Valašské Meziříčí

Historie

Poprvé se Meziříčí připomíná v roce 1297, městem je nazýváno od roku 1377. Původně se nazývalo jen Meziříčí, přívlastek Valašské dostalo teprve v 18. století, ojediněle se objevuje roku 1718, do té doby bylo nazýváno Meziříčí nad Bečvou nebo Meziříčí pod Rožnovem. Vzniklo na levém břehu Rožnovské Bečvy. Na pravém břehu byla založena obec Krásno, roku 1491 povýšená na městečko. Přestože Meziříčí a Krásno měly po několik staletí společnou vrchnost, k jejich spojení v nynější Valašské Meziříčí došlo až v roce 1924; Valašské Meziříčí se tak stalo největším městem na Valašsku. V obou obcích kvetl obchod a řemesla, ale ničily je války, morové epidemie a požáry.

Významným šlechtickým rodem zde byli Žerotínové, kteří nad Bečvou vybudovali renesanční zámek, jenž je v současné době jednou z nejrozsáhlejších kulturních památek v okrese. V druhé polovině 16. století bylo obehnáno kamennými hradbami. Za třicetileté války bylo několikrát poničeno útoky obou stran tak, že některé domy na předměstí, ale i uvnitř hradeb, již nebyly nikdy obnoveny. Hradby byly rozbořeny v polovině 19. století. Náměstí i s přilehlými ulicemi je však pouze torzem někdejšího původně středověkého města. Toto území je ohraničeno dnes již neexistujícími městskými hradbami a od 10. září 1992 je vyhlášeno městskou památkovou zónou (MPZ). Budova radnice pochází z roku 1677, od roku 1850 v ní bylo sídlo okresního úřadu a soudu.

Od roku 1850 bylo Meziříčí sídlem okresního hejtmanství. Zatímco ve druhé polovině 19. století však vznikaly v Krásně n. B. průmyslové podniky, sklárny, továrny na hospodářské stroje, výrobu kůží, textilu, keramiky, klobouků atd., byly v Meziříčí zřizovány střední a průmyslové školy; k nejstarším patřil Spolek katolických tovaryšů 1855. V roce 1863 přišel do Meziříčí advokát dr. Alois Mikyška. Jeho veřejná a politická práce ovlivňovala čtyřicet let veškeré dění města a celého Valašska. V roce 1871 bylo založeno gymnázium, o tři roky později byla zřízena odborná škola pro zpracování dřeva. Jistou zvláštností v meziříčském školství bylo dívčí gymnázium. Jako sídlo prvních českých středních škol na severovýchodní Moravě, muzeí a řady spolků bylo nazýváno Valašskými Athénami. Od konce 19. století navštěvoval město za svých letních pobytů v Podlesí „Na Žabárně“ Tomáš Garrigue Masaryk se svou rodinou, který se stal později poslancem za Valašsko ve Vídeňské říšské radě. Jeho hojně navštívená přednáška z 30. března 1907 zde v tomto roce vyšla i knižně (O klerikarismu a socialismu). V roce 1908 zde Rudolf Schlattauer založil první gobelínovou školu na českém území. Dnes se jmenuje Moravská gobelínová manufaktura. Velký význam hospodářský, kulturní a společenský měly pro život města a celého Valašska také tiskárny.

Po roce 1945 se město stalo jedním z center chemického a sklářského průmyslu. Na přelomu února a března 1954 zde propukla epidemie břišního tyfu. V roce 1960 byl zrušen okres Valašské Meziříčí a Valašské Meziříčí tak přestalo užívat status okresního města, kterým se mohlo pyšnit 110 let. Během 60. až 80. let 20. století se ráz města do velké míry proměnil díky rozsáhlé asanaci, jež zničila podstatnou část městské historické zástavby.

