Tučapy

Historie

Nejstarší záznamy

Tučapy patří mezi nejstarší obce okresu Uherské Hradiště. Zpočátku podléhala obec spolu s Veligradem, Kostelany a Ořechovem panství spytihněvskému, později panství velehradskému. Velehradský klášter svěřoval panství v Tučapech různým šlechtickým rodům, v držení Tučap se jich vystřídala celá řada. První písemná zmínka o obci se vyskytuje v nadační listině z roku 1141 k nově postavenému kostelu sv. Václava v Olomouci, vydané biskupem Jindřichem Zdíkem. Listina rozděluje majetek olomoucké diecéze, k proboštství spytihněvskému příslušel i majetek vesnic, tedy i obce Tučapy.

Další osudy nejsou po sto let znamenány až do roku 1228, kdy Přemysl Otakar I. ve své darovací listině vymezuje hranice darovaného území velehradskému klášteru až po Polešovice, tam je uvedeno jméno Tzaplanzan. Další záznam v roce 1370, kdy pan Dětřich z Moravan přenechal část tučapského panství panu Jarohněvovi z Buchlovic. Majetek tučapského panství vykazoval tři dvory a jednu tvrz. Tvrz se zapisuje roku 1527 a 1528. Zbytky tvrze byly objeveny v trati Huménky a Panské. Panství se dvůr už nevyplácel. Bývalé stavení dvora bylo rozděleno na šest chaloupek, říká se jim Ve dvoře. Chrasť (tučapský kopec) koupila při rozdělování zbytku dvora boršická obec na pastviště. První roky po válce vládla v republice bída a nezaměstnanost.

Druhá světová válka a po válce

V březnu 1939 překročila německá armáda hranice Československé republiky, Adolf Hitler donutil vládu vydat rozkaz ke kapitulaci vojska. Ze svobodné republiky se stal Protektorát Čechy a Morava. Začal se organizovat odboj, v Tučapech byla místní skupina ustavena v květnu 1940, k dispozici měla dobře uschované zbraně a střelivo. Vše se však prozradilo a tak došlo k zatýkání a věznění šest zdejších občanů. Nedostávalo se potravin a průmyslového zboží. Byl zaveden přídělový systém na lístky. V roce 1942 odebralo německé vojsko ze zdejšího kostela oba zvony. Na nucené práce do Říše bylo odesláno 28 mužů a 4 ženy.

Dne 28. dubna 1945 se rumunská vojska přibližovala od Polešovic a Vážan do Tučap. V podvečer byla vesnice úplně obsazena vítězným vojskem. K prvnímu slavnostnímu shromáždění se občané sešli 3. května, při čemž provedli volbu 12 členů Národního výboru. Na počest osvobození byla 6. května uspořádána slavnost stavění máje s proslovem, básněmi a hudbou. Z německých věznic a koncentračních táborů se kromě jednoho vězně všichni vrátili.

Pečeť obce

Nejstarší obecní pečeť Tučap pochází z první poloviny 19. století. Byla mosazná o průměru 35 mm. V pečetním poli, lemovaném jemnou linkou, je v barokním štítě vpravo hrozen, vlevo vinařský nůž. Opis – PECZET DIEDINY TUCZAP – je vrouben vavřínovým věncem a mezery mezi slovy jsou vyplněny ornamentem. Vinný hrozen je dokladem pěstování vinné révy v obci

Znak a prapor

Právo užívat prapor a znak bylo obci uděleno 26. 5. 2000. Při oslavách 870 let první zmínky o obci v roce 2001 byly vysvěceny obecní symboly – prapor a znak.

Popis vlajky: List tvoří tři vodorovné pruhy, žluto–bíle polcený, zelený a bílo–žlutě polcený. V zeleném pruhu dva vinné hrozny, žlutý a bílý, na propletených stoncích. Poměr šířky k délce listu je 2:3.

Popis znaku : V zeleném štítě nad zlato-stříbrně čtvrcenou věží s cimbuřím dva propletené stonky vinné révy, každý s jedním hroznem, pravý zlatý, levý stříbrný.

V 16. století se v obci připomíná panská tvrz, jejíž symbol se stal základem obecního znaku. K tvrzi patřily tři dvory. Hlavní hospodářskou činností bylo vinařství a zemědělství, proto se jejich symboly staly součástí obecních znaku. Figura tvrze dokládá přítomnost panského sídla, motiv hroznu připomíná zdejší vinařskou tradici, zelená barva štítu symbolizuje zemědělský charakter obce, zlatostříbrné čtvrcení tvrze a shodné zbarvení hroznu připomínají čtvrcení původního domácího štítu vladyckého rodu z Tučap.

