Jindřichův Hradec

Historie

Za první opevněné sídlo na území Jindřichova Hradce lze považovat pohraniční přemyslovské hradiště z 9. až 10. století. Na konci 12. století okolní region získal do sféry vlivu mocný rod Vítkovců, z nějž se po smrti Vítka I. z Prčice oddělili páni z Hradce, kteří vlastnili zdejší panství až do roku 1604, kdy vymřeli po meči.

Kolem roku 1220 nechal první pán z Hradce, Jindřich, syn Vítka I. z Prčice, vystavět na základech starého slovanského hradiště nový gotický hrad, který nazval Nový hrad, nebo Nový dům – odtud latinský název Nova Domus a dodnes používané německé označení Neuhaus. Jméno hradu se brzy přeneslo i na vznikající tržní osadu v podhradí. Díky své strategické poloze mezi Prahou a Vídní zaznamenala tato osada v brzké době nebývalý vzestup. Roku 1255 byl v souvislosti s ní zmiňován panský rychtář, zajišťující chod městečka a dohlížející na provoz tržiště.

Přelomovým rokem se stal rok 1293, kdy byl Jindřichův Hradec poprvé zmíněn jako město. V této době již měl Hradec s největší pravděpodobností dobudováno opevnění a v následujících desetiletích se pokračovalo s plánovitou výstavbou převážně kamenných měšťanských domů. V první třetině 14. století přišli do města minorité, kteří založili kostel sv. Jana Křtitele a následně přilehlý klášter. Po polovině 14. století se stavební ruch zaměřil na budování farního kostela Nanebevzetí Panny Marie.

Ve 14. století rovněž posílil vliv obchodníků a řemeslníků, hlavně pak soukeníků. Právě soukenictví se na několik staletí stalo klíčovým odvětvím. Jindřichohradečtí soukeníci vyváželi své zboží nejen do ostatních měst v Čechách, ale i daleko do zahraničí. Druhým důležitým odvětvím bylo pivovarnictví, jehož počátky sahají rovněž do 14. století. Zdejší panský pivovar se stal v 16. století největším pivovarem v jižních Čechách, definitivně byl zrušen roku 1967.

Rozkvět města plynule pokračoval v 15. století a vrcholu dosáhl v 16. století, v době vlády Jindřicha IV. z Hradce a jeho syna Adama. Ke gotickým stavbám se přidávaly stavby renesanční, hlavně díky přítomnosti mnoha italských stavitelů a řemeslníků, přestavujících hrad na moderní zámek. Tito architekti a kameníci pracovali i pro mnohé bohatší měšťany a tak vzniklo na rynku mnoho velmi výstavných domů s podloubími. Jindřichův Hradec se v této době dostal do desítky největších měst v Čechách, z poddanských měst byl největší. Zlatý věk města končí rokem 1604, kdy vymřeli páni z Hradce, a panství převzal Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka. Vypuknuvší třicetiletá válka byla počátkem úpadku Jindřichova Hradce, byť byl v té době dokonce druhým největším městem celého Království Českého. Koncem 17. století převzali panství Černínové z Chudenic a vlastnili je až do roku 1945.

18. století znamenalo pro město útlum, třebaže z této doby pochází jedna z dominant – sloup Nejsvětější Trojice. Roku 1773 zasáhl Jindřichův Hradec ničivý požár a v roce 1801 další, ještě katastrofálnější. Vyhořelo přes 300 domů a několik desítek lidí uhořelo. Jindřichův Hradec získal po požáru nový klasicistní vzhled. V první polovině 19. století se stalo město centrem národního obrození. Následná krize soukenictví a nerealizovaná stavba železniční tratě z Prahy do Vídně zpomalily rozvoj města. V době starostování V. Naxery (1882–1908) se stalo město živým kulturním centrem. V této době byla konečně přivedena do Hradce trať (1887). V témže roce došlo na přestavbu bývalého vodního mlýna na Křižíkovu elektrárnu a město dostalo, jako druhé v Čechách, provizorní elektrické osvětlení. Dne 1. dubna následujícího roku se rozsvítilo elektrické světlo ve městě natrvalo. Jindřichův Hradec byl prvním městem v Rakousko-Uhersku, kde bylo zavedeno elektrické osvětlení i do soukromých domů.

Jindřichův Hradec je také pravděpodobným rodištěm Adama Michny z Otradovic (1600). V letech 1831–1835 pobýval v místním pivovaru Bedřich Smetana, jenž zde utrpěl vážný úraz, který zapříčinil jeho pozdější hluchotu.