Pamětihodnosti

Zámek Žerotínů

Začal se stavět za vlády Jana z Pernštejna v roce 1538, dostavěli ho Žerotínové. Ve druhé polovině 19. století byl využíván jako ženská trestnice. Během válek se proměnil na vojenský lazaret. K severnímu křídlu přiléhá velmi hodnotný kamenný portál se znakem hrabat Žerotínů. Rozsáhlá rekonstrukce zahájená na sklonku minulého století učinila ze zámku Žerotínů centrum kulturního života města. V jeho prostorách se nachází divadelní sál. Suterén je vyhrazen pro kulturní a hudební M-klub.

Zámek Kinských

Zámek vznikl na místě původní barokní správní budovy rožnovsko-krásenského panství, která byla do poloviny 18. století dřevěná. Přízemní zděné stavení, které starší dřevěnou budovu nahradilo, pak bylo v roce 1854, za majitele Eugena Kinského, přestavěno na panské sídlo v empírovém slohu. Zámek byl zvýšen o jedno patro a opatřen mansardovou střechou s břidlicovou krytinou.

Od roku 1988 byl zpřístupněn veřejnosti. Návštěvníci si zde mohou prohlédnout čtyři stálé muzejní expozice: Valašské Meziříčí v zrcadle dějin, Sklo a gobelíny, Nástropní obrazy ze zámku Lešná u Valašského Meziříčí a Kavárničku Antonína Duřpeka. V muzeu se také pořádají historické, výtvarné, etnografické či přírodovědné výstavy.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Tento římskokatolický farní kostel byl postaven v druhé polovině 17. století, na místě dřívějšího kostelíka z 13. století. K původní stavbě v gotickém stylu však byla v roce 1581 přistavěna dodnes stojící renesanční věž. Po roce 1680 přibyla nová barokní kaple a v polovině 18. století byla barokně upravena hlavní loď.

Hvězdárna

Hvězdárna se nachází na jižním okraji města, na kopci zvaném Stínadla. Pro veřejnost byla otevřena v roce 1955. Od roku 2001 je součástí Hvězdárny Valašské Meziříčí zrekonstruovaný historický objekt Ballnerovy hvězdárny z roku 1929, v němž byla zřízena malá výstavní síň. Hvězdárna je přístupná pro veřejnost každý pracovní den ve večerních hodinách.

Za příznivého počasí je možno pozorovat například Měsíc, planety, hvězdy, dvojhvězdy, mlhoviny, hvězdokupy apod. Hvězdárna pořádá během roku pravidelné přednášky pro veřejnost, víkendové semináře, organizuje astronomické kroužky, letní tábor pro mládež, doplňkovou výuku pro školy a další akce.

Hvězdárna se rovněž věnuje odborné pozorovatelské činnosti, a to především v oblasti pozorování Slunce, proměnných hvězd a měření okamžiků zákrytů hvězd tělesy Sluneční soustavy. V areálu hvězdárny se od roku 1957 nachází meteorologická stanice Českého hydrometeorologického ústavu.

Kostel Nejsvětější Trojice

Je částečně roubená stavba, pochází z konce 16. století. Původně to byl renesanční hřbitovní kostel. Nyní je zde soustředěna stálá expozice kamenných a dřevěných plastik architektonického, náhrobního a oltářního charakteru ve správě Muzea regionu Valašsko. K nejzajímavějším exponátům lapidária patří nástěnný náhrobník Magdaleny Žernovské ze Žernovi a epitaf jejího otce Jana, obojí z konce 16. století. Kostel bývá příležitostně využíván také jako koncertní a výstavní síň.

Krásenská radnice

Někdejší krásenská radnice je historickou památkou postavenou v roce 1580. V roce 1766 byla přestavěna v barokním stylu. Budova sloužila svému původnímu účelu až do roku 1924, kdy bylo Krásno nad Bečvou sloučeno s Valašským Meziříčím. Radnice přežila jako jedna z mála krásenských historických budov období socialismu, kdy bylo nešetrnou, ale důležitou výstavbou silnice zničeno celé náměstí a přilehlé budovy. Na místě někdejších historických architektonických skvostů, které přežily bezpočet válek, požárů, povodní a jiných katastrof, byly pro tisíce obyvatel města, vystavěny bytové panelové domy.

