Nepomyšl (Okres Louny)

Historie

Nejstaršími doklady o pobytu člověka na katastru Nepomyšle jsou broušené kamenné nástroje z období mladšího neolitu (cca 4700–3700 př. n. l.). První písemná zmínka o obci pochází z dubna 1361. Tehdy si vyměnili místa farářů dosavadní duchovní správce Jakub, který odešel do Hoštky, odkud do Nepomyšle přišel farář Jan. Stalo se tak se souhlasem Petra z Janovic, jemuž vesnice v té době patřila. Janovic, který sídlil na Petrohradě, patřil ke špičce české šlechty. Před rokem 1360 působil jako hofmistr Anny Svídnické a v letech 1364–1368 zastával úřad nejvyššího hofmistra.

Půdorysné uspořádání stávajícího jádra městyse pochází ze 13. století. Před tím se osídlení, složené z nepravidelně uspořádaných dřevěných staveb, rozkládalo rovněž na pravém břehu Doláneckého potoka severozápadně od hřbitova. Během archeologického výzkumu při rekonstrukci kostela v letech 2014–2018 se prokázalo, že měl staršího, zřejmě dřevěného předchůdce.

Po Petrovi z Janovic je v roce 1386 uváděn jako majitel Nepomyšle Detřich z Janovic. Zřejmě v posledním desetiletí 14. století rod Janoviců Nepomyšl opustil. V první čtvrtině 15. století byla vesnice rozdělena mezi několik majitelů: dokládá to jejich společné držení patronátního práva ke kostelu. V roce 1414 to byli Eliška Koldicová z Dubé společně se Ctiborem Čepcem z Libiše, 1419 ji měli mezi sebou rozdělenou Jindřich z [[ Nepomyšl byla sídlem jedné z nejvýznamnějších varhanářských dílen pozdního baroka v Čechách. Jejím zakladatelem byl Johann Ferdinand Müller (1749–1814). On a jeho potomci vyráběli v Nepomyšli varhany až do začátku 40. let 19. století. Desítky jejich nástrojů byly osazeny na kostelních kruchtách severozápadních Čech, mj. v Žatci, Podbořanech, Postoloprtech, Buškovicích, Chomutově, Kryrech a mnoha dalších místech.

V srpnu 1833 byla uzavřena smlouva mezi správou panství a městskou radou o zrušení robotních povinností za náhradu, o patnáct let dříve, než se tak stalo v celém státě. Stará školní budova byla zbořena v roce 1904 a na jejím místě postavená nová.

Ditrichštejnové vlastnili Nepomyšl jako fideikomis do roku 1858, kdy zemřel kníže Josef Ditrichštejn. Panství zdědila jeho dcera Terezie, provdaná za Jana Fridricha Herbersteina. Tomuto rodu pak dominium patřilo do roku 1945.

V roce 1787 stálo ve městě 111 budov, roku 1828 už 138 domů, které obývalo 758 obyvatel, z čehož bylo pět úředníků, dva duchovní a 38 osob se sociálním statutem měšťana. Postupný demografický nárůst v první polovině 19. století pokračoval: roku 1846 už ve 140 domech žilo 886 obyvatel. Ve městě byl pivovar, palírna, špitál a škola v jedné budově, hostinec a dva mlýny, při jednom z nich pracovala pila.

Dne 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.

Pamětihodnosti

Renesanční zámek Nepomyšl vznikl přestavbou gotické tvrze ze čtrnáctého století. Současná podoba je výsledkem pozdějších barokních a klasicistních úprav.
Na návsi stojí vedle zámku kostel svatého Mikuláše. Pochází ze čtrnáctého století a v první polovině osmnáctého století byl barokně upraven.
Lípa v Nepomyšli je památný strom, který roste na pahorku mezi Nepomyšlí a Dvérci na lokalitě zvané U staré kaolínky.