Mikulov

Historie

Počátky (11.–13. století)

Mikulov byl osídlen pravděpodobně v 11. století, v době existence tzv. České marky rodu Babenberků, německy mluvícími osadníky. Podle jiných zdrojů se vznik Mikulova klade na počátek 12. století, kdy zde byla založena trhová obec, jež se v roce 1279 dočkala povýšení na městečko a v roce 1410 na město.

V roce 1182 Moravské markrabství připadlo Fridrichu Barbarossovi. Po bitvě u Loděnice v roce 1185 se osada dostala do držení hraběte Viléma z Drnholce. První písemná zmínka o obci „Nikulsburchi“ je v darovací listině krále Přemysla Otakara II. ze 14. ledna 1249, jenž ji dal v léno Jindřichovi I. z Lichtenštejna, spolu s dalšími obcemi (Bavory, Klentnice, Mušov, Dunajovice, Březí (okre s cedrovou soškou mikulovské Černé Madony

Po prohrané bitvě na Moravském poli získal území Přemyslův soupeř Rudolf Habsburský. Ten v srpnu 1279 udělil Jindřichovi II. z Lichtenštejna právo konání týdenní tr V roce 1526 se kolem Balthasara Hubmaiera na Mikulovsku vytvořilo jedno z prvních společenství radikálního reformačního anabaptistického hnutí. Po Hubmaierově popravě v roce 1528 se Jakobu Hutterovi z Tyrolska podařilo zabránit rozpuštění komunity novokřtěnců. V té doby na Moravě žilo až 60 000 novokřtěnců, z toho 12 000 na Mikulovsku. Krátce poté se s podporou místní šlechty na jižní Moravu dostalo luteránství, což vedlo k rozkolu v církvi a vytvoření evangelické luteránské církve a denominací protestantismu. Během následné protireformace se jezuitům úspěšné podařilo řadu kostelů rekatolizovat. Zbylí novokřtěnci, pronásledovaní v letech 1535 až 1767 katolíky, protestanty i Turky, uprchli do Ruska.

V roce 1560 Lichtenštejnové prodali hrad Mikulov za 60 tisíc českých tolarů uherskému šlechtici Ladislavu Kerecsenyimu jako říšské léno. V roce 1 s barokním sloupem Nejsvětější Trojice

V roce 1621 v Mikulově uzavřel kardinál František z Ditrichštejna jménem vítězného císaře Ferdinanda II. příměří se sedmihradským knížetem Gabrielem Bethlenem. V roce 1625 se v Mikulově sešla dvorní rada za přítomnosti Ferdinanda II., která jmenovala Albrecht (zelená barva) jižní Moravy. Po smrti posledního mužského člena rodu Josefa Františka z Ditrichštejna zdědila celé panství jeho dcera Alexandra Marie (1824–1906), provdaná z Mensdorff-Pouilly, s níž majetek přešel na rod Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly, který vlastnil zámek a velkostatek až do roku 1945, kdy zámek vyhořel.

Od poloviny 19. století Mikulov vlivem polohy mimo hlavní železnice stagnoval a začal ztrácet vliv ve prospěch blízké a výhodněji položené Břeclavi.

Nejnovější dějiny (20.–21. století)

V letech 1938 až 1945 byl Mikulov v důsledku uzavření Mnichovské dohody přičleněn k nacistickému Německu. Po druhé světové válce bylo doposud převážně německé město vysídleno; počet obyvatel dosáhl předválečné úrovně až během 70. let 20. století.

Do roku 1960 byl Mikulov okresním městem, pak se v důsledku nového členění státu stal mikulovský okres součástí okresu Břeclav. Po zrušení okresních úřadů získal 1. ledna 2003 Mikulov status obce s rozšířenou působností, jejíž městský úřad převzal některé úkoly zrušeného okresního úřadu pro obce v okolí.

Pamětihodnosti

Stavby a objekty

Viz též|Seznam kulturních p

• Ditrichštejnská hrobka
• Gotická hranolová městská věž
• Kaple svatého Šebestiána na Svatém kopečku
• Kostel sv. Václava
• Křížová cesta a kaple Božího hrobu
• Obří sud (Mikulov)
• Linie československého opevnění s pěchotním srubem MJ-S 29, která byla budována na ochranu před nacistickým Německem.
• Raně barokní piaristický klášter, nejstarší v Českých zemích i mimo Itálii, s kostelem sv. Jana Křtitele z let 1666–1689
• Sloup Nejsvětější Trojice od Ignáce Lengelachera z roku 1724.
• Mikulovská synagoga
• Věž na Kozím vrchu
• Zámek Mikulov
• Zámecká zahrada z roku 1691
• Židovská čtvrť
• Židovský hřbitov

