Hradčovice

Historie

Obec leží na jedné z křižovatek starých obchodních a vojenských cest, směřujících do Čech, Slezska a Uher. V místní trati loviště, v poloze severozápadně od středu obce se nacházelo velkomoravské hradiště Bolegradica. Krajem obce procházely vojenské pluky a hordy dobyvatelů rozličného etnika a rozmanitých kultur, které zde stejně jako pravěcí obyvatelé, zanechaly stopy svého pobytu.

Archeologické nálezy a výzkumy

Provedené archeologické výzkumy dokumentují, že k osídlování v katastru obce došlo v mladší době kamenné. Potvrzují to nálezy zjištěné při výkopech základů pro novostavby a úpravu pozemků. Při průzkumech na parcelách č. 723, 740 a 743 byla odkryta část pravěkého sídliště se zbytky ohniště, střepy ručně vyrobených nádob kultury lužické a unětické, a také bronzové lité tyčinky v délce 10–15 centimetrů. K významnějším nálezům dále patří v místní trati Újezdy nalezené další pravěké sídliště se střepy nádob, pazourků, nožíků, šipek a škrabadel.

Při stavbě domů č.p. 174 a 176 byla nalezena bronzová spona. V trati Pod Oborou bylo nalezeno sídliště agrárního typu z doby římské a kostrový hrob, datováno do 5. až 4. století. Nepokoje ukončil až roku 1435 moravský markrabě Albrecht. V roce 1454 Dne 15. června 1919 se v obci konají první poválečné volby do obecního zastupitelstva, starostou je zvolen František Buráň za agrárníky. Následkem špatné životní úrovně nemajetných občanů dochází k vystěhovalectví menší části obyvatel do zámoří, nejvíce do Ameriky. Světová hospodářská krize ve třicátých letech 20. století se odrazila na zaměstnanosti v obci především po uzavření části filiálek a továren v Uherském Brodě. Situace se zlepšila zahájením nových provozů zbrojovek v Uh. Brodě a Bojkovicích. Blížící se nebezpečí hitlerovského Německa vyvrcholilo v roce 1938 všeobecnou mobilizací a odjezdem vojáků v záloze k útvarům. Tito se ale v důsledku zrady spojenců a následné demobilizace vrací zpět do obce. V říjnu téhož roku jsou v obci ubytováni příslušníci 110. pluku těžkého dělostřelectva z posádky v Žilině, kteří byli v rámci demobilizace odveleni zpět na Slovensko. Ve večerních hodinách 15. března 1939 je německým vojskem obsazena železnice, poštovní úřad a rozmístěny německé vojenské hlídky. Po vytvoření protektorátu Čechy a Morava následoval zákaz všech spolků a politických organizací, kromě Národního souručenství, které podle kronikáře ale žádnou činnost nevyvíjelo.

Po politických změnách roku 1989 se v devadesátých letech vrací v restituci majetek rodině Hanáčkové, Hlaváčkové a Holubové. JZD jedná taktéž o vrácení, nebo pronájmu půdy. V roce 1991 bylo v obci 33 soukromých podnikatelů a v roce 1995 již 80. V obci je dále zbudován nový vodovod, plynofikace a pokrytí telefonních sítí. Od roku 2006 vychází pravidelně místní zpravodaj Hradčovské listy.