Od roku 1860 byl ve městě umístěn 75. pěší pluk rakouské, posléze pak rakousko-uherské armády, po vzniku Československé armády pak včleněný do Pěšího pluku 29. Koncem 30. let 20. století byl ve městě dislokován prapor Stráže obrany státu pod velením majora Jaroslava Černíka. Tento prapor měl ke dni 24. září 1938 1059 mužů.

K 1. listopadu 1940 vláda Protektorátu Čechy a Morava svým nařízením č. 388/1940 „o některých změnách obvodů zemských úřadů v Praze a v Brně“ připojila Jindřichův Hradec s okolím k zemi Moravskoslezské a učinila tak na více než na čtyři a půl roku toto město nejzápadnější obcí této země. Po osvobození Československa roku 1945 se Jindřichův Hradec vrátil zpět do Čech.

Pamětihodnosti

Zámecký areál

• Zámek Jindřichův Hradec
• Zámecký vodní mlýn U čtrnácti, v roce 1888 přestavěn Křižíkem na první elektrárnu v Předlitavsku
• Zámecký pivovar

Kostely a kaple

• Proboštský kostel Nanebevzetí Panny Marie, Kostelní náměstí – gotická trojlodní stavba ze 14. století, dokončen začátkem 15. století. V letech 1489–1506 přistavěna Špulířská kaple, nověji upravován.
• Bývalý klášter minoritů s kostelem sv. Jana Křtitele – založen raně goticky, stavba pokračovala ve 14. století, dokončen v 15. století; později opravován. V kostele rozsáhlý cyklus nástěnných maleb ze 13. až 15. století.
• Františkánský klášter s kostelem sv. Kateřiny, kpt. Jaroše 98 (s ním přes ulici spojen mostem tzv. Klášteříček) – pozdně gotický kostel založený Jindřichem IV. z Hradce roku 1478 pro řád františkánů. Vysvěcen roku 1491. Ve druhé polovině 17. století raně barokní přestavba, doplněna rotundová kaple sv. Antonína.
• Hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice – goticko-renesanční (1590–1594), v roce 1597 přistavěna Pirchanská kaple, loď zaklenuta roku 1759, věž přistavěna roku 1852
• Bývalý kostel svaté Maří Magdaleny s bývalou jezuitskou kolejí – původně asi nejstarší městský kostel (ze 13. století), upraven goticky a znovu zřízen raně barokně. Zrušen roku 1788.
• Hřbitovní kostel svatého Václava – původně gotický, přestavěn roku 1606, později upravován
• Bývalý jezuitský seminář u kostela Panny Marie – pozdně renesanční
• Bývalý špitál s kostelem svaté Alžběty – gotický, založen roku 1399, přestavěn
• Kostel sv. Jakuba – v dnešní podobě novogotický (1859–1860) s hrobkou rodu Černínů
• Evang

• Městské opevnění
• Krýzovy jesličky – největší mechanický lidový betlém na sv, na hřb v Jakubských sadech u kostela Svatého Jakuba
• Sloup se sousoším Nejsvětější Trojice na náměstí Míru

• Kamenný Vajgarský most, mezi Velkým a Malým Vajgarem
• Vajgarský jez
• Dobrovského palírna
• Landfrasova tiskárna
• Koželužna
• Jindřichohradecké místní dráhy

