Pozořice

Historie

První písemná zmínka o obci z roku 1297 pocházející z takzvaného Bočkova falza je historicky nevěrohodná. První věrohodná písemná zmínka o Pozořicích z roku 1318 je na papežské listině, kde se objevuje jméno majitele panství Půty z Pozořic, pána na hradu Vildenberk. Roku 1371 Půta z Vildenberka své panství prodal moravskému markraběti Janu Jindřichu. Až do roku 1637, kdy panství zdědil Maxmilián z Lichtenštejna, se na panství střídali majitelé. V majetku Lichtenštejnů zůstaly parcely až do pozemkové reformy po první světové válce, lesy až do roku 1945, kdy byly Lichtenštejnům znárodněny.

V souvislosti s bitvou u Slavkova v roce 1805 byli na pozořické faře několik dní ubytováni francouzští vojáci. Po vyhraném boji rabovali v obci údajně 4 dny dobytek, potraviny a cennější předměty.

I po zrušení nevolnictví byla naprostá většina obyvatel Pozořic závislá na zaměstnání na panství, ke kterému patřil také parní mlýn, cihelna, pivovar a lihovar.

V letech 1803–1817 provozoval podnikatel Gottlieb Schäfer v Pozořicích manufakturu na výrobu jemného sukna, kde zaměstnával až 70 dělníků. Po ochabnutí přechodné konjunktury přišla Schäferova firma do konkurzu.

Asi od poloviny 19. století jsou známí také místní řemeslníci a první samostatní živnostníci (obchod se smíšeným zbožím, kovárna, zvěrolékař). V roce 1860 měly Pozořice 750 obyvatel, koncem 19. století bylo zaznamenáno asi 30 živnostníků různých povolání a část obyvatel našla zaměstnání v brněnských průmyslových podnicích. Počet obyvatel se zvýšil na cca 1000 (bez Jezer).

V první světové válce muselo narukovat do rakouské armády 243 pozořických mužů, 31 z nich padlo a 12 zběhlo na ruskou nebo italskou stranu fronty.

V roce 1921 byla obec napojena na elektrický proud, roku 1924 bylo v obci registrováno asi 30 řemeslnických a obchodních živností, asi 200 občanů našlo práci v brněnských podnicích, v roce 1925 bylo zřízeno pravidelné autobusové spojení s Brnem. V té době začala také představení v místním kině.

Roku 1939 odešlo 5 mladých mužů z Pozořic a Jezer do zahraničí, kde se až do roku 1945 zúčastnili jako příslušníci spojeneckých armád bojů proti Německu. V prvních letech německé okupace našlo v Pozořicích útočiště 9 židovských uprchlíků z moravskoslezského pohraničí. V roce 1942 však byli odvezeni do koncentračních táborů, 8 z nich tam zahynulo. Do nacistických koncentráků bylo zavlečeno také 12 pozořických starousedlíků, 4 z nich se nevrátili. Během válečných událostí koncem dubna 1945 zahynulo na území Pozořic 37 sovětských vojáků, o život přišli 3 místní obyvatelé a asi 4 domy byly silně poškozeny při leteckých útocích.

V roce 1947 byly Pozořice administrativně sloučeny s obcí Jezera (původně samostatná obec, založená roku 1710, dnes tvoří severní část Pozořic).

Po změně politického systému v Československu v únoru 1948 bylo sice zákonně povoleno soukromé podnikání v rozsahu do 50 zaměstnanců, ale v Pozořicích (podobně jako všude jinde) zanikly během asi dvou let i ty nejmenší živnosti. Zemědělci mohli dále existovat jen ve (státně řízeném) družstvě založeném v roce 1951 s 81 členy, kteří obhospodařovali asi 300 ha půdy. Asi 8 pozořických občanů v té době odešlo, většinou ilegálně, do západních zemí.

V roce 1960 byla postavena nová školní budova, roku 1980 byly v obci asfaltovány všechny silnice, v roce 1988 následovalo napojení na přívod zemního plynu.

Pamětihodnosti

Stará pošta pozořická

Dnes se nachází na katastru sousedních Kovalovic. Byla postavena v roce 1785. Jedná se o historický cennou a významnou památku z období slavkovské bitvy. V této přípřežní stanici rakouské pošty měl 28. listopadu 1805 hlavní stan maršál Murat. Téhož dne zde měl poradu se svými maršály císař Napoleon a 2. prosince 1805 zde bylo hlavní stanoviště ruského generála Bagrationa. Po vítězné bitvě císař Napoleon nocoval na Staré poště a 3. prosince 1805 zde přijal rakouského vyslance knížete Liechtensteina, aby dohodli schůzku o uzavření příměří mezi císařem Františkem I. a Napoleonem. Dnes se v těchto místech nalézá restaurační zařízení.

Barokní zámek Pozořice

Dvoukřídlá jednopatrová budova zámku vznikla koncem 17. století přestavbou z tvrze postavené v 15. století. Nyní se v zámku nachází diskotéka. V roce 1922 se stal majetkem státu, fungovala zde škola a pošta. Od roku 1997 je v soukromých rukou a kromě bytů v něm je restaurace s diskotékou.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Pozořický kostel Nanebevzetí Panny Marie byl postaven v barokním slohu v letech 1704–1724 za pánů Jana Adama a Antonína Floriána z Lichtenštejna, a to na místě dřevěného kostela, který předtím vyhořel. V letech 1959–1968 proběhla generální oprava. Je farním kostelem Římskokatolické farnosti Pozořice.

Rodáci

• František Smejkal (1880–1942), brigádní generál i.m., legionář, popravený za účast ve 2. odboji
• Metoděj Kocourek (1885–1975), sochař
• Josef Podsedník (1903–1990), politik, starosta (předseda Národního výboru) města Brna 1946–1948, v politickém procesu odsouzen na 18 let vězení
• František Neužil (1907–1995), spisovatel
• Josef Kratochvil (1914–2001), pedagog, etolog, aktivní odpůrce komunismu
• Miroslav Slavík (1917–1988), za 2. světové války příslušník Royal Air Force, plukovník československé armády
• František „Goliš“ Drápal (*1958), muzikant, člen skupiny Rangers – Plavci

Osobnosti

• Aleš Tinka (1968–2011), pedagog, ekolog, zastupitel a místostarosta Pozořic