Milevsko

Historie

Podle dochovaných archeologických nálezů se předpokládá, že oblast dnešního města byla osídlena již ve starší době kamenné, v mladší době bronzové, době halštatské a laténské. Vlivem stěhování národů se do oblasti dostávali postupně Slované. O jejich první přítomnosti v místě vypovídají nálezy, které dokládají slovanské osídlení někdy okolo 8. století našeho letopočtu.

První písemná zmínka o městě pochází z roku 1184 a týká se bohatého velmože Jiřího z Milevska. Na jeho popud byl nedaleko budoucího města založen roku 1187 premonstrátský klášter. O výstavbu kláštera se zasloužili řeholníci vedení opatem Jarlochem. Během následujících let procházel majetek kláštera rozkvětem a díky dobré správě a výhodné pozici na křižovatce cest se stal brzy jedním z nejbohatších klášterů v zemích Koruny české. Úpadek milevského kláštera je spojen s husitstvím.

Milevsko bylo katolické město, takže se stalo cílem nájezdu husitů. Město bylo dobyto, klášter byl roku 1420 vypálen a majetek vyrabován. Okolní pozemky si rozebrala šlechta, v první fázi připadl do vlastnictví rodu Rožmberků, kteří ho spravovali do roku 1543, kdy připadl rodu Švamberků. V roce 1513 povolil Jindřich ze Švamberka městu vlastní pivovar. V roce 1581 dochází opětovně ke změně majitele a město se stává majetkem rodu Hodějovských z Hodějova. V roce 1640 při velikém požáru města byla zničena část domů, radnice i pivovar, nicméně budova pivovaru byla později znovu postavena. Bližší podrobnosti jsou zaznamenány v městské smolné knize.

V roce 1838 byl ve městě zřízen poštovní úřad. Denně dojížděl poštovní dostavník do Tábora. O sedm let později v roce 1845 došlo k pojmenování ulic. Telegraf byl zaveden roku 1875, telefon v roce 1910. K elektrifikaci města došlo v roce 1921. Roku 1872 byl podán návrh na zřízení spořitelny v Milevsku, ale k jeho realizaci se přistoupilo až v roce 1885. První prostory měla spořitelna v budově staré radnice. Po dokončení stavby v roce 1909 měla své vlastní prostory.

V roce 1875 byla část města (zvaná Zámecký okrsek) s některými domy v Masarykově ulici a s klášterem připojena k nedaleké obci Týnice. Toto uspořádání se neosvědčilo a tak se v roce 1929 opět městská část připojila k Milevsku. V roce 1890 mělo město 405 domů a 2 822 obyvatel; v roce 1930 zde bylo 654 domů a 3 298 obyvatel. Roku 1934 byly budovy pivovaru (do té doby ve vlastnictví města) prodány třeboňskému pivovaru.

Následkem poklesu produktivní populace se oblast začala ekonomicky propadat, až se stala jednou z nejchudších oblastí v zemi. Tato situace trvala až do počátku 20. století. Během druhé sv. války přišlo město o židovské obyvatele, téměř nikdo z nich se z koncentračních táborů nenavrátil.

Pamětihodnosti

Klášter

Nejvýznamnější památkou v Milevsku je premonstrátský klášter, nejstarší klášter jižních Čech, který založil mezi lety 1184–1187 Jiří z Milevska. K němu náleží také přilehlý kostel svatého Jiljí nacházející se uprostřed současného hřbitova. Kostel byl v původní románské podobě vybudován jako jednolodní stavba s východním pravoúhlým závěrem o celkových rozměrech 19,7×9 metrů.

Chrám Navštívení Panny Marie.

Třetí největší románský chrám v Čechách nesoucí jméno chrám Navštívení Panny Marie. Jedná se o trojlodní chrám se dvěma věžemi původně raně gotický, který byl později přestavěn v novorománském stylu v 19. století.

Latinská škola

Nejstarší škola v Milevsku byla latinská škola, která byla umístěna v jedné z budov kláštera. Zdejší latinská škola je zmiňována již v roce 1543. V 18. století byla budova barokně přestavěna. Vyučovalo se zde do roku 1785. V druhé polovině 20. století byla v této budově Lidová škola umění. Po rekonstrukci budovy, která proběhla začátkem 21. století, zde byla mj. umístěna barokní klášterní knihovna a byl zde otevřen sál pro konání kulturních akcí.

Milevské muzeum

Milevské muzeum je na II. nádvoří kláštera.

Hřbitovní kostel svatého Jiljí

Kostel svatého Jiljí je v těsné blízkosti kláštera, pochází z konce 12. století. Je postavený v románském slohu.

Kostel svatého Bartoloměje

Na náměstí Edvarda Beneše stojí kostel svatého Bartoloměje, který tvoří dominantu města.

Stará fara

Stará fara je barokní budova z roku 1715.