Pamětihodnosti

Kostel a fara

Datum založení zdejšího kostela není přesně známo, ale už v první písemné zmínce z roku 1406 o tehdejším majiteli vesnice je zmiňován patronát kostela. Podle průzkumů komisaře Památkového úřadu Dr. Karla Svobody z roku 1936 vykazuje kostel čtyři stavební období. Nejstarší období je datováno do 13. století, ze kterého prokazatelně pochází obvodové chrámové zdivo s podezdívkou a třemi původními okny. Do první poloviny 14. století spadá druhé stavební období, kdy bylo zvýšeno zdivo a také výše položena okna. Z tohoto období také pochází střílna, která se nachází v jižní obvodové zdi. Ve třetím stavebním období, které probíhalo v 15. století, dostává kostel tvar nynějšího křížového půdorysu, a to přístavbou obou bočních kaplí a opěrných pilířů. Došlo také k dalšímu zvýšení zdiva. Poslední, čtvrté stavební období je datováno až okolo roku 1670, kdy je kostel barokně upraven a je nově vystavěna věž se zvonicí. Až do roku 1518 je kostel v Hradčovicích vzpomínán jako farní. V době husitských válek je fara s kostelem obsazena husity a v Hradčovicích uváděn kněz Martin, který podával podobojí. Později byla ves přifařena k Vlčnovu, kde byla fara obsazována řeholníky cisterciáckého kláštera na Velehradě. Na počátku 16. století se zdejší obyvatelé připojili k novoutrakvismu, což byl radikální směr kališnické církve, ovlivněné německým luteránstvím. Po třicetileté válce je kostel uváděn jako zpustlý a náležel spolu s kostelem v Uherském Brodě pod kroměřížskou kapitulu. Po zrušení vyhlášeného interdiktu v roce 1657 císařem Leopoldem se kostel stává filiálním k farnímu kostelu sv. Jakuba ve Vlčnově. V roce 1756 je zřízena kaplanská lokalie v Hradčovicích a obnovena fara. Novým zdejším kaplanem je jmenován původně vlčnovský kaplan Jan Vrba z Mladotic, který započal dlouhou řadu kaplanů a kněží, kteří duchovně spravovali zdejší kostel a farnost. V roce 1757 je kostel zvětšen nákladem 1122 zl a 32 kr, uvnitř kostela jsou tři oltáře, po stranách dvě kaple Kristovy rodiny a svaté Anny s obrazy od dobrodinců. Za hlavním oltářem se nachází sakristie a na klenbě a dvou zděných pilířích je nesen kůr s varhanami. Na věži nad hlavním vchodem jsou zavěšeny tři zvony. V roce 1936 byla provedena rozsáhlá oprava omítek, při které byla zmapována jednotlivá stavební období. Ve válečném roce 1941 je pořízen nový krov a stará šindelová střecha je vyměněna za bobrovku. O rok později je provedena rekvizice kostelních zvonů. Nové zvony získává kostel po zápůjčce provizorních až v roce 1956. Největší z nich, sv. Marek, váží 380 kg, Panna Maria s nápisem Maria, královno nebe a pomocnice křesťanů, oroduj za nás váží 240 kg a sv. Antonín s nápisem Svatý Antoníne, patrone ztracených, oroduj za nás váží 102 kg. Na věži je ještě čtvrtý, nejmenší zvon z roku 1907 s latinským nápisem. Od padesátých do devadesátých let 20. století postupně probíhaly opravy a modernizace kostela s farou a jejich okolí.

Krčma, hostinec

Poprvé je krčma v Hradčovicích vzpomínána v listině z roku 1416, kdy přešla do vlastnictví Beneše z Onšova. Významné postavení krčmy v hospodářském životě obce je dáno polohou na křižovatce obchodních a vojenských cest. Z tohoto důvodu byly změny majitelů zaznamenávány v zemských a půhonních knihách. Až do roku 1798 patřila krčma vrchnosti. Od tohoto roku přechází kupními smlouvami na soukromé majitele. V roce 1844 koupil hostinec Kašpar Holub, jehož syn Antonín rozšířil rodinný majetek také o obchod, řeznictví a palírnu slivovice. Jeho syn rozšířil výrobu pálenice o borovičku a brandy, které firma dodávala vlastním rozvozem nejen do okolní obchodní sítě, ale i na severní Moravu a prostřednictvím pražské firmy také do zahraničí, především do Velké Británie. Po odmítnutí spolupráce s Němci v období druhé světové války byla pálenice uzavřena a až po jejím skončení byl její provoz na krátkou dobu obnoven. Po roce 1948 byla pálenice opět, tentokrát nadobro uzavřena a majetek rodiny zkonfiskován. Chátrající budovy hostince pronajímalo až do roku 1990 Spotřební družstvo Jednota. Rodina Holubova získala hostinec zpět v rámci restitucí.