Kojátky

Dějiny

Obec se od pravěku nachází v osídlené zemědělské oblasti na severních svazích údolí řeky Litavy a jejích pravostranných přítoků s částmi chráněné krajinné oblasti Černecký a Milonický hájek. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1358. Vlastnictví obce a panství je od konce 14. století zaznamenáno v Moravských zemských deskách. Dekády kolem poloviny 17. století, tedy třicetiletá válka, střet Švédů s Republikou obou národů 1655–1660, válečná účast Sedmihradského vévodství v Polsku i tažení osmanských Turků východní Evropou roku 1672, přinesly celkový hospodářský úpadek severní a východní části Evropy. Vliv válek na hospodářství a stav populace na Moravě pak byl zvláště ničivý. Zhruba v poslední třetině 17. století se hospodářské poměry na Moravě postupně zlepšovaly. Povětšinou zpustlé oblasti se postupně osídlovaly novými osadníky a stabilizovali se vlastníci panství. Od roku 1644 vlastnili obec a panství Kojátky příslušníci rodu Sedlnických z Choltic.) je pro Kojátky datován 20. ledna 1668 a pečetěn Janem Štefanem Sedlnickým (jeho manželkou byla Ludmila Rosalie Klykočovská). V soupisu je 14 usedlostí a celková rozloha polností 246 měřic, při revizi 16. května 1673 je to již 17 usedlostí. V Tereziánském katastru z 15. září 1749 to bylo již 20 usedlostí a 640 měřic obdělávaných pozemků.

Po smrti Jana Štefana Sedlnického na jaře 1693 jeho synové Antonín František a Vilém Hynek 25. listopadu 1693 panství prodali rytíři Bernardu Bravanskému z Chobřan (1666–1722). Jeho dcera Johana, aby mohla vyplatit matce dlužných 8000 zl., odprodala statek za 46 300 zl. svému manželovi Janu Rudolfu Říkovskému. Ten posléze v roce 1714 přikoupil vesnici Šardičky za 18000 zl. Jan R. Říkovský se dožil požehnaného věku 90 let a zemřel v Kojátkách 22. června 1748. Správy panství se ujala opět jeho manželka Johana rozená Bravantská. Ta ještě 15. září 1749 podepsala soupis Tereziánského katastru, ale v té době byla již zřejmě nemocná, nezvládala hospodaření panství, a to zbankrotovalo. Paní Johana podlehla tuberkulóze 27. května 1753 v Kojátkách ve věku 53 let. Panství koupil v dražbě v roce 1754 Karel Josef baron Polzer za částku 48650 zl. Z průvodních záznamů při revizi Tereziánského katastru 19. dubna 1755 vyplynulo, že nájemci Když Karel Josef Polzer v roce 1779 zemřel, nemaje dětí, fideikomisního panství se ujal jeho příbuzný Arnošt svobodný pán Locella a poté Locellův syn Karel. V tomto období se realizoval zákup rolnických usedlostí poddaným do dědičné držby za ceny odstupňované podle stávajících rozloh obhospodařovaných polností (např. půllán za 50 zl. chalupa za 20 zl.). Podmínkou zápisu držby bylo zaplacení smluvní ceny do 6 let. Ze zápisů o splátkách je patrné, že dluhy byly vesměs splátkami do roku 1787 uhrazeny. Ke dni 6. června 1803 je zapsána změna vlastnictví panství, které za 95000 zl. koupila Terezie kněžna z Arensberka rozená Windischgrätzová. Ta hospodářství vedla až do 4. května 1832, kdy je od ní o {| class="wikitable" ! colspan="15" style="text-align:center;"| Počet žáků v obecní škole Kojátky |- ! Školní rok ! 1876/77 ! 1886/87 ! 1895/96 ! 1896/97 ! 1906/7 ! 1916/17 ! 1926/27 ! 1930/31

|- Align="center" ! Počet žáků | 85 | 131 | 120 | 102 | 118 | 145 | 81 | 88 |- | colspan="15" style="text-align:center;font-size:90%;"|Bývalý statek Kojátky-Šardičky, Vlastivěda moravská II. místopis Moravy |}

Při první pozemkové reformě nové Československé republiky v roce 1921 byl statek zestátněn. V soupisu pozemkové reformy měl alodiální statek Kojátky–Šardičky zapsáno celkem 241 ha polností. Státní pozemkový úřad v roce 1922 přidělil části velkostatku 38 občanům Kojátek a Šardiček na rozšíření zahrad a stavební místa. Další dělení statku proběhlo v roce 1924 včetně převodu majetku na obec. Jako poslední majitel zámečku v Kojátkách je uváděna rodina Rýmerů. V roce 1930 statek zanikl.

Pamětihodnosti

• Socha svatého Jana Nepomuckého v části obce Kaštanov, kamenná barokní skulptura z 18. století.
• Kaplička na návsi
• Pomník padlým za obecním úřadem
• Zámek Kojátky – původně tvrz ze 16. století, v roce 1834 jednopatrová přestavba s kaplí a s obrazem P. Marie Čenstochovské (obraz je uložen v Muzeu Bučovice).