Starý Hrozenkov (Okres Uherské Hradiště)

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1261, kdy patřila k majetku vizovického kláštera Smilheim. V daném roce věnoval Přemysl Otakar II. klášteru území, zvané Vysoká Lhota až po hranici vsi Drítomá. Na rozdíl od ostatních oblastí na moravsko-slovenském pomezí zde docházelo k prvnímu osídlování již během 11. století. Osídlováno bylo území, které zahrnovalo také současné obce Vápenice, Vyškovec a Žítková, ale i značnou část okolních moravských i slovenských obcí. Bylo to svobodné pohraničí, které se nazývalo „Hozné Pusty“, později „Pusty Hrozinkow“ nebo „Rozinkov“.

Přívlastek Starý se připojoval od první poloviny 19. století na odlišení od Nového Hrozenkova. Krajina trpěla vojenskými vpády Tatarů, Turků a řady dalších. Místní obyvatelé nacházeli útočiště v horách.

V bitvě v Hrozenkovském průsmyku mezi valašskými portáši a Turky, která se odehrála 6. října 1663 padlo okolo 200 Valachů, a 2000–6000 Turků. V roce 1683 vypalovala moravské vesnice vojska kuruců pod vedením Imricha Tökölyho. Počátkem 18. století napadly Moravu povstalecké oddíly uherské šlechty v čele s Františkem II. Rákoczim. Byly sice poraženy, ale jejich vpád přinesl zkázu i území Hrozenkova.

Do roku 1848 ves spadala pod světlovské panství. Do počátku 20. století byly součástí Starého Hrozenkova obce Žítková, Vápenice a Vyškovec, které se v roce 1914 oddělily jako samostatné obce.