Třebětice

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1356. V tomto roce Ranek z Horní Vsi prodal svůj díl Oldřichovi ze Želetavy. Roku 1375 postoupili ves Bušek se synem Buškem z Mostiště markraběti Joštovi. V 15. století Třebětice patřily vladyckému rodu z Maříže. Byly zde tehdy tvrz a dva svobodné dvory. Během mnoha let se majitelé Třebětic často střídali, až roku 1547 Václav Chroustenský z Malovar prodal Třebětice s tvrzí Volfovi Krajířovi star­šímu z Krajku, tehdejšímu majiteli Dačic. Třebětice pak sdílely od roku 1610 osudy dačického panství až do roku 1849, kdy také zanikla robota.

Vývoj obce od počátku 20. století do současnosti

První obecní volby v Československé republice se konaly 15. června 1919. V této době byla obec prakticky stejně velká jako před čtyřiceti lety. Počet domů sice vzrostl o dalších pět (z 50 na 55), ale počet obyvatel poklesl v důsledku ztrát životů ve válečných letech z 324 na 314 (142 mužů a 172 žen). Všichni obyvatelé, kromě dvou, byli české národnosti a stejně tomu bylo s náboženským vyznáním – 312 obyvatel bylo římskokatolického a dva evangelického vyznání. (Údaje ze sčítání lidu z února 1921.)

Se stavbou silnice k obci Manešovice se započalo hned první rok po skončení války. V době první světové války byly zabaveny v obci kostelní zvony pro válečné účely, proto v roce 1920 byla uspořádána sbírka na pořízení nových. V roce 1921 bylo postaveno nové hasičské skladiště. Připojení obce na elektrickou síť bylo pro obec mimořádně důležitou událostí. V květnu roku 1929 byla se Západomoravskou elektrárnou a. s. v Brně uzavřena smlouva o elektrifikaci obce a 29. května 1930 v jednu hodinu odpoledne byl zapnut elektrický proud. V roce 1941 byla zřízena požární nádrž na vodu u kovárny pana Habra.

JZD bylo v Třeběticích založeno v roce 1957. Vstoupilo do něj 57 občanů z 35 popisných čísel. Celková výměra zemědělské půdy nově založeného JZD byla 330,35 ha, které v roce 1960 bylo sloučeno s JZD Manešovice pod názvem Jednotné zemědělské družstvo 1. máj Třebětice. Výměra zemědělské půdy nově vzniklého družstva byla 601,99 ha. Na začátku roku 1975 došlo k dalšímu slučování zemědělských družstev do větších celků. Byla sloučena JZD Báňovice, Budeč, Budíškovice, Horní Slatina, Vesce, Třebětice a Ostojkovice a vzniklo JZD 1. máj Budíškovice. V průběhu roku 1992 byla provedena transformace JZD Budíškovice na družstvo vlastníků ZD Budíškovice.

Ve druhé polovině šedesátých let 20. století se začal vzhled obce výrazněji měnit. Na silnici byl položen asfaltový povrch, potok, protékající návsí byl zatrubněn a celá náves byla znovu urovnána. Po roce 1970 pokračovaly úpravy návsi – byly vykáceny staré stromy, osazeny okrasné keře a vydlážděny nové chodníky, vybudována kanalizace a veřejný vodovod a provedena nová úprava místního hřbitova. Ve druhé polovině 80. let byla vybudována čistička odpadních vod a upravena budova bývalé školy tak, aby mohla sloužit při společenských akcích.

Roku 1994 byl vybudován nový velkokapacitní kravín ZD. V roce 1996 byl vybudován na pozemku bývalé drůbežárny sportovní areál. V roce 1995 byla provedena generální oprava kostela. V následujícím roce byl v obci proveden kabelo­vý rozvod telefonní sítě a ještě téhož roku bylo instalováno 31 telefonních stanic. Od poloviny devadesátých let začala výstavba nových rodinných domků na západním okraji obce, která pokračuje dosud. V letech 2000 a 2001 byla v obci provedena plynofikace. Roku 2007 znovu položen vodovod a kanalizace pro část vsi.

Pamětihodnosti

• Novogotický kostel svatého Václava z roku 1854, postavený na místě kaple stejného zasvěcení uprostřed návsi
• Kaplička svatého Jana Nepomuckého v dolní části obce na rozcestí k Louce a ke hřbitovu
• Kaplička svatého Cyrila a Metoděje u hřbitova
• Kaplička svatého Anny v polích na cestě k Louce
• V obci jsou 3 kříže, jeden z nich je z roku 1863
• Pomník mužům padlým na bojištích první světové války z roku 1922. Postaven byl na základě iniciativy skupiny občanů, kteří uspořádali na jeho pořízení sbírku s výtěžkem 5 200 Kč. Pomník vyrobil František Zejda z Mrákotína. Dne 14. května 1922 jej posvětil místní farář P. Alois Bambula.