Lišov

Historie

Lišov byl založen pravděpodobně koncem 13. století. Nejstarší písemná zpráva pochází z roku 1334. Zmiňuje účast měšťana Ondřeje z Lišova při obraně Českých Budějovic. Roku 1365 je zmíněn kostel sv. Václava. Ve 14. století náležel Lišov ke královskému panství Hluboká, byl sídlem farnosti a rozsáhlého rychtářství. V dokumentech ze 14. století je zmiňován jako městys (oppidum Lyssaw). Roku 1400 udělil král Václav IV. Lišovu právo odúmrti a roku 1406 i právo hrdelní. Místo poprav bylo u rybníka Čekal. Po husitských válkách práva Lišovu znovu potvrdili král Ladislav Pohrobek i král Vladislav II. Jagellonský. Lišov byl často zastavováno různým šlechtickým rodům, a tak se pány Lišova postupně stali Lobkovicové, Rožmitálové, Pernštejnové, páni z Hradce, či Malovečtí z Malovic. Svobodný pán Ondřej Ungnad ze Sulneku založil roku 1535 pivovar. Od roku 1561 bylo panství Hluboká v držení pánů z Hradce. Jáchym Oldřich z Hradce povolil Lišovským vařit pivo a svobodně jej prodávati ve městě a sedmi krčmách (Hůry, Jelmo, Levín, Libnič, Velechvín, Kaliště a Třebotovice).

Roku 1561 potvrdil císař Rudolf II. Lišovu právo vaření piva a povolil pořádat dva výroční trhy a ve čtvrtek týdenní trhy. V roce 1611 byl Lišov obsazen Pasovskými. Vojsko odtáhlo až po vyplacení výpalného panem Petrem Vokem z Rožmberka. V průběhu stavovského povstání bylo město 15. června 1619 při ústupu stavovských vojsk vypáleno. Zanikla škola kostel i fara. Císař Ferdinand II potvrdil roku 1630 dosavadní privilegia. Ve městě byl zřízen magistrát. V čele města stál primátor a 11 konšelů, 6 členů malé rady, rychtář a radní písař. V roce 1661 byl Lišov spolu s celým hlubockým panstvím zakoupen Schwarzenberky. Jan Adolf Schwarzenberg založil ve městě 2. září 1676 knížecí schwarzenberský špitál. Od roku 1698 usilovali lišovští měšťané o propuštění z poddanství. Roku 1699 udělil Ferdinand ze Schwarzenbergu privilegium svobodného a neomezeného přijímání a propouštění občanů proti zaplacení propustného. Roku 1706 se Lišov stal svobodným

2. světová válka postihla i obyvatele Lišova. V dubnu 1942 byla vystěhována židovská rodina Sachsů, která později celá zahynula v koncentračním táboře. 11. června 1942 bylo město obklíčeno německými vojáky a gestapo provádělo domovní prohlídky a kontroly průkazů. 26. června 1942 byli zatčeni gestapem a popraveni lišovský soudce JUDr. Hyacint Jahn a truhlář František Bambule.

Památky a zajímavosti

Kostel sv. Václava

kostel stál v Lišově prokazatelně již od 14. století. Koncem 19. století již starý kostel nedostačoval svou kapacitou. Proto byl v letech 1862–1864 vybudován nový kostel sv. Václava. Z původního kostela zůstala pouze věž s podezdívkou. Varhany byly zakoupeny z Nového Města na Moravě. Roku 1864 byl kostel vysvěcen biskupem J. V. Jirsíkem. Později byla věž mírně přestavěna a roku 1878 se začalo s výměnou krytu věže. V roce 1898 byla fara v Lišově povýšena na děkanství. Z bývalých čtyř kostelních zvonů byl nejstarší sv. Václav z roku 1508. V roce 1917 byl zakoupen a vysvěcen nový zvon, který byl v roce 1934 znovu ulit tak, aby ladil s ostatními zvony. 28. září 1934 následovala slavnost svěcení zvonů spolu s oslavou sedmdesátého výročí vysvěcení a posvěcení chrámu sv. Václava. Mše zde slouží páter Marcin K. Chmielewski.

