1945 obsadili povstalci město, odzbrojili místní německý oddíl a následně pak převzali i muniční sklad v nedalekém Bílku. Odtud pak byla vypravena dvě auta s mužstvem proti německým oddílům v oblasti Ždírce a Krucemburku. Nedaleko Sobíňova ale narazili na velký německý transport. Došlo k přestřelce s tragickými následky – 29 padlých Čechů a 7 raněných. Německé jednotky pak obsadily město a krutě se mstily až do 9. května, kdy se začaly přesouvat směrem na Čáslav.

Od roku 1961 sem jako místní část přísluší Bílek.

Pamětihodnosti

Zámek

Z původního sídla majitelů chotěbořského panství (tvrze) se do dnešních dnů nedochovalo nic. V době, kdy byla Chotěboř v majetku českých králů, a i v pozdějším období, kdy její vlastníci byli představitelé zámožnějších rodů, nebyla využívána jako sídlo majitele, ale především k hospodářsko-správním účelům. Jako sídlo sloužila pak ještě krátce v 17. století chudému rodu Rašínů. Po smrti posledního z nich roku 1660 tvrz chátrala a pravděpodobně byla zničena požárem roku 1692. Další majitel (Vilém Leopold Kinský) se pak rozhodl postavit na místě zničené tvrze nové honosnější sídlo – dnešní zámek. Umístění původní tvrze není spolehlivě doložitelné, ale podle archeologických průzkumů lokality stojí zámek pravděpodobně přímo na jejich základech. Léta, kdy stavba probíhala, se dají určit jen z chronogramů Magno trIno DeoConseCrat (=1701) a Magno Deo CapeLLa Ista ornata est (=1701) v portálu zámecké kaple Nejsvětější trojice a podle letopočtu MDCCII (=1702) v portálu hlavního průčelí. Stavba je převážně ve stylu raného baroka a má podobu čtyřkřídlé jednopatrové budovy s uzavřeným nádvořím.

Další majitelé se rychle střídali. V roce 1836 pak panství přešlo sňatkem do rukou Dobřenských z Dobřenic. Za jejich vlády byla provedena přestavba části prvního patra do novorenesančního stylu (1865–1870), zřízení rozsáhlého anglického parku se vzácnými dřevinami (1870–1875) a dále pak rekonstrukce po požáru z 25. února 1927. Dobřenští vybudovali i rodinný hřbitov, vzdálený asi 1 km od zámku.

Poslední majitelé (Jan Maxmilián Dobrzenský a jeho žena Leopoldina rozená Lobkowiczová) v roce 1948 odešli do Kanady a zámek převzal stát. Po roce 1948 se využívání zámku měnilo (byty, hudební škola, jídelna státního statku), takže z původního mobiliáře se mnoho nedochovalo. Od roku 1952 je zámek sídlem Městského muzea, které si ho v roce 1966 převzalo do správy a nechal

• Přírodní památka Písník u Sokolovce nad údolím řeky Doubravy
• Přírodní rezervace Údolí Doubravy – mezi Bílkem a Chotěboří
• Vyhlídky na Doubravu – Sokolohrady a Čertův stolek
• CHKO Železné hory – hraničící s Chotěboří
• Přírodní rezervace Niva Doubravy – mezi Bílkem a Sobíňovem
• Přírodní rezervace Mokřadlo – u Hařilovy Lhotky katastr Bezděkov
• Přírodní rezervace Zlatá louka – u obce Podmoklany, Sloupno a Bezděkov.
• Do nejsevernější části katastrálního území města zasahuje část přírodní rezervace Svatomariánské údolí.
• Židovský hřbitov v Chotěboři
• Pamětní deska Jaroslavu Kyselovi na rodném domě
• Pamětní deska nespravedlivě odsouzeným chotěbořským soudem v Obchodní akademii
• Kostel svatého Jakuba Většího
• Kaple Povýšení svatého Kříže
• Kaple svaté Anny
• Věžový vodojem jihovýchodně od města
• Stará radnice čp. 322

