Letovice

Historie

První známky osídlení údolí, kde se nyní rozkládají Letovice, patří do období neolitu. Jedná se o provrtané kamenné mlaty. Z období doby bronzové byly vykopány bronzové předměty lužické kultury. Jedná se o kopí a sekyrku s dutinkou a ouškem. Naopak z doby halštatské ani z laténského období nejsou žádné důkazy o osídlení. Z doby římské bylo naproti tomu nalezeno několik mincí, které podporují teorii obchodního spojení přes Malou Hanou. Našly se mince z období císaře Trajána (vládl 98–117 n. l.), císaře Aureliána (vládl 270–275 n. l.) a císaře Konstantina I. (vládl 306–337 n. l.). Kolem 6. století se zde začali usazovat první Slované, což potvrzuje nález pískovcové sošky a hlavy bůžka v roce 1840.

Rok 1145 je rokem první písemné zmínky o Letovicích. Jde o listinu Oty III. z Olomouce, v níž se psalo o darování části mostného kláštera v Litomyšli. Později bylo zjištěno, že se jedná o padělek z 13. století. Název Letovice je zde uváděn ve tvaru Lethowicz. Roku 1241 byly Letovice vypleněny Tatary, kteří táhli od Olomouce (mongolský vpád na Moravu roku 1241). Ve druhé polovině 14. století vznikla v Letovicích sbírka přísloví a sentencí (stručná a výstižná myšlenka), jejímž autorem byl Jan z Letovic. Roku 1399 došlo k dobytí hradu Heraldem z Kunštátu, podobně roku 1424 husité dobyli hrad a vypálili celé město.

V průběhu 15. století byl v Letovicích přeložen z latiny do staročeštiny cestopis Marca Pola Milion. Tento překlad použil Václav Hanka jako zdroj staročeštiny, kterou posléze využil při padělání Rukopisu zelenohorského. Roku 1505 sjednotil Ladislav z Boskovic Letovice, jež byly téměř 100 let rozděleny na Dolní a Horní. V roce 1645 město a hrad dobyli Švédové, kteří město vypálili i o tři roky později. I po více než dvaceti letech od skončení třicetileté války byly dvě třetiny domů ve městě prázdné.

V roce 1754 zde byla založena plátenická manufaktura, která se do konce 18. století stala největší na Moravě. Při ní vyrostla osada Jindřichov () pro tam pracující zaměstnance. Roku 1782 udělil Josef II. městu právo trhu na vlnu. V roce 1848 byly Letovice zařazeny pod správu okresu Boskovice a 1. ledna 1849 došlo ke zprovoznění trati Brno – Česká Třebová, která je součástí prvního železničního koridoru. Roku 1906 byla postavena budova měšťanské školy. 13. listopadu 1936 byl městys Letovice byl povýšen na město.

V noci z 20. na 21. září 1941 proběhl útok na hotel Lamplota u koupaliště. Akci provedla odbojová skupina „Za svobodu“. Mnoho lidí bylo za tento útok vězněno a popraveno. V Letovicích se na konci války odehrál masakr na civilistech. Protipartyzánské komando vedl nikdy nepotrestaný sudetský rodák od Krnova Herbert Kuka. Roku 1960 se Letovice se staly součástí okresu Blansko. 26. listopadu 1989 bylo sepsáno „Prohlášení Občanského fóra v Letovicích“, pod které se podepsalo 269 letovických občanů.

Majitelé panství

• rod pánů z Letovic 1203?–1446
• rod pánů z Lomnice 1446–1505 (polovina panství)
• rod pánů z Boskovic 1446–1544 (do roku 1505 vlastnili polovinu panství, poté celé)
• rod pánů z Hardeka 1544–1613
• rod pánů z Thurnu 1613–1654
• Jiří Štěpán Bruntálský z Vrbna 1654–1664
• hraběnka Eva Erdëdy, rozená Forgačová 1664–1666
• hraběnka Eliška z Náchoda, rozená Sunioginová 1666–1668
• rod pánů z Pohronce 1668–1711
• hrabě Karel Ludvík z Roggendorfu 1711–1724
• rod hrabat z Blümegenu 1724–1820
• rod hrabat Kálnoky z Köröspataku 1820–1945

Pamětihodnosti

Keltský skanzen Isarno

Skupinka přátel živé historie založila v bývalém lomu, poblíž hráze vodní nádrže Letovice, keltský skanzen Isarno. Název Isarno je odvozen od starého keltského názvu pro železo. Nalézá se tu například kovárna z doby bronzové, hospůdka a další stavby. Po areálu se volně pohybují prasata, kozy, ovce, psi i kočky. Pro zájemce je i možnost projížďky na koni. V roce 2013 byl skanzen po tříroční pauze opět otevřen a chystala se jeho rekonstrukce.