Pamětní desky

• Pamětní deska na rodném domě Rudolfa Zímy

Osobnosti

• Tomáš Rešl (1520–1562), katolický kněz, náboženský spisovatel, editor česko-latinských slovníků, překladatel z latiny a němčiny
• Adam Václav Michna z Otradovic (1600–1676), raně barokní básník, hudební skladatel a varhaník
• Bohuslav Balbín (1621–1688), jezuitský barokní historik a vzdělanec
• František II. Rákóczi (1676–1735), vůdce uherského povstání v letech 1703–1711; v letech 1688–1690 zde studoval
• Antonín Reichenauer (c. 1694–1730), barokní hudební skladatel a varhaník
• Josef Novák (1767–1844), rektor semináře v Českých Budějovicích, arcibiskup v Zadaru
• Vojtěch Benedikt Juhn (1779–1843), rektor semináře v Českých Budějovicích, malíř
• Josef Kořínek (1829–1892), klasický filolog, dlouholetý profesor gymnázia
• Tomáš Krýza (1838–1918), punčochářský mistr, tvůrce největšího mechanického betlému – zapsáno roku 1998 do Guinnessovy knihy rekordů
• Ferdinand Tadra (1844–1910), historik, archivář, kustod
• Emanuel Miřiovský (1846–1914), spisovatel, literární kritik a překladatel
• Václav Vratislav z Mitrovic 1576– 1635) český šlechtic autor cestopisu, v němž popisuje své zážitky z výpravy do Osmanské říše.
• Jan Slavík (1846–1910), politik, poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady
• Hanuš Schwaiger (1852–1912), malíř
• Antonín Rezek (1853–1909), historik, ministr rakouské vlády pro české záležitosti
• Karel Mert (1858–1936), právník, politik, starosta města, poslanec zemského sněmu
• Eduard Lederer (1859–1944), spisovatel, právník, publicista
• Tomáš Vladimír Sládek (1862–1926), národní pracovník, učitel, Sokol, předseda Národní rady v Jindřichově Hradci
• Ottilie Bibusová (1863–1941), spisovatelka německé lidové literatury – románů, povídek, lidových vyprávění
• Rudolf Worzfeld (1864–?), rodák z Radouňky. Správce velkostatku ve Švihově, švagr dramatika Jaroslava Kvapila.
• Jaroslav Václav Vacek (1865–1935), kněz, hudební skladatel a spisovatel
• Jan Vacek (1866–1929), katolický kněz, probošt, politik, poslanec zemského sněmu a Říšské rady
• František Teplý (1867–1945), městský archivář, sepsal Dějiny města Jindřichova Hradce
• František Nušl (1867–1951), astronom
• František Schöbl (1868–1937), plukovník rakousko-uherské armády, generál Československé armády
• Stanislaus von Prowazek (1875–1915), zoolog a parazitolog
• Marie Hoppe-Teinitzerová (1879–1960), textilní výtvarnice, zakladatelka uměleckých textilních dílen v Jindřichově Hradci
• Jiří Kaucký (1880–1935), malíř
• Josef B. Nežárecký (1883–1949), spisovatel
• Vladimír Slavík (1884–1952), diplomat
• František Roubík (1890–1974), historik, archivář, pedagog
• Václav Vojtěch Novák (1901–1969), akademický malíř
• Miroslav Jiroušek (1903–1983), matematik a hudební skladatel
• František Blabolil (1904–1942), voják, účastník protinacistického odboje
• Rudolf Zima (1904–1972), letec, příslušník zahraničního odboje
• Josef Vosolsobě (1905–1986), atlet, krasobruslař a sportovní zpravodaj ČTK
• Kurt Adler (1907–1977), pianista, dirigent, sbormistr a hudební pedagog
• František Peltán (1913–1942), československý voják a účastník československého protinacistického odboje
• František Daniel Merth (1915–1995), katolický kněz, básník a prozaik
• Karel Filsak (1917–2000), architekt
• Jiří Albrecht (1919–1974), architekt
• Karel Berman (1919–1995), operní pěvec – basbarytonista, hudební skladatel, operní režisér, libretista a překladatel
• Zdeněk Kryzánek (1920–1975), herec
• Zdeněk Fencl (1922–1981), mikrobiolog
• Viktor Kalabis (1923–2006), hudební skladatel
• Jan Fidler (1927–2018), diplomat
• Zuzana Růžičková (1927–2017), cembalistka, klavíristka, hudební pedagožka
• Josef Brchaň (* 1931), knihař
• Josef Müller (1931–1994) textilní výtvarník, akademický malíř, výtvarný vedoucí Gobelínových a restaurátorských dílen
• Jan Muk (1938–1990), stavební inženýr, památkář
• Bedřich Budil (* 1943), malíř
• Petr Přibyl (* 1954), hudební skladatel a violista
• Renáta Tomanová (* 1954), tenistka
• Karel Kolář (1955–2017), atlet, sprinter
• Lubor Kasal (* 1958), básník
• Stanislav Komárek (* 1958), biolog, filozof, spisovatel
• Vítězslav Štefl (*1960), kytarista, muzikolog, autor učebnic a encyklopedií, skladatel, spisovatel, středoškolský a vysokoškolský pedagog
• Václav Chalupa (* 1967), veslař
• Karel Poborský (* 1972), fotbalista
• Michal Koblížek (* 1972), mikrobiolog a oceánograf
• Stanislav Beran (* 1977), básník a prozaik
• Aleš Kotalík (* 1978), hokejista
• Jan Marek (1979–2011), hokejista
• Zbyněk Michálek (* 1982), hokejista
• Iveta Vítová (* 1983), modelka, Česká Miss 2009 a moderátorka
• Milan Michálek (* 1984), hokejista
• Stanislav Tecl (* 1990), fotbalista
• Pavel Protiva (1997–2024), rapper
• Libor Vondráček (* 1994), poslanec a předseda strany Svobodní
• Jakub Doktor (* 1997), hokejista