Pomníky

; Rodný dům pátera Straky : Na domě čp. 118 v ulici 5. května, kde dříve býval hotel Straka, je umístěna pamětní deska historika a knihovníka strahovského kláštera Cyrila Antonína Straky, který se zde 19. listopadu 1868 narodil. ; Pomník Karla Stehlíka : Pomník národního umělce a malíře Karla Stehlíka se nalézá na vrchu Hůrka, nedaleko kaple Nejsvětější Trojice.

Židovské památky

; Nová synagoga : v Sokolské ulici s kubistickou fasádou pochází z roku 1914. Byla vysvěcena v roce 1919 a je zde pamětní deska připomínající židovskou komunitu. Synagogu dnes užívá Církev československá husitská. Ze Staré synagogy se dochovaly pozůstatky v domě čp. 387 na rozhraní Riegrovy ulice a Husova náměstí. Viditelné jsou zbytky vchodu v základech sklepa. ; Židovský hřbitov : V lesíku za městem na návrší zvaném Na Židovně je židovský hřbitov s 200 náhrobky a obřadní síní. Byl založen v 18. století na pozemcích dřívější panské hájovny. Pohřbívat se zde začalo před rokem 1714. Okolí je přeměněno na park. Opat Vincenc Makarius Frank si v 17. století ve svém deníku poznamenal prohlídku viditelných zbytků husitského opevnění. ; Kaple svatého Jana Nepomuckého Vlevo za kostelem svatého Bartoloměje na náměstí se nachází barokní kaple sv. Jana Nepomuckého z roku 1721. Na vrcholu sloupu je umístěna replika sošky Panny Marie. Originál byl odcizen. Morový sloup byl dříve v katastru Něžovic. ; Morový sloup v Křižanově : Druhý morový sloup se nachází v nedalekém Křižanově. Sloup je umístěný na jihu obce. Na podstavci je vytesaný letopočet 1678 a nápis IWVS. Druhý letopočet 1903 je nejspíše rok opravy sloupu. Na vrcholu sloupu je socha Panny Marie s Ježíškem. ; Budova bývalé Okresní hospodářské záložny : Hospodářská záložna byla ve městě založena roku 1882. Dvoupatrová budova bývalé Okresní hospodářské záložny se nachází na severní straně náměstí Edvarda Beneše. Byla postavena v letech 1901 až 1902 milevským mistrem J. Beranem. V roce 1939 byla budova upravena a rozšířena. ; Budova bývalého okresního úřadu : Budova bývalého okresního úřadu je na rohu Masarykovy ulice a Husova náměstí, dnes slouží jako budova polikliniky. Vznikla na místě zájezdního hostince U bílého koníčka a byla postavena za dva roky, v letech 1931. Rok poté se zde začalo úřadovat. Bylo zde sídlo nejen okresního úřadu, ale i okresního zvěrolékaře, četnictva a školního výboru. Kromě parkové úpravy se zde nachází i žulové plastiky a sochy. Jedná se díla z mezinárodních sympozií, která se zde konají. ; Klášterní most :Cesta do milevského kláštera vedla po dřevěném mostě, ale ten po protržení rybníka při povodni v roce 1840 už nebyl obnoven. Přes Milevský potok byl v 19. století postaven nový kamenný most. Stavba se dvěma oblouky a sochou svatého Jana Nepomuckého byla dokončena v červnu 1857. Tato socha byla přenesena z původního mostu. Proti soše Jana Nepomuckého je umístěn litinový kříž, který byl pořízen z veřejných sbírek. ; Morový hřbitov : Morový hřbitov se nachází vlevo od kláštera, na okraji lesa, severovýchodním směrem k Osletínu. V době morových nákaz 1771–1772 nepostačoval hřbitov u kostela svatého Jiljí, proto bylo přistoupeno k tomuto nouzovému řešení. V roce 1766 se konalo 94 pohřbů a v roce 1772 až 565. Za tehdejšího moru vymíraly i celé vesnice (Skoronín u Něžovic). Kamenný pomník s letopočtem 1771 nechal postavit okolo roku 1900 Eduard Schiefer, plukovník a bývalý velitel benešovského pluku. V roce 1935 nechal pomník obnovit milevský děkan Tobiáš Stach. Škola později kapacitně nepostačovala, další třídy byly v pronajatých místnostech. V letech 1877–1878 byla postavena dvoupatrová budova staré školní budovy. V roce 1935 se přistoupilo ke stavbě nových budov. V současné době slouží tyto budovy Masarykovy školy svému účelu. Je zde ZŠ T. G. Masaryka Milevsko. V Masarykově ulici čp. 183/11 je v současné době Státní všeobecné čtyřleté a šestileté gymnázium. ; Kříž rodiny Vodňanských : Tento kamenný kříž nechali v roce 1898 postavit majitelé hotelu Modrá Hvězda Marie a Jindřich Vodňanský. V tomto roce byl kříž vysvěcený. ; Soubor secesních vil : Šest secesních vil čp. 479, 480, 481, 482, 483, 484 v ulici Generála Svobody jsou kulturní památkou. ; Železniční most : Železniční most Tábor–Ražice ; Smírčí kříže : První kamenný nízký kříž se nachází u komunikace ve směru ke klášteru, v Sokolovské ulici. Kříž dříve stával v úrovni cesty. V roce 1934 byl na podnět turistického odboru pietně vyvýšen a zasazen do silničního terasu. Kříž je silně poškozený na obou ramenech i vrcholu. Ke kříži se vztahuje pověst. : Další smírčí kříž je umístěný v lapidáriu milevského muzea. Tento kříž původně býval u nedalekého Staňkova, na místě, kde se říká Na Braniborkách. Kříž označoval hrob padlých vojáků z tzv. bitvy u Staňkova mezi Francouzi a Uhry z roku 1744. Smírčí kříž zde byl až do šedesátých let 20. století. Když zde oral místní traktorista a potřeboval zátěž na radlici, použil tento kříž. Po práci kříž vysypal nedaleko od Milevska. Zde byl nalezený a odvezený na trakaři do Milevského muzea. : Třetí smírčí kříž, který se také nachází v lapidáriu milevského muzea býval původně v lese Chlum u obce Velká. Kříž byl na místě, kde zastřelil pytlák Lejček z Kučeře, který měl přezdívku Očko, hajného Rodlera. Chodil mu za ženou. Na kříži je málo znatelný nápis: Roku 1778 dne 13. dubna byl v tomto místě zastřelen Josef Rodler od pitlaře G. O. Další smírčí kříž byl nalezený v dvoře kláštera. Nyní je také v lapidáriu muzea. Kříž má vyobrazený letopočet 1678 a písmena W K. V okolí Milevska se nachází několik dalších smírčích křížů v okolních obcích.