Vodárenská věž

Je stále funkční stavebně technickou památkou. Měří 20 m a je součástí I. březovského vodovodu z roku 1911. Věž se nachází hned vedle místního hřbitova.

Kostel sv. Prokopa

Původně gotický kostel sv. Prokopa byl postavený v letech 1370 až 1380, a později byl několikrát přestavován. Před kostelem se nachází fara, o níž je první zmínka již v roce 1353. Uvnitř kostela jsou cenné historické náhrobky majitelů letovického panství.

Klášter milosrdných bratří

Klášter milosrdných bratří v Letovicích byl postaven z daru 24 000 zl. od Jindřicha Kajetána Blümegena, jenž chtěl, aby součástí kláštera byla i nemocnice. Stavitelem barokního kláštera byl řeholní bratr Longinus Traub z Vídně. Práce započaly 26. dubna 1751 a dokončeny byly roku 1784.

Klášterní kostel zasvěcený sv. Václavu je vyzdoben malbami od letovického malíře Jana Daňka z roku 1930 a vybaven novými varhany od letovického rodáka Františka Čapka z toku 1917. Pod kostelem je klášterní krypta. Dále je v klášteře lékárna s bohatými freskami a původním vybavením z roku 1760. Nyní v klášteře sídlí Nemocnice Letovice fungující jako léčebna dlouhodobě nemocných.

Zámek Letovice

Původně dřevěná tvrz ze 14. století byla později přestavěna na kamenný hrad, chráněný třemi bránami s padacími mosty. Hrad byl později přestavěn na zámek. Současnou podobu získal zámek Letovice v 30. letech 19. století, kdy byl v majetku rodu Kálnoky.

Zámecký park Letovice

Zámecký park Letovice má rozlohu 27,6 ha. Jedná se o kulturní památku a zvláště chráněné území. Je to rozsáhlý přírodně krajinářský park s romanticko – gotickou úpravou.

Významní rodáci

• Jan Bárta Letovský (1821–1898), redaktor prvních českých novin v USA
• Eduard Bígner (1843–1923), páter; používal své klášterní jméno Josef, které dostal v klášteře řádu trapistů v Bosně. Roku 1864 se stal misionářem v Africe, kde se později potkal s Dr. Emilem Holubem, kterému zachránil život. Pochován je v Emauzích.
• Josef Brauner (23. prosince 1863 – 19. července 1942) – 1. července 1895 nastoupil jako konstruktér firmy Daimler-Motoren–Gesselschaft, kde mimo jiné zkonstruoval motor pro automobil typ 35 HP, či vedl konstrukci vozu Mercedes model 1904. V roce 1908 firmu opustil a odešel do Berlína, kde se nadále věnoval konstrukci automobilů. Za svou práci obdržel v roce 1918 Kříž za zásluhy.
• Jan Daněk (1894–1961), malíř a restaurátor, pracoval na výzdobě a restauraci kostelů ve Zlíně, Letovicích, Starém Svojanově, Hrabyni či Bílém Újezdu
• Jan Dvořáček (12. listopadu 1887 – 22. července 1956), československý politik
• Otakar Halámka (5. června 1914), desátník pozemního personálu RAF.
• Emanuel Janoušek (29. září 1875 – 15. listopadu 1939), spolupodílel se na zřízení Průmyslové školy pokračovací v Letovicích. Zúčastnil se první světové války. Byl hlavním iniciátorem založení Masarykovy školy (výuka začala 1. září 1931), kde se posléze stal prvním ředitelem. Spolupodílel se na Almanachu městyse Letovic a byl autorem knihy Pamětí města Letovic, jehož druhý díl již nestihl dokončit.
• Emil Janoušek (1916–1971), zbrojní důstojník u 311. bombardovací perutě RAF
• Gustav Kálnoky (29. prosince 1832 – 13. února 1898), rakousko-uherský diplomat, ministr zahraničních věcí (1881–1895)
• František Kořízek (1820–1899), redaktor a vydavatel prvních českých novin v USA
• Ing. arch. Arnošt Krejza (1923–1989), český architekt
• Hubert Lamplota (17. března 1877 – 7. října 1958), velký patriot a mecenáš Letovic. Podařilo se mu z chudých poměrů vypracovat až na brněnského velkoprůmyslníka. 16. dubna 1932 byl jmenován čestným občanem Letovic. V době hospodářské krize vytvářel pro místní obyvatele pracovní příležitosti stavbou areálu koupaliště. Při příležitosti povýšení Letovic na město (13. listopadu 1936), nechal pro MěÚ zhotovit stříbrné pečetidlo, vykládané drahokamy. Po roce 1948 mu byl znárodněn veškerý majetek.