Schwarzenberský špitál

Špitál nechal vystavit kníže Schwarzenberg v letech 1675–1676. Tento objekt je zasvěcený svatému Janu Křtiteli a svatému Antonínu Paduánskému. Dne 2. září 1676 nechal kníže Jan Adolf I. ze Schwarzenbergu zaopatřit 6 mužů a 6 žen (především se jednalo o schwarzenberské zaměstnance, chudé a nemocné poddané), kterým zajistil stravu, oděvy a především střechu nad hlavou. Až do 20. století chovanci špitálu měli za povinnost nosit oděv ve schwarzenberských barvách, tj. modré a bílé a v neděli chodívat v těchto stejnokrojích do blízkého kostela. Přirozeně tím vzbuzovali zájem občanů Lišova. „Parádní uniforma“, jak nazval tento oděv Jan Jakš (rodák z Lišova), zahrnovala po kolena dlouhý kabát s modrým límcem a jedním modrým rukávem, modré rukavice a bílý klobouk s modrou stuhou. Dámy nosily modré sukně, bílou pelerinu s modrým límcem a na hlavě černý, hedvábný šátek zavázaný pod bradou. Roku 1936 předal Jan ze Schwarzenbergu budovu špitálu městu Lišov, které ji použilo pro kulturní a vzdělávací účely. Byla vytvořena mateřská škola, třídy obecné školy a část byla využita jako městské muzeum. Ve školním roce 1955/1956 byl objekt přeměněn na školní jídelnu.

Současná rozsáhlá trojkřídlá budova s knížecím erbem na čelní straně objektu směrem na hlavní třídu, se zasklenými arkádami s původními trámovými stropy je sice přestavěným, ale jediným dosud zachovaným špitálem v Jihočeském kraji, který dokumentuje barokní poddanské poměry. Dnes je v této budově umístěna městská knihovna, městské muzeum F. M. Čapka a galerie J. R. Schustera. Konají se zde také koncerty vážné hudby.

Škola

První škola je doložena v roce 1592. Nová školní budova byla postavena 1636, patrová budova v roce 1826. V roce 1883 je doloženo 659 dětí. Měšťanská škola byla otevřena 1901. Současný školní areál je z roku 1973.

Průmyslová škola byla založena 1899, v současnosti vyučuje obory: truhlář, čalouník, podlahář, zednické práce, kuchařské práce, prodavačské práce, šití oděvů, práce v autoservisu, pečovatelské práce, truhlářské práce a zámečnické práce.

Bývalý pivovar

Budova pivovaru byla postavena v 16. století. Po zrušení pivovaru byla budova roku 1894 předána Sokolu Lišov.

Zeměpisné zajímavosti

Jihozápadně od Lišova se nachází stálý nivelační bod zvaný Locus perennis („Věčné místo“) – jeden ze sedmi základních bodů výškového měření v bývalém Rakousku-Uhersku. Zdejší nadmořská výška je zde přesně 565,1483 m n. m. (podle hladiny moře v Terstu). Značka je kryta jehlanem s latinským názvem a bývá mylně pokládána za střed Evropy. Locus perennis je chráněn jako významná technická památka.

U vrchu Větrník se nachází také trigonometrický bod I. řádu.

Pověsti

K Lišovu má vztah pověst o zvonu Bumerinu' z Černé věže v Českých Budějovicích.

Zaniklé stavby

• Větrný mlýn

Rodáci

• Josef Macarius z Merfelic (1587–1635) duchovní, spisovatel a mecenáš
• Daniel Armogast Hrdlička (1648–1700) schwarzenberský správce, mecenáš
• Antonín Porák (1815–1892) lékař, starosta Lišova a poslanec Českého zemského sněmu
• Ludvík Pávek (1837–1907) polní podmaršálek Rakouské armády
• František Kamarýt (1887–1914) doktor filosofie, překladatel z francouzštiny
• Karel Kordina (1853–1932) strojní inženýr, pedagog a mecenáš
• Josef Vančura (1870–1930), právník, profesor římského práva, papyrolog
• František Miroslav Čapek (1873–1946) vlastenec, organizátor a amatérský historik
• Milan Sachs (1884–1968), hudební skladatel a dirigent, ředitel Záhřebské opery a prezident Chorvatské společnosti hudebního umění
• Emil Pitter (1887–1943), malíř a pedagog, člen Sdružení jihočeských výtvarníků a umělecké skupiny Linie
• Karel Černý (1914–1991), československý důstojník, odbojář za druhé světové války
• Milan Křížek (1926–2018), hudební skladatel, hudební pedagog a violista
• Pavel Molek (* 1980), právník, soudce Nejvyššího správního soudu a autor rozhlasových her
• Ivana Veberová (* 1984) operní pěvkyně