Holešov

Historie

] Holešov se utvořil na starobylé křižovatce dvou bočních tras tzv. Jantarové stezky. V katastru dnešního Holešova byla objevena neolitická osada, tj. sídlo trvalé povahy nejstarších zemědělců (asi 7–6 tis. let př. n. l.). Vlastní centrum Holešova je víceméně trvale osídleno od doby bronzové, jak dokládají objevená pohřebiště (asi 2000 př. n. l.).

První písemná zmínka pochází z roku 1141 a vztahuje se k osadě jménem Golesouicí (tj. Holešovici). Už v roce 1275 se obec uvádí jako Holesow. Obec byla původně biskupským majetkem, za Přemyslovců ale byla povýšena na městečko a později (1322) na město. Měšťanské domy na náměstí mají zachované gotické a renesanční sklepy, nejstarší spolehlivě datovaný do roku 1480. Někdy před rokem 1371 Holešov získal Matouš ze Šternberka, který byl zakladatelem lukovské a holešovské větve pánů ze Šternberka. Šternberkové drželi město až do roku 1574. V časech reformace byl rušným centrem Jednoty bratrské i luteránů. Katolický Holešov však byl při vpádu Lisovčíků na Moravu ušetřen, přestože okolí bylo vypleněno. V letech 1616–1620 byl posledním působištěm Jana Sarkandera (budoucího světce) před tím, než byl zatčen u Troubek pro zemězradu a umučen v Olomouci. O radostech a strastech třicetileté války informuje zachovalý deníček holešovského měšťana. Poté Holešov získal pobělohorský zbohatlík a zemský hejtman Jan z Rottalu a učinil jej svou rezidencí a jeho nástupci pak významným kulturním centrem. Po smrti Jana z Rottalu panství zdědil jeho vzdálený příbuzný Jan Kryštof, jenž zde v letech 1689–1690 nechal vybudovat pivovar se sladovnou. Majetek zdědil vzdělaný a uměnímilovný František Antonín z Rottalu (1717–1762), který raně barokní zámek v Holešově nechal upravit ve stylu vrcholného a pozdního baroka a provozoval zde svou dvorní kapelu. Zaměstnával mnoho hude, zejména sk. S tím souviselo velkorysé budování zámku a zámecké zahrady, která v lepších časech mohla směle konkurovat kroměřížským zahradám. Náměstí na počátku 20. století V meziválečné době zanechal v Holešově výrazné stopy v podobě dvou děl také slavný architekt Bohuslav Fuchs, který zde dříve studoval na gymnáziu. Holešov se též stal útočištěm ultraortodoxních Židů včetně několika věhlasných kabalistických učenců, což z něj v následujících staletích učinilo poutní místo ortodoxního judaismu, na druhou stranu se negativně podepsalo na soužití menšiny s většinou. Mj. i díky této menšině Tomáš Garrigue Masaryk úspěšně kandidoval do říšského sněmu za volební okrsek valašský. Po vzoru průmyslové výstavy v Praze, se i v Holešově konala výstava, která se stala nejvýznamnějším hospodářsko-kulturním podnikem na východní Moravě před první světovou válkou. Bezprostředně po skončení války se v Holešově odehrál poslední protižidovský pogrom v českých zemích před druhou světovou válkou. Na počátku dvacátých let vzniklo v Holešově nejprogresivnější české fašistické hnutí, z něhož se později změnou názvu stala Národní obec fašistická.

Koncem třicátých let se Holešov stal posádkovým městem, čs. posádku elitních hraničářů však brzy vystřídala německá Schutzpolizei. V kasárnách se pak pořádala školení a výcvik příslušníků Schutzpolizei i protektorátního četnictva. Později na tuto tradici navázal komunistický režim zřízením Vysoké školy SNB, zahrnující i výcvikový prostor pro příslušníky Pohraniční stráže. Ještě později na tuto „tradici“ navázal demokratický režim zřízením Vyšší policejní školy a Střední policejní školy MV v Holešově, která je co do velikosti a rozsahu činnosti řazena mezi tři největší policejní školy v České republice. Když se 21. srpna 1968 objevily brzy ráno před kasárnami v Holešově na Kroměřížsku sovětské tanky, velitelé tamních výsadkářů je odmítli dovnitř vpustit. Gardový tankový prapor se do kasáren, ve kterých sloužilo zhruba 700 členů sedmého výsadkového pluku zvláštního určení, nedostal ani v následujících dnech. V celém Československu šlo při srpnových událostech o zcela ojedinělý čin.

Pamětihodnosti

Viz též|Seznam kulturních památek v Holeš

• Zámek
• Meč hraběte z Rottalu
• Kostel Nanebevzetí Panny Marie
• Kostel svaté Anny – původně modlitebna Jednoty bratrské, později sloužil jezuitům a pak trinitářům, dnes v barokní podobě
• Kaple svatého Kříže z roku 1662
• Kaple svatého Martina
• Morový sloup u kostela z počátku 18. století, vysoký 7 m
• Zemanova kovárna
• židovská čtvrť se Šachovou synagogou a hřbitovem
• Nová synagoga

Přírodní pamětihodnosti

• Zámecký park Holešov – kulturní památka, pravidelně uspořádaný park s vodní plochou a oborou projektovaným francouzským zahradním architektem André Le Nôtrem
• Americký park – netradiční park ve východní části města.

Osobnosti

• Jan z Holešova (1366–1436), benediktinský mnich, teolog a jazykovědec
• František Xaver Richter (1709–1789), hudební skladatel a houslista
• František Košina (1909-2005), amatérský archeolog, vlastivědný pracovník, učitel
• Jan Alois Hanke (1751–1806), knihovník, slavista a autor vlasteneckých knih
• Ignác Chambrez (1758–1842), kreslíř, malíř, architekt a historik umění
• Josef Drásal (1841–1886), nejvyšší člověk, jenž kdy žil v českých zemích
• Theodor Čejka (1878–1957), jeden ze zakladatelů esperantského hnutí v českých zemích
• Miroslav Lorenc (1896–1943), architekt, legionář a účastník protinacistického odboje
• Aleš Podhorský (1900–1964), divadelní režisér, herec a pedagog
• Jaroslav Böhm (1901–1962), archeolog
• Mirko Očadlík (1904–1964), hudební vědec, kritik a pedagog
• Jan Schneeweis (1904–1995), klavírista, hudební skladatel, sbormistr, sběratel lidových písní a spisovatel
• Jaroslav Gardavský (1906–1942), důstojník československé armády a odbojář z období druhé světové války popravený nacisty
• Jaromír Gogela (1908-1995) – učitel (na holešovském gymnáziu od roku 1938), badatel, básník
• Jiří Voženílek (1909–1986), architekt, urbanista a vysokoškolský pedagog
• Ludmila Plecháčová-Mucalíková (1910–2004), historička a vlastivědná pracovnice
• Jaroslav Simonides (1915–1996), překladatel
• Miroslav Neumann (1921–2009), redaktor, autor literatury faktu o odbojovém hnutí, scenárista, čestný občan města
• Zdeněk Bardoděj (1924–2008), toxikolog
• Jiří Daehne (1937–1999), český pedagog a básník, autor verneovských povídek
• Růžena Děcká (* 1946), cimbalistka a pedagožka
• Josef Rafaja (* 1951), varhaník
• Zdeněk Janalík (* 1960), senátor, starosta, ředitel Gymnázia Ladislava Jaroše
• Zdeněk Grygera (* 1980), fotbalista