Osobnosti

Narození v Milevsku

• Friedrich Figner, (1866–1947), podnikatel a průkopník gramofonových desek v Brazílii a v Argentině.
• Cyril Antonín Straka, (1868–1927), historik a knihovník strahovského kláštera, který zkatalogizoval 48 809 knih z rozsáhlé klášterní sbírky. Během svého 21letého působení v strahovské knihovně se věnoval i publikační činnosti. Několik historických statí o Milevsku uveřejnil v místním Zpravodaji.
• František Kudláček (* 1894), profesor hry na housle na Státní konzervatoři v Brně, zakladatel Moravského kvarteta.
• Karel Šolc (* 1893), klavírista.
• Karel Stehlík (1912–1985), malíř
• Jan Jeřábek (1919–1942), stihač 313. stíhací perutě RAF, v Milevsku je po něm pojmenována ulice.

Působící v Milevsku

• Jarloch (1165–1228), český kronikář a první opat milevského kláštera v roce 1187.
• Josef Kytka (1894–1968), spisovatel, kronikář města, správce muzea. Sepsal a vydal v roce 1940 knihu Milevsko a jeho kraj: turistika, památky, historie. Také vydal Smolnou knihu Milevska, která se zabývá hrdelními tresty. Přispíval také nemalou měrou do časopisu Milevský kraj (později Zájmy milevského kraje), byl jeho vedoucím redaktorem.
• Jan Čáp, hospodářský úředník na premonstrátském panství v Milevsku v letech 1855–1866. V roce 1876 byl jmenovaný ředitelem premonstrátského panství na Strahově v Praze, kam se odstěhoval. Zde v roce 1880 zemřel. Byl spoluzakladatelem zpěváckého, stenografického kroužku a zasloužil se o první hospodářskou výstavu v Milevsku. V Bažantnici založil školky pro chov bource morušového. Byl to otec pozdější spisovatelky Růženy Svobodové.
• PhDr. Karel Dolista (1921–2016), historik a archivář, vedoucí milevského muzea, pracovník Židovského muzea v Praze – detašované pracoviště Sepekov, historik řádu premonstrátů, politický vězeň padesátých let. Skautský vedoucí Akéla.

Pobývající v Milevsku

• Růžena Svobodová (1868–1920), spisovatelka, pobývala zde u své babičky. Její otec Jan Čáp byl zprvu v Milevsku a později v Mikulovicích hospodářským úředníkem premonstrátského kláštera. Její matka byla nejmladší dcera majitele hotelu Modrá Hvězda Eliška Vodňanská. V roce 1876 se rodina přestěhovala do Prahy, kde její otec získal místo ředitele strahovského panství. Odtud Růžena Svobodová přijížděla každoročně na prázdniny. Později jezdila i se svým manželem Františkem Xaverem Svobodou. Její první román vydaný pod pseudonymem Jíva a s názvem Ztroskotáno se odehrává v Milevsku.