Horní Radouň (Okres Jindřichův Hradec)

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1390, kdy zemřela Dorota z Myslkovic a její statky v Radouni král Václav IV. předal Kamarétovi z Lukavce. Nelze s jistotou určit, o které konkrétní části dnešní vesnice se tento historický záznam zmiňuje, avšak pravděpodobně se jednalo o tu část, která později připadla panství Kamenickému, které tehdy Kamarét dočasně spravoval.

Dnešní obec Horní Radouň vznikla spojením celkem šesti původních osad, které měly velmi odlišný historický vývoj. V některých obdobích drželo různé části obce až pět různých šlechtických rodů.

Horní Radouň

Jižní polovina dnešní vsi, přibližně od mlýnů čp. 23 a 60 (včetně) po proudu potoka.

První historická zmínka výslovně zmiňující přívlastek „Horní“ pochází z roku 1461, kdy dvory po nebožtíku Petru Vlkovi z Horní Radouně král Jiří z Poděbrad přiřkl svému kuchaři Marku Holubovi.

Roku 1487 umírá tehdejší držitel vsi Jan Mitrnos z Útěchovic a zápis v deskách dvorských uvádí, že jeho majetek, včetně části Horní Radouně nedávno zakoupené od Jindřicha Olbrama ze Štěkře, připadá na panství kamenické. Roku 1545 při dělení tohoto panství jsou jmenovány jednotlivé dvory a hospodáři, díky čemuž lze určit, o kterou část vesnice se jednalo – již tento zápis zmiňuje tři mlýny, které lze identifikovat jako dnešní čp. 23 (mlýn Šebestův), již zaniklé čp. 60 (mlýn Hronův), a také dnešní čp. 15 v Okrouhlé Radouni (mlýn Půlpytlův), který původně náležel k Horní Radouni. N nalézt čtvrtý mlýn, dnešní čp. 1 a Horní Radouň postupem času splynula s Včelnickou Radouní.

Včelnická Radouň

Památník na stěně muzea Severní polovina dnešní vsi, přibližně od mlýnů čp. 23 a 60 proti proudu potoka.

Německy zvaná Wschelnitz Radaun a do roku 1806 splynula s Horní Radouní.

Tato část obce byla od zbytku vsi oddělena nejpozději roku 1528, kdy ji držel rod Čabelických ze Soutic. Zápis z tohoto roku jmenuje jednotlivé dvory a hospodáře; zmiňuje také jeden mlýn, „na kterém sedí Mašek“ (pravděpodobně dnešní čp. 26, ovšem v žádných dalších zdrojích se zde již mlýn neuvádí).

Nejpozději roku 1601 se stala součástí panství Včelnice v držení rodu Vencelíků z Vrchovišť a se zbytkem vsi byla spojena až roku 1649, kdy bylo celé včelnické panství prodáno a spojeno s panstvím Kamenickým v držení rodu Lasaga y Paradis. Nehledě na pozdější několikeré dělení a znovuspojování těchto dvou panství, k opětovnému oddělení této osady od Horní Radouně již nedošlo a název Včelnická Radouň, který je poprvé doložen až v berní rule roku 1654, postupně z historických pramenů vymizel – naposledy se vyskytuje v pozemkových knihách na přelomu 18. a 19. století.

Dolní Radouň

Několik stavení v nejjižnější části vsi, přibližně po čp. 7 (neplést se současnou vsí téhož jména – ta se do roku 1945 nazývala Německá Radouň, německy , v nejstarších zdrojích také označována jako Velká Radouň).

Od zbytku obce byla tato část oddělena ještě před rokem 1487 – zřejmě se jednalo o zbytek majetku, který si ponechal výše zmíněný Olbram ze Štěkře. Roku 1492 byla tato část vsi v držení rodu Doudlebských z Doudleb, následně roku 1550 přešla do držení rodu Rožmberků a roku 1551 do majetku rodu Vrchotických z Loutkova. Ti ji připojili ke svému statku Vřesná u Kardašovy Řečice. Po bitvě na Bílé Hoře jim byl majetek zkonfiskován a tyto statky připadly postupně panství jindřichohradeckému, roku pak 1693 panství třeboňskému a nakonec roku 1735 panství Kardašova Řečice, jehož součástí zůstaly až do zavedení obecní samosprávy roku 1850.

Roku 1675 je v urbáři panství jindřichohradeckého uvedeno, že k jednomu gruntu náleží již tehdy zpustlý mlýn (dnešní čp. 2, mlýn Tůmův).

Samotný název Dolní Radouň () se pro tuto část vsi používal zřejmě jen zřídka, například v Müllerově mapě Čech či v mapách třeboňského panství, které z ní vycházejí, nebo v několika rejstřících a místopisných slovnících. V místních pramenech (gruntovních knihách či seznamech poddaných) jsou tyto statky nazývány prostě Horní Radouň a někdy jsou řazeny také k sousední Okrouhlé Radouni.

Špitální grunty

Nejpozději od roku 1485 nepřetržitě až do roku 1850 náleželo několik gruntů roztroušených po celé obci (jedná se o dnešní čp. 3, 4, 25 a 39) do správy Ústavu pro chudé v Jindřichově Hradci, tak jako téměř celá sousední obec Okrouhlá Radouň. Tyto statky tak vlastně po celou historii obce stály zcela stranou výše popsaného vývoje.

Pamětihodnosti

V obci se nachází kaplička svatého Jana Nepomuckého z 19. století a pamětní deska obětem první světové války na budově bývalé školy. V místní části Bukovka je kaplička a ve Starém Bozděchově také na budově bývalé školy pamětní deska místnímu partyzánskému hnutí.