• Roman Mrázek (21. listopadu 1921 – 17. listopadu 1989), český vysokoškolský učitel, profesor rusistiky v Brně
• Jindřich Nováček (11. prosince 1924), sloužil u RAF od ledna 1943
• Josef Novák (6. března 1912 – 2. června 1940) – vyučil se truhlářem. Poté absolvoval Školu leteckého dorostu v Prostějově (1931–1933), byl jmenován – polním pilotem (1934), stíhacím pilotem (1936) a nočním pilotem (1937). Po okupaci odešel přes Polsko do Francie, kde měsíc sloužil u 1. pěšího pluku Cizinecké legie, následně absolvoval pilotní kurz (francouzský pilotní diplom získal 16. prosince 1939). Dne 2. června 1940 se při zkušebním letu s Dewoitine D.520 dostal do vývrtky a zřítil se. Je pohřben na československém vojenském hřbitově Neuville-La Targette u Arrasu. Josef Novák byl vyznamenán československým válečným křížem 1939, československou medailí Za chrabrost před nepřítelem a pamětní medaili československé armády v zahraničí s bronzovým štítkem „F“ (příslušnost k vojenské jednotce ve Francii). V roce 1991 byl povýšen in memoriam do hodnosti plukovník.
• Alois Páteček (20. května 1914 – 19. října 1959) – sloužil jako mechanik u 310. stíhací perutě RAF. V roce 1991 byl povýšen in memoriam do hodnosti plukovník.
• Ing. arch. Bedřich Rozehnal, DrSc. (2. června 1902 – 11. června 1984), architekt, který projektoval především nemocnice a zdravotnická zařízení. Projektoval např. Zdravotní středisko ČKD Blansko (1950), nemocnici v Novém Městě na Moravě (1937–1940), prosekturu, chirurgický a interní pavilon nemocnice v Hodoníně, dětskou nemocnici v Brně-Černých Polích (1947–1948). Působil také jako profesor architektury na Vysoké škole technické v Brně.
• Jaromír Toul (13. února 1917 – 16. prosince 1940), sloužil jako palubní střelec u 311. bombardovací perutě RAF. 16. prosince 1940 se zúčastnil náletu na Mannheim, ale pro poruchu se jeho stroj Vickers Wellington musel předčasně vrátit. Letoun se zřítil nedaleko domovského letiště East Wretham do lesa. Při havárii zemřel kapitán Jan Křivda a přední střelec Jiří Janoušek. Jaromír Toul zemřel při převozu do nemocnice. Pohřben je na hřbitově All Saints Chuchyard v Honingtonu. V roce 1991 byl povýšen in memoriam do hodnosti podplukovník.
• prof. Ing. Miloslav Synek, CSc. (20. září 1935 – 13. dubna 2022), ekonom Vedoucí katedry podnikové ekonomiky VŠE Praha (1990 – 2003). Pod jeho vedením vznikly učebnice Podniková ekonomika a Manažerská ekonomika, které se staly základními učebnicemi na všech vysokých školách a fakultách s ekonomickým zaměřením v České republice. V r. 2007 obdržel Medaili Aloise Rašína.
• Karel Synek (2. listopadu 1849 – 1. června 1910), starosta Letovic (1894 – 1910) a továrník. Na náměstí postavil patrovou budovu (dnešní MěÚ ), vybudoval "První letovickou továrnu na hospodářské stroje a slévárnu", vlastnil mlýn, pilu a elektrárnu. Za jeho starostování byl postaven záloženský a spolkový dům Karlov, který se stal společenským, kulturním a vzdělávacím střediskem, byla zřízena Průmyslová škola pokračovací (r. 1905), postavena chlapecká a dívčí měšťanská škola (r. 1906), ubytovny pro chudé rodiny a opatrovna – mateřská škola – pro děti dělnických rodin. Vybudoval obecní cihelnu, která zajišťovala velký příjem do obecní pokladny. Za jeho působení byly zregulovány břehy řek Svitavy a Křetínky a zvýšeno náměstí, které tím dostalo novou podobu a začal také elektrifikovat městečko. Byl jedním ze zakladatelů Čtenářského spolku Neruda (r. 1893), Spolku okrašlovacího, odboru Ústřední Matice české, předsedou školní rady, předsedou Sokola a starostou hasičů. Za jeho působení se Letovice povznesly na pokrokové a moderní městečko, které žilo bohatým kulturním a společenským životem.