České Velenice

Pamětihodnosti

• Kostel sv. Anežky České podle projektu architekta Václava Pilce z roku 1935
• stoletá jírovcová alej v Revoluční ulici (významný krajinný prvek)
• Velenický klen na třídě Čsl. Legií (památný strom)

• Kostel sv. Anežky České

• Městský úřad

• Nádraží před elektrifikací

• Současné nádraží z roku 1950

• Viadukt

Historie

Hospodářský a stavební rozmach na území dnešních Českých Velenic byl nastartován výstavbou železnice. Na strategicky výhodném místě, asi 2,6 km západně od centra Gmündu bylo vybudováno nádraží, které tvořilo významný železniční uzel celého Rakouska-Uherska. Vedly odtud tratě z Vídně do Plzně (1869) a do Prahy (1871). V souvislosti se stavbou nádraží byly vybudovány i železniční dílny a opravny, které byly pro pozdější vývoj Č. Velenic nesmírně důležité (měly více než 1000 zaměstnanců). Za prací se tak do osad, které tvořily předměstí Gmündu přistěhovaly spousty dělníků. Bývalé osady se tak rychle měnily k nepoznání. Celé předměstí dostalo moderní městský ráz. Proběhla výstavba dvou- až třípodlažních domů podél dnešních ulic Čsl. legií, Revoluční a Vitorazská, dále hotelů a obchůdků.

Po 1. světové válce bylo na základě smlouvy ze Saint-Germain-en-Laye 10. září 1919 město Gmünd rozděleno. Větší část zůstala v Rakousku, severozápadní část t.j. nádraží a okolí, za řekou Lužnicí, byla odtržena od Rakouska a byla od 31. července 1920 přičleněna k Československu. Dnešní České Velenice vznikly spojením původních vesnic Dolní Velenice (1387 Wielants, 1496 Bielants, Unter a Ober Wielands), Česká Cejle (od 1280, německy Böhmzeile) a Josefsko (od 1780). Tento útvar se zpočátku nazýval Cmunt v Čechách. Český Cmunt se 1. prosince 1922, podle výnosu ministerstva vnitra č. 85374, stal městem, které dostalo název České Velenice .

V říjnu 1938 byly České Velenice připojeny k Německé říši, k městu Gmünd, a dostaly název Gmünd III.-Bahnhof. Během druhé světové války byl v Gmündu zřízen sběrný tábor, v němž byli umístěni maďarští židé. Válka zde skončila velice nešťastně; na žádost Rudé armády byly 23. března 1945 České Velenice jako důležitý železniční uzel, jímž proudily na východ německé zbraně, bombardovány americkým letectvem. Třicet bombardérů Consolidated B-24 Liberator 15. letecké armády USA zasypalo nádraží, železniční dílny a okolí tisícem leteckých bomb. Zahynulo asi 1 300 lidí. Bombardování způsobilo hromadný odchod obyvatel z města. Důvodem odchodu byla ztráta obydlí, ale i ztráta zaměstnání v rozbořených železničních dílnách. Rudá armáda vstoupila do města 7. 5. 1945 a den nato převzala správu nad celými dílnami a nádražím. České Velenice tak byly po šesti letech připojeny k Československu.

Po válce bylo postaveno takřka nové město. Bylo vybudováno nádraží, železniční dílny i obytné domy. Předválečný ruch se ale do Velenic už nikdy nevrátil, zapříčinila to zejména „železná opona“, která města izolovala od okolního světa. Až do roku 1989 kontrolovala každého příchozího, a to i z vnitrozemí, Pohraniční stráž. Dnes už však České Velenice dohnaly skoro všechny resty z minulosti, a tak je již většina budov nově zrekonstruovaných, silnice opravené a zeleň, pro České Velenice tolik typická, zase pečlivě opatrována.

Rok 1880 1910 1970 1980 1991 2001 2003 2012 Počet obyvatel

1930	5713	3008	3177	3605	3523	3479	3395

Osobnosti

• Adolf Born (* 12. června 1930) českovelenický rodák – malíř, kreslíř a ilustrátor.
• Josef Bartuška, básník, malíř, divadelník
• Jiří Tichý, malíř
• Karel Valtera, malíř
• Jan Rejžek, novinář, publicista
• doc. Ing. Jan Bílek, elektrotechnik
• Václav Boháč, hudebník