Přírodní památky a rezervace

Město Mikulov se nalézá v chráněné krajinné oblasti Pálava, jejíž správa v něm sídlí. V okolí města se nachází množství přírodních památek, jako například:

• Jeskyně Na Turoldu
• Přírodní rezervace Svatý kopeček
• Přírodní rezervace Turold
• Přírodní rezervace Růžový vrch
• Přírodní rezervace Šibeničník
• Přírodní památka Kočičí kámen
• Přírodní památka Kočičí skála
• Přírodní památka Lom Janičův vrch
• Přírodní památka Kienberg

Osobnosti

Narození v Mikulově

• Johann Ferdinand Hertodt von Todtenfeld (1645–1714), lékař, alchymista a spisovatel
• Joseph Franz Adolph (1671–1749), malíř zvířat
• Joseph Anton Adolph (1729–asi 1772), malíř
• Jakob Fellner (1722–1780), barokní stavitel u Esterházyů
• Floridus Leeb (1731–1799), teolog, rektor Vídeňské univerzity, obec Floridsdorf nese jeho jméno
• Joseph von Sonnenfels (1732–1817), rakouský a německý právník a spisovatel
• Franz Theodor Finger (1764–1831), kapitulní rada, notář a justiciář, děd právníka Augusta Fingera a dermatologa Ernesta Fingera
• Anton Josef Leeb (1769–1837), primátor Vídně
• Moritz Deutsch (1818–1892), muzikolog, hudební skladatel a chazan
• Emanuel Stöckler (1819–1893), krajinář a akvarelista, dvorní malíř ruského cara
• Hieronymus Lorm (1821–1902), básník, filozof a novinář, tvůrce Lormovy abecedy pro hluchoslepé
• Simon Deutsch (kolem roku 1822–1877) židovský bibliograf, obchodník a revolucionář z let 1848/49
• Eduard Kulke (1831–1897), rakouský spisovatel
• Heinrich Auspitz (1835–1886), rakouský dermatolog
• Leopold Götz (1839–1908), advokát a politik, starosta Mikulova, poslanec Říšské rady
• Leopold Oser (1839–1910), lékař, vynálezce ohebné žaludeční sondy
• Emil Schweinburg (1854–1919), továrník v New Yorku, své dědictví rozdělil židovským a křesťanským nadacím v Mikulově
• Max Pohl (1855–1935), rakouský herec
• Edmund Wengraf (1860–1933), rakouský novinář
• Siegfried Altmann (1887–1963), pedagog
• Adolf Schärf (1890–1965), rakouský prezident v letech 1957–1965
• Erich Fritz Schweinburg (1890–1959), spisovatel a právník
• Stella Kramrischová (1896–1993), historička umění
• Manfred Ackermann (1898–1991), rakouský politik
• Norbert Langer (1899–1975), rakouský literární historik a spisovatel
• Herbert Horntrich (1914–1941), spisovatel a sběratel lidových písní, básník
• Leopold Beierl (1915–1991), folklorista, nositel jihomoravské kulturní ceny za rok 1986
• Wolfgang Oberleitner (1918–2006), šéfredaktor „Die Presse“
• Karel Krautgartner (1922–1982), skladatel jazzové hudby, herec, dirigent
• Kurt Nedoma (1929–2020), spisovatel a básník, nositel jihomoravské kulturní ceny za rok 1990
• Reiner Elsinger (* 1932), místní historik a spisovatel, nositel kulturní ceny
• Barbora Seidlová (* 1981), herečka

Působící v Mikulově

• Balthasar Hubmaier (1480–1528), německý/moravský anabaptistický vůdce
• Rabi Jehuda Löw ben Becalel (1525–1609), tvůrce Golema, který zde jako druhý zemský rabín pobýval v letech 1553–1573.
• Karel Maxmilián z Ditrichštejna (1702–1784), majitel mikulovského panství, který zde podporoval vznik i opravy kulturních a náboženských staveb, nositel Řádu Zlatého rouna
• Rebe Šmuel Šmelke ha-Levi Horovic (1726–1778), chasidský rabín
• Rabi Mordechaj ben Abraham Benet (1753–1829), učenec a vrchní moravský rabín
• František Josef z Ditrichštejna (1767–1854), majitel mikulovského panství, generálmajor, nositel rytířského kříže Řádu Marie Terezie
• Jan Evangelista Purkyně (1787–1869), fyziolog, anatom, biolog a filozof, který studoval a učil na zdejším piaristickém gymnáziu.
• Rabi Samson Rafael Hirsch, v letech 1847–1851 vrchní zemský rabín

Pobývající v Mikulově

• Bonifác Buzek (1788–1839), duchovní, filosof a pedagog, učitel na zdejším gymnáziu
• Alfons Mucha (1860–1939), malíř
• Karl Renner (1870–1950), rakouský kancléř a později rakouský prezident, studoval na mikulovském gymnáziu