Rožnov pod Radhoštěm

Historie

Poprvé je Rožnov zmiňován v roce 1267 v listině svého zakladatele, olomouckého biskupa Bruna ze Šaumburku. Rožnovský hrad na kopci Hradisko je doložen již roku 1310, sloužil spolu s hrady Helfštýn a Hukvaldy k ochraně Moravy před uherskými nájezdníky. Žili zde páni z Kravař, Cimburkové, sedmihradský vévoda Petr, ale i loupeživý rytíř Jan z Messenberka. Hrad byl částečně rozbořen roku 1539 na rozkaz císaře Ferdinanda I., a mušelín). Jejich vládu připomíná černý lev v městském znaku.

K roku 1687 je v Rožnově uváděna papírna, od roku 1712 pivovar, který nechal postavit Karel Jindřich ze Žerotína. V letech 1748–1752 byl v obci po předcházejících dřevěných kostelech vystavěn nový, zděný kostel Všech svatých. V té době ve farnosti působil mladý kněz Antonín František Hohn (knězem 1745–1752). Dostavbu kostela zdržely nepokoje, dokončen tak byl až v roce 1752.

V roce 1796 si brněnský lékař František Kročák uvědomil léčebné působení místních klimatických poměrů a poslal do města první čtyři nemocné s plicními chorobami. Od té doby rostla známost Rožnova coby klimatických lázní. Oficiálně je založil tehdejší ředitel panství Josef Drobník, na světovou úroveň je později pozvedli lékaři František Polanský a Vladislav Mladějovský. Pacienti se léčili žinčicí a vycházkami, později i koupelemi a elektroléčbou. Lázeňství zde bylo na vrcholu počátkem 20. století, kdy byl Rožnov pro příznivé klima řazen mezi nejlepší léčebné lokality v Evropě a přirovnáván ke švýcarskému Davosu nebo italskému Meranu. Za léčbou nemocí dýchacího ústrojí i srdce sem každou sezónu přijíždělo až 3000 hostů. Patřil mezi ně např. zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud nebo přírodovědec Gregor Mendel. V rámci rozvoje lázeňství byla v letech 1934–1935 postavena Masarykova ozdravovna na vrchu Kozinec, svému účelu ale sloužila jen krátce. Na konci 2. světové války byla přebudována na lazaret, později se stala zotavovnou ROH. Lázně byly zrušeny v roce 1953. Viditelnou připomínkou tehdejších dob zůstal Společenský dům v městském parku.

Z hlediska dopravního spojení bylo významnou událostí vybudování železniční tratě do Krásna nad Bečvou (dnes součást Valašského Meziříčí), po ní první vlaky projely v roce 1892.

V roce 1925 bylo založeno Valašské muzeum v přírodě, nejstarší a největší tzv. muzeum pod širým nebem (v angličtině open-air museum) ve střední Evropě.

Rožnov byl osvobozen Rudou armádou 6. května 1945 po přestřelkách, bombardování a následném ústupu německých vojsk z města.

V roce 1950, v souvislosti s rychlým rozvojem národního podniku Tesla Rožnov, byla zahájena výstavba nejstaršího rožnovského sídliště – Záhumení. Třípatrové bloky domů se staly domovem pro zhruba tisíc lidí. Sídliště je zároveň trvalou expozicí sgrafit akademického malíře Jana Kobzáně. Touto technikou, zejména přírodními motivy, vyzdobil vstupy domů nebo rámy kolem balkónových oken. Nejbohatěji zdobené jsou sloupové balkóny dvou protilehlých domů v křížení ulic Boženy Němcové a Julia Fučíka.

V polovině 20. století klesl význam rožnovské „struhy“ pro místní průmysl, jako poslední ji využívala papírna (původní Dolní mlýn). Kolem roku 1973 do ní bylo uloženo potrubí kanalizace a struha byla zasypána. Její malá, ale funkční část zůstala zachována u horního splavu Bečvy, odkud dodnes přivádí vodu k pohonu technických staveb v Mlýnské dolině, expozici Valašského muzea v přírodě, napájí také potůček protékající městským parkem.

V roce 2010 byla obnovena tradice vaření piva a otevřen zrekonstruovaný pivovar (založen v roce 1712),

Pamětihodnosti

• Kostel Všech svatých
• Evangelický kostel
• Valašské muzeum v přírodě s dřevěným kostelem sv. Anny
• pomník T. G. Masaryka na Masarykově náměstí
• Jurkovičova rozhledna na Karlově kopci
• Rožnovský pivovar – začal fungovat po obnově v roce 2010

Zaniklé stavby

• Paláčkův mlýn, Čechova 154, vodní mlýn s pilou a pekárnou

Osobnosti

• Karel Jindřich ze Žerotína (1672–1716), majitel dědičného panství Rožnov-Krásno, stavitel rožnovského pivovaru
• Michal Jurajda (1812–1874), starosta města, poslanec zemského sněmu
• Čeněk Kramoliš (1862–1949), učitel a spisovatel, zaměřený na Valašsko
• Emanuel Vencl (1874–1939), československý politik, poslanec za agrárníky, ředitel hospodářské školy v Rožnově
• Josef Petřek (1881–1943), učitel, oběť nacismu, otec pravoslavného kněze a světce Vladimíra Petřka.
• Bedřich Vašek (1882–1959), katolický kněz, badatel a profesor teologických fakult v Olomouci a Bratislavě
• František Frištenský (1887–1965), zápasník a sedlák. Bratr Gustava Frištenského. V Rožnově žil s rodinou v letech 1960–1965. Zemřel u syna Dalibora v Kašperských Horách.
• František Chovanec (1900–1972), politik Československé sociální demokracie, poválečný poslanec Ústavodárného Národního shromáždění
• Metoděj Jaroslav Mičola, SDS, PhDr. et ThLic. (1911–1942), kněz ve farnosti sv. Petra a Pavla v Prostějově a oběť heydrichiády v r. 1942
• Karel Solařík (1915–2007), akademický malíř a grafik
• Jaroslav Frydrych (1928–1982), malíř, který ve svém díle zachytil valašskou krajinu i tváře místních lidí, pochován na Valašském Slavíně
• Jaroslav Štika (1931–2010), valašský národopisec, dlouholetý ředitel Valašského muzea v přírodě
• Richard Jeřábek (1934–2006), etnolog a pedagog na Masarykově univerzitě v Brně
• Radúz Mácha (* 1987), herec, člen Činohry Národního divadla
• Vojtěch Kovařík (* 1993), malíř a sochař, vyrůstal v Rožnově