Boršov nad Vltavou

Historie

Pod vrchností

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1261, kdy se jako svědek na listině jmenuje Albert z Boršova (Albertus de Borschowe), dle erbu kosmé střely snad spřízněný s Bavory ze Strakonic. Tento později přesídlil do Horní Stropnice a roku 1290 Boršov věnoval cisterciáckému klášteru ve Vyšším Brodě. Pravděpodobně právě v době před rokem 1290 existoval na strmém ostrohu nad řekou hrad Boršov, ze kterého se dochovaly už jen zbytky valů. V létě 1422 vyplenili boršovský kostel husité pod vedením Chvala z Machovic. V roce 1464 je poprvé zmíněn boršovský rychtář, který zastupoval vyšebrodskou vrchnost. Roku 1351 přiznal Karel IV. Boršovu mílové právo. K roku 1453 se připomíná přívoz přes Vltavu mezi Boršovem a Poříčím. O jedenáct let později jsou zmíněny dvě boršovské krčmy, které figurovaly ve stížnosti Vyšebrodského kláštera na Budějovičany, kteří měli na území Boršova a okolních vesnic ničit pivovarská zařízení.

S výjimkou krátkodobého zastavení vsi rožmberskému písaři Mikuláši z Pelhřimova za vlády Jiřího Poděbradského, patřil Boršov pod Vyšebrodský klášter až do zrušení poddanství. Dle urbáře z roku 1530 měla ves v této době 20 usedlostí. Tragicky se do dějin obce zapsala událost, k níž došlo za Stavovského povstání, tehdy o Božím těle 18. června 1620 vtrhli do zdejšího kostela uherští vojáci, pobili přítomné věřící i s farářem a kostel vyrabovali. V roce 1706 byla v Boršově poprvé zmíněna škola. Školní budova měla dvě místnosti, jedna byla bytem obecního učitele, druhá byla učebnou.

Po roce 1848

Od roku 1850 se Boršov stal samostatnou obcí, která postupně začala srůstat s ob V roce 1950 byl pro nově spojený Boršov s Poříčím úředně stanoven název Boršov nad Vltavou. O dva roky poté byl v Kubatkově vile zřízen dětský domov, který funguje dodnes. V roce 1960 začala do Boršova nad Vltavou zajíždět budějovická MHD. V roce 1969 byla ukončena těžební činnost v boršovském kamenolomu. O šest let později, v roce 1975, byla dokončena stavba nové dominanty sjednocené obce – velkokapacitního sila poblíž nádraží. Dalším velkým zásahem do podoby obce byla nová rychlostní silnice (dnešní E55) dostavená v roce 1980, která protnula Poříčí ve dví. Od 1. července 1985 do 23. listopadu 1990 byla k Boršovu připojena Vrábče i s osadami Jamné, Koroseky, Kroclov, a Slavče. 24. listopadu 1990 se Vrábče opět osamostatnila s Koroseky a Slavčí, Kroclov se vrátil zpět pod Vrábči až od 1. ledna 1992 a Jamné už zůstalo Boršovu.

V roce 1998 postavila obec na levém břehu Vltavy vodácké tábořiště v reakci na zvyšující se oblibu sjezdu Vltavy. Boršov nad Vltavou byl jako mnohé jiné obce u řek silně zasažen povodněmi v roce 2002. V jejich důsledku musel být stržen starý silniční most a postaven nový. Hromadná výstavba nových rodinných a řadových domů mezi lety 2002 a 2004 zapříčinila strmý nárůst obyvatel obce a Boršov nad Vltavou tak získal některé rysy satelitního městečka. V roce 2019 získala obec v soutěži Vesnice roku Oranžovou stuhu za Jihočeský kraj. Oranžová stuha je udělována obcím za spolupráci se zemědělskými nebo lesnickými podniky a organizacemi.

Pamětihodnosti

• Farní kostel svatého Jakuba Většího, gotický stavba z konce 15. století s dochovanou kamennou křtitelnicí a jedním z nejstarších zvonů v Čechách.
• Fara čp. 49 z let 1790 až 1791 na místě starší budovy
• Kaplička v ulici Farní
• Kaplička svatého Jana Nepomuckého v ulici Poříčská
• Kaplička svatého Petra v ulici U Sila
• K
• Zámek Poříčí, ulice U Zámečku čp. 196
• Pozůstatky zaniklého Boršovského hradu – asi z poloviny 13. století, nad levým břehem Vltavy jihozápadně od obce
• Hubatkova vila – secesní vila z konce 19. století, dnes sídlo dětského domova
• Pomník kpt. Raymonda F. Reutera – na okraji lesa asi 1,3 kilometru západně od Boršova, poblíž cesty do Zahorčic. Tento americký stíhací pilot zde zahynul 17. dubna 1945 v troskách svého Mustangu P-51 poté, co byl při pronásledování německého letounu zasažen pozemní palbou z letiště Planá.
• Pomník Gustava Habrmana ve švestkovém sadu na severozápadním okraji vsi
• Pomník obětem druhé světové války – v ulici Farní mezi kostelem a farou

Osobnosti

• Maxmilián Millauer (1784–1840), místní duchovní, později zastával funkci rektora Univerzity Karlovy a direktora Královské české společnosti nauk.
• Martin Krejčí (†1918), legionář na italské frontě, zajatý a popravený Rakousko-Uherskou armádou v kasárnách v Coneglianu