Do roku 2019 sloužila budova bývalé radnice jako městská knihovna, od roku 2019 je sídlem atraktivního hravě-vzdělávacího prostoru s interaktivní expozicí pro děti i dospělé "Svět her a poznání Vrtule".

Ostatní památky

• Meziříčská radnice
• Kostel svatého Jakuba Většího v Krásně nad Bečvou
• Dům U apoštolů
• Secesní Zemský ústav pro výchovu hluchoněmých dětí
• Barokní morový sloup se sochou Panny Marie
• Kostel s farou Českobratrské církve evangelické v parku Botanika na Husově ulici
• Památník osvobození na Helštýně
• bývalý Manský zámek
• Vila čp. 486
• Dům čp. 111/7 v Křížkovského ulici
• Dům čp. 115/3 v Křížkovského ulici
• Dům čp. 82/1 v Poláškově ulici

Osobnosti

• Miloslav Baláš (1907–1983), spisovatel
• Ladislav Baletka (1944–2011), historik a archivář
• Milan Baroš (* 1981), fotbalista
• František Saleský Bauer (1841–1915), olomoucký arcibiskup
• Tomáš Berdych (* 1985), tenista
• Jan Bezděk (1973–2015), frontman skupiny Elektrïck Mann
• Marie Bognerová (1931–1997), akademická malířka a ilustrátorka
• Milan Borovička (1925–2011), fotograf
• Bohuslava Bradbrooková (1922–2019), spisovatelka a literární historička
• Hana Buštíková (* 1950), zpěvačka
• Martin Dorazín (* 1968), novinář
• Petr Fiala (* 1964), frontman skupiny Mňága a Žďorp
• Martin Františák (* 1974), divadelní režisér a dramatik
• Igor Indruch (* 1967), spisovatel
• Stanislav Indruch (1899–1974), gymnasta, olympionik, protifašistický bojovník a podnikatel
• Markéta Irglová (* 1988), skladatelka, zpěvačka, herečka
• Jana Janovská (* 1928), herečka a pedagožka
• Jaroslav Jarský (1925–2025), herec a inspicient
• Ivan Kolařík (1920–1942), československý voják a příslušník výsadku Out Distance
• Hugo Kosterka (1867–1956), překladatel
• Milan Kremel (* 1945), bývalý motokrosový závodník
• Jiří Křižan (1941–2010), scenárista
• Jaroslav Levinský (* 1981), tenista
• Benedikt Tomáš Mohelník (* 1970), dominikán, teolog
• Alena Mornštajnová (* 1963), spisovatelka
• Jiří Papež (1931–2004), herec
• Milan Pařenica (* 1960), umělecký řezbář, restaurátor, písmorytec, kameník
• Rudolf Pernický (1915–2005), válečný hrdina
• Zdeněk Plesník (1914–2003), funkcionalistický architekt, autor mnoha staveb ve Zlíně
• Vlasta Redl (* 1959), hudebník, skladatel
• Dobroslav Riegel (* 1932), herec, člen Satirického divadla Večerní Brno
• Alois Schneiderka (1896–1958), malíř
• František Srbecký (1840–1909), katolický kněz a politik, zemský poslanec
• Roman Staněk (* 2004), český pilot šampionátu Formule 2
• Marie Šťastná (* 1981), básnířka
• Engelbert Šubert (1879–1946), politik
• Josef Temnitschka (1815–1895), právník, prezident Vrchního zemského soudu v Čechách
• Samuel Třanovský (1625–1684), evangelický duchovní, liptovský senior; syn Jiřího Třanovského
• Jana Ullrichová (* 1938), malířka a dlouholetá vedoucí výtvarného oboru ZUŠ (oceněná cenou města za rok 2011)
• Jan Ullrich (* 1968), jazykovědec (světový odborník na jazyky severoamerických indiánů)
• Vladimíra Včelná (* 1978), herečka
• Marek Wollner (* 1967), investigativní novinář