Památky a pamětihodnosti

Výraznou z dálky viditelnou dominantou obce je kostel svatých Cyrila a Metoděje. Ve vsi je také pomník padlým v první světové válce a nad vsí kaplička Božího srdce Páně. Bývaly často zakládány na přírodou chráněném místě. Sídla drobné šlechty jsou s životem a celou strukturou vesnice velmi těsně spjata (tvrzí bývalo opevněné sídlo drobného šlechtice, které stávalo přímo na vsi nebo v její těsné blízkosti a souviselo zpravidla s hospodářským dvorem, přičemž dvůr býval komplex budov, obytných i hospodářských; někdy souvisel dvůr s tvrzí, ale jindy sloužil sám jako sídlo drobné šlechty). V roce 1942 bylo místo pod kazatelnou upraveno pro umístění křtitelnice a nových jesliček. Byl zřízen hřbitov u kostela. Zvony z kostela odvezli Němci na výrobu zbraní, ale následující rok byly pořízeny nové zvony. V roce 1946 byla provedena přístavba kostela pro varhany, následující rok byly varhany koupeny. Kostel byl přístavbou posunut k silnici o 52 metrů. Sochu Panny Marie u kostela dala postavit v roce 1929 Marie Soukalíková č.p. 43.

• Pomník padlých
• Kapličku Božího srdce Páně dal postavit roku 1940 starosta obce Vojtěch Fryšták pro svou nemocnou dceru. V roce 1990 proběhla obnova kapličky. Byly opraveny omítky a nová střecha.

Drobné sakrální památky

• Sochu Panny Marie u kostela dala postavit v roce 1929 Marie Soukalíková.
• Železný kříž na kamenném podstavci u silnice mezi obcemi Boršice a Tučapy věnoval roku 1902 P. Jan Studený, farář z Boršic. V roce 2015 byl křížek převeden do majetku Boršic. Obec dostala dotaci na opravu křížku.
• Kříž na dolním konci vesnice byl postaven v roce 1919 na památku šedesátého výročí panování císaře Františka Josefa I. a padesátiletého kněžství otce Pia X. Věnovali dobrodinci a obec Tučapy.

V neděli 9. 11. 1913 se slavilo 50 let trvání kaple a byly posvěceny dva kříže: kamenný kříž v horní části vesnice darovala rodina Fryštákova a dřevěný kříž u kaple, který věnovala rodina Soukalíkova.

Přírodní památka Koukolky

Nařízením Okresního úřadu Uherské Hradiště byla oblast Koukolky v roce 2002 prohlášena za přírodní památku, evidenční číslo 2183. Představuje enklávu lučních porostů a bývalých pastvin s teplomilnou florou a faunou druhy rostlin. Rozloha je 1,36 ha, nadmořská výška je od 260 do 290 metrů nad mořem. Území tvoří svah pod zemědělskými terasami s převážně východní až severovýchodní orientací v nadmořské výšce 260–290 metrů. Terén je značně nerovný díky sesuvům ve 20. století. Podklad tvoří zlínské souvrství račanské jednotky magurského flyše charakteristické střídáním pískovců zčásti vápnitých a pískovců glaukonitických.

Geobotanicky náleží území do zóny karpatské ostřicové dubohabřiny. Z ohrožených rostlinných druhů se zde nachází vstavač osmahlý a vstavač vojenský, kozinec vičencovitý, vyskytuje se zde hvězdnice chlumní. V území je i značný podíl křovin, nejčastěji zde roste svída krvavá, růže šípková, hloh nebo ptačí zob obecný. Vzácnou faunu zde zastupují otakárek fenyklový, otakárek ovocný, ťuhýk obecný, krahujec obecný, pěnice valašská, skokan štíhlý, užovka obojková a ještěrka obecná.

Vzhledem k rozloze lokality bylo doporučeno sečení celé lokality najednou, a to jedenkrát ročně v období květen až červen. V roce 2002 proběhla první likvidace náletových dřevin a sečení travnatých ploch. Lokalita je součást honitby, nenachází se zde žádné myslivecké zařízení. Území je využíváno k procházkám zejména obyvateli Tučap. Občasné návštěvy nepředstavují pro území zátěž.

Osobnosti

• Antonín Dokoupil (pedagog) (1851–1921), český středoškolský profesor, publicista a spisovatel
• Matouš Bartoň (1865–???), starosta obce, zemský poslanec
• Bedřich Beneš Buchlovan (1885–1953), spisovatel, překladatel z němčiny a polštiny, učitel a knihovník
• Jaroslav Kaňovský