Osobnosti

• Jan Antonín Mareš (1719–1794), český hudebník, konstruktér, vynálezce, violoncellista a hornista
• František Buttula (1820–1886), violoncellista, sbormistr a hudební pedagog, Buttulův rodný dům čp. 194 je kulturní památkou
• František Sláma (1850–1917), slezský buditel, spisovatel a politik
• Josef Hubáček (1850–1900), český novinář a satirický básník
• Ignát Herrmann (1854–1935), český spisovatel, humorista a redaktor
• František Xaver Boštík (1883–1964), básník, spisovatel, fotograf
• Stanislav Kamarýt (1883-1956), filozof, ředitel gymnázia v Chotěboři (po roce 1938), vůdčí osobnost českého esperantského hnutí
• Jindřich Prucha (1886–1914), malíř
• Zdenek Rykr (1900–1940), malíř, ilustrátor, žurnalista
• Josef Toufar (1902–1950), umučený kněz, maturoval na chotěbořském gymnáziu
• Vilém Eckhardt (1907–1991), zakladatel Chotěbořských strojíren
• Miloslav Zatřepálek (1908–1956), zpravodajský důstojník čs. armády; za protektorátu zapojen do domácího odboje v Obraně národa
• Pavel Křivský (1912–1989), archivář, historik, skaut, kněz, řeholník
• Karel Vykoukal (1916–1942), válečný letec
• Jaroslav Steigerwald (?–1959), významný český židovský entomolog, preparátor a rodák z Chotěboře. Narozen v Rakousku-Uhersku, jeho dědeček byl vážený pražský radní
• Jan Doležal (1923–1981), analytický chemik. Od roku 1949 působil na Přírodovědecké fakultě University Karlovy v Praze, v roce 1968 byl jmenován profesorem.
• Miroslav Parák (1940–2003), malíř, žil a tvořil na Chotěbořsku a v Železných horách
• Petr Hájek (1944–2018), skaut, spisovatel, pedagog
• Petr Musílek (1945–2020), spisovatel
• Bohuslav Šťastný (* 1949), hokejista
• Antonín Krajina (* 1958), lékař, odborník v oboru radiodiagnostika a intervenční neuroradiologie působící na Lékařské fakultě v Hradci Králové (UK)
• Stanislav Pavlíček (* 1974), historik, překladatel z angličtiny, učitel angličtiny a člen zastupitelstva
• Jan Daniel Bláha (* 1981), kulturní geograf, antropolog a kartograf
• Tomáš Zohorna (* 1988), hokejista
• Hynek Zohorna (* 1990), hokejista
• Gabriela Lašková (* 1990), modelka, moderátorka a Česká Miss roku 2013
• Matěj Vydra (* 1992), fotbalista
• Radim Zohorna (* 1996) – hokejista

Účastníci Olympijských her

• Bohuslav Šťastný (* 1949), ZOH 1972 a ZOH 1976 (hokej)
• František Šulc (* 1950), LOH 1976 (házená)
• Tomáš Zohorna (* 1988), ZOH 2018 (hokej)

Zajímavosti

Chotěboř ve filmu

• Přežili Osvětim 1. a 2. díl – filmový historický dokument Velké Británie z roku 2020 se zmínkou o transportu členů židovské komunity z Chotěboře, konkrétních obyvatel města a to rodiny Davida, Bergera a Jakoba Heislerových.
• Zrádce národa v Chotěboři – filmový dokument natočený v roce 1993 v Krátkém filmu Praha (režie Jaroslav Hovorka). Zachycuje neznámou epizodu ze života Jaroslava Haška a vzpomínky bratří Kubánků posledních žijících pamětníků této události. Zážitky z této návštěvy byly Haškovi inspirací k sepsání čtyř povídek, které ve filmu inscenovali chotěbořští ochotníci.